Působení šněrovačky

Úryvek z knihy Domácí lékařka

Autor: Dr. Jenny Springerová

Přeložil: Dr. Jar. Barth

3. vydání

Nakladatelství: Drážďanské nakladatelství M. O. Groha

Rok: 1923

 

Ženský šat

Při projednávání této kapitoly vstupujeme na jednu z nejtěžších oblastí ze života ženského světa. V odporu s pokračující kulturou, jejíž cílem a smyslem jest zdokonalení a zušlechtění lidstva, dostaly se ženy na scestí, které, počavší v časném středověku, dostoupilo vrcholu nerozumu a nebezpečnosti pro zdraví v 17. a 18. století a teprvé v posledních letech počíná se obraceti k přirozenosti a rozumu.

Nejchoulostivější bod ženského oděvu jest šněrovačka, jejíž neblahý vynález po staletí pustošivě působil na nesčetná těla. Porovnejme tělo Venuše Medičejské, bohyně krásy, s tělem do sněrovačky upjaté módní dámy z předešlých století. Přirozený přechod kyčlí k hořejší části těla, jenž přispívá podstatně v nezmrzačeném stavu k oku lahodícím, harmonickým proporcím ženského těla, stal se „taillí“, to jest úplně nepřirozeným zářezem do tvaru těla, kterým úplně porušena byla přirozená souvislost mezi horní a dolní částí těla. Přes všechny esthetické snahy umělecké se stalo, že ideál ženské krásy vypůjčen byl od vos a že „vosí taille“ vzdoruje s nepřemožitelnou tvrdošíjností každému útoku na svou oprávněnost. Pohled na vyobrazení šněrovaček nejnovější mody poučí nás s neklamnou zřetelností, že ještě dnes, kdy boj proti nerozumnému šněrování těla již dlouho se vede, výzva k rozumu žen nalezla jen malého ohlasu. Moda jest tak všemocnou tyrankou a její vláda jest tak neobmezenou, že uvrhla v pouta nejen tělo, nýbrž i ducha svých vyznavaček.

Zrovna zahanbující jest pro myslící ženy úplná nekritičnost, úplné zřeknutí se osobního svérázu a vkusu, s jakým setkáváme se u převážné většiny světa. Zdá se, jakoby ženský rozum úplně selhal v oboru šatu a nalezl uspokojení jen v sebeobětování. Ježto modu všude dělají muží, vítěží i zde vůle mužova nad vůlí ženy.

Snad moderní reformní hnutí, o němž později blíže se zmíníme, přivodí obrat také v těchto smutných poměrech.

Působení šněrovačky

Lidské tělo jest tak podivuhodně zbudované umělecké dílo a spojitost jeho částí jest tak těsná, že poškození jedné z nich neomylně značí též poškození celku. Každý tlak na tělo velmi závažně účinkuje, ať se děje na kterékoliv místo, a přivodí následky, jež mají dalekosáhlý význam.

Tělo ponechané ve svém přirozeném tvaru, které tedy ušetřeno bylo každého tlaku, poskytuje vnitřním ústrojům neobmezeného místa pro jich činnost. Dutina hrudní se svým obsahem, srdcem a plícemi, jakož i dutina břišní se svými různými ústroji, stlačuje se šněrovačkou tak, že veškeré útroby vytlačují se se své přirozené polohy, vysunují dolů a stranou a oběh krevní v nich značně se porušuje. Připojená vyobrazení podávají nám poučný názor o hrozných následcích šněrování.

Normální tělo jeví postranní obrysy téměř kolmo spadající a jen nad mírně vyklenutými kyčlemi lehké vtažení měkkých částí bočných. Tělo šněrovačkou znetvořené naproti tomu jeví tak značné odchýlky od těchto přirozených zevních obrysů, že již z toho můžeme souditi na utváření vnitřku. Koš hrudní, to jest celek utvořený ze žeber, v zadu z páteře a napřed spojený kostí prsní, jest první obětí šněrovačky, poněvadž tento nemrav počíná, bohužel, již v útlém mládí. Žebra, zůstávající déle měkká než ostatní kosti, podávají se vnějšímu tlaku velmi snadno a stlačují se tak těsně dohromady, že obsah hrudní dutiny přirozeně se značně zmenší. Jaké jsou toho následky? Srdce a plíce, zvláště široká dolní část jejich, rovněž se stlačí, takže nemají dostatečného místa pro své úkoly a ve své výkonnosti značně jsou omezeny. Poměry tlakové v obojích ústrojích, které mají přece pro oběh krevní takovou důležitost, utrpí značné změny, jichž následky jeví se pak v naprosto nedostatečném zásobování krví.

Jako důležité následky dostavují se velmi brzo bušení srdce, stísněnost a blednička, kdežto stísněné plíce, jimž omezuje se dýchání, skýtají vhodné podmínky pro usídlení se a vývoj tuberkulosních bacilů.

K tomu přistupuje ještě fysiologicky zjev, že právě u žen nemělo by býti dýchání obmezováno nijakým způsobem, poněvadž u nich jest typ hrudního dýchání, kdežto u mužského pohlaví převládá dýchání břišní. Ženy v šněrovačkovém pancéři škodí si tedy dvojnásobně, neboť dýchání zůstává ploché a povrchní. Poněvadž každým hlubokým vdechnutím přijímáme hojně kyslíku, vyplívá z toho, že zásobování kyslíkem jest u stísněného těla nedostatečné a že všechny pochody těla značně lenivějí a se ruší.

Jest velmi pravděpodobno, že stále častěji vyskytující se blednička způsobena jest umělým stísněním šněrovačkou. Právě vyvinující se tělo potřebuje největší volnosti!

Ještě větší vliv má šněrování na ústroje břišní. Kdežto kostěný koš hrudní klade smáčknutí jakýsi odpor, jsou břišní ústroje, pokryté v předu jen měkkými břišními pokrývkami, bez ochrany před nadměrným tlakem. V těle, které není znetvořeno šněrovačkou, ústroje ležící vodorovně, játra a žaludek, vytlačeny jsou ze své polohy a nemohou při tak značném zmenšení prostoru jinam se uhnouti než dolů. Tím změní se jejich poloha téměř v kolmou a jejich objem musí se přirozeně zmenšiti. Tím se stává, že těsně sešněrované osoby nemohou nikdy požíti s chutí hojněji pokrmů, poněvadž nastane u ních značný tlak žaludeční nebo bušení srdce. To vysvětluje se tím, že žaludek leží pod srdcem, oddělen ovšem od něho bránicí, a při značnějším naplnění tlačí od spodu na srdce a tím vyvolává snadno bušení srdce.

Játra, tento velký ústroj, mohou se méně snadno vyhnouti tísnivému tlaku šněrovačky než žaludek. Ježto se nemohou, se řídkými výjimkami, úplně posunouti, tu jeví se u nich působení tlaku tím, že stísněná místa zakrní a vytvoří se změny, jež známy jsou pode jménem šněrovačkových jater. Vytvoří se na nich široké a hluboké rýhy, jež ve značných stupních vedou až k úplnému rozdělení pravé poloviny jater, jichž oddělená část může vklesnouti hluboko do dutiny břišní a může snadno předstírati nádor. V řídkých případech klesnou celá játra dolů – mluvíme pak o bloudivých játrech. Rýhy povstanou tím, že na místech tlaku tkáň jaterní zaniká a nahražuje se tkání jizevnatou.

Tyto změny mají škodlivý vliv nejen na játra sama, nýbrž i na oběh krevní v útrobách břišních. Oběh krevní v játrech jest totiž velmi podivuhodný a tvoří sám pro sebe jaksi soustavu cév krevních. Jak v kapitole o oběhu krevním podrobně bylo vyloženo, přivádí se ústrojům arteriální (jasně červená, kyslík obsahující) krev, která po odevzdání kyslíku ústrojům vrací se jako venosní (tmavočervená) krev, obtěžkána kysličníkem uhličitým, k srdci. Odtamtud dostává se do plic, tam, když byla odevzdala kysličník uhličitý, přijímá čerstvý kyslík a počne svůj oběh znovu.

Jinak jest tomu v dutině břišní. Zde jest zařazena zvláštní soustava cévní, jež má za úkol přiváděti játrům, tomuto pro výměnu látek tak důležitému orgánu, hojně výživných látek. Veškeré žíly střevní a slezinné shromažďují se pozvolna z nejjemnějších větviček do společného kmene, do vrátnice, která vstupuje do nich na spodní straně jater. V játrech opět nastává rozdělení v četné jemné větévky, jimiž játrům přivádí se hojně tuku ze zažívací roury.

Z tohoto uspořádání vyplývá jasně, že se zánikem rozmačkaných částí jater zničí se i četné takové jemné cévky krevní, ruší se odtok z vrátnice a povstává značné směstnání krve v dutině břišní. K tomu přidružuje se ještě okolnost, že také odvodné dráhy krevní z ústrojů pohlavních nepřímo spojeny jsou s vrátnicí, čímž přirozeně také v těchto částech nastává velmi nezdravé směstnání krve.

Obrátíme-li se k ostatním ústrojům dutiny břišní, tu ukazuje nám vyobrazení tohoto stlačeného oddílu těla, že klíčky tenkého střeva jsou těsně na sebe přimačknuty, tlusté střevo, probíhající v podobě podkovy, jest prohnuto a ústroje močové a pohlavní – tyto nejsou na obrázku bohužel viditelny – jsou postiženy tlakem na ně působícím. Za takových okolností nelze se diviti, že zažívání, jež může probíhat nerušeně jen v normálním střevě, nemůže takové překážky přemoci a poznenáhlu stále více a více ochabuje. Střevní peristaltika (pohyb) ruší se téměř úplně stísněním prostoru a tím vyřazuje se důležitý činitel při zpracování potravy. Následky toho jsou pak trvalá zácpa, špatné vzezření, haemoroidy, žaludeční a střevní katarhy, nechutenství a věčná nevolnost, nezřídka též mučivé bolení hlavy, povstávající z porušeného oběhu krevního.

K doplnění tohoto málo utěšeného stavu patří ještě působení sněrovačky na ledviny a pohlavní ústroje. Jako všechny ostatní ústroje mohou také ledviny, vyměšující moč, býti vytlačeny ze své polohy. Mluvíme pak v tomto případě o bludných ledvinách. Byť i náchylnost k tomu byla velmi pravděpodobně vrozena, musíme přece považovati tlak, vykonávaný šněrovačkou, za jednu z příčin, která zvětšuje původní náchylnost. Bludná ledvina může činiti velmi značné potíže, - a také tak většinou činí, - takže již z tohoto důvodu ženy mají se varovati všeho, co příležitostně přispívá ku vzniku bludné ledviny.

Nejrozsáhlejší škody však vznikají na ústrojích pohlavních. Trvalý tlak seshora jest právě zde velmi nebezpečný, neboť působí na malou pánev, která naproti vlastní pánvi nemá téměř možnosti odlehčiti tlak na svůj obsah, protože má většinou kostěné stěny. Tak se stává, že děloha se svými přídatnými ústroji nemůže se vyhnouti ve směru nejmenšího odporu, nýbrž sama jest bezprostředně postižena tlakem a mění svůj tvar i svou polohu. Následky toho jsou směstnání krve, bolesti, změny polohy a konečně vleklé stavy podráždění, které tím trpící ženy uvádějí často v zoufalství.

Neméně zlé jsou následky tlaku šněrovačky na těhotenství a porod. Jest zřejmo, že důsledně týrané ústroje jsou ve svých funkcích konečně tak značně poškozeny, že zdravé výsledky se nedostaví. Děloha, poškozená v oběhu krevním a znetvořená ve svém tvaru, jest přirozeně vystavena nebezpečí, že nebude moci vykonávati své úkoly. Jak těhotenství, tak slehnutí, tedy vývoj a porod plodu, trpí pod abnormními tlakovými poměry v dutině břišní a jsou těžce ohroženy ve svém přirozeném průběhu. Příliš časné vypuzení plodu, .t.j. potrat, nebo včasný porod, avšak s těžkými překážkami pro matku i pro dítě nebo pro obě, jsou nezřídka následky dlouholetého mrzačení těla.

Utváření žlaz prsních, zdrojů potravy kojencovy, jest v nejužší spojitosti s pochody v krajině pohlavní. Ani toto nezůstává bez úhony. Obezřelí lékaři již po mnoho let poukazují na to, že tlakem šněrovačky na prsy mladých dívek – nerozumné matky svírají již své dvanáctileté dcerušky do šněrovačkového krunýře – pozvolna zakrňují prsní žlázy tím, že během času žlazové kanálky a buňky žlazové vymizí. Následkem toho ovšem, když tyto dívky stanou se jednou matkami, nemohou produkovati dosti mléka a nemohou své děti kojiti. A přece jest výživa mateřským mlékem ta nejideálnější, jak z důvodů hygienických a ethických, tak také hospodářských.

Když jsme nyní získali přesný přehled o působení šněrovačky na tělo, musíme se tázati: 1. Mohou ženy postrádati úplně opory těla? 2. Když nikoliv – jaká náhrada může se jim poskytnouti?

Prvou otázku nelze zodpověděti pouhým „ne“. Samozřejmě musíme bezpodmínečně žádati, aby dorůstající dívky již odmalička zvykaly si na naprostou volnost, prostou všeho tlaku na tělo, působenou tísnivým šatem. Mladistvé tělo musí se ve všech částech nerušeně vyvíjeti, údy mají míti při pohybech naprostou volnost. Právě stejnoměrný vývoj všech skupin svalových jest nutný k vnějšímu i vnitřnímu zdraví a tím také ku kráse. Neboť zdraví a krása jsou dva neodlučitelné pojmy.

Když tedy u mládeže zní heslo: Pryč s tísnivým oděvem! Tu může se provést bez obtíží a překážek, ježto moderní reformní idey naleznou přirozené a tělesně ještě nezkažené pokolení. Jinak ovšem u pokolení, která vyrostla pod vlivem dřívějších názorů. Jsou méně vděčným materiálem pro nové snahy. Ne snad, že by jich neschvalovaly nebo nesdílely – ne, avšak staly se obětmi mody, která jejich tělo trvale poškodila. Neboť zádové svalstvo, jemuž připadá úkol nésti trup, šněrovačkou úplně zakrnělo. Tak se stává, že starší ženské osoby, jež stále nosily šněrovačku, bez její opory ztrácejí obrz veškeré držení těla, dostávají bolesti v zádech a v kříži, celé se zkroutí a znovu sahají k tyranskému krunýři, jehož nemohou více postrádati. Ale v tom také spočívá výstraha pro všechny pečlivé a svědomité matky, aby své děti nevystavovaly také tomuto neblahému vlivu.

Další důvod proč ženy zralejšího věku nemohou postrádati šněrovačky, jest v náklonnosti k tloustnutí, jež jest zvláštností ženského pohlaví. Ženy stávají se dříve a častěji korpulentními než muži. Poněvač ženské tvary těla vykazují již od přírody více plnosti a zaokrouhlenosti a tuk se usazuje se zálibou právě na takových vyklenutých částech – na prsou, bocích, břichu a hýždích – povstává nepěkná a neesthetická postava, která činí pochopitelnou snahu po zlepšení.

Po mnohých pokusech a mnohých nezdarech konečně se podařilo vyhověti tak různým hlediskům a nalézt tvar a střih pro spodní i svrchní šat, při kterém uplatňuje se jak hygiena, tak také vkus.

Počněme nejprve s oděvem, přiléhajícím těsně na tělo, totiž s košilí. Obyčejný střih vyžaduje hojně látky, jež naprosto bezúčelně zakrývá obrysy postavy, dělá spoustu záhybů a tím kůži citelně obtěžuje. Výtečnou náhradu za to poskytuje kombinace košile s kalhotami, jež se tělu těsně přimyká, netvoří záhybů a má tu výhodu, že spojuje v sobě dva kusy oděvu.  Podle roční doby může zhotovena býti z různého materiálu, který musí býti vždy porésní a průdušný.

 Jako náhrada šněrovačky slouží různé tvary živůtků, jichž přehled nelze ani uvést. Nejdůležitější požadavky spočívají v odstranění jakéhokoliv tlaku, v prostupnosti vzduchu a v přiměřenosti pro každý věk. Není určitého schematu pro normální spodní oděv, poněvač každé tělo má své zvláštnosti, takže pro zcela mladé dívky ku příkladu ostrovtip matek učiní již vhodnou volbu. Jak jest to důležité, ukazují vyobrazení, jak vypadá tělo ve šněrovačce a jak bez šněrovačky. Rozdíl bije tak do očí, že působí jako odstrašující příklad a myslící ženy musí nabádati k tomu, aby uchránily své dcery před takovým znetvořením.

Při této příležitosti musíme poukázati na jeden nešvar, který u žen jest velmi rozšířen. Jest to záliba zahalovati se do tak mnohých vrstev oděvu, že to maně připomíná četné vrstvy cibulové. A přece jest sotva co zvrácenějšího, než zabalovati tělo do tolika vrstev obyčejně zcela neprůdušných látek. V zimě volme teplý spodní oděv, avšak ne více než jednu nebo dvě vrstvy kromě košile – to stačí úplně. Vše ostatní jest zbytečné a nehygienické, poněvač to schoulostiví tělo.

Pro zcela mladé dívky jest celá řada praktických živůtků, které se nosí lehce a pohodlně. Vyobrazení 106 – 112 doporučují se pro věk od prvních dětských let až asi do dvanáctého a třináctého roku. Obr. 107 hodí se zvláště pro dobu pohlavního dospívání (pubertu), když tvary těla počínají se zaokrouhlovati. Právě v tomto věku musí býti prsní žlázy prosty všeho tlaku, aby mohly se volně a nerušeně vyvíjeti.

Pro každé stáří hodí se „náhrada šněrovačky (zdravotní živůtek) Helena“, patentovaný střih živůtku, jenž má tu přednost, že na tělo úplně přiléhá, bez jakýchkoliv nepoddajných součástí a žaludek ponechává úplně volný a pomocí pásu zhotoveného z lehčí nebo teplejší látky, který se dá zapnouti, spojuje se s kalhotami nebo se sukněmi.

Jest tak střižen, že podává se každému pohybu těla a následkem toho, že není tu tkanic a roztahujících se pružných součástí, nikdy neztrácí tvaru. Spojuje tak přednosti podprsenek s předností pravé šněrovačky, aniž by vykonával jakýkoliv tlak na tělo. K tomu přistupuje ještě to, že široké pásky spočívají na kostech ramenních a že živůtek zhotoven jest z průdušné látky, jež se může práti.

Při značnější plnosti tělesné doporučuje se nejvíce tak zvaný pás „Hera“, jenž ponechává krajinu žaludeční úplně volnou, kdežto zádům dává pevné držení, prsa nahoře objímá a život podporuje jakýmsi druhem pásu, který se dá dle potřeby povoliti. V tomto živůtku máme dokonalou náhradu pro ty ženy, které od mládí zvyklé jsou na pevné sešněrování, a jichž zádové svaly následkem toho ztratily schopnost býti oporou trupu.

Jen před tím dlužno důtklivě varovati, aby ženy příliš pevně neutahovaly život, jak bohužel činí mnohé také při nošení těchto moderních živůtků. Neboť právě tak škodlivé jako tlak shůry jest kruhovitě stahující tlak ze zevnějšku. Také tím omezují se vnitřnosti v pohybu a stlačují se. Při tak zvaném visutém životě, způsobeném značným ochabnutím břišního svalstva, jest přirozeně dovoleno poněkud pevnější stahování. Avšak rozhodně lepší jest v tomto případě nositi zvláštní pás kolem života, který po případě může se kombinovati s jednoduchým živůtkem.

Další spodní oděv, totiž kalhoty nejlepší jsou uzavřené reformní kalhoty. Od zvyku otevřených kalhot mělo by se konečně upustiti. Jsou naprosto nehygienické a neesthetické. Nelze nahlédnouti, proč není možno zde přivoditi obrat a proč tolik matek tvrdošíjně zpečuje se opatřiti pro své dcery uzavřené kalhoty. Jest to tím podivnější, když přece zcela malá děvčátka stále nosí uzavřené kalhoty a střih jejich bylo by lze prostě podržeti. Kdo by chtěl výhody reformních kalhot úplně vyčerpati, ten může v nich spojiti dva kusy spodního oděvu. Kalhoty mohou býti tak široké a řasnaté, nebo tak bohatě látkou pošité, že úplně nahradí spodničku. Ovšem musí se zvoliti látka přiměřená roční době. Tento druh doporučuje se zvláště ženám se silnými boky, neboť zbytečně je nezatěžuje. U štíhlých postav dostačí obyčejné reformní kalhoty. Hygienicky jsou oba druhy výtečné, ježto chrání břišní ústroje před nachlazením.

K spodnímu oděvu patří též podvazky, o nichž dlužno se také několika slovy zmíniti. Upevňování punčoch páskovitými podvazky sluší rozhodně zavrhnouti, poněvač ruší značnou měrou oběh krevní v nohách. Zvláště veny, to jest žíly, které vedou krev z obvodu těla zpět k srdci, trpí značně stahováním podvazky. V nich teče krev se sdola nahoru, tedy nepříliš rychle; nalézá –li  se na této cestě ještě odpor podvazků, tu znesnadní se pohyb krve pod tímto místem ještě více a nastává snadno městnání krve a vznikají křečové žíly čili městky. Proto mají býti punčochy drženy nahoře. Všeobecně rozšířený způsob, že pásky podvazkové jsou přímo od šněrovačky přes tělo k punčochám jest naprosto škodlivý. Nehledě k nepohodlí při chůzi, vykonává se také nepřípustný tlak na břišní ústroje, o jichž odlehčení právě reformní oděv usiluje. Pouze po stranách, na zevních stranách stehen, jest vhodné místo pro upevnění.

Ruku v ruce s reformním spodním oděvem jde reforma svrchního šatu. Ovšem byly překážky, jež se stavěly v cestu návrhům hygienicky správných šatů neobyčejně veliké a jsou ještě podnes. Širší obecenstvo chová se k těmto snahám velmi lhostejně a jen váhavě odhodlává se spřáteliti se s tímto novým krojem.

Příčina tohoto zjevu spočívá v okolnosti, že ideál vosí taille tkví skálopevně v hlavách a ve vkusu žen a tyto nemohou se odloučiti od tradicionelního pojmu „krásné postavy“. První reformní šat byl ovšem málo vhodný k tomu, aby vzbudil obdiv, neboť byl k nerozeznání podoben beztvárným pytlům a vyznamenával se odpuzující střízlivostí a holostí. Avšak tyto vývojové stupně jsou již šťastně překonány a nynější střihy šatů mohou uspokojiti každý vkus a odpovídají plně požadavkům krásy a zdraví.

V rámci této knihy nemůžeme přinést více než jen několik reformních oděvů na obrázcích, poněvač musí býti ponechána osobnímu vkusu neobmezená volnost. Vyobrazené typy pro různé účely ukazují, že zaslouží, aby se nejen jich všímalo, nýbrž, aby se také nosily. Vyobrazení 122 – 126 jsou zvláště určeny pro mladé dívky a působí na mladistvě štíhlých postavách velmi půvabně a krásně. Obr. 127 podává typ šatu vhodného pro starší a silnější ženy a svou vlečkou dodává štíhlost a důstojnost.

Obr. 128 ukazuje, že také pracující ženy mohou požívati dobrodiní zdravého a při tom vkusného šatu. Bohužel jest šněrování u domácích služebných téměř všeobecně rozšířeno, i při pracích, které nezbytně vyžadují volnost pohybů. Bylo by záslužným činem. Kdyby domácí paní ujala se svých služebných a pečovala o jejich rozumný a hygienický oděv.

Obr. 129 značí velmi pěkný pokrok reformního šatu. Spojuje přibližně hygienický střih s obvyklým módním šatem, na který jest ženský svět tak zvyklý, že se musíme k němu uchylovati, chceme-li proraziti s reformou šatovou. Není pochybnosti, že hlavní překážkou reformního šatu jest to, že chybí mu taille, a tento nedostatek jest zde šťastným způsobem odstraněn. Hodí se pro každý věk a poskytuje možnost četným variacím. Vyobrazení 130 – 132 ukazují podrobnosti uspořádání. Když četné rozumné ženy ve spojení s umělecky činnými ženami a muži s nekonečnou námahou přivedli nový šat na nynější stupeň, připojilo se mnoho moderních žen k tomuto hnutí. V poslední době však počíná se objevovati nešvar, před jehož napodobením jen důtklivě můžeme varovati. Nosí se totiž pod reformním oděvem pevně utažená šněrovačka, která nejen má přehnaný taillový zářez, nýbrž také kyčle a život tak obepíná, že z přirozeného tvaru těla vůbec ničeho nezbývá. Obleče – li se přes takovou znetvořenou postavu reformní oděv, pak vzbudí zevně zdání, že jest to žena pokročilá, která holduje rozumným zásadám, kdežto ve skutečnosti jest pravý opak pravdou. T.j. ovšem smutné, že také zde opět se objevuje ženská marnivost, neboť denní zkušenost učí, že každý nesmysl najde napodobení, a že tím původní idea jest poškozována.

V každém případě jest si přáti, aby vzdor nedostatkům, jež ještě nový ženský oděv má, rozumná základní idea pronikla do širokých vrstev a tím získala nových sil, jež by se věnovaly jejímu esthetickému a praktickému vybudování.

Obuv

Trýznění těla nevztahuje se jen na trup, nýbrž i na nohy, jichž odění stalo se tak nepřirozeným, že sotva ještě se naleznou normální nohy. Již v dětském věku nutí se nesprávnou obuví kostra nohy do tvaru, který prsty nohy značně tísní a má konečně za následek úplné jejich zmrzačení. Porovnejme tvar chodidel obvyklé a hygienické obuvi. Již z toho můžeme si činiti představu o zkomolení, jemuž jsou vysazeny všechny části takto zmrzačené nohy.

Škodlivost této nerozumné obuvi postihuje hlavně palce, které vytlačují se pozvolna od přímé čáry, až konečně jsou tak ohnuty, že tvoří s vnitřním okrajem nohy tupý úhel. Týž osud postihuje pozvolna také druhý prst, a konečným výsledkem toho jest téměř zmrzačená noha, kuří oka, záněty bříšek chodidlových a zarostlé nehty, dle okolností též pozvolný vznik ploché nohy. Toto poslední může býti přímým následkem vadné obuvi. Kdežto noha má největší výšku na okraji palcovém, bývá obuv tak šita, že má největší výšku právě ve středu a vybíhá do předu zcela ploše. Tímto násilným přesunutím dochází konečně k poruše nožní klenby složené z četných kostí a plochá noha jest hotova.

Správné, t.j. dle přirozeného tvaru šité boty nesmějí býti symetrické dle střední čáry, nýbrž musejí míti hlavní osu stranou a poblíž vnitřního okraje nohy. Pohled na vyobrazení ukazuje, jak mrzačí se nohy obyčejnou obuví. Ježto lze reformní boty nyní všude koupiti, můžeme jen důtklivě raditi k opatření si této hygienické obuvi.

Samozřejmě musí každá noha míti svou vlastní botu a není přípustno nositi bez rozdílu brzo tu, brzo onu. Tímto zlozvykem zvětšuje se ještě škodlivé působení obuvi. Neméně škodlivé jsou vysoké podpatky, jež nosí výhradně ženy. Nutí specielně pánev do šikmé polohy, čehož přirozeným následkem jsou poruchy pánevních ústrojů a oběhu krevního. Otázka podpatků jest ostatně sporná, neboť mnozí žádají úplné odstranění jejich. Mírné zvýšení paty jest rozumné, tak jak se nyní namnoze nosí. Usnadňuje chůzi a nemůže způsobiti škody.

Také volba látky jest důležita. Kůže má velikou nevýhodu, že zabraňuje výměnu vzduchu. Pevně přiléhající obal zabraňuje téměř úplně vydávání teploty, vylučované vodní páry a pot nemohou se odpařovati, kůže následkem dlouhého promočení změkne, zvláště mezi prsty, a dochází konečně k mokvajícím a potícím se nohám, jež ošklivě zapáchají. Tím vzniká zlo, jež jest pro všechny sůčastněné pravým trápením.

Kde jen přibližně jest možno, neměly by býti voleny boty kožené vysoko nahoru sahající a vzduchotěsně přiléhající. Jest celá řada látek, jichž může se použíti jako náhrada kůže, rovněž tak boty z pletených kožených proužků, jež umožňují vydatnou výměnu vzduchu. Hygienicky výtečné jsou sandály, kterých však bohužel nelze vždy užíti, poněvač se všude nehodí.

Samozřejmě nelze při mnohotvárnosti obuvi a materiálu určiti pevná pravidla. Avšak o to možno aspoň usilovati ve většině případů, aby všude učiněn byl pokus, zacházeti s nohami bezvadně hygienicky.

Límce

Tyranská moda nařizuje někdy vysoké límce a obecenstvo ochotně se podrobuje jejím rozkazům- Přitom jest něco nezdravějšího sotva myslitelno. Vysoké, tuhé a často velmi těsné límce omezují oběh krevní značnou měrou, ježto zadržují zvláště žilnou krev zpět tekoucí cévami krčními z mozku a to vede k překrvení mozku. Tlak v hlavě, závratě, mžitky před očima, krvácení z nosu jsou toho nevyhnutelné následky, zvláště při větší námaze. Zejména mužské pohlaví má zálibu pro takové přímo nebezpečné límce, jež bývají tak vysoké, že jako svěrák svírají krk a hlavu. Tato moda jest neméně pokárání hodna než nemrav šněrování u žen a nesprávná obuv a musí se energicky potírati. Krk nesmí býti vysazen žádnému tlaku.

Poznámky a vysvětlivky

tajle, taille

část těla mezi hrudí a boky, pas

štíhlá postava

Blednička, chloróza

zbarvení kůže při chudokrevnosti (anémii)

Bludná ledvina, ren migrans

porucha fixace ledviny v její ideální poloze.

Dochází k pohybům ledviny podle gravitace

může vzniknout i po extrémním zhubnutí, kdy se odbourá tuk v okolí ledviny

působí bolesti v podbřišku, časté nucení na močení, ledvinové koliky

Osifikace kostí (Vývoj kostí, kostnatění)

Osifikace obratlů začíná vznikem primárních osifikačních center už v embryonálním období (kolem 9. týdne) a je dovršena kolem 25. roku.

Žebra začínají osifikovat mezi 6. a 8. týdnem nitroděložního života z hlavního osifikačního jádra v blízkosti angulus costae. Odtud se osifikace šíří jednak dorzálně k hlavičce, a jednak ventrálně k přednímu konci, kde se v určité vzdálenosti od sterna zastaví, takže zde zůstává zachována chrupavka. Sekundární osifikační centra se postupně objevují mezi 8. a 16. rokem života na caput costae a na tuberculum costae a s ostatní kostí splývají kolem 20. roku života.

Sternum (kost prsní). V chrupavčitém základu corpus sterni se v 5. - 6. fetálním měsíci tvoří kraniokaudálně 4 až 5 jader, první dvě nepárová, další většinou párová. Processus xiphoideus začíná osifikovat jako poslední. Osifikační jádro v něm vzniká ve 3. roce života. Po 16. roku začínají jednotlivá centra synostoticky srůstat. Nejdřív splynou párová jádra navzájem, pak začnou postupně splývat v kraniokaudálním směru. Manubrium s corpus sterni zpravidla nesrůstá vůbec. Jednotné corpus sterni vzniká v době puberty nebo těsně po ní.

Ottův slovník náučný

Játra bloudivá (hepar migrans) shledáváme při neobvyklé délce a protažení závěsných vazů jaterních: jev ten není příliš častý a přísluší skorem výhradně ženám. J. sestoupí hluboko do dutiny břišní, tak že klenutá čásť jejich pod obloukem žeberním spočívá; jsou nápadně pohybliva v každém směru, snadno pošinuta býti mohou do přirozené polohy, aby opět klesala, kdy tlak přestává. Jev ten bývá sloučen s řadou nervosních příznaků, není nebezpečný, stává se jím ale při stočení vazů závěsných kolem osy; tehdy snadno se druží zánět pobřišnice. Častějším pathologickým jevem jsou j. šněrovací, vyskytující se téměř výhradně u žen. Těsné sevření dolní části hrudníku pasy a šněrovadly budí snížení jater, tehdy ale rýha šněrovací povstati nemusí. Jestli však j. již dříve snížena byla a účinkuje-li tlak sevřením na vystouplou čásť jejich dlouho, pak rýha šněrovací nezbytně vzniknouti musí. Trvalé dráždění povrchu jaterního způsobuje nad to zánět peritoneálního povlaku, který do jisté hloubky se šíře vznik šněrovací rýhy usnadňuje. Na j-rách šněrovacích můžeme příčný pruhovitý zářez vyhmatati i stanovíme velkou pohyblivost části jater, která pod šněrovací ryhou se nalézá.