HP styl studio

V životě každé dlouhovlásky občas přichází chvíle, kdy je potřeba vlasy při nějaké činnosti sepnout, aby nepřekážely nebo se někde nezachytily. Nástup do náročného zaměstnání často bývá příčinou radikálního zkrácení dlouhých vlasů, protože na českém trhu není snadné objevit sponu, ve které by člověk vydržel celý den, aniž by ho nerozbolela hlava. V jemných vlasech vlasové ozdoby nedrží a kloužou. Málokterá spona dlouho odolá tíze hustého vlasového porostu a nezlomí se. Ostré hrany nedobře opracovaných výrobků mohou poškozovat vlas.
Sama jsem pro absenci vhodné spony nosila léta krátké vlasy. Po dlouhém období hledání, pokusů a omylů, jsem narazila na produkty pana Hájka, které mne velmi příjemně překvapily nejen svou kvalitou, lehkostí a jednoduchostí, ale i cenovou dostupností a výběrem tvarů i velikostí určených pro různý objem vlasů. Pan Hájek je poctivý řemeslník s férovým přístupem, který mne za tři roky, co u něj nakupuji, nikdy nezklamal. Jsem velmi ráda, že si udělal čas na tento rozhovor a mohu mu tímto způsobem poděkovat, protože mi doslova zachránil vlasy. Věřím, že udělal nebo ještě udělá radost mnohým z vás. Pojďme teď společně s ním nahlédnout do zákulisí a přiblížit si, co předchází vzniku modelů, které si v ateliéru HP styl studio můžete zakoupit dnes.

1. Co Vás přivedlo k tvorbě dřevěných vlasových ozdob?

Moje žena. Měla tak nádherné vlasy, že byl hřích je stříhat. Ale nechtěla v nich nosit jen plastové šmuky, které tehdy byly k mání.
Tak kolem roku 1987 jsem ženě vyřezal první prkénko, které jsme potom přišroubovali na francouzský automat a vznikla první spona do vlasů. Potom ještě vzniklo několik broží a přívěsků a nějaké náušničky. Trvalo dlouho, než jsem se ke dřevu vrátil.
Až po roce 90, kdy jsem hledal novou příležitost k obživě, jsem si vzpomněl, že bych mohl něco podobného zkusit.

2. Četla jsem, že Váš ateliér vznikl někdy okolo roku 1990. Zabýval se celou dobu jen vlasovými ozdobami nebo dřív nabízel i jiný sortiment?

Od samého začátku naší práce jsme se zabývali hlavně sponami a jehlicemi do vlasů. Byly sice i pokusy o další sortiment, nebo i s většími sochařskými ambicemi, ale to byly jen okrajové věci.

3. Nepamatuji si, že by u nás v devadesátých létech byly nějak zvlášť známy vlasové jehlice, jak jste přišel na nápad začít je vyrábět?

Tehdy hlavně spousta lidí soustružila dřevo, a téměř nikdo, až na pár výrazných osobností z oboru kovu, se výrobou jehlic moc nezabýval. Aspoň mi to není známo. Když jsme vytvarovali první spony nastal problém, jak má vypadat jehlice, která se sponou propíchne. Nechtěli jsme napodobovat výtvarníky, kteří pracovali s kůží. Ti do kůže zapichovali soustružené kolíčky s kuličkou na konci. Začali jsme hledat tvar. Hned na začátku hledání se začalo ukazovat, že jehla ve sponě při podebírání vlasu opisuje určitou specifickou dráhu. Pojmenovali jsme úkol a vytvarovali jehlu, která v ruce za hlavou přesně dělá to, co potřebujete, aniž by jste se na ni mohli při tom dívat. Co dělá jehla nevidíte dokonce ani v zrcadle. Vždy ji používáte poslepu. Přesto je velice důležité, mít možnost vést jehlu přesně.
Po této zkušenosti vznikl požadavek na sólovou jehlu v japonském stylu. Moje žena má rovné dlouhé vlasy dodnes, ale tehdy je měla ještě trochu hustší a velmi, velmi hladké. Chtěla, aby jehlice držela bez neustálého přepichování i ve vlasech umytých třeba i dvakrát kondicionerem. Při tom jí v účesu nedržel nijak moc ani francouzský automat. Bylo jasné, že s kolíčkem ze soustruhu, ani z ruky, to nepůjde. Začal jsem tedy hledat při broušení tvar, který by splňoval požadavky na pevnost a jednoduchou manipulaci. Po poměrně velké serii všech možných a nemožných patvarů  /doslova / se objevil nápad s dvojitou spirálou. Pak už byl jen krůček k tomu, aby se tvar vytříbil a usadil. Krůček sice trval ještě několik měsíců, ale tvar s požadovanou funkcí byl na světě. A od té doby se dělá pořád. Chronicky známý model č. 201 má tedy tuto historii.  

4. První prototypy spon a jehlic určitě nebyly zrovna ideální. Jak dlouho trvalo vychytat všechny „mouchy“?

První spony vznikaly bez jakékoliv zkušenosti s řemeslem, s produktem. O dřevu jsem toho v té době také věděl jen velmi málo. Ale nadšení a zápal byly veliké. Každý model procházel při svém vzniku neúprosným testem na již zmíněných hladkých vlasech. Někdy to bylo až k pláči a k uzoufání, protože jsem celý den něco strouhal  /tehdy jsme neměli žádný atelier, ale větší sklepní místnost ve druhém suterénu činžovního domu v Dejvicích vedle kotelny /, potom jsem vylezl na denní světlo a.... verdikt zněl   ŠPATNĚ.  ... a šel jsem zpátky do sklepa strouhat dál. Trvalo to skoro 3 roky, než se podařilo kolekci vypilovat a usadit alespoň základní tvary. Chodil jsem tehdy po kotelnách a v mezičase brousil sponky. Celá kolekce se potom usadila až v průběhu dalších několika let. To už nám velmi přesně odpovídal trh a poptávka. Pikantní na tom všem je, že některé modely jako třeba Ementál, který jsme vystavili, nikdo nedokázal ani použít.Bylo tehdy dost složité lidem vysvětlit k čemu jsou.

5. Jaký je Váš původní obor?

Chvilku jsem studoval v Olomouci pedagogiku, ale neúspěšně, a potom už jen škola života. Od lopaty, přes úředničinu až na volnou nohu.

6. Dá se dnes uživit výrobou vlasových spon a jehlic nebo je to spíše jen takový pěkný koníček?

Myslím, že dá. Má to ale svá úskalí, jako každé jiné řemeslo.Člověk se musí naučit hlavně hospodařit a pochopit trh, na kterém se chce pohybovat. To se asi týká každého produktu.

7. Vaše výrobky jsou určeny na každodenní použití, proto jsou velmi pevné a odolné, přesto jsou ale krásně lehoučké. Jak toho dosahujete?

Váha našich modelů je zase neúprosný požadavek mé ženy a později i dalších šťastných, které se do zkoušení zapojily. První modely nebyly vůbec tak lehké, jak je znáte dnes. Bál jsem se tehdy, že dřevo bude praskat. Vytvořil jsem třeba krásný tvar, ale nechal jsem jej zespodu silný, aby mi nepraskl. Žena ho vyzkoušela, a když přímo z vlasů nespadl, tak ji za nedlouho tak rozbolela hlava, že už ho nechtěla ani vidět. Tam jsme objevili nebezpečí, které ignoruje spousta návrhářů a designerů dodnes. Z velké váhy ozdoby si můžete přivodit i těžkou migrénu. Začal jsem tedy postupně navrhovat tvary, které snesou tenkou stěnu a při tom si udrží pevnost. Z toho vzápětí vyplynulo, že tvar vlastně musí pružit. A celé kouzlo bylo na světě. Převážná většina naší kolekce funguje jako pružiny. Proto mají vlastnosti, které umožňují pohodlné denní používání.
Tvar se tedy tzv. postaví z venku, a potom se zevnitř odlehčí na samou hranici pevnosti materiálu. Ta je u každého kusu dřeva jiná, ale to celkem nevadí.

8. Jaká dřeva nejraději používáte? A kde je získáváte?

Nejraději mám obyčejnou českou jabloň, nejlépe starou, která už nerodí a každému jen překáží. To je podle mé zkušenosti skutečná perla mezi českými dřevy. Hlavně co se týká vlastnosti. Pevný, kompaktní materiál s krátkým chlupem, nádherně drží i jemný detail, je monochromní, tak že se dá velmi dobře dobarvovat. A především umožňuje díky své pevnosti vytvářet i velmi tenké skořepiny.
Potom samozřejmě švestka, javor, ořech. Domácí dřeviny těžíme na stojato, odvezeme je na pilu, tam je rozřežou podle nářezového plánu, a pak je uložíme k vysušení. Kolečko od kácení k tvarování v atelieru trvá kolem 5 let. Některé perly, jak např. kořenovice, se suší velmi opatrně i deset let.
Kromě toho se občas podaří koupit nějaký exot a tam je většinou radost okamžitá, protože ten se kupuje již vysušený.

9. Smí dřevěné spony přijít do styku s vodou? Jak o takovou sponu pečovat?

Naše spony by do styku s vodou /s výjimkou dvou exotů/ přijít neměly. To z jednoho prostého důvodu. Nic nelakujeme, ani chemicky neimpregnujeme. Spona po čistém výbrusu jde buď do barvy /lihové/ nebo přímo do vlažné lázně s fermeží. Po vytvrzení fermeže ji lehce přetřeme kosmetickou vazelínou /jen tak jakoby ušpiněnou molitanovou houbičkou/ a to je vše. Obnova tzv.  zešednutí dřeva se dosáhne opětovným použitím zmíněné houbičky. /místo kosmetické vazelíny je možné použít jakýkoliv krém na ruce/   Možná se Vám bude zdát tento postup primitivní, ale vznikl takto. Při postříkání spony např.deštěm se téměř na každém laku vytvoří světlé šedé fleky. I po vysušení se fleky neustále objevují. V našem případě vezmete houbičku, nebo je jen pomazlíte v dlani a fleky jsou pryč. Zkoušeli jsme i impregnovat, ale dřevo nemělo tu šťávu, jako z fermeže. Tak to zatím děláme takhle. Do budoucna asi budeme muset vytvořit i lesklou kolekci, tak se s tím budeme  muset nějak poprat.  

10. Jsou vaše výrobky vhodné i pro alergiky? Čím je barvíte a ošetřujete?

Snad ano.Popsáno výše.

11. Kolik hodin zabere výroba jednodušší spony?

Na tuto otázku bych nerad odpovídal. Ale je to hodně odlišné. Záleží také na tom, kolik je na sponě pracovních operací a jak jsou tyto náročné.

12. Děláte spony v různých velikostech, dokonce i maximodely, na jaké nejdelší vlasy jste dělal sponu?

Různé velikosti pro jednotlivé modely děláme teprve asi dva, nebo tři roky. Pořád se pomalu tyto standardy usazují. Původně totiž byla celá naše kolekce navržena tak, že malý model byl pro málo vlasů, velký model pro více vlasů atd. K tomu byly vytvořeny standardní polotovary. To už dnes neplatí, protože i nejmenší modely už děláme hned v několika velikostech. Dcera prodávala na stojanu a pořád nosila domů zprávy, že modely jsou malé, a že se holkám do nich nevejdou vlasy. Já jsem neslyšel a ona byla smutná. Potom v zimě mi to nedalo a začal jsem v dílně na přípravě výroby hledat rozdíly ve velikostech. Ukázalo se, že téměř všechny modely mohou dostat nové standardní velikosti. Dodnes některé velikosti nejsou úplně sjednoceny, ale výsledek je zřejmý. U každého modelu si můžete vybrat minimálně velikosti dvě. Mezi největší modely patří bezesporu řada Maxi. A nejdelší vlasy, které byly do našeho modelu sepnuty.....     to vyzkoušela Sidonie z DV.

13. Viděla jsem fotky nějakých starších modelů z Vaší dílny. Některé vypadají velice zajímavě a ozdobně, ale v nových kolekcích už se neobjevují, plánujete se k některým tvarům někdy vrátit, popř. je zhotovit na přání?

Na toto téma jsme udělali sponzoring v soutěži na DV a musím říct, že po druhé do toho už nepůjdu. Doba, kdy tyto modely vznikaly, byla jiná a lze velmi těžko se do ní vracet. Přes to, že jsem vloni slíbil např. kopii modelu trojjehly, která vznikla jen v jednom originále v citronovém dřevě, nebudu tuto práci moct udělat. Prostě to nejde. Jiná energie, jiná doba. Dvakrát nevstoupíš do téže řeky, jak se říká.
Budou už jen nové modely.

14. Kdy Vás zase uvidíme na Karlově mostě? A kde jinde Vaše výrobky můžeme obdivovat a kupovat?

Na most se vrátíme, až se oteplí, snad začátkem března. Jinak je možné najít pár kousků v Galerii 18 v Říčanech u pí. Hanzalové. Jinak nikde nic. Uvažujeme o zřízení kontaktního místa v Brně, pod ochranou květinářství OXALIS u pana Dopity v Řečkovicích. Jednání probíhá.

15. Na co nového se teď můžeme těšit?

...., velkým tématem pro letošní rok jsou francouzské hřebínky, trojjehly, čtyřjehly, nové modely dvojjehel. Zkrátka zuby a jehlice na všechny způsoby. Hledám již od podzima na popud našich zákaznic způsob a pracovní postupy, jak dosáhnout maximální pevnosti zubů. To se snad již přes svátky podařilo a teď probíhá tvarování hlavic. Některé modely už jsme zveřejnili na našem blogu i na stránkách na Facebooku.

16. Chcete něco vzkázat Vašim obdivovatelům a zákazníkům?

Především bych chtěl touto cestou poděkovat všem našim zákazníkům za projevený zájem. Je pro nás velkou podporou vědomí, že naše modely lidem slouží ke spokojenosti a ještě jim u toho dělají i radost. Tak Vám všem přeji, aby Vám ta radost vydržela i po letech.

Děkuji za přínosný rozhovor a přeji Vám hodně štěstí a kreativních nápadů ve Vaší další tvorbě.

http://blog.hpstylstudio.cz/

http://www.hpstylstudio.cz/eshop

https://www.facebook.com/pages/HP-styl-studio/117100311661726