Žijeme v moderním světě, kde v podstatě nic není nemožné. Většina z nás má možnost studovat a najít si dobrou práci, byť i za cenu přestěhování z rodného kraje či ze vsi do města. Nehladovíme. Skoro všechny potraviny jsou dostupné po celý rok. Dokážeme se poměrně rychle transportovat z místa na místo, ať už vlastním vozem nebo veřejnou dopravou. Je samozřejmost, že naše děti mají vlastní oblečení, knihy a hračky. Také celý náš život prolínají různé technologie.
Naši předkové měli život jiný. Více propojený s přírodou a ročními obdobími. Zajistit si obživu, znamenalo nelehký život plný práce. Během roku se střídaly časy, kdy bylo potravin dostatek s obdobími vegetetačního klidu, kdy toho rostlo podstatně méně a i zvířata méně plodila a dávala méně živočišných produktů. Špatná úroda znamenala těžkou zimu.
Lidé dříve nechápali přírodní dění a řadu úkazů si vysvětlovali přízní nebo hněvem nadpřirozených bytostí. Proto vznikla řada pověr a zvyků spjatých s určitými okolnostmi či obdobím.S nástupem křesťanství byla snaha pohanské obyčeje vykořenit a nahradit je vlastními svátky. To se však úplně nepodařilo, a tak vznikla bizarní směsice lidových zvyků a mýtů a křesťanských svátků, z nichž některé setrvávají až dodnes.
Kolo roku
Při oslavách řady svátků se objevuje jako dekorace v různých podobách věnec, uzavřený kruh z přírodního materiálu. Významů má více, ale je hlavně symbolem cyklu roku, koloběhu přírody, a taky ochrany.
Život našich předků probíhal v cyklech. Lineární proces stárnutí každého jedince se protínal s vegetačním cyklem přírody. Bylo potřeba obdělat pole, zasít, modlit se za úrodu, poděkovat za sklizeň, přečkat zimní měsíce, a pak celou práci začít nanovo. Na tom záviselo přežití.
Náš život teď probíhá spíše lineárně. Vše je dostupné po celý rok. Stačí si to jen koupit. Pokud přece jen něco pěstujeme, není to pro nás životně důležité, ale je to jen naše hobby.
Pokud oprášíme staré tradice, můžeme se opět víc ukotvit v čase a koloběhu života. Krom cyklu roku, který vychází ze vzájemného postavení Slunce a Země (v tradici "sluneční cyklus", cyklus světla) měl pro naše předky význam i pohyb Měsíce, který se opakuje každých cca 29,5 dne (lunární cyklus). Jím se řídili kupříkladu při plánování zahradních prací nebo při magických rituálech. Od úplňku se odvíjí pohyblivé datum některých svátků.
Kolo roku je cyklus svátků. Rozděluje rok do ročních období podle slunečního cyklu, tedy podle slunovratů a rovnodenností. Mezi těmito daty se slaví další čtyři významné svátky. Cyklus tedy zahrnuje celkem osm výročních slavností.
Původně se jedná o wiccanský koncept, složený ze svátků keltského a germánského původu, později jej však v mnoha případech přijaly a přizpůsobily jiné novější náboženské tradice. V našich končinách byly původní pohanské oslavy překryty svátky křesťanskými.
Rovnodennost je situace, kdy je Slunce v rovině zemského rovníku a jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose, souběžně s průřezy zemských rovnoběžek. Den je přibližně stejně dlouhý jako noc.
O slunovratu má Slunce vůči rovníku největší nebo nejmenší sklon. Takže se jedná o nejdelší den v létě nebo nejkratší den v zimě.
Pohanské svátky odráží to, jak přibývá nebo ubývá životní síly v přírodě i v nás v souladu s množstvím tepla a světla, které naší Zemi dává Slunce. Naši předkové vnímali Zemi jako Bohyni a Slunce jako Boha a jejich vzájemný proměňující se vztah jako láskyplný tanec.
Naši předkové až do konce 19. století rozdělovali rok na osm ročních období, která od sebe oddělovaly svátky světců.
Pozimek čili předjaří
od sv. Matěje (24.2.)
