3) Nitrobřišní tlak a hluboký stabilizační systém bederní páteře
Může být korzet prospěšný?
U
korzetů se často spekuluje o tom, zda by mohly být nějakým způsobem
prospěšné. Na tuto otázku bohužel nemohu jednoznačně odpovědět ano nebo
ne. Ve zdravotnictví se sice v některých indikacích využívají stahovací
pásy nebo jiná zařízení podobná korzetům, ale pokud je člověk zcela
zdráv, tak nejenže nic takového nepotřebuje, ale ani mu to moc
neprospěje.
Při stahování těla korzetem dochází ke zvýšení
nitrobřišního tlaku, což na jedné straně může ulevit od bolestí při
onemocněních páteře, ale na druhou stranu to může vést ke spoustě
potíží.
Nitrobřišní tlak
Nitrobřišní
tlak (Intraabdominal pressure, IAP) je tlak v dutině břišní. Tvoří ho
jednak tkáně, které jsou v dutině břišní uložené (útroby), jednak tkáně,
které ji ohraničují (svaly). U dospělých se za normální hodnoty
považuje IAP v pásmu 0-5 mmHg.
| Hodnoty IAP v určitých situacích | |
| Stav | Hodnota IAP, kterou ještě považujeme za normální |
| Zdravý dospělý člověk | 0-5 mmHg |
| Pacient na JIP, pokud není uměle ventilován | 5-7 mmHg |
| Pacient, který je uměle ventilován | Do 10 mmHg |
| Těhotenství | 10-15 mmHg |
| Chronická onemocnění (nitrobřišní tumory, jaterní cirhóza; obezita) | 10-15 mmHg |
Nitrobřišní
tlak se většinou měří nepřímou metodou, kdy se měří tlak v močovém
měchýři po instilaci určitého množství sterilního fyziologického
roztoku. To se dělá na jednotkách intenzivní péče po poraněních dutiny
břišní nebo po operacích, když je podezření, že by IAP mohl být
nebezpečně zvýšen. Při setrvalých hodnotách nad 20 mmHg už může docházet
k selhání některých nitrobřišních i mimobřišních orgánů. Ale už i
hodnoty mezi 12 a 20 mmHg mohou mít vliv na prokrvení vnitřních orgánů.
| Různé situace, kdy dochází ke zvýšení nitrobřišního tlaku | |
| Patologické | Fyziologické |
Při poklesu poddajnosti břišní stěny
|
Při nádechu
Při kašli
Při tlačení na stolici
Při zvedání těžkých předmětů
Při zátěži
V těhotenství
Při stlačení břicha nebo spodní části hrudníku
Poloha vleže na břiše
Aj.
|
Při vzestupu nitrobřišního objemu
| |
Při zvýšené propustnosti cév a současném nadbytku tekutin (podaném nitrožilně)
|
O
kolik zvyšuje hodnoty IAP stahování korzetem, jsem bohužel nikde
nevyčetla. Dr. Ann Beaumont udává, že skutečná výše vnějšího tlaku,
který může být při stahování bezpečně tolerován kdykoli je okolo 0,5
libry na čtvereční palec. U korzetu, který by měl průměrný obvod 20
palců a výšku 8 palců, by byla plocha 160 palců. Tlak by zde tedy byl 80
liber. S postupným tréninkem se tolerance pravděpodobně zlepší na více
než 96 liber tlaku. Dnešní ženy mají tendenci cítit se pohodlně při 30 -
60 librách tlaku. Během éry pevného šněrování bylo pravděpodobně docela
obvyklé 50 - 80 liber. Riziko poškození orgánů pro průměrně stavěnou
ženu je až při vnějším tlaku nad 200 liber, který by už mohl mít vliv na
krevní oběh v orgánech.
Pozn.: 1 libra = 0,5 kg
1 palec = 2,5 cm
To
je velmi zajímavé tvrzení, jenže počítá jen s jakousi nejobvyklejší
postavou. Pokud se vyskytne postava atypická, máme tu problém. Počítáme
jen s plochou korzetu, ale ta může být stejná i u dvou značně rozdílných
postav.
Př. První korzet bude mít průměrný obvod 36 palců a výšku 8 palců
Druhý korzet bude mít průměrný obvod 24 palců a výšku 12 palců
V
obou případech tedy bude plocha 288 palců čtverečných a při tlaku 0,5
libry na čtverečný palec nebude překročena ona alarmující hodnota 200
liber. Jenže v případě prvního korzetu tu máme malou obézní ženu, korzet
druhý byl ušit pro ženu, která je vysoká a štíhlá. U baculky tedy
tlakem 144 liber budeme tvarovat hlavně velké množství tuku, u štíhlé
ženy se při stejném tlaku zřejmě nevyhneme působení na vnitřní orgány a
žebra.
Závislost intraabdominálního tlaku na Body Mass Indexu
(BMI = hmotnost [kg]/výška [m2])
| |
| BMI | IAP |
| 24 (normální hmotnost) | 5,1 ±1,2 mmHg |
| 52 (obezita 3.stupně, cca 70 kg nad normální hmotnost) | 13,2 ±0,5 mmHg |
Hluboký stabilizační systém bederní páteře
Pro
stabilizaci páteře (zejména jejího bederního úseku) jsou rozhodující
hluboko uložené trupové svaly, a to hlavně příčný sval břišní, svaly
pánevního dna, bránice a krátké hluboké svaly zad. Pro všechny tyto
svaly dohromady se používá název Hluboký stabilizační systém (HSS).
Fungují společně jako jedna funkční jednotka a dysfunkce jediného z nich
znamená vždy dysfunkci celého tohoto systému. Jsou to vlastně hluboké
svaly, které obklopují ze všech stran břišní dutinu.
HHS se
uplatňuje jako významný prvek v držení těla a zajišťuje dynamickou
stabilitu páteře. Jeho funkce je významně provázána s funkcí dechovou.
Bránice
odděluje dutinu břišní od dutiny hrudní. Je to hlavní dýchací sval.
Relaxovaná se kopulovitě vyklenuje do dutiny hrudní. Její svalová
kontrakce vede k nádechu. Při tom se oplošťuje a vyvolává shora tlak na
polštář břišních orgánů. Tento tlak se přenáší až do pánevní oblasti.
Aby nedošlo k výhřezu pánevních orgánů, kontrahuje se současně s bránicí
koncentricky i svalstvo pánevního dna. Je to, jakoby proti sobě
působily dva písty, jeden shora a druhý zdola. Díky tomu se obsah břišní
dutiny rozpíná do zbylých směrů, tedy do stran, čímž se aktivuje příčný
břišní sval. Krátké, hluboko uložené meziobratlové svaly páteře
nastavují držení jednotlivých obratlů vůči sobě navzájem.
Pokud
HSS pracuje správně, měl by se nitrobřišní tlak v průběhu dýchání
udržovat relativně konstantní. Nitrobřišní tlak významně působí na
bederní páteř. Udržuje její segmenty v takové pozici, aby byly chráněny
před přetížením. Vlastně páteř podpírá zepředu. Při zvýšených nárocích
na zatížení páteře je proto nutné, aby došlo i k adekvátnímu zvýšení
nitrobřišního tlaku. To někdy při námaze uděláme podvědomě zadržením
dechu, čím se současně kontrahují všechny svaly HSS.
Korzet
zvyšuje nitrobřišní tlak vlastně tím, že nahrazuje příčný břišní sval.
Stabilizuje tedy páteř a snižuje riziko jejího zranění při větší zátěži
(např. zvedání břemene). To je sice fajn, ale při častém nošení korzetu
je příčný břišní sval oslabený. Zleniví, protože korzet pracuje za něj.
Pokud se pak člověk ve chvíli, kdy není oblečený v korzetu, dostane do
situace, kdy jsou větší nároky na zvýšení nitrobřišního tlaku, funkce
příčného břišního svalu nemusí být dostatečná. Může tak dojít kupříkladu
ke vzniku kýly nebo k výhřezu meziobratlové ploténky. Proto se nošení
korzetu nemá praktikovat celodenně a má být doplňováno pravidelným
cvičením.
Bohužel je tu ještě jedno úskalí. Lidé, kteří cvičí,
sice velice dobře ví, jak posilovat povrchové svaly, ale o tom, jak
aktivovat hluboký stabilizační systém, často nemají ani ponětí. I u
člověka, který má viditelně vypracovaný svalový reliéf, mohou být
paradoxně současně oslabené svaly hluboké. Na to je potřeba myslet.
Jinak se může kazit držení těla a vznikat vypouklé bříško (diastáza přímého břišního svalu) a řada dalších
problémů, např. bolesti zad a funkční poruchy pohybového aparátu.
Doporučuji například cvičení na míči nebo na nějaké nestabilní podložce.
Pozn.: Dolní zkřížený syndrom je svalová dysbalance, při
které špatně pracují svaly ve středu těla (břišní svaly, hluboké
stabilizační svaly, svaly upínající se na pánev). Dysfunkční svalový korzet (svaly podél
páteře, všechny trupové svaly i svaly břicha) se tíhou těla se bortí. Páteř se
v bederní oblasti prohýbá dopředu, protože jí to umožní oslabené břišní svaly a
zároveň jsou zkrácené vzpřimovače bederní páteře. Pánev není při pohybu
dostatečně stabilizována a díky tomu se zbytečně aktivují svaly posturální
(čtyřhranný sval bederní, vzpřimovače trupu v oblasti beder), které se postupně
zkracují a nabývají převahy. Vzniká bederní hyperlordóza a zvětšený sklon
pánve.
a) Slabé svaly: břišní svaly (mm. abdominis), hýžďové
svalstvo (mm. glutei)
b) Zkrácené svaly: sv. bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas),
přímý sval stehenní (m rectus femoris), vzpřimovače trupu, čtyřhranný sval
bederní (m. quadratus lumborum) a napínač povázky stehenní (m. tensor fasiae
latae).
Použité prameny:
Townsend, G., Levy, F., Crandall, G.: The Relation of Food to Health and Premature Death, Witt Publishing Copany, 1897
Čech, Z.: Svaly hlubokého stabilizačního systému bederní páteře, aneb "vypouklá břicha" u kulturistů, Bodybuilding, 10/2003
Kula, R., Chýlek, V., Liszková, K., Szturz, P.: Abdominal compartment syndrome, Postgraduální medicína 6/2010
Trojan, S.: Lékařská fyziologie, Grada, 1999
Češka, R.: Interna, Triton, 2010
Beaumont, A.: Corseting the Human Body and Medical Advice, Staylace, 2001
Goodwin, E.: Corsets: An Analysis, 1913
Volnohradský, R., Fűgner, D.: Syndrom břišního přetlaku, Abdominální kompartment syndrom, Urologie pro praxi, 1/2006
Publikováno také na: http://ettelea-heri-morna.blog.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat