Steamzine

Steamzine
Ezin českého steampunku

neděle 27. května 2012

Působení korzetu na orgány

 

6) Vliv korzetu na fyziologii


Ve starých lékařských knihách se můžeme dočíst o tom, jak korzet mění uspořádání vnitřních orgánů a jak působí na jejich funkci. Na přelomu 19. a 20. stol. se toho už vědělo celkem dost, přestože lékaři měli k dispozici jen rentgenové snímky a docela primitivní vyšetřovací metody. Některá jejich tvrzení nebyla daleko od pravdy, jiná se už dávno podařilo vyvrátit. K posunům orgánů v dutině břišní nicméně u extrémního stahování dochází. Dnes už máme k dispozici sofistikovanější zobrazovací vyšetření než páni doktoři v předminulém století a například CT vyšetření současné korzetové rekordmanky Cathie Jung s patnáctipalcovým pasem ukázalo, že vliv na pozici vnitřních orgánů není tak dramatický, jak se očekávalo.
Každopádně korzet je stále korzet a jakékoli, ať už malé nebo velké, stažení břicha a hrudníku, je nepřirozené a má určitý efekt na fyziologické děje v těle.

 

Dechový stereotyp


Každý korzet dost výrazně mění dechový stereotyp. Za normálních okolností je hlavním inspiračním svalem bránice, která se při nádechu oplošťuje, čímž se zvětšuje objem dutiny hrudní na úkor objemu dutiny břišní, což kompenzují pohyby břišní stěny. Při nádechu se tedy obsah dutiny břišní pohybuje směrem dolů a dopředu a při výdechu se vrací zase zpět.
Při stažení korzetem je ale zvýšen nitrobřišní tlak, který působí zespodu na bránici a tlačí ji nahoru. Stažení okolo 10 - 15 cm už docela výrazně brání jejímu pohybu.
Dalším problémem je, že každé, i docela malé stažení, omezuje pohyb spodních žeber a hrudní kosti. Hrudník se proto nemůže přirozeně pohybovat během nádechu a výdechu. Tyto dvě okolnosti vedou k tomu, že se v korzetu uplatňuje tzv. horní typ dýchání, tedy dýchání podklíčkové (klavikulární, horní žeberní).
Bránice při tomto dýchání nepracuje jako hlavní nádechový sval, nýbrž se zapojují pomocné dýchací svaly. K pohybům břišní stěny a břišních orgánů už tolik nedochází zato se viditelně pohybuje horní část hrudníku.

Dýchací svaly


VdechovéVdechovéVýdechovéVýdechové
HlavníPomocnéHlavníPomocné
Zdvihají žebra:
Bránice
Vnější mezižeberní svaly
Všechny svaly upínající se shora na žebra, nebo na nich začínající:
musculi scaleni
m.serratus anterior (pilovitý)
m.serratus posterior superior
m.latissimus dorsi (široký zádový)
m.pectoralis major (velký prsní)
m.pectoralis minor (malý prsní)
m.subclavius (podklíčkový)
m.sternocleidomastoideus
Působí tahem na žebra jejich sklonění:
Vnitřní mezižeberní svaly
musculi intercostales intimi
Všechny svaly upínající se na žebra zdola:
Břišní svaly
m.serratus posterior inferior
m.quadratus lumborum (čtyřhranný sval bederní)

Za normálních okolností se uplatňují jen hlavní dýchací svaly, pouze při zvýšené zátěži nebo při chorobných stavech se zapojují pomocné dýchací svaly. Dýchání je pro ně ale prací navíc. Jejich základní funkce je posturální (týkající se vzpřímené polohy těla), fixační a hybná. V korzetu jsou tyto pomocné dýchací svaly zapojeny více a tím se přetěžují. Díky tomu dochází k tzv. svalovým dysbalancím.

Svalová dysbalance


Svalová dysbalance je stav, kdy jsou svaly běžně působící proti sobě (antagonisté) v nerovnováze. Zpravidla jeden z nich je ochablý a druhý zkrácený. Zkrácený sval je užíván jako sval pracující - je tam stálé svalové napětí - spazmus (někdy tento sval supluje i za pohyb jiné svalové skupiny). Dochází k nerovnoměrnému zatížení kloubů a jejich částí, objevují se poruchy funkce, blokády, později i přestavba kloubních tkání, postupně až změny degenerativní s rozrušením kloubů.
Příčiny svalových dysbalancí se obecně dělí do čtyř skupin:
  1. Hypokineza, nedostatečné zatížení svalu
  2. Přetížení nebo chronické přetěžování nad hranici danou kvalitou svalu
  3. Asymetrické zatěžování bez dostatečné kompenzace
  4. Psychické faktory

Korzetů se tedy týkají hlavně první dva body. Některé svaly jsou v korzetu mimo provoz a ochabují, jiné přebírají jejich funkci a přetěžují se.
Při dýchání v korzetu se pak zapojují mezižeberní svaly, svaly krku, svaly šíje, prsní svaly, a další svaly.
Důsledky horního typu dýchání jsou součástí svalové dysbalance - horního zkříženého syndromu. Při plně rozvinuté svalové nerovnováze vzniká typické vadné držení těla: kulatá a "povolená" záda, ramena stočená vpřed nebo vytažená k uším, hlava v předsunu bradou vpřed se záklonem v krční páteři a hlavových kloubech.

a) Slabé svaly: sv. rombické (mm. rhomboidei) , trapézový sval (m. trapezius) (vodorovná a spodní vlákna), široký sval zádový (m. latissimus dorsi) (vodorovná a široká vlákna), přední sval pilovitý (m. serratus anterior) , dlouhý sval krku a hlavy (m. longus colli a capitis) (hluboké sv. šíje).

b) Zkrácené svaly: trapézový sval (horní vlákna), zdvihač lopatky (m. levator scapulae), velký prsní sval (m. pectorales) (dolní vlákna), vzpřimovače krku.

Zdroj obrázku:http://www.sportuj.com/view.php?nazevclanku=zapojte-konecne-zada&cisloclanku=2008080076

Nejen, že to nevypadá hezky, ale bolí to. Bolí páteř, svaly, objevují se bolestivé body nad výběžky obratlů, bývá omezena pohyblivost, může docházet i k blokádám v páteřních kloubech. Krom vertebrogenních obtíží se mohou objevovat i bolesti hlavy, potíže s polykáním, trávicí obtíže, závratě, zvonění v uších a tzv. pseudoanginózní obtíže, což jsou například bolesti na hrudi, které imitují onemocnění srdce. Člověk potom přemýšlí, jestli náhodou nemá infarkt myokardu. Důvodem těchto bolestí jsou ale ve skutečnosti spazmy mezižeberních svalů a blokády žeber.
Jediná pomoc je pravidelně cvičit a učit se správným pohybovým stereotypům. Vytvořit si při různých činnostech ergonomicky správné prostředí. Při delší dobu trvajících obtížích navštívit praktického nebo rehabilitačního lékaře a začít cvičit pod vedením odborníků.

Celková kapacita plic


Díky tomu, že bránice v korzetu zůstává vklenuta nahoru, plíce nemají dost místa, aby se při nádechu roztáhly. Spodní laloky plic se mohou jen poněkud rozšířit za játra. Ve spodní části plic je snížena ventilace. Tím je narušen normální transport hlenu z dýchacích cest. Lidé nosící aktivně korzety proto mohou někdy trpět slabým kašlem. Díky tomuto fenoménu se dříve korzety často spojovaly s tuberkulózou. Dnes už ale víme, že je to infekční onemocnění a s korzetem nijak nesouvisí. V 19.stol se doporučovalo provádět předklony a rotační cvičení horní částí trupu se zvednutými horními končetinami. To by mělo odstranění hlenu ulehčit.
Udává se, že celková kapacita plic je v korzetu snížena o nějakých 10 až 25%. Toto může být při dlouhodobém nošení korzetu kompenzováno expanzí horní části hrudníku.

Játra


Játra jsou docela mobilním orgánem. Normálně se při každém nádechu pohybují směrem dolů a při výdechu zase nahoru. V korzetu zůstávají fixována na místě a poněkud se pootočí do svislejší polohy. Mohou na nich být různé tzv. šněrovací rýhy a otisky žeber, apod. známky komprese. V extrémních případech mohou být játra všelijak zdeformována, i když stále zvládají zajistit své funkce celkem dobře. Zdravá játra mají velkou regenerační schopnost, a proto se neustále nízkou rychlostí obnovují. Tato adaptace probíhá velmi pomalu, řadu měsíců až let. Problémy s játry jsou spíše záležitostí mnohaletého extrémního stahování. Ironií je, že dlouhodobé nošení, umožňuje tělu přizpůsobit se více korzetu, takže člověk subjektivně nemusí pociťovat žádné problémy. U některých lidí korzet potlačuje chuť k jídlu, proto se játra mohou trochu zmenšit díky sníženému příjmu potravy.