Jaro neboli vesna
od sv. Josefa (19.3.)
Podlétí
od sv. Jana Nepomuckého (16.5.)
Léto
od sv Medarda (8.6.)
Polétí
od nanebevzetí panny Marie (15.8.)
Podzimek čili podzim
od sv. Matouše (21.9.)
Předzima
os sv. Martina (11.11.)
Zima
od narození Páně (25.12.)
Zvyky a svátky našich předků hodně souvisely s ročním cyklem přírody a byly spojené s obživou. Pozorováním přírody se lidé snažili vysledovat různé souvislosti a zákonitosti, které například formulovali do pranostik, což byly zjednodušené předpovědi počasí, které se často vázaly ke svátkům světců nebo ke konkrétním měsícům.
Spousta lidových svátků pochází z dob, kdy se neměřil přesně čas a lidé se řídili podle světla a tmy, fází Měsíce a jiných přírodních úkazů. To je jeden z důvodů, proč některé lidové svátky nemají pevné datum a jsou každý rok v jiném dni a dokonce i měsíci. Zejména jde o Velikonoce, které se určují podle neděle po prvním jarním úplňku. Od nich se předem vypočítávají Masopust a postní neděle a později i Letnice.
V minulosti se zřejmě některé svátky posunuly při historickém stanovování kalendářů (juliánský, a pak gregoriánský), např. svátek svaté Lucie. Den začínal soumrakem, proto dodnes některé svátky slavíme o den dříve, v předvečer data svátku. Například Svatojánskou noc, Mikuláše nebo Štědrý den, který je v předvečer narození Ježíška.
Obyčeje tedy vlastně obřady a zvyky, ale i slavnosti a svátky spojené s cyklem přírody a životním cyklem Ježíše Krista byly často realizovány na pricipu magie, která měla cíl zajistit hospodářskou prosperitu a vitální síly člověka. Lidové zvyky se předávaly v podobě tradice, proto se řada z nich zachovala. Některé byly částečně pozměněny, jiné zanikly a některé přišly na naše území nově odjinud. Bohužel mnohé jsou dnes spojeny převážně s komercí.
Tradice je předávání zpracované zkušenosti a moudrosti. Nedá se však přenést pouhým slovem či písmem, ale je nutný i osobní prožitek. Tradice musí být živá a prožívaná. Dává možnost žít v souladu se světem kolem nás, poznávat sami sebe, své světlé i stinné stránky, dále s nimi pracovat a dle uvážení měnit sami sebe. Je to také něco, co máme všichni, celý náš národ, společné a dává nám to pocit sounáležitosti. Je to jeden ze střípků naší národní identity, vytváří to naše hodnoty, jsou to naše kořeny a jsme na to hrdí. Rituály, které provádíme o svátcích jsou vyjádřením naší úcty k domovu, vděku za to, co máme a pokory k přírodě a k naší rodné zemi. Jsou také nástroji vzájemného sdílení.
Tradice se mohou v některých oblastech naší republiky trochu odlišovat, což je dáno různorodou náturou lidí a trochu odlišnými životními podmínkami v různých regionech. Trochu jiné zvyky budou v horách, kde se déle drží sníh, než v nížinách, apod. Liší se i Čechy, Morava a Slezsko.
Co je to tradice?
Tradice (z lat. tradere předávat) je souhrn myšlenkových, duchovních, uměleckých i praktických vědomostí, dovedností a postojů, které se předávají z generace na generaci, čímž se udržují, prohlubují a rozmnožují. Je to důležitá součást společenského vědomí, zejména národního.
Prostředkem k předávání tradice je lidská paměť nebo paměťová média. To nemusí být jen knihy a psané materiály, ale třeba i historické budovy, umění a obrazy, staré oděvy a řemeslné předměty, aj.
Obyčej (nebo také zvyk, zvyklost) je ustálený vzorec chování jednotlivce nebo členů určitého společenství, zdůvodněný pouze tím, že se tak chovali vždycky, přinejmenším po delší dobu.
