Dress code, pravidla oblékání do společnosti

Dress code je určitý kodex oblékání, který říká, jak se na danou více či méně formální událost obléci. Dnes jen málokdo dostává pozvánky na společenské akce, kde bývá někdy i uvedeno, v čem mají hosté přijít, přesto jsou v životě každého z nás okamžiky, pro které bychom měli umět zvolit správné ošacení.

Myslím si, že každý člověk má mít ve svém šatníku alespoň základní společenské oblečení, i když zrovna neplánuje nějak hojně na společenské akce chodit. Nikdy nevíte, jestli náhodou nebudete muset jít kamarádům na svatbu, babičce na pohřeb, někomu příbuznému na promoci či na pouhý pracovní pohovor.

Muž to má poměrně jednoduché. Stačí mu jeden tmavý oblek doplněn košilí a kravatou v ladících barvách a jedny černé polobotky. Bylo by vhodné mít ještě tmavý zimní kabát, ale ten se stejně na většině akcí odloží někde v šatně, takže já na něm netrvám. Oblek je docela velká investice, ale vyplatí se. Většinou se první pořádný oblek kupuje do tanečních nebo k maturitě. Ten často stačí až do svatby nebo alespoň do promoce.

Žena to má poněkud složitější, ale také to není žádné drama. Mně maminka vždycky říkala, že bych měla mít ve skříni alespoň jeden tmavý kalhotový či sukňový kostým, alespoň jedny černé pouzdrové šaty ke kolenům a alespoň jedny dlouhé plesové šaty v barvě ne moc přitahující pohledy. V botníku je třeba mít alespoň jedny černé ne moc špičaté lodičky s uzavřenou špičkou i patou. Na tanec jsou vhodné boty na tenkém vyšším podpatku. Boty by se podle zvyku měly barevně sladit s kabelkou. Na taneční společenské akce se většinou nosí malá kabelka, kam se vejde jen to nejnutnější. Žena totiž podle etikety může tančit s kabelkou zavěšenou na předloktí a to by s velkou brašnou prostě nešlo a vypadalo divně. Na pracovní pohovor a podobné formální akce doporučuji volit kvalitní koženou kabelku. Bojovníkům za práva zvířat se tímto omlouvám, ale výroba koženky je tak neekologická, že při tom zemře víc zvířátek, než kdyby se to udělalo kožené. Navíc levné rákosnické kabelky jsou tak nekvalitní, že jich za život spotřebujete hodně, kdežto ta kožená vám může vydržet dlouhá léta.

Zatímco u pána jsem ochotná v zimě tolerovat bundu oblečenou přes oblek, u dámy mi přijde strašné, když si přes společenské nebo jakékoli šaty oblékne něco jiného než kabát. Dáma to má holt složitější. Také se v zimě v šatně musí přezouvat z kozaček do společenských bot, ve kterých by jí venku byla zima.

Pokud si dáma pořídí nějaké extravagantnější plesové šaty, které si lidé snadno zapamatují, může je vzít do společnosti jen několikrát, a pak si bude muset pořídit jiné. Jednoduché nenápadné tmavé šaty se tak rychle neohledí, navíc se dají za pomoci různých doplňků vždy nějak ozvláštnit. Nedoporučuji ale laciné organzové šálky přes ramena, ani příliš masivní šperky.

Někomu se to může zdát mnoho, ale většina zmíněného dámského oblečení se dá velmi levně pořídit v secondhandu, a to včetně kabelek, bot a zimního kabátu. Často to bývá úplně nové a značkové.

Společenské oblečení by mělo být slušné. Nehodí se minisukně, příliš hluboké výstřihy, různé výkroje, odhalené břicho, boky, apod. Ani příliš viditelný žlábek mezi prsy  nebo holá záda nejsou vždy vhodné. Záleží to na typu společenské akce.
Střídmost platí i při výběru barev. Dáma by na sobě neměla mít kombinaci více než dvou k sobě se hodících barev. Nepřípustné je vyčuhující spodní prádlo jako ramínka či zapínání od podprsenky. Ani silikonová ramínka nejsou zrovna to pravé. V některých případech je povolen okraj krajkové podprsenky decentně lemující výstřih saka. Kalhotky by se neměly zařezávat do hýždí a půlit je pod společenskými šaty nebo kalhotami. Pod hodně obtažené nebo průsvitnější šaty je někdy lepší volit hladká tanga, aby se přes šaty nerýsovaly lemy kalhotek. Do společnosti se nosí vždy punčochy, a to i v největších vedrech. Pozor také na přílišné líčení připomínající prostitutku. Mnohdy stačí jen lehce přepudrovat obličej a trochu zvýraznit oči. Večerní líčení může být trochu výraznější, ale nikdy ne přehnané.