Žaludek a jícen


V korzetu je zvýšen nitrobřišní tlak, který tlačí žaludek proti bránici. Při polykání je potřeba tento tlak překonat, aby se sousto posunulo z jícnu do žaludku. To může být pro někoho velmi nepříjemné. Člověka to nutí jíst pomalu a po malých soustech a někdy také jídlo zapíjet malými doušky vody. Samozřejmě se na to dá postupným tréninkem zvyknout, ale asi nejlepším řešením tohoto problému je korzet před jídlem povolit.
Pokud je nitrobřišní tlak tak vysoký, že překoná sílu svalového svěrače, který je mezi žaludkem a jícnem, může se obsah žaludku tlačit zpět do spodní části jícnu a způsobovat pálení žáhy. To samé se děje na rozhraní žaludku a dvanáctníku, kde se potom žaludeční kyselina dostává do střeva a může způsobit dvanáctníkové vředy. (Klidový tonus dolního jícnového svěrače je 12-25 mm Hg. Nejnižší je po jídle, nejvyšší je v noci.)
Prázdný žaludek je docela malý. Jeho stlačením může vzniknout dojem plnosti. Při extrémním stahování se žaludek dostává do poněkud svislejší polohy a někdy může dosáhnout tvaru přesýpacích hodin. Kapacita žaludku je v korzetu snížena (udává se že o 30-60%), což se někdy přirovnává ke gastrické bandáži. Někteří lidé korzet opravdu využívají k redukci hmotnosti, protože v něm sní méně jídla. Gastrická bandáž a korzet přece jen mají jednu věc společnou: pokud se přejíte, musí se sundat.
(POZN.: Gastrická bandáž je bariatrická operace, která je indikována při obezitě 3. stupně, popř. při obezitě 2. stupně, jsou-li přítomny komplikace obezity. Tento zákrok má řadu rizik, ale stále je méně nebezpečný než obezita sama o sobě. Na žaludek se nasadí manžeta, která zmenší jeho velikost a vytvoří se tím falešný pocit sytosti. Aby pacient bandáž žaludku dostal, musí nejdříve dokázat, že zvládne dodržovat určitou dietu a trochu zhubnout. Nejčastější pozdní komplikací gastrické bandáže je totiž její tzv. přejedení, kdy část žaludku nad manžetou zůstává roztažena, žaludek se nemůže normálně vyprazdňovat a pacient zvrací. V této situaci se musí manžeta co možná nejrychleji chirurgicky odstranit. Novější gastrické bandáže jsou už adjustabilní.)

Tenké a tlusté střevo


Je skutečně prověřeno a potvrzeno, že korzety mohou způsobovat zácpu. Dá se tomu předcházet vhodně řešeným střihem korzetu a správným stravováním.
Tlusté střevo je postiženo více než tenké. Příčný tračník je prohnut směrem dolů do výrazného oblouku. Díky tomu musí trávenina při posunu do sestupného tračníku zdolat ostřejší ohyb než normálně. Pokud korzet vytváří v pasové linii ostrý úhel, může být tlusté střevo vytlačeno nad pas a peristaltika potom bude muset překonat vysoký tlak v oblasti pasu a pod pasem. To by se u správně vypracovaného střihu nemělo stát.

Kličky tenkého střeva jsou natlačeny na sebe. Jestli bude uzavřena jejich dutina, závisí stejně jako u tlustého střeva na tom, zda prochází linií pasu. To se ale ve valné většině neděje. Střeva se tlačí dolů a dopředu.

Ledviny a pohlavní orgány


Ledviny jsou na zadní straně dutiny břišní a vlivem korzetu se tlačí směrem dolů. Při vyšším nitrobřišním tlaku se snižuje prokrvení a funkce ledvin (glomerulární filtrace). Čím vyšší je nitrobřišní tlak, tím nižší je tvorba moči. Při nitrobřišním tlaku nad 15 mmHg už dochází k oligurii, tedy k poklesu vylučování moči na 50 - 500 ml/den. Po sundání korzetu se činnost ledvin velmi rychle vrací do normálního stavu.
Na pohlavní orgány v malé pánvi korzet působí jen nepřímo zvýšením nitrobřišního tlaku. K jejich poškození by zřejmě došlo až u velmi velkého stažení. Malá pánev je ohraničený prostor a orgány zde nemají kam uhnout. Záleží také na střihu korzetu. Styly s plochým předním profilem přece jen poskytují orgánům méně místa a ty se pak těsnají směrem dolů. Takový korzet se na extrémní stahování nehodí. Daleko lepší je viktoriánský hourglass styl.
Při stahování může v první chvíli dojít k překrvení vnějšího genitálu, což po pár minutách po obléknutí korzetu spontánně přejde. Během postupné adaptace na korzet se to ale stávat nemusí nebo jen ze začátku. Obecně se ale tvrdí, že při stahování je větší citlivost genitálií a lepší uspokojení ze sexuální aktivity.

