Definice
Diabetická neuropatie
Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK)
Poznámka pro praxi:
Prognóza
Léčba syndromu diabetické nohy
Základem je léčba a dobrá kompenzace cukrovky a také přidružených onemocnění (vysoký krevní tlak - arteriální hypertenze, zvýšené hladiny lipoproteinů a lipidů v krvi - dislipidémie, onemocnění ledvin a hyperurikémie - zvýšená hladina kyseliny močové).
Při udržování normálních hladin krevního cukru riziko rozvoje diabetické nohy významně klesá.Stran diabetické neuropatie je opět zcela zásadní dobrá kompenzace diabetu. Dává se řada léků na neuropatickou bolest, z nichž některé může předepsat i diabetolog (tricyklická antidepresiva - amitriptylin, antikonvulziva - pregabalin, gabapentin, opiody - tramadol, myorelaxancia- baclofen).
Určitý pozitivní vliv v léčbě tohoto onemocnění mohou mít i další léky a doplňky stravy (omega-3-mastné kyseliny, kyselina alfa-lipoová, vazodilatační léky - pentoxyphyllin, sulodexid, naftidrofuryl, a jiné léky zlepšující mikrocirkulaci).
Velký význam má prevence poranění nohy, k čemuž patří také pravidelná edukace diabetiků a preskripce profylaktické obuvi.
Pokud však ke vzniku vředů přece jen dojde, není vše ztraceno. K dispozici máme řadu prostředků ke zlepšení hojení a pořád jsou zkoumány a vyvíjeny další.Cílem léčby diabetického vředu je jeho zhojení a zabránění vzniku nových vředů.
Léčba vychází z odstranění nebo zmírnění působení tlaku, léčby infekce, korekce ischemie a zajištění vhodného prostředí pro hojení rány.
Léčba syndromu diabetické nohy odlehčením
Maximální odlehčení v oblasti vředu je základem léčby bez ohledu na příčinu jeho vzniku. Používají se různé druhy ortéz, speciální terapeutická obuv, berle, pojízdná křesla. Někdy dokonce klid na lůžku. Nejefektivnější jsou speciální kontaktní fixace a dlahy (nesnímatelné nebo snímatelné). Jsou preferovány u neinfikovaných neuropatických vředů bez známek kritické ischémie. Používají se také u akutní Charcotovy osteoartropatie.
Výhody: možnost ambulantní léčby, ochrana před dalším zraněním, pomáhají i u ne úplně dobře spolupracujících pacientů.
Nevýhody: riziko aktivace hluboké infekce, ztuhnutí svalů, svalová atrofie.
Léčba ischémie (revaskularizace - obnovení průtoku krve tepnou)
Perkutánní transluminální angioplastika - do cévy se zavede pod kontrolou rentgenu katetr s kontrastní látkou (angiografie) a v místě takto detekovaného zúžení se provede výkon vedoucí k opětovnému rozšíření cévy (např. balónková angioplastika, zavedení stentu, aj.)
Cévní chirurgické intervence (bypass - přemostění tepen)
Medikamentózní léčba - jejím cílem je snížení rizika kardiálních a mozkových příhod a zabránění opětovnému zúžení (stenóza) či uzavření (okluze) tepen po revaskularizačním výkonu. (ASA+ statin)
Prostaglandiny - mají vazodilatační účinky (rozšiřují cévy)
Redukce dalších kardiovaskulárních rizikových faktorů (kouření, vysoký tlak, dyslipidémie).
Aplikace kmenových buněk - je předmětem klinických studií.
Léčba infekce
Léčba závisí na lokálním nálezu, mikrobiologických kultuvacích (stěry), laboratorních a celkových známkách infekce.
Pozor: u diabetiků typické známky infekce (horečka, tachykardie, leukocytóza, zvýšené CRP…) nemusí být přítomny ani v případě sepse.
Může ale být výrazně zvýšená hladina krevního cukru oproti hodnotám u pacienta obvyklým nebo se naopak objevit hypoglykémie, přestože na ně pacient dříve netrpěl.Lokální zvýšenou teplotu, otok a zarudnutí (flegmóna) už bereme jako známky infekce a zahajujeme antibiotickou léčbu.
Volba antibiotika se řídí mimo jiné i hloubkou vředu. Povrchová infekce je většinou způsobena grampozitivními bakteriemi, hluboká anaerobními a gramnegativními bakteriemi. Upravuje se pak podle výsledků mikrobiologického vyšetření a vývoje klinického nálezu.Lokální terapie
Spočívá v odstranění nekrotické a devitalizované tkáně z rány - debridement. Po očištění spodiny defektu lze aplikovat řadu prostředků a krytí, které podporují hojení a jsou doplňkem chirurgické a systémové terapie.
Debridement
Chirugický (ostrý) - nezdravá tkáň se odstraní ostrými nástroji. Mění charakter rány z chronické na akutní.
Larvální terapie - používají se latvy speciálního druhu mouchy Lucilia sericata (bzučivka zelená).
Krytí ran
Účelem je překrytí rány a její ochrana před vnějším prostředím. Mohou ale mít o další vlastnosti (regulace vlhkosti rány, čistící schopnost, aj.).
Filmy - tenké polopropustné průhledné materiály. Vhodné u povrchových tlakových defektů.
Foamy - pěnová krytí.
Hydrogely - směs hydratovaných polymerů. Jsou vhodné i pro nechirurgické čištění spodiny rány.
Hydrokoloidy - riziko infekce pro neprůhlednost a méně častou výměnu
Algináty - Na alginát a Ca alginát. Jsou biodegradabilní, což snižuje traumatizaci rány. Mohou ale tvořit hůře propustnou zátku a ztěžovat drenáž rány.
Hydrofibers - krytí k modulaci vlhkosti rány.
Desinfekční prostředky
Použítí lokálních antiseptik je kontroverzní. Některá mohou u neuropatických defektů narušovat proces hojení (elementární jód, peroxid vodíku). Je možné použít sloučeniny jódu (např. Betadine), superoxidovaný pH neutrální roztok (Dermacyn, Microdacyn), betain+polihexanid (Prontosan).
Ke zvlhčování neinfikovaných neuropatických defektů raději používat jen fyziologický ne Ringerův roztok.Novější techniky v lokální léčbě
Prostředky ovlivňující biologii rány: Růstové faktory (destičkový růstový faktor) Bioaktivní krytí (inhibitory patologicky zvýšené aktivity matrixmetaloproteináz, kyselina hyaluronová)
Kožní substituce (vyráběné metodou tkáňového inženýrství, obsahují živé buňky - keratinocyty, fibroblasty, nebuněčné materiály nebo extrakty z živých buněk). U nás je k dispozici Xe-Derma z prasečích xerotransplantátů
Amnioderm - tkáňový transplantát z lidské amniové membrány (část plodových obalů získaná od dárkyň po porodu).
Kmenové buňky
Genová terapie
Aplikace řízeného podtlaku (Vacuum Assisted Closure)
Podporuje čištění a hojení různých typů ran. Speciální pumpa zajišťuje nepřetržitý nebo přerušovaný podtlak, který je přenášen porézní pěnou překrytou fólií přímo do rány.Zlepšení metabolického stavu (internista/diabetolog/nutriční terapeut)
Zejména navození normoglykémie, úprava nutričních parametrů, léčba dyslipidémie a léčba hypertenze. Prevence kardiálních a mozkových příhod a prevence tromboembolické nemoci
Chirurgická léčba
Výkony urgentní - směřují k zastavení nebo ohraničení akutní infekce (ablativní operace zaměřené na odstranění nekrotické a infikované tkáně)
Kurativní výkony - léčba otevřených ran ( resekce infikovaných kostí a kloubů, lalokové plastiky, korekce deformit, ulcerektomie - uzavření ran)
Elektivní výkony - léčba bolestivých deformit, např.korekce kladívkových prstců, patní ostruhy
Profylaktické výkony - snižují riziko ulcerace nebo reulcerace u pacientů s neuropatií bez defektů,např. lipografting chodidel
Amputace - při konzervativně nezvládnutelné progresi gangrény, septickém stavu nezvládnutelném antibiotickou léčbou, klidových bolestech nereagujících Na běžná analgetika, je-li vyloučena možnost cévní intervence
Lokální adjuvantní léčba
Jako doplněk léčby se používají i metody, které sice nemají velké studie, ale je o nich známo, že určitý pozitivní efekt na hojení diabetického vředu mají.
Jsou to zejmnéna:
léčba nízkonapěťovými laserovými přístrojiAkutní syndrom diabetické nohy
Akutní syndrom diabetické nohy (Diabetic Foot Attack) je poměrně nový pojem používaný spíše v zahraniční literatuře. Je to akutní zánětlivý stav s různě hlubokou nekrózou (odumřelá tkáň) na noze diabetika a systémovými známkami infekce (vysoké zánětlivé markery v krvi, zvýšená sedimentace, leukocytóza, zvýšená tělesná teplota). V tomto případě by se nemělo hned přistupovat k amputaci, ale diabetik by měl být odeslán na specializované pracoviště, kde bude snaha co největší část nohy zachránit
Akutní syndrom diabetické nohy je definován jako akutní zánětlivé postižení s progredující tkáňovou nekrózou (může se jednat o kůži, ale i o hlubší tkáně, jako jsou fascie nebo kosti a klouby), spojené se systémovými známkami infekce. Jeho podkladem bývá často osteomyelitida.
Akutní syndrom diabetické nohy je závazný stav, který zvyšuje riziko amputace části dolní končetiny a ohrožuje život nemocného. Platí zde pravidlo, že "čas je tkáň". Pacient s tímto akutním syndromem by měl být do 24 hodin vyšetřen specialistou v podiatrii a hospitalizován na pracovišti, které má v týmu podiatricky specializované internisty, chirurgy, sestry a také protetika.
Klasifikace akutního syndromu diabetické nohy:
Progredující infekce (vzniká i u neuropatické nohy)
Těžká kritická ischémie s gangrénou i bez gangrény
Akutní Charcotova osteoartropatie bez defektu
Léčba
Urgentní chirurgický debridement (odstranění nekróz) a intravenózně podaná antibiotika.
V případě progrese infekce se upřednostní léčba infekce před dalším vyšetřením a terapií ischemie dolních končetin.
Při ischemické etiologii se upřednostní urgentní revaskularizace (zprůchodnění nebo přemostění tepen vedoucí k opětovnému prokrvení tkání).
U akutní Charcotovy osteoartropatie se upřednostní úplné odlehčení končetiny.
Vyšetření rizika syndromu diabetické nohy v ordinaci diabetologa
Důsledná prevence a léčba pozdních komplikací diabetu, k nimž patří syndrom diabetické nohy, je jedním z hlavních bodů Národního diabetologického programu na léta 2012–2022, který je dostupný v plném znění na webových stránkách České diabetologické společnosti – www.diab.cz. Syndromem diabetické nohy je podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) ČR postiženo v naší republice kolem 4 % diabetiků a toto onemocnění je i hlavní příčinou amputací.
Nejdůležitější strategií ke snížení výskytu ulcerací i jejich recidiv jsou edukace pacientů a jejich dispenzarizace podle stupně rizika tohoto onemocnění.
Péčí o pacienty se syndromem diabetické nohy nebo s jeho zvýšeným rizikem se mimo jiné zabývá obor podiatrie. Podiatrických ambulancí je v České republice málo - jen něco přes třicet. Aby byla péče zajištěna v plné šíři, potřebovali bychom tady odhadem okolo stovky podiatrických pracovišť. Proto je v posledních letech snaha tu preventivní část péče - screening rizika - převést do diabetologických ambulancí.
Péče o nohy diabetiků je ve spolupráci více oborů. Postižením nervů (diabetická neuropatie) se zabývá neurolog, postižení cév (diabetická makroangiopatie, diabetická mikroangiopatie, mediokalcinóza) se řeší v cévní ambulanci, postižení kloubů (omezení pohyblivosti, deformity, Charcotova osteoartropatie, osteomyelitida) se leckdy vyskytnou v ordinaci ortopeda, infekce (mykózy, erysipel, flegmóna) jsou na pomezí infekčního a kožního lékařství. O lokální léčbu ulcerací se dělí podiatrie, dermatologie a chirurgie. Na nohou se může provádět řada chirurgických výkonů (debridement - odstranění nekrotické tkáně, vyčištění ran, revaskularizace, amputace). Léčba často obnáší i fyzioterapii a nácvik používání různých odlehčovacích pomůcek.
Čím je postižení nohou diabetiků závažnější a později řešené, tím je léčba náročnější, delší a dražší a často i s horším výsledkem (amputace).
Vyšetření rizika syndromu diabetické nohy je neinvazivní, nebolestivé, relativně rychlé a levné. Jeho pravidelné provádění v ambulanci diabetologa může do budoucna výrazně změnit prognózu pacientů a snížit počet amputací, tím i zlepšit kvalitu života diabetiků.
Péčí o pacienty se syndromem diabetické nohy nebo s jeho zvýšeným rizikem se zabývá obor podiatrie.
Každý diabetolog by měl ve své ordinaci provádět alespoň tzv. tříminutové screeningové vyšetření diabetické nohy.
To se skládá ze tří částí – anamnézy pacienta, fyzikálního vyšetření a edukace pacienta, jak se o nohy starat - z nichž každé je možné věnovat 1 minutu.
Anamnéza
Je základem každého vyšetření v medicíně.
Nejvíce nás zajímá délka trvání diabetu, kompenzace diabetu, přidružená onemocnění (arteriální hypertenze, dyslipidémie, nefropatie - nález mikroalbuminurie už znamená zvýšené riziko syndromu diabetické nohy, ad.), změna hmotnosti od poslední návštěvy, komplikace diabetu (pokud jsou postiženy cévy jinde v těle, např. diabetik už prodělal infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu, je vysoce pravděpodobné, že jsou postiženy i cévy dolních končetin), rizikové faktory aterosklerózy (např. kouření). Důležité jsou také údaje o různých dřívějších výkonech na dolních končetinách (např.angioplastika)
Ptáme se cíleně na obtíže s dolními končetinami (bolesti, klaudikace, parestezie, ztráta citlivosti, otoky, aj.)
Fyzikální vyšetření
Pohled (inspekce)
Díváme se, jak nohy vypadají. Zaměřujeme se na kožní poruchy (hyperkeratózy - ztluštění kůže, otlaky, puchýře, mykotická onemocnění včetně plísně nehtů - onychomykóza, ulcerace - vředy, ragády - trhlinky, změny barvy a teploty kůže), kostní deformity a deformace (kladívkové prstce, vybočené palce - haluces valgi, poruchy nožní klenby, osteoartropatie) a cheiroartropatii (ztuhnutí, porucha hybnosti).
Pohmat (palpace)
Hmatáme pulzace tepen na periferii. Pohmatem lze také vyšetřit otoky - při zatlačení prstem zůstává v kůži dočasně důlek.
Poslech (auskultace)
Posloucháme fonendoskopem nad velkými tepnami (většinou ve tříslech), zda není přítomen šelest.
Diabetolog si může navíc ještě s pojišťovnou nasmlouvat kódy:
12220 - Dopplerovské vyšetření periferních tepen nebo žil
13024 - Vyšetření rizika syndromu diabetické nohy
Potom může provádět i speciální vyšetření pro stanovení rizika syndromu diabetické nohy, které zahrnuje:
Vyšetření poruchy citlivosti nohou monofilamenty a ladičkou nebo obdobnou metodou (např. neurothesiometrem nebo neuropadem).
Vyšetření kožní teploty na nohou.