Pak jsou tu otázky hygieny. Nebudu se mnoho rozepisovat o umytých vlasech, vyčištěných zubech, o oholených nohou a podpaží, o upravených nehtech nebo o sprše před odchodem na společenskou akci. Dovolím si ale poznámečku k parfému. Správně by měl být použit parfém i deodorant. Parfém se aplikuje na místa, kde tepny zahřívají pokožku (krk, spánky, vnitřní strana zápěstí). Aromatické látky se potom postupně odpařují. Mladší ženy by měly volit spíš lehčí vůně. Na večer se může použít těžší a nápadnější varianta. Platí ale, že vůně nemá být tak silná, aby ostatní obtěžovala. Zvlášť pozor by se na to mělo dávat na akcích, kde se stoluje. Muž by měl být čerstvě oholen. Pokud nosí vousy, neměly by být zanedbány. Pozornost by se měla věnovat i chloupkům v nose a v uších. U obou pohlaví je také vhodné aspoň trochu upravit obočí.

Platí pravidlo, že dáma by se měla na akci obléknout podle svého partnera. Pokud má muž smoking, měla by žena mít šaty až po zem. Pokud jde muž v obleku, může mít žena šaty o něco kratší. Některé páry se dokonce domlouvají, aby přišly sladěné i barevně.

Oficiální pozvánka

Na spoustu společenských akcí bývají hosté zváni prostřednictvím pozvánek. Platí základní pravidlo, že na takovéto akce nemáme jít, pokud jsme žádnou pozvánku neobdrželi. Když pozvánku dostaneme, je slušností hostitele včas informovat, zda přijdete nebo ne, aby se podle toho stihl zařídit. Občas na to bývá na pozvánce přímo poukázáno francouzskou zkratkou R.S.V.P (répondez s´il vouz plait) nebo českou zkratkou R.L.O (Račte laskavě odpovědět). Někdy bývá uvedeno Regrets only. To znamená, že účast potvrzovat nemusíte a ozvat se máte, jen pokud se chcete z akce omluvit. Jindy hostiteli tolik záleží na počtu hostů, že týden před akcí pošle ještě jednu pozvánku se zkratkou p.m. (pouir memoir) – na připomenutí.

Chcete-li nějakou akci odmítnout, tak se určitě nevymlouvejte na návštěvu jiné akce. To je velmi netaktní. Pokud možno svou neúčast příliš nerozvádějte nebo si vymyslete slušnější omluvu.

Z pozvánky by mělo vždy vyplynout, kdo je pozván, resp. zda platí pro jednu nebo dvě osoby. Pokud je na ní napsáno jen jedno konkrétní jméno a zřetelně žádný doprovod, tak nemůžete vzít ani vlastní manželku či manžela. Pozvánku dostává většinou muž a je na ní připsáno, zda může vzít svou partnerku.

Na některých pozvánkách bývá uveden dress code. Ten je většinou jen na pozvánce pro pána a dáma se potom obléká podle svého partnera.

Je příhodné přijít včas. Můžete se opozdit maximálně o 10 minut. Na pozvánce může být uvedena zkratka s.t. (sine tempore), znamená to, že vás hostitel prosí o laskavou dochvilnost. Zkratka c.t. (cum tempore) znamená příchod nejvýše o 15 minut později. Dochvilnost je slušnost. Tím, že se na vás čeká, se může oddálit zahájení stolování, apod.

Typy dress code

Jsou hostitelé, kteří na pozvánku rozepíšou slovně, v čem můžete přijít a co by naopak na své akci vidět nechtěli. Pak jsou tu ještě předdefinované typy dress code, které mají anglickou terminologii. Zde jsou ty základní se stručným popisem:

Black tie

V překladu černý motýlek a ten se nosí jen ke smokingu (dinner jacket, tuxedo).

Muž: smoking, černý motýlek

Žena: dlouhá večerní toaleta. Černá barva není podmínkou.

Formal dress (Ultra Formal)

Je to velmi podobné black tie, ale trochu odlehčené.

Muž:  např. smoking jen s košilí bez motýlku

Žena: nemusí mít dlouhé šaty, stačí krátké kokteilky, večerní kostým

Semi formal

V celku ošemetný termín. Smoking a dlouhé šaty nejsou moc vhodné. Oblečení se většinou řídí hodinou. Koná-li se akce přes den, jsou nevhodnější pouzdrové šaty, formální kostýmek, elegantní byznys styl. U muže ležérnější tzv. vycházkový oblek. Po šesté večer by měl mít pán černý oblek, jeho doprovod společenské koktejly z atraktivního materiálu, nebo malé černé.

White tie

Vysoce formální oblečení.

Muž: Bílý motýlek, frak s vestou, černé lakýrky

Žena: velká večerní róba sahající až na zem

Little black dress (malé černé), Coctail

Dlouhé šaty nepřipadají v úvahu. Koktejlové šaty podle klasického protokolu doplňují lodičky na podpatku a malá kabelka.

Creative black tie

Jedná se o formální společenskou událost, ale je povoleno trochu experimentovat a projevit svou kreativitu, ale to vše v rámci společenských konvencí.

Muž: smoking třeba s černou košilí bez motýlku

Žena: klidně i extravagantnější společenské šaty

Dark suit

Muž: Tmavý oblek.

Žena: krátké šaty, pokud nejde o ples

Lounge suit, unofficial

Vycházkový oděv

Muž: vycházkový oblek (nejlépe šedý)

Žena: kostýmek nebo kokteilové šaty

Informal, casual

Nedbalá elegance

Muž: separátní saka kombinovaná s tričky s límcem či měkkými košilemi bez vázanky. Mokasíny bez ponožek nebo semišové boty.

Žena: letní šaty, kalhoty, krátké sukně, topy

Bussines dress

Rozumí se jím především oblečení v zaměstnání. V některých firmách platí určitá pravidla oblékání, např. v bankách, v pojišťovnách či na úřadech.

Muž: Pracovní oblek by neměl být černý. Asi nejlepší je šedý. V létě se nosí světlejší odstíny a v zimě tmavší. Platí ale, že s jakýmkoli oblekem jiné barvy, než je černá se končí po 18. hodině Ke světlému obleku se nehodí černé boty. Kalhoty a sako mohou být i z rozdílných materiálů. Košile může být vzorovaná. Nejvhodnější vzor je proužek. Potom to ale chce jednobarevnou nebo puntíkovanou kravatu.

Žena: Kostým, pouzdrové šaty. Punčochy jsou povinné i v největších vedrech. Nejsou vhodné šaty s úzkými ramínky nebo bez ramínek, bokové kalhoty, hluboké dekolty, šortky a sandály. Vhodná délka sukně se měří vsedě. Neměla by sahat výše než na šířku dlaně nad kolena.

Firma může někdy vyhlásit casual day. Třeba ve dnech, kdy se zaměstnanci nesetkávají s klienty a věnují se jen administrativě. V tomto případě má muž povoleno přijít bez kravaty v košili s rozepnutým knoflíčkem u krku nebo v tričku s límečkem. Žena může mít sukni nebo kalhoty, halenku nebo tričko, svetřík. Jsou povoleny i značkové džíny.

A jak se všechno to oblečení má správně nosit?

U pánů platí docela přísná pravidla, co se týče nošení obleku. Jsou dokonce i pravidla týkající se takových detailů, jako je třeba opasek. Ten by měl mít správnou délku a být zapnut na třetí dírku.