Řada zvyků má zdroj v lidové nebo rodinné tradici a my už dnes vlastně vůbec nevíme, kde a proč se vzaly. Tradice z našich životů v dřívějších dobách spíše mizela. Hodně se na tom podílel i komunistický režim, který se snažil potlačit vše spjaté s náboženstvím a tím pádem i tradiční slavnosti, které nahrazoval jinými (například vítání občánků místo křtin).
Ale vlastně už i naše prababičky některé zvyky praktikovaly, aniž by znaly jejich původ a symboliku. Činily tak jen z prostého důvodu, že generace před nimi dělaly totéž. Zvyk je nástrojem tradice.
Rituál (z lat. ritus obřad)
Dříve to byly magické rituály, které sloužily ke komunikaci se zemřelými předky a usměrňování nadpřirozených sil.
Jsou typické svým stereotypním opakováním, vycházejícím z předem stanovených pravidel. Prováděním rituálů se člověk může spolehnout na očekávané.
Naopak některé rituály vyloženě slouží jako příprava na nějakou změnu nebo usnadnění řešení problémů.
Přechodové rituály umožňují přechod z jednoho období do dalšího. Například ochrana matky v těhotenství, přestřižení pupeční šňůry u porodu, křest, příprava na menarché, darování snubního prstýnku.
Krizové rituály uklidňují a vytváří pocit sounáležitosti v situacích, kdy se stane něco mimořádného a dojde k vybočení ze zavedeného řádu. Například různá shromáždění a sbírky na pomoc obětem živelných katastrof a válek jsou typické pro vyspělé demokratické země a pomáhají lidem vyrovnat se se ztrátou. I v rámci nenadálé situace v rodině se často sejdou i vzdálenější příbuzní, kteří se snaží nějak pomoci a psychicky podpořit.
Rodinné rituály se odlišují od rodinné rutiny. Ta je také charakterizována opakovanými postupy, ale narozdíl od rituálů postrádá symbolickou složku.
Rozdělení tradice
Křesťanské svátky
Překryly starší pohanské oslavy vycházejíci z přírodních cyklů. Například staré zvyky vázající se k jaru a začátku vegetačního cyklu se staly součástí Velikonoc. Z oslavy letního slunovratu se stala svatojánská noc. Keltský svátek Samhain v listopadu nahradil svátek Všech svatých, apod.
Novodobé tradice a svátky
V několika vlnách se u nás historicky objevily nové tradice. Například v době národního obrození nebo po vzniku Československa. Obnovovaly se národní poutě, svatováclavská posvícení, majálesy a májové průvody, šibřinky a sokolské maškarní plesy. Byly také stanoveny státní svátky a významné dny vycházející z naší historie. Nově také slavíme mezinárodní a světové významné dny, kterými si připomínáme, co je v našem životě důležité.
Obecní (komunitní) tradice
Tradice, které vznikají nově nebo jsou určitým obnovením a obměnou tradic starých. Mohou to být masopustní zábavy, vynášení Morany, májové oslavy, městské poutě a posvícení. Mohou to ale být i pravidelné charitativní koncerty, společný úklid města, kulturní akce k nějakým specifickým příležitostem, apod.
Sousedské tradice
Dříve se lidé daleko více scházeli než dnes. Chodili o svátcích na koledu, před tanečními zábavami obcházeli stavení a zvali k muzice, společně pracovali na polích, přástkách či sklizních, scházeli se po večerech pod lipami či na pavlačích, kde si povídali, hráli a zpívali. Sousedská tradice se dnes obnovuje, vznikají centra pro rodinu a komunitní zahrádky, pořádají se burzy a bleší trhy, různé kroužky i jednorázové akce.
Rodinné tradice a rituály
Každá rodina má své zvyky vázající se k oslavám různých svátků a rodinných událostí. Slaví se narozeniny, rodinná výročí, začátek a konec školního roku, významné dny v rodině, apod.
V rámci rodiny se vaří určitá jídla k určitým příležitostem, jsou vytvořeny vztahy k určitým místům, v určitém období je rodinným zvykem dělat nějaké činnosti.
Osobní rituály
Jsou naší každodenní praxí, ve které cítíme jistotu a bezpečí. Obzvláště pro děti je vhodný ustálený harmonogram dne a flexibilní denní rutina. Zařazení symbolických rituálů vytváří pocit jistoty a bezpečí.
Funkce tradic (Thompson, 2004)
Hermaneutická funkce - tradice pomáhají lidem orientovat se ve světě a vykládat události v něm. Jinak chaotický svět díky nim získává řád. Určitým způsobem zjednodušují lidské bytí. Navíc díky opakujícím se vzorcům vzbuzují v jedincích pocit jistoty a bezpečí.
Normativní funkce - předávání vzorců chování a přesvědčení. Radí lidem, jak se mají chovat a čemu věřit. Předávaná norma chování však nemusí být vždy správná.
Legitimizační funkce - tradice mají potenci poskytovat oporu k výkonu autority a moci. (Např. zvykové právo).
Identifikační funkce - tradice podporují pocit sounáležitosti a formování kolektivní identity. Lidé se identifikují se skupinami, ve kterých vyrůstali, s národem, etnikem, rodinou. Mají společná pravidla, hodnoty, ale i vzpomínky.
Funkce rodinných rituálů (Evan Imber-Black, 2016)
Sdílení - rituály slouží k vyjadřování, utužování a upravování vztahů mezi členy rodiny.
Proměna - rituály slouží při provádění a označování změn. Mohou to být velké životní změny, jako třeba svatba, ale i malé každodenní rituály jako ranní odchod do školy.
Léčebná funkce - rituály pomáhají zvládat náročné životní situace. Např. zotavit se ze ztráty příbuzného, traumatu či zrady.
Přesvědčení - pomocí rituálů lze projevovat vlastní víru a názory.
Oslavování - možnost projevovat hlubokou radost a oslavovat život.
Není ani tak důležité jak a jaké rituály rodina vykonává, ale co při jejich udržování prožívá.
Tradice může pomoci k vytvoření představy správného jednání ve společnosti, a také k hledání smyslu života
Spiritualita (z lat. spiritualis = duchovní), duchovnost vychází z dualistické náboženské představy, že vedle materiálního, hmotného světa existuje ještě svět duchovní, nezávislý na hmotě. Spiritualita je osobní záležitostí, způsob života, duchovní pohled na život, svět a práci, humánní a prosociální způsob jednání s lidmi. Cítění a jednání s vědomím, že nás něco přesahuje, touha obohatit svou duši, nalézt smysl života a správnou cestu. Může být náboženská, ale i nenáboženská.
Tradice rozvíjí spiritualitu, dále může napomoci k pochopení principu dobra a zla, položení základu morálky a prosociálního chování. Také k vytvoření žebříčku hodnot. Hodnoty vycházejí z našich základních potřeb. Pokud známe své hodnoty, lépe rozumíme sami sobě a lépe si nastavujeme cíle, kterých chceme v životě dosáhnout.
Tradice pomáhá tvořit domov
Domov je souhrn bližních, se kterými jedinec strávil na jednom místě delší období svého života, přičemž má k těmto lidem i místu hluboký citový vztah.
Opakování tradic, obyčejů a rituálů s neměnným průběhem vytváří pocit jistoty a bezpečí. Společné zážitky s dalšími členy rodiny vedou k uvědomění si sounáležitosti s příbuznými, ale i se svými předky, svým národem a kulturou. Vzniká emotivní pouto.
Pozitivní zážitky z dětství (Positive Childhood Experiences - PCEs)
Podle výzkumů, zejm. University of Minnesota, existují protektivní faktory zvyšující resilienci (psychickou odolnost) jedince.
Možnost mluvit o svých pocitech v rodině
Pocit dítěte, že rodina stojí v těžkých časech při něm
Účast v tradicích komunity
Pocit sounáležitosti ve škole
Pocit podpory od přátel
Alespoň dva další dospělí kromě rodičů se o dítě zajímali
Doma pocit bezpečí a ochrany někým dospělým 
Pyramida potřeb podle Maslowa
Nápady, jak do našich životů zařadit tradice a rodinné rituály, zejména pokud jsme je v dětství moc nezažili
Žít tradicí znamená také ukotvit se v čase a v cyklu roku. Žít v souladu s přírodou a vnímat sezónnost nejen potravin, ale i různých činností. Tradice může být také výzvou občas vybočit z rutiny a zkusit něco nevšedního. Poznávat sami sebe, své světlé i stinné stránky, dále s nimi pracovat a dle uvážení měnit sami sebe. Některé zvyky a rituály mohou pomoci zorientovat se ve své životní situaci a přestát mimořádné situace.
Pro děti má tradice i výchovný charakter. Jen způsob výchovy se od vzniku tradic změnil ve více respektující, proto bychom měli upustit od zastrašování zlými bytostmi jako jsou čerti, polednice, perchty, ad. a využít spíše pozitivního motivování. Najít pro děti bytosti, které jsou ztělesněním dobra, štědrosti a ochrany. Může to být dobrotivý Mikuláš, tajemný Ježíšek, ochranitelský anděl strážný nebo třeba tři sudičky, jejichž sudba nad kolébkou novorozence je symbolem toho, že ne vše ve svém životě dokáže jedinec zcela ovlivnit. Lze to pojmout tak, že kdyby byli rodiče nějak indisponováni či zemřeli, tyto nadpřirozené bytosti budou na dítě dále dohlížet a postarají se , aby se mu vedlo dobře.
Tradice také vytváří návyk starat se o své zdraví, v určitých obdobích více pečovat o své obydlí a okolí nebo naopak některé dny zanechat práce, odpočívat a užívat si.
Nositelem tradice v rodině bývá většinou matka (pro naši generaci spíše babička), která připravuje domácnost na provedení rodinného rituálu a stará se o dodržování zvyků. Ale i otcové mají v tradici určité povinnosti.
Tradice vytváří krásné vzpomínky na dětství, nejbližší příbuzné a přátele. Dává pocit jistoty a sounáležitosti. A svým opakováním může být pro děti i určitou přípravou a nácvikem na dospělý život. Záleží jak tradice člověk pojme, jakou jim dá osobní symboliku a co od nich očekává.
Nejdříve si položme otázku proč chceme zařadit do rodinného života tradice a lidové zvyky a co od toho očekáváme.
Dále si promysleme, jak to pojmout. Jaký budou mít naše rodinné rituály význam. Zda budeme od začátku realističtí nebo naopak aspoň nějakou dobu ponecháme pro děti prvky nadpřirozena a magie. V tom druhém případě je i potřeba si promyslet, kdy a jakým způsobem dětem řekněme pravdu, třeba že Ježíšek neexistuje, apod.
Také je otázka, jestli zvykům ponecháme původní symboliku a podobu nebo zda si to nějak upravíme podle sebe pro potřeby své rodiny.
Je potřeba nějaká teoretická příprava?
Do určité míry ano. Něco málo si o dané tradici přečíst nebo se podívat na nějaký dokument. Zamyslet se nad původním významem a zhodnotit, co si z toho vezmeme pro sebe. Které lidové zvyky převezneme do své rodiny. Zda nevytvořit v rámci nějakého svátku i rituály nové.
Někdy je potřeba i určitý praktický nácvik. Například vyzkoušet si připravit tradiční pokrmy ještě před svátkem, kdy se běžně konzumují. Zhodnotit zda budeme vařit tradiční jídlo nebo něco méně tradičního. Například někdo na Vánoce místo kapra připravuje lososa.
Kdy začít?
Kdykoli. Nemusíme čekat na Nový rok, na začátek jara, na určitý věk dítěte…Až to tak budeme cítit, polehoučku začneme.
Jak často tradici praktikovat?
To je na nás. Můžeme ze začátku slavit třeba v každém ročním období jeden svátek, například Vánoce, Velikonoce, První máj a Dušičky, a pak si další svátky a významné dny postupně přidávat.
Můžeme třeba na začátku každého měsíce kouknout do kalendáře, jaké jsou nejbližší svátky a zhodnotit, kterým z nich věnujeme pozornost. Později třeba na začátku každého týdne naplánovat tradiční aktivity, které budeme s dětmi dělat.
