Steamzine

Steamzine
Ezin českého steampunku

pondělí 5. března 2012

Tenkrát na západě

Opuštěná železniční stanice. Tři muži v pláštích na něco čekají. Kroky, monotónní zvuk vrzajícího mlýna, kapající voda, bzukot mouchy, cvakání klouby. Divák plný napětí, co se bude dít. Příjezd vlaku. Přestřelka, ze které vyjde živ jen tajemný muž s harmonikou.
To je úvodní scéna legendárního westernu Tenkrát na západě, jehož příběh se odehrává v roce 1876 ve fiktivním městečku Flagstone. Celý děj se točí okolo zdánlivě bezcenného kousku půdy, na kterém se před pár lety usídlil Irčan Brett McBain s rodinou a pojmenoval ho Sweetwater. Protože se jedná o vyprahlou pustinu, je všemi považován za blázna, ale později se dozvídáme, že to byl naopak velmi promyšlený plán, jak zbohatnout. Hned na začátku filmu jsou McBain a jeho tři děti zavražděni. Toho samého dne do města přijíždí McBainova novomanželka Jill. Když ji na nádraží nikdo nevítá, najme si drožkaře, aby ji na Sweetwater odvezl. Cestou se zastaví v hospodě, kde narazí na banditu Cheyenna, který se zde seznámí s mužem z úvodní scény a pojmenuje ho Harmonikou. Při příjezdu na farmu Jill zjišťuje, že se stala vdovou a stopy nasvědčují, že je tím vinen Cheynne a jeho muži. Důkazy jsou však falešné. Za vším stojí chladnokrevný zabiják Frank, který pracuje pro železničního magnáta Mortona, bohatého mrzáka trpícího tuberkulózou kostí. Harmonika se stále snaží Franka najít a vyřídit si s ním staré účty.

Hlavní postavou filmu je právě Jill, ženská, jak má být. Krásná, zkušená a vaří dobré kafe. Kolem ní se točí tři hlavní mužští hrdinové. Cheyenee naštvaný, že byl obviněn za něco, co nespáchal větří ve Sweetwateru peníze, Frank chce pozemek od Jill získat jakýmkoli způsobem a Harmonika se přes ni snaží dostat k Frankovi. Děj se složitě zaplétá řadou intrik a chytrých úskoků.
Jak to celé dopadne, většina z vás jistě ví. Vždyť velká část mé generace zná nazpaměť i český dabing z roku 1991. Možná proto se nový dabing spoustě lidí nelíbí. Ten původní s Valérií Zawadskou, Petrem Pelzerem, Miroslavem Moravcem a Jiřím Bartoškou i více odpovídal anglickému originálu. Novější dabing je z roku 2000. Pak byl film nadabován ještě jednou v roce 2002 pro DVD.
Paradoxem je, že tuto kovbojku natočil v roce 1968 italský režisér Sergio Leone, který během natáčení celou dobu mluvil italsky a nechával se tlumočit. Hlavní ženské role se ujala nádherná Cladia Cardinale. Henry Fonda se coby Frank poprvé předvedl v záporné roli a Harmoniku hrál charismatický Charles Bronson. Zajímavostí je, že tento herec na foukačku nikdy skutečně nehrál. Zastoupen byl hudebníkem Francem de Geminim. V roli Cheyeneea se představil Jason Robarts.
Atmosféra filmu je umocněna překrásnou hudbou, jejímž autorem je italský hudební skladatel Ennio Morricone. Hlavní melodii známe z písně Jednoho dne se vrátíš, která se stala největším hitem české zpěvačky Věry Špinarové.




Zatímco v Evropě tento film slavil velký úspěch a v některých městech ho kina promítala i řadu let, v Americe nebyl přijat s nadšením a stal se úplným propadákem. Dnes je všeobecně uznáván jako nejlepší western všech dob a v roce 2009 byl zařazen do archivu Národní filmové knihovny.
Krom klasické kinoverze dlouhé 145 min. existuje i rozšířená verze dlouhá 171 min. Do původního filmu se například nedostala scéna, kdy se Harmonika po přestřelce na nádraží odebere do hotelu a tam ho najdou a zbijí šerifovi muži. V pozdějších scénách jsou proto na Harmonikově tváři vidět šrámy. Takovou kuriozitou je, že ačkoli film má i úvodní titulky, jeho název se objevuje až v titulcích na konci.
I když má původní verze téměř tři hodiny, dialogy ve scénáři zabraly pouhých 15 stran. Hodně scén je založeno na atmosféře, výrazech tváří, gestech a na mistrných hereckých výkonech. Několik scén, včetně té úvodní, dokonce není podbarveno hudbou, ale jen zvuky.
Přestože jsem tento film viděla mnohokrát v dabingu i v originále, musím říct, že mě stále ještě baví a ráda se k němu vracím. Líbí se mi i takové detaily, jako malovaná čísla na hodinách nebo jehlice, kterou má Jill ve vlasech. Krásné jsou kostýmy i výprava. Třeba scéna, kde Cladia Cardinale jede na Sweetwater představuje nejdelší jízdu kočárem ve filmové historii. Začíná ve Španělsku a pokračuje skrze Monument Valley.

Publikováno na http://www.steamzine.cz/


Použité prameny: www.csfd.cz, http://cs.wikipedia.org


1 komentář:

  1. Klobouk dolů, opět perfekttní článek!!! Tenkrát na Západě mám taky moc ráda, i když jsem film viděla jen párkrát, scéna s Harmonikou mi vždy nažene husí kůži. Táta ten film považuje za nejoblíbenější a i když ho má na kazetě a i dvd, tak ho vždy, když je v TV sleduje :)

    OdpovědětVymazat