Srdce a krevní oběh


Zvýšení nitrobřišního tlaku zvyšuje periferní vaskulární rezistenci, tedy odpor v cévách. To je faktor, který působí proti toku krve v cévách. Zvýšený nitrobřišní tlak také snižuje srdeční výkon a mění polohu srdce. Snižuje se i poddajnost srdečních komor. Po obléknutí korzetu se může v první chvíli zvýšit krevní tlak a zrychlit tep. U zdravých lidí by se ale situace měla po prvních 10 - 20 minutách vrátit k normálu. Záleží také na tom, jak rychle je korzet utažen. Pokud je dotažen najednou, nemusí to být dobře tolerováno. Daleko lepší je zvolit při oblékání postup, kdy se korzet nejprve oblékne méně utažený a až po cca půl hodině se teprve dotáhne.
Při větší zátěži v korzetu někteří lidé mohou cítit bušení srdce. Hodně pevné stahování navíc může omezovat krevní oběh.
Korzet také může snižovat žilní návrat. Žilním návratem se rozumí tok krve ze žilního řečiště do pravé předsíně, který probíhá periodicky v průběhu každého srdečního cyklu. Žilní návrat je ovlivněn několika mechanismy:
  • Svalovou pumpou: činnost kosterních svalů v okolí cévy
  • Žilní pumpou: svalovina ve stěně cévy
  • Uspořádáním cévního svazku
  • Sací sílou srdce
  • Dýcháním
Během nádechu klesá nitrohrudní tlak a krev je nasávána do dutých žil a do pravé předsíně. Bránice při nádechu klesá, zvyšuje nitrobřišní tlak a krev je vytlačována z dutiny břišní směrem k srdci. Aby krev v žilách proudila pouze jedním směrem, a to i proti vlivu gravitace, jsou opatřeny chlopněmi. V korzetu je pohyb bránice jednoznačně omezen, až znemožněn. Je zvýšen nitrobřišní tlak a tím je snížen žilní návrat z břišních útrob i z končetin.
U štíhlých osob by mohlo při extrémním stahování dojít k útlaku velkých břišních cév, což také nepříznivě ovlivňuje žilní návrat (tzv. syndrom dolní duté žíly). Aby byl možný žilní návrat, musí být tlak v dolní duté žíle alespoň stejný jako nitrobřišní tlak.
Díky městnání krve v dolních končetinách dochází k otokům a ke vzniku varixů (křečových žil). K otokům může dojít hlavně pokud korzetový trénink probíhá příliš rychle bez dostatečného času na adaptaci na jeho působení. Pokud je žilní návrat opravdu nízký, může dojít až ke ztrátě vědomí (mdlobě).


Normální nestažená postava

Po stažení korzetem

Zdroj obrázků: http://chestofbooks.com/health/nutrition/Food-Death/Causes-Of-Indigestion-Part-4.html

Při nošení korzetu velmi záleží na tom, jak velké má stažení, jak často je nošen a jak rychle probíhá waist training. Pokud je korzet nošen pravidelně a stažení zvyšováno postupně, tělo se změnám tlaku přizpůsobuje a člověk nemusí cítit žádné subjektivní potíže. Dá se takto dopracovat k rekordním stažením, aniž by se nositel korzetu cítil nějak zle. Potom může ale být problémem korzet odložit. Ani Cathie Jung není po zdravotní stránce zcela v pořádku. Má obrovské problémy s páteří, díky kterým chodí plavat (ve speciálně upraveném korzetu) a sem tam někde prosákne informace, že má i další zdravotní problémy.

Přirovnání k těhotenství


Často, a to i v zahraničních článcích, se můžete dočíst, že u žen není stahování nic strašného, protože jejich orgány jsou na posuny uzpůsobeny kvůli možnému těhotenství. Mnohdy k tomu autoři připojují i květnatou obhajobu korzetů. Píšou, že změny orgánů v korzetu nejsou tak velké jako v těhotenství a dochází k nim za mnohem delší dobu. Také se dočtete, že hrudní dýchání je pro ženy přirozené, apod.
S takovými názory bych byla trochu opatrnější. Těhotenství je narozdíl od stahování fyziologický děj, který je řízený řadou hormonů. Je to naprosto přirozené. Navíc orgány se posunují trochu jinými směry než v korzetu.
Ano, v těhotenství vás také může trápit pálení žáhy, zácpa, otoky nohou či problémy s močením, ale není to ze stejných důvodů jako v korzetu.


