Srpen byl pro naše předky měsícem žní. Také začínalo období zvané polétí a najíždělo se na podzimní jídelníček. Je to čas zralosti. Léto je na vrcholu. Vše dozrává a sílí. Sklízíme plody a zpracováváme je na zimu – zavařujeme, nakládáme, sušíme, kvasíme... Mohou také přijít letní bouřky. Užíváme si posledních teplých nocí, kdy můžeme spatřit padající hvězdy a něco si přát. Stmívá se už o něco dříve než předchozí měsíc.
Ke konci srpna jsou žně v plném proudu a pole se plní válci slámy. Na sklizené ploše hodují ptáci. Blíží se podzim.
Přehled:
Svátky svatých:
10.8. Svatý Vavřinec
15.8. Nanebevzetí Panny Marie
24.8. Svatý Bartoloměj
Koloběh přírody:
okolo 12.8. hvězdy - Perseidy
Tradiční svátky:
Poutě
Někde už začínají slavnosti sklizní - dožínky, dočesná, ad.
Historické události:
21.8. Den invaze vojsk Varšavské smlouvy
Významné dny:
Světový týden kojení (první týden v srpnu)
Den suchého zipu (2.8.), Světový den boje za zákaz jaderných zbraní (6.8.), Mezinárodní den boje lékařů za mír (6.8.), Mezinárodní den ženského orgasmu (8.8.), Mezinárodní den koček (8.8.), Mezinárodní den původního obyvatelstva (9.8.), Mezinárodní den baru Jekyll&Hyde (10.8.), Mezinárodní den mládeže (12.8.), Den leváků (13.8.), Den Energy Drinků (15.8.), Mezinárodní den rumu (16.8.), Světový den humanitárních pracovníků (19.8.), Den památky obětí invaze vojsk Varšavské smlouvy (21.8.), Mezinárodní den památky obětí obchodu s otroky (23.8.), Evropský den památky obětí stalinismu a nacismu (23.8.), Mezinárodní den psů (26.8.), Evropská noc pro netopýry (28.8.), Mezinárodní den proti jaderným zkouškám (29.8.), Mezinárodní den obětí násilného zmizení (30.8.)
Pranostiky
V srpnu již nelze slunci mnoho věřit.
I když ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí.
Půlnoční větry v srpnu přinášejí stálé počasí.
Z počátku toho měsíce říká se, že opět studený vítr ze strnišť fouká.
V srpnu když půlnoční vítr věje, bez deště slunéčko hřeje.
Když fouká v srpnu severák, bude dlouho pěkně pak.
Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy.
Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává.
Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí.
Hřímá-li v srpnu, lze čekat osmého dne opět bouřku.
Hřímá-li v srpnu, praví se, že budoucího roku hojná úroda a množství deště jest k doufání.
Srpen k zimě hledí a rád vodu cedí.
Když v srpnu naprší, tak než se oběd pojí, všecko slunce vysuší.
V srpnu mlhy na výšinách – jistá voda, když v nížinách – to pohoda.
Mlhy na lukách, potocích a řekách v srpnu zvěstují trvalé počasí.
Teplé a suché léto přivádí za sebou mírný podzimek, tuhou zimu a nejlepší víno.
Když v srpnu moc hřímá, bude na sníh bohatá zima.
Když pálí srpen, bude pálit i víno.
Srpen z počátku-li hřeje, zima pak se dlouho sněhem skvěje.
Moc hub srpnových – moc vánic sněhových.
Nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu.
Jsou-li v srpnu hory kalný, budou v zimě mrazy valný.
Sezónní potraviny
Zelenina: brokolice, celer, cibule, cuketa, česnek, dýně, fazole, hrách, kapusta, růžičková kapusta, kedlubny, květák, mrkev, okurky, paprika, patizón, pórek, rajčata, ředkev, ředkvičky, červená řepa, salát, zelí bílé a červené, brambory
Ovoce: angrešt, broskve, hrušky, jablka, jahody, meruňky, ostružiny, rybíz, švestky, hroznové víno, aronie, rakytník, muchovník
Také mají sezónu jeřabiny a houby
Divoká zelenina: lichořešnice, pampeliška
Byliny: divizna, řebříček, kopřivová semínka, řepík, mateřídouška, dobromysl, tymián
Tradiční jídla:
Chlebová placka z klásků
Sušené ovoce
Kvašená zelenina
Jídla z hub
Dožínkové ratolístky – připravovaly se v Podkrkonoší v okolí Jičína. Pečivo smažené z nudlového těsta podobné božím milostem.
Aktivity:
Sběr a uchování semínek
Cestování
Čištění lesa od odpadků
Koupání venku
Nocování pod stanem nebo pod širákem
Pozorování Perseidů
Sklizeň a její zpracování
Oslava dne koček a dne psů
Letní kino na zahradě
Výroba panenky z kukuřičného šustí
Výroba zahradních lucerniček
Batikování
Příprava na školu, výroba obalů na sešity
Sběr jeřabin a tvorba z nich
Tvorba herbáře
Hry s kameny – kamínkové piškvorky, obrázky z kamínků, putovní kamínky
Tvorba dožínkového věnce
Výroba dekorací ze slámy a slaměných vánočních ozdob
Výroba vodního mlýnku na potok
Razítka z brambor
Nakupování u lokálních zemědělců a chovatelů
Svatý Vavřinec (10.8.)
Svatý Vavřinec má napolo upleten dožínkový věnec.
Svatý Vavřinec odvádí žence.
Vavřinec ukazuje, jaký podzim nastupuje.
Na Vavřince den povětří krásný, bude podletí suchý a jasný.
Jak Vavřinec navaří, tak se podzim vydaří.
Na svatého Vavřince slunečnost – značí vína hojnost.
Jak Vavřinec zavaří, Bartoloměj zasmaží, tak se podzimek daří.
Svatý Vavřinec pocházel ze Španělska. Jeho učitelem byl Sixtus II., který se později stal papežem. Sixtus byl jeden z prvních pronásledovaných křesťanů. Při svém zatčení nařídil Vavřinci, aby všechen jeho majetek rozdal chudým. Když byl Vavřinec předvolán a vyzván, aby vydal všechny poklady, sezval všechny chudé a před římským úředníkem je označil za poklad církve. Byl zatčen, mučen a pravděpodobně r. 258 n.l. sťat mečem. Legenda ale praví, že byl zaživa upečen na roštu.
Poprvé byl uchráněn díky jeřabinám. Těmi jeho souvěrci označili všechny své domy, aby zmátli vojáky, kteří měli podle nich poznat dům, kde byl uvězněn.
Jeřabiny se staly symbolem ochrany před bleskem a lidé na Vavřince zavěšovali věnečky jeřabin do štítů chalup.
Sv. Vavřinec je patron knihovníků a archivářů, sklenářů, kuchařů, cukrářů, hostinských a pivovarníků. Stejně jako svatý Florián byl ochráncem před požáry.
Tento den se v pravé poledne usuzuje podle vody na podzimní a zimní počasí. Je-li voda klidná, bude mírný podzim a zima bez velkých mrazů. Je-li vodní hladina zvlněná, bude proměnlivý podzimní čas a v zimě mrazy a sněžení.
Perseidy aneb slzy svatého Vavřince
Roje meteoritů bývají pravidelně k vidění od konce července a vrcholí po svátku sv. Vavřince. Jde o prach z periodické komety, který se před dopadem na Zem zcela odpaří. Ideální je najít k pozorování místo s nízkou mírou světelného smogu. Nejtemnější místa v republice jsou v Jizerských horách, v Beskydech či u Manětína. Před dopadem hvězdy si můžete něco přát.
Nanebevzetí Panny Marie (15.8.)
Matička Boží odnáší léto s sebou do nebe.
V den Nanebevstoupení Panny Marie pěkný čas přinese hojně dobrého vína.
Je-li o Nanebevzetí Panny Marie pěkně, nastane požehnaný podzimek a počasí bude příznivé vinné révě.
Mariánské svátky. Naši předkové nazývali Pannu Marii Svatou královnou.
15.srpna začínalo polétí svátkem Nanebevzetí Panny Marie. Tento den připomíná smrt a nanebevzetí Panny Marie, matky Ježíše Krista. Podle legendy byly v hrobce Panny Marie místo těla nalezeny květiny.
Lidově se tomuto dni říká den bylin nebo svátek Panny Marie Kořeněné, protože se prováděl obřad žehnání bylin. V kostele se světily květiny a semena. Tato semena pak zaháněla bouřku, krupobití a povodně. Požehnané rostliny chránily domy, zapichovaly se do polí nebo pokládaly do vinic nebo pomáhaly léčit.
Na Strakonicku bylo v předvečer tohoto dne zvykem rozdávat medovou kaši, aby lidé v noci měli klid od duchů.
Vinaři v tuto dobu začínají sklízet své vinohrady. Na Moravě tento zvyk končí vinobraním. Někde je spojeno se slavnostními průvody, zábavou a hodováním (Znojmo).
Mariánské sváteční období končí 8. září svátkem Narození Panny Marie. Toto období je nejposvátnější částí roku. Rostliny a zvířata získávají mimořádné vlastnosti. Jsou „třikrát požehnané“. Těla jedovatých zvířat mají blahodárnou moc a léčivé rostliny jsou nejúčinnější. Tento den se také konávaly poutě.
Den invaze vojsk Varšavské smlouvy (21.8.)
Temný den naší novodobé historie. V roce 1968 u příležitosti 20. výročí vítězství komunistické strany a následně zřízení socialistického systému v Československu, vystoupil Alexander Dubček s prohlášením o nutnosti reformy zřízení, kterou nazval “socialismus s lidskou tváří”. Ze Sovětského svazu na to přišlo upozornění, že aktivity reformátorů jsou vnímány jako ohrožení socialistického zřízení. Na základě požadavku zachovat v zemi nereformovaný socialismus a tzv. “zvacího dopisu”, který zaslali odpůrci reforem do Moskvy, vnikla do Československa v noci z 20. na 21. srpna 1968 vojska zemí, která byla sdružena pod tzv. Varšavskou smlouvou. Začal konec snu o reformách a otevřela se cesta k období normalizace socialismu, které následovalo v 70. letech a trvalo až do roku 1989.
Svatý Bartoloměj (24.8.)
Od svatého Bartoloměje slunce již tolik nehřeje.
Bartoloměj svatý odpoledne krátí.
Fouká-li na Bartoloměje z Moravy, vorej sedláčku pomali, fouká-li na Bartoloměje vítr z Čech, pak si sedláčku s oráním pospěš.
K tomuto apoštolovi se váže podobná legenda jako ke sv. Vavřincovi, které odpovídá stejná výzdoba domu jeřabinami. Jeřabiny, kterými bylo stavení ozdobeno, měly zázračnou moc. Koho bolely zuby, měl dát vařit vodu, do ní vložit jeřabiny a chvíli inhalovat. Bartolomějská jeřabina se také dávala dobytku, aby dobře žral.
Byl to jeden z Kristových učedníků a bývá ztotožňován s Nataelem z evangelia sv. Jana, kterého Ježíš popisoval, jako toho, který nezná lsti.
Žil někdy v 1.století a kázal v Malé Asii. Byl zaživa stažen z kůže, a potom podle jedné z legend sťat, podle jiné ukřižován hlavou dolů.
Byl patronem všech, kteří pracují s kůží – řezníků, knihařů, obuvníků, krejčích, rukavičkářů, koželuhů.
Podle legendy Bartoloměj uzdravil arménskou princeznu posedlou zlým duchem, proto byl v lidovém léčitelství vzýván při neurologických a psychických chorobách. Karel IV. Získal část jeho ostatků pro chrám sv. Víta v Praze.
Tento den je považován za jeden z počátků podzimu. Stloukalo se bartolomějské máslo, které se užívalo k tišení bolesti.
Na sv. Bartoloměje bývaly také termíny prvních posvícení v daném roce.
Obžinky (dožínky, obžínky, ožínky, dovazná, dožatá...)
Oslavy sklizně obilí koncem srpna a začátkem září. Slavnostní zakončení žní (žatvy).
Nesou se ve znamení vděku a hojnosti. Bylo to poděkování čtyřem živlům za dobrou úrodu, za to, že modlitby vyslané o vánocích, hromnicích a velikonocích byly vyslyšeny a vichřice, kroupy, letní žár, ani bouřky nezmařily úrodu.
Podstatou je předání dožínkového věnce hospodáři. Pletl se z klasů a polních květů a zdobil se pentlemi a barevnými plody. Zůstával ve stavení až do příštího setí.
Byla to radostná událost v životě vesnických lidí. Do stodoly se vezla poslední fůra s ozdobeným snopem obilí. Mít všechno obilí pod střechou byl předpoklad přežití. Ženci posekali zralé klasy kosou nebo srpem a ženy je svázaly do snopů a postavily z nich na poli panáky. Obilí se na poli několik dnů sušilo, potom se odváželo na žebřiňáku do stodoly. Poslednímu vozu slavnostně odjíždějícímu z pole, se říkalo baba.
Někde ženci nechávali poslední malý kus pole nedožatý a slavnostně ho (někde i za doprovodu hudby) sklidili v den dožínek.
Ženci na poli vybrali mezi pomocnicemi žňovou nevěstu, kterou ozdobili polním kvítím, na hlavu jí dali věnec klasů a do ruky kytku nebo dožínkový věnec. Pak ji vysadili na poslední fůru a se zpěvem a muzikou doprovázeli do hospodářova statku. Dívka vinšovala hospodáři a selce vše dobré, poděkovala jménem všech ženců za poskytnutou pracovní příležitost a vyslovila přání setkat se napřesrok opět při žních. Pak předala hospodáři dožínkový věnec a někde ještě podarovala hospodyni kytkou klasů. Hospodáři všechny pohostili silnou polévkou, pečení, buchtami, vdolky a chlebem a část pečiva jim dali jako výslužku. Odměnili je také penězi. Pečivo bylo z první čerstvě semleté mouky. Pak se pilo pivo nebo víno, tančilo se a veselilo. Žitný chléb byl vyjádřením úcty a pokory, také poděkování polím. Hospodář hlídal, aby se nesnědlo i to, co se má zasít.
Nutno ještě říct, že průvod ženců byl slavnostní a zdobený. Často měli lokální sváteční kroje. Žněčky nesly ověnčené hrábě. Součástí bývaly i živé snopy, tedy většinou dva mládenci a dvě děvčata, kteří si na oděv našili vrstvy slámy klasy směřujícími od pasu nahoru a od pasu dolů a na hlavy posadili věnce z obilí. V průvodu také nesměla chybět žena nesoucí chléb se solí.
Na Královéhradecku pekly hospodyně tzv.mílové buchty (dvě buchty na jeden pekáč), které mezi žence a žněčky rozdávali. Večer se přemístili do hospody, kde byla taneční zábava. Tu prvním tancem otevřeli hospodář s hospodyní.
Dožínky slavili už staří Slované. Bylo to rituální otevření nové sklizně ke spotřebě. V pohanských dobách byl první a poslední snop obětován bohyni úrody. Později poslední snop nebo první pytel vymláceného zrní uschovali do jarního setí jako „obřadní zrní.“ Mělo mít magickou sílu zaručující bohatou příští úrodu.
Původním zvykem bylo stínání hlavy živému beránkovi jako škůdci mladého osení. Postupně byl zakazován, až zcela vymizel.
Keltové slavili dožínky pod názvem Lughnasad kolem 1.srpna. Tedy zhruba v polovině mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností. Bylo to poděkování za úrodu a prosba a snaha zajistit si další sklizeň, zdraví a spokojenost.
Podle staré víry má kruh ochrannou sílu. Věnec je zde především symbolem ochrany, ale také vegetačního cyklu. Na Hané tyto slavnosti dostaly pojmenování „věnec“.
V některých krajích se oblékala tzv. Bába (nevěsta, žebrák). Poslední snop obilí děvčata oblékla do šatů a ozdobila pentlemi, květinami a jeřabinami. Pak ji odvezli z pole na ozdobeném žebřiňáku.
Děvčata vázala ohromné věnce z obilných klásků. Do nich vázala všechny druhy obilí, které hospodář pěstoval.Vplétaly se do nich také květiny, jeřabiny, myrta, ovoce nebo malé koláče. Muži zdobili vůz a koně a při tom konzumovali alkohol. Dožínkový věnec, který předala děvečka hospodáři, se uchovával v síni do Štědrého dne, kde byl součástí svátečního stolu a požehnaných pokrmů. Pak se roztrhal. Sláma se dala dobytku a zrní se uchovalo do jara, kdy se přidalo pro požehnání úrody do osiva.
Někde se naopak věnec jen zavěsil někam do stodoly, kde na něj nesmělo pršet, a nechal se tam celý rok, až do dalších dožínek, aby byla další úroda.
Po skončení polních prací se mlátilo obilí. Několik snopů se položilo na mlat a bušením cepů se oddělovalo zrno od slámy. To se pak vozilo do mlýna, kde se z něj semlela mouka. Mlelo se do pozdního podzimu, někdy až do zimy. Chléb se pak pekl jednou týdně, někde jednou za 14 dnů. Než se správně rozpálila pec, pekly se v ní chlebové placky podplamenice, které pak dostaly děti. Chléb byl v úctě jakožto „Boží dar“. Hostům se na uvítanou dával chléb se solí jako projev přátelství a pohostinnosti.
Tmavý chléb se pekl ze žitné mouky. Z pšeničné mouky se pekly buchty, vdolky, koláče a bílý chléb. Ovsem se krmili koně a slámou se podestýlal dobytek.
Dočesná
Chmel („zelené zlato“) se sklízí ručně a vyrábí se z něj pak pivo. Sladina vyrobená z ječmene se povaří s chmelem, jehož hořké látky přechází do piva. V krajích, kde se pěstuje chmel (Rakovnicko, Lounsko, ad.), se po jeho sklizení pořádala oslava podobná dožínkám, tzv. dočesná. Česáči předávali hospodářům věnec z chmele zdobený květy. Poté jej pověsili na vyvýšeném místě a na dvoře se konala hostina a tancovačka. Oproti žním, což byla spíše práce vesnického lidu, se k česání chmele sjížděli spíše lidé z měst. Každá parta česáčů měla přidělené místo a každý měl svou řadu rostlin, kterou čistil – musel otrhat šištičky bez listů a se stopkami. Množství natrhaných šištiček se měřilo na čtvrťáky neboli věrtele. Za věrtele česáč dostával známky se symbolem majitele chmelnice - plechy, a podle jejich počtu se řídila výše mzdy. Mimo mzdy dostávali česáči také jednoduchou stravu a nocleh na půdě nebo ve stodole.
O rituálech a slavnostech spojených s pěstováním a sklizní vína se rozepíšu příští měsíc.
Použité prameny:
Boledovičová, M., Kindlová, M.: Tradinář, Smart Press, s.r.o., 2019
Trnková, K.: České zvyky a tradice, Studio trnka, 2021
Příkazská, T.: Lidové tradice pro šikovné ruce, XYZ, 2020
Bezděk, E.: Rituály šťastné rodiny, Došel karamel, 2021
Skopová, K.: Hody, půsty, masopusty, Akropolis, 2014
Bestajovský, M.: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce, Léto, Computer Press, 2004Zemanová, H.: Rytmus roku s Hankou Zemanovou, Smart Press, 2021
Paterko, L.: Naše tradice, 2017
Janovec, L.: Český rok včera a dnes, SUN s.r.o., 2023
Žádné komentáře:
Okomentovat