Zkusím tady připomenout jen několik základních doporučení. Za prvé je docela důležitá správná barva obleku. Za klasické barvy se považuje černá, všechny odstíny šedé a tmavomodrá. Jakékoli jiné barvy nepatří do kategorie společenských a využívají se spíš pro obleky sportovní, apod., které by svému účelu měly odpovídat i střihem. Před 18 hodinou se nosí spíš světlejší obleky, večer je vhodný oblek černý nebo tmavomodrý. Co se týče vzoru na obleku, tak ten přes den může být nápadnější, večerní oblek může mít jen vlasový proužek (nenápadná světlá nit na tmavém podkladu).

Oblek může být jednořadový nebo dvouřadový. Není mezi nimi společenský rozdíl, ale každý má své výhody a nevýhody. Dvouřadový oblek se zapíná na obou stranách. Přední díly jsou tak široké, že zakryjí i větší břicho. Má i sevřenější klopy, takže více ukrývá tělo. Takový oblek je ale obtížné ve společnosti rozepnout, protože to nevypadá moc esteticky. Sako dvouřadového obleku se může rozepnout, jen když muž sedí.

Jednořadový oblek poskytuje větší volnost. Sako může být rozepnuto v běžném pracovním kontaktu, při hovoru s kolegy nebo když si muž sedne. Zapnout by se mělo v jakékoli exponované společenské situaci (při podávání ruky, při veřejném vystupování, při přípitku). Spodní knoflík saka může být rozepnut vždy. Dřív to bylo kvůli tomu, aby muž mohl kdykoli pohotově tasit kord, dnes se to dělá z estetických důvodů. U vesty se poslední knoflík nechává rozepnutý, protože vesta se ve společnosti nerozepíná ani při usednutí. Pokud muž vestu pod sakem nemá, neměl by ho moc často rozepínat, aby nebyl středem pozornosti. Platí pravidlo, že muž si ve společnosti nesmí sundat sako. Výjimkou jsou jen některé neformální akce, kde je to vysloveně povoleno.

Správná délka oblekových kalhot je u podpatku dva prsty nad zemí. Mužům menší postavy se nedoporučují záložky , protože opticky zkracují nohy. K obleku se nosí vždy jen košile s dlouhým rukávem. Z rukávu saka by totiž měl vyčnívat centimetr manžety košile. Límeček může být stojatý nebo ležatý. Ten stojatý se nosí ke fraku, u smokingu je možnost výběru mezi oběma variantami. Límeček s knoflíčky (buton-down) mají košile na denní nošení. Ty se nemají nosit po 18. hodině. Tvar límečku se volí tak, aby lichotil krku a opticky ho nezkracoval. Límeček musí vzadu hodně vyčnívat z límce saka, ale nikdy ne tolik, aby byl vidět jeho spodní lem. Pod límečkem by měla být skryta kravata a oba její konce vybíhající k uzlu. Kravata by také neměla límeček nadzvedávat.

Klasická společenská košile je bílá. Na méně slavnostní akce se může vzít košile bleděmodrá nebo krémová. Barevné košile jsou na denní nošení. Slavnostní košile je nejlépe jednobarevná. Vzorek se na večer nehodí. Slavnostní košile má dvojité manžety, které se překládají. Pokud si muž nebere kravatu, manžety by neměly být přeloženy. Manžeta má zakrývat celé zápěstí a končit u kořene palce.

Kravata se může vázat několika způsoby. Nejznámější uzly jsou four-in-hand (long), Shelbyho (Prattův) uzel a windsorský uzel. Kravata musí mít správnou délku. Měla by zakrývat sponu opasku. Barva se volí podle barvy a vzorku košile. Ve společnosti se kravata nikdy nesmí povolit. Alternativou kravaty je motýlek. Také je potřeba se ho naučit správně vázat. Má výhodu, že se nikdy nenamočí do polévky, to ale kravata s kravatovou sponou také ne.

Ke světlému obleku se nemají nosit černé boty, ale spíš šedé, hnědé nebo béžové. Boty k obleku musí být vždy šněrovací. Ponožky by měly ladit s botami. K černým botám ze zásady černé. Bílé ponožky jsou určeny pouze pro sport. Ponožky musí být dostatečně dlouhé, aby se, když muž sedí, nad nimi nikdy neobjevila část kůže.

Mezi doplňky muže patří kapesníček v náprsní kapse saka, již zmíněný opasek, ze šperků je vhodný spíš jen nenápadný prsten (třeba snubní) a menší hodinky, ke košili s dvojitými manžetami se mohou vzít manžetové knoflíčky, v místnosti se mohou nosit bílé společenské rukavice.

O fraku a smokingu se rozepisovat nebudu. Málokdo je dnes nosí. Mají také svá pravidla.

Tady máte jednoduchý návod jak vázat kravatu i s anglickou říkankou o králíkovi:

Oblečení ženy se odvíjí od oblečení muže. Pokud má muž frak, jsou pro ženu jedinou možností dlouhé večerní šaty až ke kotníkům. K velké večerní se nenosí klobouk.

Malé večerní neboli malé černé jsou krátké šaty jednoduchého střihu. Další krátkou variantou jsou koktejlky. Krátké šaty ve společnosti znamenají šaty, které sahají od poloviny lýtek ke kolenům i mírně nad. Povinnou součástí oblečení jsou punčochy. Boty by měly být pokud možno uzavřené a vhodný je vyšší podpatek. S botami se ladí kabelka a další doplňky. Doplňkem šatů mohou být společenské rukavice. K dlouhým šatům se nosí dlouhé, ke krátkým krátké. Rukavičky se hodí spíš k šatům na ramínka a k šatům bez rukávů. Rukavičky žena odkládá pouze při stolování. Na rozdíl od muže si je při podání ruky nemusí sundávat. Dáma také na rozdíl od pána nemusí v místnosti sundávat klobouk.

Kostým je rovnocenný společenským šatům. Jediná příležitost, kam se nehodí, je ples. Nosí se většinou s halenkou a platí, že čím je halenka nenápadnější, tím je universálnější.

Jak se obléknout na danou společenskou událost?

Taneční kurz

Taneční kurzy bývají dobrou příležitostí osvojit si tanec, naučit se pohybovat ve společnosti a poznat nové přátele. V české republice je zvykem absolvovat je během druhého ročníku na střední škole, takže ve věku cca 16 let. Patří k takovému základnímu všeobecnému vzdělání a vyučuje se na nich i společenská výchova. Je spousta společenských akcí, na kterých se tančí a je potřeba umět alespoň základní tance. Většinou stačí valčík a polka. Taneční kurz je důležitý hlavně pro muže, protože oni v tanci vedou a musí znát kroky. Neexistuje špatná tanečnice, pouze špatný tanečník.

Do základních tanečních muži oblékají tmavý oblek s kravatou nebo motýlkem. Měli by mít bílé společenské rukavice, aby partnerce při tanci nezanechávali na zádech otisk zpocené dlaně. Dívky si většinou pořizují několikero krátkých šatů na běžné lekce a dvoje dlouhé večerní šaty na prodlouženou a závěrečnou lekci. Na závěrečné (věneček) se podle tradice tančí úvodní polonéza a všechny dívky by měly mít bílé šaty. Platí, že šaty nebo sukně v tanečních musí být dostatečně široké, aby se v nich dal udělat dlouhý krok. Je výhodné mít  měkčí boty na vysokém podpatku. Snadněji se v nich tančí.

Existují i pokračovací taneční a taneční kurzy pro vysokoškolské studenty a pro dospělé. Tam už se většinou zapisují stálé páry a neklade se tak velký důraz na společenské oblečení, ale spíš na pohodlnost.

Ples

Na ples se většinou chodí v páru. Je to společenská událost, na které se tančí a to je potřeba trochu umět. Na některé plesy se dá dostat pouze na základě pozvánky, na jiné se kupují lístky. Plesové oblečení ženy se odvíjí od oblečení muže. Pokud má muž smoking, vezme si žena dlouhé večerní šaty, má-li muž tmavý oblek může žena zvolit šaty o něco kratší. Na ples se ale nechodí v kostýmku.

Na honosnější gala a benefiční plesy se chodí spíše v dlouhých večerních róbách, školní plesy a reprezentační plesy různých spolků mají méně přísná pravidla. Na ples myslivců v Horní Dolní často chodí mladé holky v minišatech a nikdo se nad tím nepohoršuje, ale správně by to nemělo být. Nejkratší povolená délka společenských šatů je jen kousíček nad koleno. Sukně do půlky stehen není společenským oděvem.

Promoce

Jedná se o slavnostní předání diplomu a udělení titulu čerstvým absolventům vysokých škol. Diváky zde tvoří rodina a známí promovaných. Většinou se to odehrává v nejhonosnějších sálech univerzit a oblečení by tomu mělo odpovídat. Pro pány platí tmavý oblek a světlá košile s kravatou, dámy by tomu měly své oblečení přizpůsobit. Akademičtí funkcionáři, rektor, děkani, profesoři a pedagogové přichází oblečení v talárech. Některé fakulty zapůjčují toto oblečení i absolventům. Ti by měli být také přiměřeně slavnostně oblečení.

Pracovní pohovor

Zde hraje velkou roli první dojem. Oblečení je velmi důležité, také čistota a vkus, úprava účesu nebo to, jakým způsobem člověk vstoupí do dveří. První dojem vzniká v několika prvních vteřinách pohovoru a pokud je špatný, napravuje se to jen velmi těžko.

Pro muže je standardem vycházkový oblek s jednobarevnou košilí a nevtíravou kravatou a k němu šněrovací boty, pro ženu kostým decentní barvy (černá, modrá, lososová, bordeaux), halenka bez vyzývavého dekoltu, punčochy a uzavřené lodičky.

Je dobré si předem zjistit, jestli je v dané firmě zavedena nějaká zvyklost v oblékání a pokud ano, tak se obléknout podle ní. (Př. Pokud je ve firmě předepsáno nosit tmavý oblek, tak je dobré, když se muž takto oblékne i na pracovní pohovor.) Pokud je pro firmu typické „free“ oblečení, je dovolena větší volnost v oblékání i při pohovoru. Muž by ale neměl ustupovat od saka a kalhot, žena by měla volit halenku a sukni nebo kalhotový kostým.

Svatba

Je trošku rozdíl mezi velkou a malou svatbou. Malá svatba se počítá do 25 osob. Ženich a nevěsta by měli všem pozvaným zatelefonovat a říct jim, jaké zhruba budou mít oblečení a  jak moc bude honosné místo pro svatební hostinu. Hosté by se tomu měli stylem svého oblečení přizpůsobit. Někdy se přímo na pozvánku uvádí dress code.

Nejsem odpůrcem alternativních svateb, ale když se někdo chce vzít nějak originálně, jako například v džínách, v sárí nebo v oděvu typickém pro určitou subkulturu nebo historickou éru, tak ať je tedy v podobném stylu oblečena celá svatba.

Původně platilo, že čím větší svatba, tím mívala nevěsta honosnější šaty, většinou dlouhé romantické s vlečkou, doplněny závojem. Tradičními barvami pro mladou ženu je bílá, krémová, šampaňská nebo bledě růžová. Ještě v 19. století byly typické svatební šaty barevné, které se pak používaly jako velká večerní na plesy. S módou bílých svatebních šatů přišla v r. 1840 královna Viktorie, když se vdávala za prince Alberta.

Vdává-li se žena podruhé, volí střízlivější oblečení, stačí kostýmek pastelové barvy.

Ženich se obléká podle nevěsty. Doporučovaným oděvem pro velkou svatbu je žaket nebo frak. Na malou svatbu stačí klasický černý oblek.

Nevěsta se po svatební hostině může převléknout do pohodlnějších šatů nebo kostýmu. Muž se nepřevléká. Může si pouze odložit vestu.

Pro hosty platí, že je slušností obléknout se na svatbu podle běžných společenských konvencí. Když si dali na svém oblečení záležet nevěsta a ženich, tak se to od ostatních očekává také. Takže pánové oblek, košile, kravata a šněrovací boty, dámy kostýmek nebo krátké šaty, punčochy a lodičky. Oblečení svatebčanů by nemělo být takové, aby odpoutávalo pozornost od ženicha a nevěsty. Mladé ženy by si rozhodně neměly brát bílé dlouhé šaty, aby si je někdo nespletl nevěstou. Barva šatů se u žen řídí také věkem. Mladé ženy volí spíše šaty, ty by ale neměly zdobit výrazné nebo pestrobarevné vzory. Nejlépe nějaké jednobarevné šaty nebo jen s nenápadným motivem. Starší ženy si většinou berou kostým nebo pouzdrové šaty doplněné kabátkem. Mohou sáhnout i pro trochu výraznější barvu.

Zvlášť pečlivě musí vybírat oděv svědci. Svědkyně by si měla vzít oblečení pastelové barvy, ale vyhnout se bílé a šampaň. Nevěsta a svědkyně by totiž neměly mít stejnou barvu šatů. Podle jednoho nepsaného pravidla by svědkyně měla ladit s nevěstinou kyticí. Někdy se klade důraz jen na barvu prvků, které spojují ženicha, nevěstu a svědky. Například doplňky ženicha a nevěsty (kapesníček v náprsní kapse, ozdoby ve vlasech nebo na šatech nevěsty) mohou být ve stejné barvě jako doplňky svědka nebo kostýmek svědkyně. U mladší svědkyně to může být jen stuha v pase. Někdy se mezi sebou domlouvají spíš jen svědci, aby spolu ladili.

Je pravidlem, že hosté musí zůstat až do pozdních večerních hodin ve společenském oděvu. Pánové by neměli odkládat saka a kravaty, dámy by neměly zouvat boty. Někdy bývá na svatebních pozvánkách uvedeno nebo na svatbě řečeno, že máte zachovat dekorum do určité domluvené hodiny, a pak si můžete udělat pohodlí.

Pohřeb

Oblečení na pohřeb by mělo být formální, ležérní, elegantní a nezahrnovat žádnou extravaganci. Nemělo by být ani vyzývavé. Nedoporučuje se experimentovat s barvami. Většinou se volí klasická černá barva, která má pro okolí pozůstalých i informativní funkci.

Panové si obléknou černý oblek s bílou košilí, černou vázankou a černými botami. Pro dámy je vhodný černý kostým doplněn o pokrývku hlavy jako je třeba černý klobouk.

Divadlo (činohra, opera, balet, koncert vážné hudby apod.)

I do divadla by se měli lidé oblékat podle určitých konvencí. Je velmi neslušné přijít tam kupříkladu v džínách. Je to slavnostní událost, na kterou se nechodí v běžném každodenním oblečení. Pánové by měli volit tmavý oblek, dámy polodlouhé šaty či tmavý kalhotový kostým. Na premiéry se obléká ještě o něco slavnostněji. Pán kupříkladu smoking a dáma dlouhé šaty. Je pravidlem odložit si kabáty v šatně a před začátkem představení vypnout mobilní telefony.

Oblékání dětí se zas tolik neřeší. Měly by mít slavnostní oblečení, ale netrvá se tolik na detailech. Na pohřbu nemusí být oblečeny celé v černém. Na svatbách děvčátka často dělají nevěstě družičky a bývají oblečena v podobném duchu jako ona. Na akce jako je ples nebo večírek se děti nevodí. Je potřeba si rozmyslet i zda je vzít do divadla nebo na promoci a zda tam vydrží v klidu sedět a nerušit ostatní.

Slovo závěrem

Tak to by bylo k základům oblékání do společnosti asi všechno. Ještě bych vás ráda seznámila s pojmy overdressed a underdressed. Pro každou společenskou akci platí určitá úroven oblečení. Buď se oblékáme podle univerzálních zásad pro ten či onen druh společenské akce nebo se zařídíme podle přání hostitele a podle dress code uvedeného na pozvánce. Není vhodné vybočovat z normy. Když jsme oblečeni ve vyšší společenské rovině než ostatní hosté, jsme overdressed, jsme–li oblečeni v nižší společenské rovině, než předepsal hostitel, jsme underdressed. Obojí je špatně. Když je předepsán oblek, neměl by muž přijít ve smokingu nebo ve fraku, žena by neměla přijít v dlouhých šatech, jsou-li předepsány krátké. Zkrátka máme se vždy řídit tím, co je od nás požadováno a nesnažit se vždy předvést to nejlepší, co máme v šatníku, ale ani se nevykašlat na správné oblečení.

Použité prameny:

Mathé, I., Špaček, L.: Etiketa, Česká televize, Free Com Agency s.r.o., 2005

Špaček, L.: Velká kniha etikety, Mladá fronta, 2005