Zdroj obrázku: http://www.plg-pllc.com/resources/articles/pregnancy-injuries/

Příčina není jen v mechanickém tlaku dělohy na své okolí, ale také ve změnách hladin určitých hormonů. V těhotenství je vlivem progesteronu snížen tonus hladkého svalstva žaludku a střev, proto je snížena rychlost vyprazdňování žaludku i pohyb tráveniny ve střevech. Estrogeny vykazují efekt zadržování vody v těle, proto vznikají otoky. Všechny tyto jevy jsou ale považovány za normální.
Změny, ke kterým dojde během devíti měsíců těhotenství jsou velmi dramatické, ale je nutno si uvědomit, že se také velmi mění metabolická a endokrinní aktivita, cirkulující objem krve a srdeční činnost. Bránice se zvyšuje o 4 cm a průměr hrudníku se rozšiřuje o 2 cm. Dochází k rozšíření průdušek. Dýchání je převážně brániční a prohloubené, frekvence se nemění, ale respirační objem a minutová ventilace stoupají.
Zkrátka těhotenství a stahování korzetem jsou dvě naprosto rozdílné záležitosti a nepletla bych je dohromady. Osobně v tom žádnou analogii nevidím.


Stahování těla korzetem
Fyziologické těhotenství
Zdroje obrázků: http://haabet.dk/patent/The_corset/
http://thebeginningofmotherhood.blogspot.com/2011/07/womans-anatomy-with-baby.html

POZN: Nejčastějším typem dýchání je dýchání smíšené (kostálně - abdominální, hrudně - břišní). Ženy mají pružnější hrudník, dýchají proto s menším nádechovým úsilím a tedy spíše "do hrudníku". Muži dýchají spíše "do břicha". To už dneska ale nemusí být pravidlem. Díky životnímu stylu s nedostatkem pohybu a spoustou stresů má spousta lidí ochablé svalstvo a špatné držení těla, proto začíná být hrudní dýchání čímdál častější i u mužů. Naopak u žen, které pravidelně sportují, může být častější dýchání břišní. Břišní dýchání je rozhodně mnohem výjhodnější než dýchání hrudní, které je mělké a vyžaduje větší námahu. K hrudnímu dýchání (kostální, thorakální, dolní žeberní) dochází stahy mezižeberních svalů. Naplňuje se jím hlavně střední část plic a hrudník se při něm roztahuje zvedáním a poklesem spodních žeber. U dýchání břišního (brániční, abdominální) se uplatňuje především bránice. Tento typ dýchání je nejvýhodnější. Zajišťuje kvalitní výměnu dýchacích plynů a napomáhá správné funkci řady orgánů. Pohyb bránice má příznivý vliv nejen na činnost srdce a krevní oběh, ale i na funkci orgánů v břišní dutině. Ovlivňuje kolem 60% vitální kapacity plic. Pak ještě existuje dýchání podklíčkové (klavikulární, horní žeberní), které je více méně patologické. Uskutečňuje se pohybem 2.-5. páru žeber. Zásobí kyslíkem jen horní části plic a je velmi mělké, nevýhodné a namáhavé pro pomocné dýchací svaly.


Tady si můžete přečíst, jaký názor měla na korzety lékařka Jenny Springerová v roce 1923: http://melissadrumos.blogspot.com/2012/05/zensky-sat-drjenny-springerova-r1923.html

Použité prameny:
Townsend, G., Levy, F., Crandall, G.: The Relation of Food to Health and Premature Death, Witt Publishing Copany, 1897
Kula, R., Chýlek, V., Liszková, K., Szturz, P.: Abdominal compartment syndrome, Postgraduální medicína 6/2010
Vobořil, J.: Viscerosomatické a somatoviscerální vztahy z pohledu oboru rehabilitace aneb blíží se soumrak farmakoterapie u funkčních poruch zažívacího traktu?, Lékařské listy, 4/2009
Trojan, S.: Lékařská fyziologie, Grada, 1999
Češka, R.: Interna, Triton, 2010
Beaumont, A.: Corseting the Human Body and Medical Advice, Staylace, 2001
Zwinger, A.: Porodnictví, Galen, 2004
Volnohradský, R., Fűgner, D.: Syndrom břišního přetlaku, Abdominální kompartment syndrom, Urologie pro praxi, 1/2006

Publikováno také na: http://ettelea-heri-morna.blog.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat