5) Volba střihu a materiálu
Chybný střih
V
historii byla zaznamenána spousta pokusů, jak korzet zkonstruovat tak,
aby co nejvíce odpovídal lidské fyziologii a tím pádem neškodil. Nicméně
korzet stále zůstává korzetem a vždy má negativní vliv na organimus.
Přesto mohou být některé tvary korzetů méně škodlivé než jiné. Každý
styl střihu má svá pro a proti. Různé potíže mohou často působit i
drobné chyby ve vypracování střihu, nemluvě o tom, že špatně ušitý
korzet nemusí vypadat na postavě pěkně.
Základním
pravidlem je, že korzet by nikde neměl vytvářet prudké ohyby a ostré
úhly. V takových místech totiž mohou vznikat vysoké lokální tlaky. Ty v
případě malého stažení mohou ovlivňovat jen kůži, místní krevní oběh
nebo povrchové nervy, při extrémním stažení už bude škoda daleko větší.
Například pokud je pas odsazen tak ostře, že je v pasové linii úhel
menší než 90 stupňů, může korzet způsobovat zácpu. Prudké zakřivení v
křížové oblasti může utlačovat nervy nohou (častěji vlevo díky přirozené
asymetrii).
Potíže
může působit také nevhodné řešení okrajů korzetu. Správně ušitý korzet
by se neměl nikde zařezávat, ani odstávat. Spodní okraj nemá překážet v
sezení a horní okraj nemá tlačit a řezat do prsou. Důležité je také to, o
kolik korzet ubírá v různých místech. Správně by mělo být největší
stažení v pase. Nahoře a dole už se ubírá méně. Špatně konstruované
korzety mohou tlačit na močový měchýř a působit častější potřebu chodit
na malou. To se někdy objevuje pouze, pokud člověk v korzetu déle sedí.
Korzet by neměl ani příliš tlačit na žaludek. Hlavně nesmí nikde vznikat
napětí ve svalech. V dobře ušitém korzetu můžete bez potíží uvolněně
stát i sedět. Při pravidelném nošení korzetu byste v něm také neměli
cítit žádné bolesti. Dalším pravidlem je, že ze tří rozměrů: obvod pasu,
obvod pod prsy a obvod boků (ve výši spodního okraje korzetu) musí být
na korzetu nejmenší ten první jmenovaný. Jinak by korzet nedržel na svém
místě a mohl by po těle cestovat nahoru nebo dolů.
U
nás se nejčastěji setkáte s korzety, které se šijí z deseti a více
dílů. Takovou klasikou je dvanáctidílný korzet. (Správněji řečeno
šestidílný, protože korzet je symetrický a rýsuje se vždy jen polovina
střihu.) Počet dílků, respektive kostic zde má význam pro tvarování. U
plnoštíhlé postavy lépe zvolit více, než klasických dvanáct dílů. Jinak
by pruhy látky byly moc široké a vytvářely hranatý tvar. Kompromisem je
umístit do dílů další kostice. Dokonce se tam dají všít tak, že zvenčí
nejsou vidět (tzv. falešná kostice) a nekazí estetický dojem. U štíhlých
osob může být dílků naopak méně. Snažit se vždy za každou cenu dělat
dvanáct dílů a cpát do každého švu kostice je někdy zbytečné nebo
dokonce nereálné.
Základní styly
Existuje
několik základních stylů korzetů, ze kterých si dnešní zákazník může
vybrat nebo si může vyhledat nebo vymyslet něco méně obvyklého. Při
volbě střihu by nás mělo ze zdravotního hlediska zajímat, jaký vytváří
postoj a jak je tvarován v oblasti pasu.
Základní střihy korzetů
| ||
Výška korzetu
|
Boční pohled
| |
Hourglass
|
Underbust
|
Victorian
|
Wasp waist, cone, ice-cream cone
|
Midbust, halfbust
|
S bend, S shaped, secese, edwardian, Straight front
|
Stem waist, pipe-stem
|
Overbust
|
Viktoriánské
korzety stahují pas ze všech stran. Vytváří krásně žensky
klenutý podbřišek a díky tomu nechávají více prostoru pro vnitřní
orgány, které tlačí dolů a dopředu. Horší jsou korzety secesní, které
vytváří plochý přední profil s výrazným poprsím a nepřirozené prohnutí
oblasti beder zvýrazňující zadeček. Na extrémní stahování se takový
střih nehodí. Může způsobit problémy se zády. Navíc působí větší stres
na žaludek.
Tvarování
korzetu od pasu nahoru má tři základní varianty. Viktoriánské korzety
mají často tvar přesýpacích hodin. Zaoblený tvar poskytuje hodně místa
žebrům. To je ze zdravotního hlediska asi nejlepší. Dokonce se to
doporučuje lidem, kteří mají citlivý žaludek. Výhodou zde je optický
klam, díky kterému pas vypadá stažen mnohem více, než doopravdy je.
Někomu
se zdá estetičtější nálevkovitý tvar. Korzet se zeshora hladce
kornoutovitě zužuje směrem k pasu. Tento styl není moc vhodný pro
začátečníky. Působí totiž větší tlak na žebra a je potřeba si na něj
déle zvykat.
Nejnáročnější
na nošení je trubkovitý střih, který je vlastně extrémní variantou
tvaru přesýpacích hodin. Tento styl zřejmě nikdy nebyl určen na běžné
nošení a některé prameny dokonce jeho existenci popírají. Jeho podstatou
je to, že maximální zúžení není jen přímo v pase, ale i v malé oblasti
nad a pod pasem.
Specialitkou
je alžbětinský korzet (Elizabethan). Má kuželovitý tvar s rovnými zády a
plochým předním profilem. Jeho postranní části mají spodní okraj nad
boky.
Existuje
několik zajímavých korzetů, které se šijí z menšího počtu dílů. Uvedu
dva příklady. Prvním je ribbon, korzet šitý se stuh. Dělá se jen v
nízkém provedení. Má podélné panely, přední, boční a zadní, ve kterých
jsou kostice, šněrování a korzetové háky. K panelům jsou příčně přišity
stuhy. Je to velmi pohodlný typ korzetu a neomezuje tolik v pohybu jako
jiné korzety. Původně to vlastně byl korzet sportovní. Hodí se i na
velmi štíhlé postavy.
Pak
jsou ještě velmi zajímavé korzety, kterým se říká klínové. Takový
korzet má celkem třeba jen čtyři díly a tvarování se dosahuje pomocí
různých vsadek a klínků. Je to taková konstruktérská fajnšmekrovina.
Takových korzetů zatím běhá po Česku jen málo, ale věřím, že se jich
bude postupně přibývat.
Výška korzetu
Další
otázkou volby je výška korzetu. Asi nejoblíbenější je výška pod prsa.
Nízký korzet neomezuje v pohybu tolik jako korzet vysoký, lépe se něm
dýchá a krásně zvýrazňuje poprsí. Dobře poslouží hlavně začátečníkům.
Jeho nevýhodou je, že neposkytuje tak dobrou oporu zádům jako korzet
vysoký. To se dá řešit vyvýšením jeho horního zadního okraje.
Vysoký
korzet ocení zvláště ženy s větším poprsím. Podpírá prsa zespodu a
rovnoměrně rozloží jejich váhu. Může tedy ulevit od bolestí zad u
velkého poprsí. Tato úleva je však dočasná a po sundání korzetu mohou
záda bolet ještě více než předtím díky tomu, že v korzetu zleniví svalstvo.
Spousta žen vyhledává
korzety kvůli malému výběru velikostí podprsenek v naší zemi. Bohužel u
nás existuje jen pár obchodů, které se specializují na "atypické"
velikosti a jejich ceny nejsou zrovna lidové. Proto většina českých žen
nosí nejběžnější "univerzální" čísla a zažívá potíže s tím spojené. Je
potřeba si uvědomit, že obvod podprsenky by měl být asi o pět centimetrů
menší než skutečný obvod hrudníku a košíček by měl být dostatečně
velký, aby kostice po celé své délce ležela na kůži a končila až v
úrovni podpažní jamky. Zapínání šplhající po zádech nahoru je známkou
špatně zvolené velikosti. Píšu to tu také proto, že pokud nosíte nízký
korzet, budete si k němu muset obstarat pořádnou podprsenku. Jinak to
nebude vypadat dobře.
Pro menší
poprsí se hodí výška korzetu do poloviny prsou. Vyšší korzety prsa
většinou oploští, ale existují i taková tvarování, kde poprsí vynikne.
Vysoké korzety by se neměly nosit při kojení a v pubertě během vývoje
prsní žlázy. Telarché začíná mezi 8-13 rokem.
Málo
obvyklé jsou korzetové pásy, které slouží k natvarování břišní partie.
Sahají jen kousek nad pas a kousek pod pas. Hodí se pro štíhlé ženy s
pevným břišním svalstvem. Stahovat se s nimi příliš nedá.
Základní tvary shrnutí:
Díváme-li se na korzet z boku může vytvářet:
Vzadu:
· rovná záda (victorian, elizabethan)
· prohnutí v bedrech (s-bend, s-shaped, edwardian, secese)
Vepředu:
· klenuté bříško (victorian)
· rovný přední profil (staight front; edwardian, secese, elizabethan)
Díváme-li se na korzet zepředu:
Od pasu nahoru:
· Nálevkovité rozšíření (Wasp waist, cone, ice-cream cone)
· Zaoblený tvar (Hourglass)
· Není maximálně stažen pouze pas, ale i pár cm nad pasem a pod pasem (pipe stem, stem waist)
· konfekční tvarování - nemá moc výrazně odsazen pas
Od pasu dolů:
· Zaoblené boky (Hourglass hips)
· Rovnější boky (conical hips)
Výška korzetu:
- Underbust: Pod prsa.
- Midbust (halfbust): Tříčtvrteční. Do půlky prsou. Hodí se pro menší prsa.
- Overbust: Přes prsa.
Materiál
Stahovací
móda se šije z materiálů, které málo pruží. Nabídka látek je velmi
pestrá a fantazii se zde meze nekladou. Doporučuje se volit materiály,
které nejdou moc natáhnout v příčném a v podélném směru. Aby výsledek
vypadal dobře, je lepší sáhnout po pevných látkách s větší gramáží. Jsou
kvalitnější, korzetiérovi se s nimi bude dobře pracovat a budou déle
odolávat poškození. Každý korzet by měl mít nějakou podšívku. Klasikou
je bavlněné nebo lněné plátno. Látka i podšívka se navíc zpevňují a
znepružňují zažehlením vlizelínem nebo výztužným plátnem, aby vydržely
velký tah. Existují i korzety jednovrstvé. Zde jsou kostice a všechny
komponenty podšity pruhy další látky. I tohle řešení funguje velice
dobře, pokud se zvolí vhodná látka. Látka se nesmí při stahování krčit.
Pokud by se na ní tvořily záhyby, mohly by pod nimi také vznikat vyšší
místní tlaky a dělat neplechu.
Hodně
diskutovanou součástí korzetu jsou kostice. U velké části korzetiérů si
začátečníci mohou vybrat mezi kosticemi z plastu a ze spirálové oceli.
Plastové kostice musí být pevné. Většinou se používají šíře 8 mm a
větší. Uvádí se, že se hodí pouze na stahování měkkých tkání. (Někdo
dokonce uvádí, že jsou vhodné jen na stahování do 10 cm, což neplatí už
jen z důvodu, že každý máme trochu jinou postavu.) Ve skutečnosti
kostice s mírou stažení nemají moc společného. Stahuje se látkou.
Kostice pouze drží výšku korzetu a ve spolupráci se střihem umožňují
tvarování. Jsou zde proto, aby se korzet neshrnoval a nekrčil do pasu,
zpevňují okraje šněrování, pomáhají vytvořit tvar košíčků pro prsa a
podpírají je.
Plastové
kostice mají jen několik málo výhod. Jsou levné, nenáročné na
zpracování a lehké. Někteří korzetiéři je ale do pravých korzetů vůbec
nedoporučují dávat. Mají ze všech druhů kostic nejmenší trvanlivost.
Hrozí u nich tzv. zlomení kostice, což znamená, že se na kostici vytvoří
ohyb, který se už nevrátí do původní podoby. Ohnutá kostice je už pořád
nápadná, nejde moc opravit ani nahřáním žehličkou a může bolestivě
tlačit. Někdo plastové kostice chválí a tvrdí, že pokud se nesnažíte v
korzetu ohnout, nezlomíte je. To u rovných postav může být pravdou, ale
ženy se širokými boky a výraznými křivkami mohou kostice zlomit i při
minimálním stažení při pouhém obléknutí korzetu.
Spirálové
kostice jsou pružnější a poddajnější než plast. Většina lidí o nich
také ze zkušenosti tvrdí, že jsou pohodlnější. Nevýhodou je vyšší cena a
větší hmotnost. Spirálová ocel je v podstatě stlačená pružina. Má
tendenci stále se vracet do tvaru, který jí byl určen. Při obléknutí
korzetu obepne vaši postavu, aniž by se zlomila, po odložení korzetu se
zase vrací do svého původního tvaru. Umožňuje větší rozsah pohybu v
korzetu bez rizika, že by se tím poškodil. Plastové kostice se sice
teplem těla trochu natvarují podle vašich křivek, což korzetu přidá na
pohodlnosti, ale spirálová ocel je z tohoto hlediska daleko lepší.
Kostice
z plátové (pérové) oceli se většinou doporučují až pokročilým nositelům
korzetů, tedy těm, kteří jsou na korzet už zvyklí a chtějí extrémně
stahovat a formovat žebra. Stahování těmito kosticemi už může docela
bolet. Plátová ocel je pevná a méně ohebná než ocel spirálová. Může
způsobovat nepříjemné otlaky. Zkušení nositelé korzetů, zvláště ti
plnoštíhlí, si ji ale pochvalují. Nemyslím si, že by se nemohla použít
do korzetů pro začátečníky. V jednom korzetu se může kombinovat několik
druhů a šíří různých kostic podle jeho účelu. Neměl by ani být problém
kostice vyměnit, pokud nejsou vyhovující. Do míst, která jsou hodně
zaoblená (třeba boky) se hodí spíše spirálová ocel. Plátová ocel je sice
pevnější, ale dá se natvarovat tak, aby respektovala lidskou anatomii.
Pokud s ní umí korzetiér pracovat a ví, jak ji použít, může v některých
místech udělat lepší službu než spirálová ocel, a to i v korzetech,
které nejsou extrémně stahovací.
Každý
korzet by měl mít alespoň jedno šněrování. Slouží k tomu, aby se
stahovalo pomalu a postupně a aby se korzet vůbec dal obléknout.
Rozhodně tu není proto, aby měl korzet universální velikost. Stahovací
korzety se šijí zásadně na míru, a pokud jsou správně zašněrované,
šněrování je utaženo rovnoměrně a mezera mezi průchodkami je po celé své
délce stejně široká, popř. tam žádná není, když je korzet dotažen na
své stažení. Výjimkou jsou korzety se šněrováním ve tvaru V, kde je
mezera schválně nahoře větší než dole.
Zvláštním
typem šněrování je tzv. fan lacing. Korzet má běžné průchodky a ještě
má navíc v bočních švech všity popruhy, na kterých jsou speciální spony s
očky. Šněrovadlo se těmito očky vějířovitě provleče. Šněrování se potom
utáhne na základě kladkového mechanismu pouhým zatáhnutím za popruhy.
Pokud
má korzet nějaké zapínání jsou to většinou přední korzetové háky.
Bývají vyrobeny z oceli potažené plastovou vrstvou, aby nerezivěly. V
zahraničí se dají sehnat i korzetové háky pro alergiky ze slitin
obsahujících méně niklu. Háky se také vyrábí v několika tvarech a
šířích. Do korzetů s rovným předním profilem se dávají háky rovné. Do
korzetů s klenutým bříškem se mohou použít háky, které jsou lžícovitě
prohnuté v předozadním směru, tzv. spoonky. Pak ještě existují háky
kónické (tapering busk). S těmi se u nás moc nesetkáme. Odshora dolů se
plynule rozšiřují. Spodní část poskytuje dobrou podporu břichu, horní
úzká část má větší flexibilitu.
Háky by měly být dostatečně pevné, aby se nezlomily. Na druhou stranu by ale neměly být ani příliš rigidní, aby netlačily.
Moderní korzety
I
v naší zemi se vyskytuje několik korzetiérů, kteří se snaží konstruovat
korzety tak, aby co nejvíce odpovídaly potřebám zákazníků a byly co
nejvíce pohodlné. Tito korzetiéři netvoří kopie historických střihů,
vyhýbají se vytváření korzetových siluet s přehnaným prohnutím zad a
snaží se, aby tvar jejich výrobků co nejvíce odpovídal anatomické
přirozenosti svého nositele. Nejde o to vytvořit nějaký zidealizovaný
nepřirozený tvar postavy, ale pouze zvýraznit skutečné přirozené křivky a
vytvořit držení těla velmi blízké normálnímu postoji, tedy respektovat
normální postavu zákazníka. Takové korzety se nikdy v historii nešily.
Jsou fenoménem dnešní doby. Dnes se u korzetů totiž hlavní důraz klade
na jejich pohodlnost a většina historických střihů je nepohodlná a taky
pro dnešní ženy dost nevhodná. A to i díky tomu, že máme trochu jinou
výšku a tělesné proporce než lidé v minulých stoletích.
Pro
tvorbu moderního korzetu je potřeba naměřit docela dost údajů. Např.
svislé údaje je obvyklé měřit vepředu, na zádech i na boku. Je lepší
nechat se změřit přímo u korzetiéra. Často je nutné i nějaké to zkoušení
během šití.
Dobrý
současný korzetiér vybírá typ korzetu podle výchozí postavy zákazníka.
Měl by být schopný usměrnit vaše požadavky, pokud chcete něco, co pro
vás není vhodné. Takový korzetiér vám ze zásady neušije korzet, o kterém
si myslí, že by vás mohl poškodit.
Pozn.: Zatímco historické střihy korzetu jsou řešeny tak, že ubírají centimetry kromě boku i docela vydatně vepředu, a pak dělají profil s bříškem nebo naopak ubírají hodně na zádech, a pak vytváří přehnanou siluetu s velkou bederní lordózou, moderní korzety ubírají vepředu i vzadu přibližně stejně a největší výběr mají právě v boku, zbytek se tvaruje tak nějak rovnoměrně. U plnostíhlých postav se novodobý korzetiér řídí podle rozložení tuku a možností dané postavy. Cílem je nedeformovat zákazníkovi páteř. Někteří korzetiéři, kteří se zabývají historickými střihy, dělají velký výběr u zadního středu. Nechávají tam tedy málo místa pro páteř. Při větších staženích potom korzet nejde v oblasti pasu dotáhnout, aniž by se jeho nositel zmrzačil. Někdy se na takovýchto korzetech dokonce při pokusu o stažení kostice zpevňující šněrování v oblasti pasové linky deformují, boulí a protáčí kolmo k látce. Nejsem sice odborník na rýsování střihu korzetu, ale domnívám se, že při extrémních staženích by měl být zadní díl v oblasti pasu dostatecně široký, aby poskytoval dostatek prostoru pro páteř (i pro kostici). Toto většina historických střihů nesplňuje.
Pozn.: Zatímco historické střihy korzetu jsou řešeny tak, že ubírají centimetry kromě boku i docela vydatně vepředu, a pak dělají profil s bříškem nebo naopak ubírají hodně na zádech, a pak vytváří přehnanou siluetu s velkou bederní lordózou, moderní korzety ubírají vepředu i vzadu přibližně stejně a největší výběr mají právě v boku, zbytek se tvaruje tak nějak rovnoměrně. U plnostíhlých postav se novodobý korzetiér řídí podle rozložení tuku a možností dané postavy. Cílem je nedeformovat zákazníkovi páteř. Někteří korzetiéři, kteří se zabývají historickými střihy, dělají velký výběr u zadního středu. Nechávají tam tedy málo místa pro páteř. Při větších staženích potom korzet nejde v oblasti pasu dotáhnout, aniž by se jeho nositel zmrzačil. Někdy se na takovýchto korzetech dokonce při pokusu o stažení kostice zpevňující šněrování v oblasti pasové linky deformují, boulí a protáčí kolmo k látce. Nejsem sice odborník na rýsování střihu korzetu, ale domnívám se, že při extrémních staženích by měl být zadní díl v oblasti pasu dostatecně široký, aby poskytoval dostatek prostoru pro páteř (i pro kostici). Toto většina historických střihů nesplňuje.
Použité prameny:
- Beaumont, A.: Corseting the Human Body and Medical Advice, Staylace, 2001Goodwin, E.: Corsets: An Analysis, 1913
- Sundaymorning, Ettelëa heri morna, HannahB Fashion, Monique´s corsetry, Riwaa Nerona, Black Dahlia
Publikováno také na: ettelea-heri-morna.blog.cz
Hourglass
|
Wasp waist
|
Stem waist
|
Viktoriánský korzet
|
Secesní korzet, S-shaped
|
Alžbětinský korzet, Elizabethan
|
Žádné komentáře:
Okomentovat