Neinvazivní posouzení angiopatie, nejčastěji měřením periferních tlaků a indexů kotník-paže Dopplerem nebo měřením palcových tlaků a indexu palec-paže nebo posouzení transkutánní tenze kyslíku.
Tato vyšetření by se měla provádět alespoň 1x ročně, u rizikových pacientů i častěji. Na základě nálezů se diabetolog rozhoduje, zda pacienty pošle na další vyšetření ke specialistům, jako je například neurolog nebo cévní chirurg.
Vyšetření povrchové kožní citlivosti na dotyk
Používají se normovaná 10g monofilamenta, což jsou speciální vlákna podobná vlasci. Přikládají se většinou na tři místa na každé noze pod mírným tlakem tak, aby se lehce ohnula. Pokud pacient necítí dotyk na více než polovině testovaných míst, hodnotíme to jako zvýšené riziko neuropatické nohy.
(Testuje se většinou pod palcem a pod 1. a 5. metatarzofalangeálním skloubením - spojení nártu a prvního článku prstce, nebo alternativně pod patou).
Vyšetření hluboké citlivosti
Vibrační čití se nejčastěji testuje ladičkou o frekvenci 128 Hz. Za necitlivou považujeme nohu při necitlivosti dvou ze tří testování ladičkou. Testuje se nad kostními útvary. Většinou na palci nebo jiném prstci. Může se testovat i nad kotníky. Před testováním je vhodné pacientovi ukázat rozdíl mezi vibrací a dotykem. Například nejdříve přiložit nerozvibrovanou ladičku na ruku (dotyk) a pak ji přiložit na stejné místo rozkmitanou (vibrace). Až potom přistoupit ke testování na nohou, kdy pacient nekontroluje zrakem, která místa testujeme.
Vyšetření kožní teploty na nohou
Používá se bezdotykový teploměr s rozlišovací schopností 0,1 °C. Měříme na obou nohou symetricky na obdobných místech na dorsu nebo v místě předpokládaného patologického procesu s nejvyšší teplotou na postižené končetině. Rozdíl kožních teplot větší než 0,5 °C může svědčit pro patologický proces (zánět) a pak by měl následovat rentgen nohy a případně další vyšetření.
Klienti podiatrických ambulancí mají často i vlastní teploměr a měří se také doma s tím, že při změně teploty mají kontaktovat lékaře.
Cévní vyšetření dolních končetin diabetiků
Nejčastěji vyšetření periferních tlaků na dolních končetinách Dopplerem. Normální systolický kotníkový tlak je vyšší nebo roven než systolický tlak na paži.
Změříme vleže tlaky na obou horních končetinách a na obou dolních končetinách. Na dolních končetinách se to měří tak, že manžetu tonometru nasadíme nad kotník a pulzace na tepnách při povolování nafouknuté manžety zjištujeme Dopplerem, což je malý ultrazvukový přístroj podobný tužce. Při měření na paži se používá fonendoskop.
Ankle/brachial index (ABI) je poměr systolického kotníkového tlaku (arteria dorsalis pedis nebo arteria tibialis posterior) a systolického tlaku naměřeného na paži stejnostranné horní končetiny (arteria radialis).
Při ABI pod 0,9 je velmi pravděpodobná ischemická choroba dolních končetin.Vyšetření je u diabetiků mnohdy zkresleno mediokalcinózou, kdy cévy nejsou tak pružné, aby šly dobře stlačit a ABI vychází falešně vyšší. Hodnoty nad 1,3 jsou neprůkazné.
Zhodnocení pacientovy obuvi
Všímáme si, zda obuv splňuje požadavky na obuv vhodnou pro diabetiky.
Měli bychom si vzít rukavice a sáhnout dovnitř a zkontrolovat, zda tam nejsou vyčnívající švy, ostré hrany, shrnující se stélka, cizí předměty.
Správnou velikost a prostornost boty posuzujeme tak, že z boty vytáhneme stélku, položíme ji na zem a vyzveme pacienta, aby se na ni postavil.
Rizikovým pacientům může diabetolog předepsat i speciální profylaktickou obuv, na kterou mají nárok. Na poukazu lze žádat individuální úpravy obuvi, například obuv bez tužinky pro pacienty s kladívkovitými prstci (má měkčí kapli, což by mělo zamezit odírání prstců zeshora)
Edukace pacienta - Jak se starat o nohy při diabetu
Denně nohy kontrolujte
Každý den si nohy prohlédněte ze všech stran. Můžete k tomu použít i zrcátko. Všímejte si, zda nemáte změněnou barvu či teplotu kůže, bolestivost, otok, otlaky, puchýře, oděrky, praskliny, vředy. Každé porušení kůže je potřeba ihned ošetřit dezinfekcí, náplastí nebo obvazem.
Nechoďte naboso, předcházejte poranění a otlakům
Nechoďte bosi, ani doma. Při koupání v přírodě (moře, rybníky, apod.) používejte gumovou obuv do vody. Stejně tak ve veřejných sprchách – na plovárnách, v sauně, v hotelech a penzionech, při volnočasových aktivitách.
Nikdy nenoste obuv naboso. Vždy používejte ponožky. Po jejich natažení se ujistěte, že na nich není záhyb nebo díra. Před obutím kontrolujte i vnitřek boty, zda není shrnutý. Vyklepejte z boty zapadlé kamínky a písek. Používejte vyměnitelné stélky (vložky) do bot.
Nevystavujte nohy extrémním teplotám
Myslete na to, že jako diabetik nemusíte mít nohy dostatečně citlivé na teplo, chlad, tlak a bolest. Vyvarujte se kontaktu s přímotopy, radiátory a topením (např. v prostředcích hromadné dopravy). Neohřívejte si nohy u ohně. Před koupelí otestujte teplotu vody loktem nebo teploměrem (nemá přesáhnout 37°C)
V zimě nepodceňujte riziko omrznutí nohou. Volte vhodnou obuv s ohledem na počasí.
Vybírejte si vhodnou obuv a ponožky
Vybírejte si ponožky z prodyšných přírodních materiálů (bavlna, bambus, merino, apod.), bez úzkých stahujících lemů. Mohou být vypolstrované tak, aby tlumily nárazy nebo zesílené po celém chodidle, aby se v botě neshrnovaly
Nesprávná obuv je nejčastější příčinou vředů na nohou (ulcerací). Nenoste obuv, která vám způsobuje otlaky. Kupujte si boty dostatečně velké, nespoléhejte se na to, že boty „rozchodíte“. Nesmí vás tlačit ani při nákupu. Opotřebovanou obuv vyměňte včas za novou.
tuhá podrážka – snižuje tlak na plosku nohy
pružná, dostatečně vysoká plochá vložka (bez „srdíčka“ a jiných výčnělků)
fixace nohy – nejlépe šněrování nebo suchý zip
dostatečná šíře a délka boty (nadměrek +1-2 cm)
dostatečná výška boty poskytující prostor pro prsty (u kladívkovitých prstců volit obuv bez tužinky)
měkké polstrování uvnitř boty – bez výstupků, bez vyčnívajících vnitřních švů
podpatek max. do 3 cm
kvalitní prodyšný materiál, nejlépe kůže
Dodržujte hygienu. Používejte krém
Nohy denně omývejte vlažnou až mírně teplou vodou a mýdlem. Vždy je důkladně osušte a nezapomínejte při tom na prostory mezi prsty. Jako prevenci vysušování a praskání pokožky na chodidlech používejte hydratační krém (ten však mezi prsty nenanášejte, tam můžete proti pocení aplikovat malé množství pudru).
Pedikúru provádějte odborně, odstraňujte zatvrdlou kůži
Je vhodné pravidelně navštěvovat pedikúru, nejlépe tzv. medicinální prováděnou nasucho. Doma si po koupeli 1x týdně odstraňujte ztvrdlou kůži pemzou nebo speciálním pilníkem (nepoužívejte k tomu ostré předměty). Nehty by se měly stříhat pouze do roviny a přečnívající okraje zapilovat. Nestříhejte nehty, které nemají normální tvar, barvu, tloušťku nebo jsou bolestivé. Pokud si na nohy dobře nevidíte, nedosáhnete na ně nebo nezvládnete správnou techniku pedikúry, požádejte o pomoc druhou osobu.
Pozor na plísňová onemocnění nehtů a kůže
Mykóza na nohou není jen kosmetickým problémem (loupání, zarudnutí, praskání a svědění kůže), ale může vést i k závažnějším infekcím a rozvoji syndromu diabetické nohy. Léčba mykóz je dlouhodobá a patří do rukou odborníků. Houbovitým onemocněním kůže a nehtů se dá předejít důslednou hygienou. Denně si měňte ponožky a perte je při vyšších teplotách. Nenoste stále stejné boty nebo si v nich alespoň pravidelně měňte vložky. Používejte k dezinfekci obuvi speciální protiplísňové prostředky. Pravidelně čistěte a dezinfikujte vanu a sprchový kout. Nepůjčujte si cizí obuv.
Nohy pravidelně procvičujte
Vhodná je každodenní procházka. Dále existuje spousta jednoduchých cviků, které zlepšují prokrvení končetin. (Střídavé ohýbání a propínání nebo kroužení nohou v nártech, chůze po špičkách, zvedání paty od podložky, zvedání ručníku z podlahy prsty u nohou, válení míčku po celé plosce, ad.)
Snažte se o dobrou kompenzaci cukrovky
Špatně vyrovnaná cukrovka se odráží na zhoršeném hojení ran a na častějším vzniku nových kožních vředů, má negativní vliv i na ostatní komplikace diabetu. Ukazatelem dobře léčené cukrovky jsou ranní lačné glykémie 4-7 mmol/l a glykémie během dne nepřesahující 10 mmol/l. Dolní končetiny zatěžuje také obezita. Udržujte si optimální tělesnou hmotnost (BMI 18,5-25,0 kg/m2 a obvod pasu pod 94 cm u mužů a pod 80 cm u žen.) nebo alespoň redukujte původní hmotnost o 10% a snažte se dále nepřibírat. Pokud kouříte, pokuste se přestat. Kouření zvyšuje riziko diabetické nohy a zhoršuje kompenzaci cukrovky.
Navštivte lékaře
Nechte si nohy pravidelně prohlížet a vyšetřovat v ordinaci vašeho lékaře. Kontaktujte lékaře ihned při podezření na onemocnění nohou. Zanedbání včasného ošetření i malého poranění, může vést ke vzniku špatně se hojících kožních defektů a vředů, které mohou po delší době působit další problémy (např. zánět kosti nohy) mnohdy vedoucí k trvalým následkům (např. nutnost amputace části nohy).
Jako diabetická noha (syndrom diabetické nohy) s označují defekty dolních končetin od kotníku dolů způsobené postižením cév a nervů při cukrovce. Nejčastěji se může projevit jako otevřená rána (vřed, ulcerace), jako odumřelá tkáň části nohy (gangréna), jako otok nohy či jako hrubá deformita nohy způsobená postižením kostí (Charcotova noha). Může být přítomen také zánět a otok měkkých tkání (flegmóna) nebo zánět kostí (osteomyelitida).
Všem těmto komplikacím se dá předejít zejména udržováním dobře vyrovnané (kompenzované) cukrovky a prevencí poranění a infekcí nohou.
Další informace na @doubravka_kure_a_vrabcak výběr stories Dia noha
Podcasty:
IKEM podcast: 23.8.2021, Syndrom diabetické nohy (rozhovor s MUDr. Vladimírou Fejfarovou)
Lékárna, Český rozhlas, Ostrava, 17.3.2022, Syndrom diabetické nohy a další chronické komplikace cukrovky (rozhovor s MUDr. Miroslavem Kolibou, prezidentem České podiatrické společnosti)
Žádné komentáře:
Okomentovat