Steamzine

Steamzine
Ezin českého steampunku

neděle 16. února 2014

Kult porcelánově bílé pleti - barva kůže a co ji ovlivňuje

4.Článek - Seznamte se. Kůže.

V předchozích třech článcích jsem rozebírala kult porcelánově světlé pokožky z pohledu historie, v socioekonomických a biologických souvislostech. Teď budou následovat dva, pro někoho možná nudnější, články o kůži a o tom, jak na ni působí sluneční záření. Než se skutečně pustím do návodů, jak pleť chránit před opálením nebo se opálení zbavit, považuji za důležité seznámit se s kůží jakožto životně důležitým orgánem a říct si, co ovlivňuje její zbarvení. Pak i lépe pochopíme, jak funguje bělící kosmetika.

Kůže jako taková

 

Kůže (cutis, derma) je jeden z nejrozsáhlejších orgánů lidského organismu, pokrývá celý povrch těla (1,5-2m2) a v tělních dutinách přechází ve sliznice. Plní řadu úkolů, díky kterým je pro život nezbytná. Skládá se z několika vrstev, které se od sebe liší složením i zastoupením buněk.
Nejspodnější vrstva se nazývá podkoží (tela subcutanea, subcutis) a je tvořena převážně tukovou a vazivovou tkání. Je na různých částech těla různě tlustá (nejtenčí na očních víčkách, nejtlustší na břiše a stehnech – tzv.panicullus adiposus). Tukový polštář  je zásobárnou energie, má termoregulační význam a v některých místech je i mechanickou ochranou. V podkoží se nachází cévy, nervy, nervová zakončení i třeba potní žlázy.
Další vrstvou kůže je škára (corium, dermis, cutis). Je to střední, převážně vazivová část kůže, která zajišťuje její pevnost a pružnost. Obsahuje také krevní a mízní cévy, nervy, vlasové míšky a mazové a potní žlázy. Krom buněk, které tvoří vazivo, se zde také nachází buňky imunitního systému.
Nejvíce povrchová vrstva kůže se nazývá pokožka (epidermis). Sama se dělí na dalších 5 vrstev. V nejhlubších dvou vznikají buňky zvané keratinocyty, které jsou nejdříve okrouhlé s velkým jádrem. Postupně se ale dostávají k povrchu kůže a rohoví - oplošťují se, ztrácí jádro a mění své vlastnosti. Když se dostanou až na povrch kůže, olupují se. Celý tento proces trvá 14-28 dní. V basální (nejhlubší) vrstvě pokožky vzniká krom keratinocytů ještě jeden druh buněk, a to melanocyty. Je jich jen cca 5 % a vytváří kožní pigment melanin, který svými výběžky transportují do keratinocytů. Jeden melanocyt takto zásobí 30-40 keratinocytů. Celou epidermis navíc ještě prostupuje síť imunitních Langerhansových buněk, které vznikají v kostní dřeni. Při zánětu se jejich počet zvyšuje, vlivem UV záření naopak klesá.

Zdroj obrázku: ms.gymspgs.cz


Funkce kůže


O úkolech, které kůže zvládá plnit, by se dal napsat samostatný dlouhý článek. Zde je shrnuji pouze stručnou tabulkou. Podrobnější informace si zájemci mohou vyhledat v chytrých knihách.

Funkce kůže


Ochranná
Mechanická bariéra
Odděluje vnější a vnitřní prostředí

Chemická bariéra
Díky kožnímu mazu je málo propustná pro vodu a v ní rozpustné látky. Látky rozpustné v tucích se vstřebávají lépe.

Ochrana před zářením
Melanin, urokanát

Ochrana proti mikroorganismům
Kyselé pH kůže (4-6), antibakteriální látky z potu a kožního mazu, Langerhansovy buňky, Gransteinovy buňky, lymfocyty, makrofágy
Senzorická
Volná nervová zakončení
Bolest

Merkelovy disky
Dotek, chlad

Meissnerova tělíska
Dotek, tlak

Ruffiniho tělíska
Tlak, tah

Vater-Paciniho tělíska
Tlak, tah, vibrace

Krauseho tělíska
Tlak, chlad
Další funkce
Metabolická
Tvorba prekurzoru vitamínu D

Termoregulační
Změny prokrvení kůže, tvorba potu

Termoizolační
Podkožní tuk

Resopční
Liposolubilní látky z mastí

Exkreční
Apokrinní a ekrinní žlázy

Energetická a zásobní
Bílkoviny jako zdroj aminokyselin, cukry, chloridy, voda

Komunikační
Nonverbální komunikace

Regenerační
Schopnost neomezeného dělení epidermálních kmenových buněk

Co ovlivňuje barvu kůže

 

Barva kůže je ovlivněna několika faktory, a to prokrvením, tloušťkou rohové vrstvy kůže, množstvím oxidovaného a redukovaného hemoglobinu a zejména melaniny, ev. dalšími barvivy.
Zjednodušeně se dá říct, že odstín kůže je výslednicí čtyř barev, které se navzájem mísí v různém poměru. Je to bílá (tkáňový mok), žlutá (rohová vrstva), hnědá (melanin) a červená (prokrvení).
Míra prokrvení se projeví zblednutím či v opačném případě zčervenáním určitého okrsku kůže. Zarudnutí kůže vlivem rozšíření cév a většího prokrvení se nazývá erytém. Vzniklá nejčastěji v důsledku zánětu, alergie či tepla.
Hemoglobin je krevní barvivo, které je obsaženo v červených krvinkách a přenáší kyslík. Je složen z bílkovinné části – globin a z prostetické části –hem, ta obsahuje železo, na které se váže kyslík, popř. jiné molekuly. Nedostatek hemoglobinu se nazývá anémie (chudokrevnost) a zbarvení kůže při ní je bledé. Hemoglobin, který má na sobě navázán kyslík, se jmenuje oxyhemoglobin a má jasně červenou barvu. Po uvolnění kyslíku mluvíme o deoxyhemoglobinu (redukovaném hemoglobinu). Ten je modrý.
Železo v hemoglobinu je normálně dvojmocné, ale za určitých situací se může oxidovat na železo trojmocné. Takovému hemoglobinu se říká methemoglobin (ferrihemoglobin, hemiglobin) a má čokoládově hnědou barvu. Přítomnost > 50 g/l redukovaného hemoglobinu nebo > 15 g/l methemoglobinu způsobuje tmavě modré zbarvení kůže, které se nazývá cyanóza. Nadbytek methemoglobinu může být vrozený nebo získaný při otravách některými látkami (anilin, nitrobenzen fenacetin, sulfonamidy, lokální anestetika, dusičnany a dusitany). Methemoglobinémie při příjmu dusičnanů a dusitanů z vody je častější u malých dětí, které ještě nemají dobře vyvinutý enzym methemoglobinreduktázu, která methemoglobin redukuje zpět na normální hemoglobin. Na tom se podílejí i glutathion a kyselina askorbová (vitamín C). Proto mají kojenecké vody sledované množství dusíkatých látek.
Dalším derivátem hemoglobinu je např. karboxyhemoglobin, který vzniká při otravách oxidem uhelnatým a je karmínově červeně zbarvený.
Rohová vrstva ochraňuje kůži proti mechanickým, chemickým a fyzikálním vlivům. Pomáhá udržet optimální množství vody v kůži. Obsahuje tzv. přirozené hydratační faktory, které zajišťují schopnost pokožky vázat vodu. Jsou to např. kyselina mléčná (laktát), kyselina urokanová, kyselina pyrolidin-karboxylová, urea a uhlovodany navázané na skleroproteiny. Pokud je těchto látek nedostatek, dochází k dehydrataci pokožky. Ztrácejí se např. při častém mytí alkalickým mýdlem. Pokud vlhkost rohové vrstvy poklesne pod 8-10%, kůže hrubne a praská. Přirozenou vlkost kůže podporují také výměšky potních a mazových žláz.
Buňky rohové vrstvy se neustále olupují procesem zvaným deskvamace a v hlubších vrstvách kůže vznikají stále nové buňky, které se postupně dostávají k povrchu a stávající se buňkami rohovými. Za normálních okolností je tloušťka kůže stále stejná. Jestliže je kůže více vystavována chemickým, mechanickým a fyzikálním vnějším podnětům, stává se rohová vrstva tlustší.

Melanin

 

Melanin je nejdůležitějším faktorem, který se podílí na zbarvení kůže. Tvoří se v buňkách zvaných melanocyty. V těch jsou speciální organely melanosomy – váčky obsahující melanin – které jsou výběžky melanocytu transportovány do pokožkových buněk keratinocytů. Melanocyty jsou rozloženy mezi keratinocyty nejspodnější vrstvy pokožky. Jejich poměr ke keratinocytům kolísá v rozmezí 1:4 – 1:15 a počet je vždy přibližně stejný bez závislosti na rase či pohlaví. Každý melanocyt zásobuje pigmentem cca 30 keratinocytů a tvoří tak epidermovou melaninovou jednotku.Melanocyty se nachází také ve vlasových pochvách, v horní části vývodu potních žláz a na sítnici oka. Schopnost předávat melanin jiným buňkám ale mají pouze melanocyty kožní. Zatímco melanocyty v pokožce jsou relativně stabilní, tak ty ve vlasovém folikulu prochází cykly a jejich počet a aktivita se zvyšují v anagenu, kdy se tvoří nový vlas.

Zdroj obrázku: http://www.liposukce.cz


Tvorba melaninu


Jak jsme si řekli výše, melanin vzniká v basální vrstvě pokožky v buňkách zvaných melanocyty, uvnitř těchto buněk je skladován ve váčcích zvaných melanosomy a tyto váčky jsou výběžky melanocytu předávány do pokožkových buněk zvaných keratinocyty, které se postupně dostávají k povrchu pokožky, rohoví a olupují se.
Abychom lépe rozuměli tomu, jak působí různé přípravky k vybělení kůže, je potřeba si říct něco o metabolických pochodech, kterými vzniká melanin. Tvorbě melaninu se říká melanogeneze a výchozí látkou, ze které melanin vzniká je aminokyselina tyrozin. Tyrozin je důležitý nejen pro syntézu melaninu, ale vznikají z něj i hormony štítné žlázy a katecholaminy (adrenalin, noradrenalin a dopamin). Lidské tělo si tyrozin dokáže tvořit samo z aminokyseliny fenylalaninu. Ta je pro člověka esenciální, tzn. že musí být přijímána potravou, protože v těle nevzniká. Zdroji jsou například mléko, vejce a čokoláda.
Tyroxin (hydroxyfenylalanin) se v melanosomech mění nejdříve na DOPA (dihydroxyfenylalanin) a ten se dále oxiduje na dopachinon. K těmto dvěma prvním krokům je nutný enzym tyrosináza, který obsahuje měď. Konečná reakce syntézy melaninu je známa jako Raperova-Massonova a je poněkud složitější než si tito dva pánové původně mysleli. Po vytvoření dopachinonu se totiž celý proces dělí na několik cest. Díky tomu jsou v lidské kůži tři druhy pigmentu.
Aby jako výsledný produkt vznikl tmavý eumelanin, musí nejdříve cyklizací vzniknout leukodopachrom, a pak oxidací dopachrom. Dále dekarboxylací vzniká 5,6 - dihydroxyindol a v menší míře kys. 5,6 - dihydroxyindol-2-karboxylová. 5,6-indolchinon se opakovaně kondenzuje v pozicích 3- a 7- a vzniká tak polymerát. V těchto dějích je ne zcela objasněná katalytická role kovových iontů (zinku, mědi, kobaltu a niklu). Výsledný tyrozin-melaninový komplex eumelanin se ve spojení s bílkovinou mění na melanoprotein. Má tmavohnědou až černou barvu a je nerozpustný.
Druhá metabolická cesta začíná buď neenzymou přeměnou dopachinonu na 5-S-cysteinyldopu, nebo jeho enzymově ovládanou změnou na 2-S- cysteinyldopu. Zjednodušeně lze říct, že feomelanin a trichom jsou tvořeny připojením glutathionu a cysteinu k dopachinonu prostřednictvím různých kroků. Feomelaniny jsou červené nebo žluté (obsahující síru). Jsou rozpustné v alkalických roztocích. Trichromy jsou intenzivně červené.
V kůži jsou obvykle v různé míře zastoupeny všechny tři druhy pigmetů. Eumelaniny zodpovídají za tmavou barvu vlasů. Ve světlých vlasech jsou feomelaniny, v zrzavých trichomy. Proti UV záření kůži ale chrání pouze eumalaniny.

Zdroj obrázku: http://ukzambians.co.uk

Dvě základní metabolické cesty


Tyrosin>DOPA>dopachinon> leukodopachrom>dopachrom>5,6-dihydroxyindol>5,6-indolchinon>polymerace předchozího + bílkovina>melanoprotein (eumelanin)

dopachinon>5-cysteinyldopa> cysdopachinon>cyklocysdopachinonimim>feomelaniny, trichromy


Zdroj obrázku: http://www.dermamedics.com


POZN.: Albinismus je dědičná porucha syntézy melaninu, dána defektem enzymu tyrozinázy. Tato porucha má za následek částečné nebo úplné chybění melaninu. Albíni proto mají nejen bílou pleť, ale i světlé vlasy a červené oči (díky absenci pigmentu prosvítají duhovkou krevní kapiláry).

Opalování


Normální barva kůže a vlasů a stejně tak i schopnost blednout či tmavnout jsou vrozené a geneticky dané. Barva kůže je primárně určena barvou, velikostí, množstvím a rozložením melanosomů. Hlavním faktorem, který ji mění, je vystavení kůže působení slunečního záření.
Jsou známy dva typy tmavnutí kůže, a to časná a opožděná pigmentace.
Po vystavení kůže UVA záření či delším vlnovým délkám ve spektru UVB a dokonce i viditelnému světlu, dochází k oxidaci nezralých forem melaninu a k urychlení pohybu melanozomů. K ztmavnutí kůže dochází během minut až hodin.
Opožděná pigmentace je vyvolaná pouze UVB zářením a objeví se nejdříve za 72 hodin. Je důsledkem zvýšené tvorby melaninu. Zvláště pokud dochází k vystavení vlivu UVB záření opakovaně, zvyšuje se aktivita tyrozinázy, výběžky melanocytů se prodlužují a rozvětvují, zvětšuje se počet a velikost melanosomů a urychluje se proces transportu melanosomů ke keratinocytům. Tyto účinky se mohou projevit jak plošně, jako vznik opálení, tak jen v určitých místech, jako pihy či větší pigmentové skvrny zvané lentiga.

Jak tedy působí přípravky k vybělení pleti


Existuje celá řada prostředků, které dokáží zesvětlit kůži. Používají se jak v kosmetice, tak v dermatologii. K příkladům jednotlivých látek se dostanu v pozdějších článcích. Zde uvedu jen několik základních mechanismů, kterými mohou působit.
  • zvýšení deskvamace buněk (rozvolnění a olupování rohové vrstvy)
  • snížení tvorby melaninu (např. blokádou tyrozinázy)
  • zpomalení transportu melanosomů či snížení počtu výběžků melanocytů
  • blokáda receptorů, které jsou nutné pro to, aby keratinocyty fagocytovaly (rozuměj sezřaly) melanosomy
  • látky snižující oxidační stres - při slunění se totiž buňky vlivem působení volných radikálů poškozují a vylévá se z nich melanin. I díky tomu kůže tmavne. Snížením poškození buněk se sníží i pigmentace (např. betakaroten)
  • látky, které chemickými reakcemi mění již vytvořený melanin (oxidace, redukce...)


Rasy a fototypy


Barva kůže závisí na typu melaninu, charakteru melanosonů a způsobu, jak je melanin předáván keratinocytům. Melanin chrání kůži proti působení ultrafialového záření. Proto jsou lidé s poruchou tvorby melaninu náchylní k poškození kůže slunečním zářením. V kůži různých ras se rozložení melanosomů v keratinocytech liší. Keratinocyty černochů mohou obsahovat až 400 melanozomů, u bělochů jen cca 100. U bělochů jsou melanosomy 0.6 x 0.3 mikrometrů velké a shlukují se. U černochů jsou mnohem větší (1.2 x 0.6 mikrometrú) a jsou v kůži rozptýleny samostatně. U bělochů se melanosomy shlukují ve spodních vrstvách pokožky, u černochů jsou ve všech vrstvách epidermis včetně vrstvy rohové.
Obecně se kůže podle stupně individuální kožní odpovědi na působení světla dělí do 6 typů podle Fitzpatricka. U nás je známější jednodušší rozdělení do čtyř až pěti fototypů.

Zdroj obrázku: http://www.liposukce.cz

Hormonální vlivy


Kromě slunečního záření existují i jiné faktory ovlivňující pigmentaci kůže. Patří k nim zejména působení hormonů. Jedním z nich je melanocyty stimulující hormon (MSH), který vzniká v předním laloku hypofýzy v mozku. U člověka je za normálních okolností produkován v takovém množství, že na zbarvení kůže nemá viditelný vliv. Při onemocnění zvaném Addisonova choroba je primárně nedostatečná tvorba hormonů nadledvin (kortizolu a aldosteronu). Tvorba těchto hormonů je regulována z vyšších center. Zvyšuje ji adrenokortikotropní hormon hypofýzy (ACTH) a ten je při Addisonově chorobě proto zvýšen. Prekurzorem ACTH je POMC (proopiomelanokortin), ze kterého vzniká i MSH (melanocyty stimulující hormon). U Addisonovy choroby je tedy i nadbytek MSH a lidé s touto chorobou vypadají opáleně a na kůži a sliznicích se jim tvoří pigmentové skvrny.  
Dalšími hormony, které ovlivňují pigmentaci, jsou hormony pohlavní, a to estrogeny a progesteron. Zvýšené hladiny těchto hormonů způsobují tmavnutí kůže. Proto v těhotenství tmavnou prsní dvorce, linea alba na břiše a genitál. Těhotným se také nedoporučuje přílišné slunění, protože u nich může vzniknout ztmavnutí okrsků kůže zvané chloasma gravidárum.

Další barviva


Kromě melaninu existuje i řada dalších barviv, která se mohou ukládat v kůži a ovlivňovat tak její barvu. K takovým nejznámějším patří betakaroten, což je žlutočervené barvivo a také provitamín A. Velmi významnou roli tato látka hraje v ochraně kůže proti poškození nadměrným sluněním. Je to totiž velmi významný antioxidant. Dokáže tedy zhášet volné kyslíkové radikály, které vznikají při fotochemických reakcích a poškozují buňky. Doporučená denní dávka této látky je 16 mg/den. Příjem vyšší než 30 mg betakarotenu denně může po několika měsících vyvolat žlutavé zbarvení kůže. Protože se jedná o látku rozpustnou v tucích,  má schopnost ukládat se v podkoží. Při předávkování betakarotenem tedy vzniká žlutooranžové zbarvení kůže i v místech, která se normálně neopalují, jako jsou plosky nohou, dlaně nebo dokonce i oční bělmo. Po vysazení betakarotenů ze stravy toto zbarvení ale rychle mizí. Přírodním zdrojem betakarotenu jsou především žlutooranžové a tmavě zelené ovoce a zelenina, které obsahují v různém poměru jeho formu all-trans a cis - betakaroten. Tepelnou úpravou roste podíl cis izomeru. Naproti tomu syntetický betakaroten je skoro výhradně forma all-trans. Syntetický betakaroten se lépe ukládá v podkoží, a proto může více ovlivňovat zbarvení kůže. Všeobecně cis betakaroten více působí jako antioxidant a déle se uchovává ve tkáních, all trans forma spíše působí jako provitamin A a snadněji se vstřebává.
Není to tak dlouho, co se propagovalo užívat při opalování potravinové doplňky s betakarotenem, protože po nich pokožka rychleji získává opálení, které déle vydrží. Poslední dobou se však začíná spekulovat o škodlivosti vyšších dávek syntetického betakarotenu. Mohou za to studie, které zkoumaly vliv karotenových doplňků na výskyt karcinomu plic u kuřáků. Očekávalo se, že betakaroten, jakožto antioxidant, bude výskyt tohoto onemocnění snižovat. Opak byl ale pravdou a studie známé pod názvy CARET a ATBC musely být dokonce předčasně ukončeny, protože při nich výskyt karcinomů u kuřáků ve skupině, která dostávala betakaroteny, vzrostl až o 28%. Dokonce i po vysazení antioxidantů bylo u kuřáků riziko karcinomu ještě několik let zvýšeno oproti skupině, které dostávala placebo.
V laických textech o bělení kůže se často uvádí, že chceme-li dosáhnout porcelánově bílé pokožky, měli bychom potraviny bohaté na betakaroten ze stravy vynechat. To však není pravda. Příjem antioxidantů, ať už betakarotenů nebo jiných, by se naopak měl zvýšit. Při poškození buněk oxidačním stresem kůže totiž může ještě poněkud tmavnout, protože melanin se ze zničených buněk uvolňuje. Předávkování přirozeným betakarotenem se bát nemusíme. Uvádí se, že běžně ze stravy přijímáme cca 3.6 miligramů betakarotenu denně, což kůži rozhodně neztmaví. Pozor spíš na potravinové doplňky obsahující syntetické karotenoidy.
Další perorálně podávanou látkou, která dokáže ovlivnit zbarvení kůže, je canthaxanthin, který se stejně jako betakaroten dokáže akumulovat ve všech vrstvách kůže. Tímto pigmentem se krmí chovní lososi, aby jejich maso mělo růžovou barvu. Při nadměrné konzumaci může u lidí poškozovat zrak.
Některá barviva se v kůži uplatňují pouze za patologických situací. Například žlučové barvivo bilirubin, které se za normálních okolností do kůže nedostává, ale při onemocnění jater nebo žlučových cest nebo při zvýšeném rozpadu červených krvinek může vzniknout žluté zbarvení kůže zvané ikterus (žloutenka). Žloutenka sama o sobě není nemoc ale pouze příznak toho, že množství bilirubinu v krvi je vyšší než 35 mikromol/l.
Barva kůže se může měnit i u některých otrav nebo u různých metabolických onemocnění. Příkladem může být diabetes mellitus (cukrovka), u kterého se mohou vyskytnout jak okrsky světlejší kůže (vitiligo), tak nadměrné tmavnutí dlaní a plosek nohou (xanthtosis diabetica palmarum et plantarum). Další takovou nemocí je hemochromatóza, vrozené nebo získané (např. nadměrný příjem železa opakovanými transfúzemi) onemocnění, při kterém se nadměrně ukládá železo do tkání. K hlavní triádě příznaků patří zvětšení jater, nadměrná pigmentace kůže a cukrovka (tzv. bronzový diabetes).
Hyperpigmentací, hypopigmentací či depigmentací se projevují nejen onemocnění vnitřních orgánů, ale i mnohá onemocnění kožní.
Pigmenty se do kůže mohou dostat nejen z vnitřního prostředí organismu, ale i zevně z jeho okolí. Takovým klasickým příkladem vpravování pigmentů do kůže je tetováž, ať už úmyslná nebo traumatická, kdy se do kůže vhojí různé částečky, které se tam dostaly při poranění.
Kůži ale lze zevně obarvit i jen dočasně. Toho se využívá např. v samoopalovacích krémech. (3-5% dihydroxyaceton - DHA, lawson). A takovým nejjednodušším způsobem, jak na chvíli změnit barvu kůže je kamufláž makeupem či tělkou, i když výsledek není vždy ideální a změna může být jen o pár odstínů.

Použité prameny:


  • Pizinger, K.: Kožní pigmentové projevy, Grada, 2003, 1.vydání
  • Ettler, K.: Fotoprotekce kůže, Ochrana kůže před účinky ultrafialového záření, Triton, 2004
  • Malina, L.: Fotodermatózy, Jessenius, 2005, 2.vydání
  • Strunecká, A., Patočka, J.: Doba jedová, Triton, 2011
  • Kittnar, O.:  Lékařská fyziologie, Grada 2011, 1. vydání

2 komentáře:

  1. Super článek. Hlavně to s těmi betakaroteny. Nemám ráda, jak nám média přenáší nějaké informace, které si přečetla tu, které byla opsána odsud, kde někdo něco vyřkl. Bohužel z odborného hlediska tomu nikdo nerozumí. Když mě odchytli na měření tuku, nedokázali mi vystvětlit, jak ten stroj funguje. Když mi od Mary Kay chtěla analyzovat pleť, odříkávala tam jak básničku něco o vrstvách kůže. A jakmile jsem se jí zeptala na něco z biochemického oboru, už končila. Bylo vidět, že tomu vlastně pořádně nerozumí. Já chápu, že ne každý je odborník, ale když někdo píše článek, tak už byl měl vycházet z odbornějších zdrojů. A to ty vycházíš, takže super!! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každopádně to pořád není článek na odpovídající odborné úrovni. Určitě tam chybí spousta novějších poznatků a studií. Já nemám ráda, že v poslední době vychází články a knihy, které jsou jednostranně zaměřené na škodlivost či prospěšnost něčeho. Bývají často psány manipulativně. Vytrhávají z kontextu výsledky určitých studií a statistik a servírují nám je jako neměnnou pravdu.

      Vymazat