Tradice není jen slavení svátků. Dětem můžeme v průběhu roku nabízet tématické aktivity jak doma, tak i venku. Chystat jim hračky, knížky, hry a výtvarné činnosti inspirované daným ročním obdobím. Chodit s nimi na podzim pouštět draka, v zimě sáňkovat, na jaro otevírat studánky a v létě třeba sbírat ovoce. Vše podle našich možností a fantazie.
Tradice by měla být živá a prožívaná, neznamená to ale, že musíme u všech svátků vždy praktikovat všechny zvyky. Záleží také na kvalitě prožitku. Je lepší upéct na vánoce jeden druh cukroví spolu s dětmi a v klidu, než napéci jich sice tradičních devět, ale ve stresu a po nocích na úkor spánku, jen aby bylo splněno.
Na druhou stranu, pokud něco neslavíme nebo nějaký zvyk nedodržujeme, není špatně o něm dětem něco říct nebo přečíst. Připomenout aspoň pár větami, že dnes je ten a ten den a někde se dělávalo nebo dělá to a to, protože to má ten a ten význam.
Snažme se hmotné požitky nahrazovat osobními prožitky. Například místo čokoládového adventního kalendáře vymyslet alternativu s aktivitami nebo vyprávěním příběhu na pokračování. Darovat místo věcí můžeme zážitky - výlet, návštěvu dětského centra nebo kulturní akce, sportovní aktivitu rodičů s dětmi…
Hledejme v našem okolí podobně smýšlející lidi - komunitní akce zaměřené na tradice, tradiční festivaly a kulturní programy.
Lze zajet do malých obcí, kde se ještě tradice běžně dodržuje ve své původní nebo obnovené podobě podívat se třeba na vynášení Morany, Masopust nebo Hody.
Lze navštívit i historická místa spojená s danou tradicí. Například udělat si pouť na Velehrad nebo do Staré Boleslavi, aj. Zajít v červenci v Den upálení mistra Jana Husa k Husově pomníku a Betlémské kapli. Na svátky svatých navštívit místa, která jsou jim zasvěcena nebo kde je jejich socha…
Některé tradice vyžadují přípravu a plánování
Například v průběhu roku si můžeme schovávat zbytky z dohořelých svící na výrobu svíčky hromničky.
Koncem zimy si můžeme odkládat pouchy (vyfouknutá vejce), které pak využijeme na výrobu náhrdelníku z vejdumků pro Moranu nebo jako velikonoční kraslice.
Před velikonoci a vánoci se klíčila semena a vysazovalo se osení. Také se používaly k rituálům rychlené větvičky - před vánoci "barborky", před velikonocemi "kočičky".
Vánoce jsou v podstatě hlavním rodinným svátkem. Přípravy na ně začínají už v průběhu léta a podzimu. Z domácích marmelád, sušených ořechů, medu a dalších plodin, které rodina vlastnoručně sbírala a různými způsoby prodlužovala jejich trvanlivost, se peče vánoční cukroví a připravují některá jídla na vánoční stůl.
Letní a zimní slunovrat lze provázat rituálem, kdy devatero bylin nasbíraných o Svatojánské noci využijete k přípravě čaje o Štědrém dni.
Na některé tradice lze navazovat. Třeba schovávat si vánoční řetěz z papíru a každý rok přidělat další články. Něco šít na pokračování, apod.
A pak jsou dlouhodobé projekty. Například na podzim nasbírat semínka, koncem zimy je zasít doma do květináče, najaro přesadit rostliny ven a v létě sklidit plody.
Tradice specifické pro danou rodinu
Můžeme si vytvořit vlastní drobné rodinné tradice a rituály.
Může to být oblíbené místo, kam se rodina pravidelně při určité příležitosti vrací.
Speciální jídlo, které se vaří jen k určitým příležitostem, například dezert, který je doma připravován jen, když má někdo svátek nebo čaj, který se vaří, když je někdo doma nachlazený.
Věc, která se v rodině předává z generace na generaci (třeba prsten, kniha, apod.).
Rodina může mít svůj způsob slavení tradičních svátků, třeba místo čekání na mikulášskou nadílku a děsivé čerty podniknout hru v přírodě spojenou s hledáním odměn.
Způsob trávení dlouhých zimních večerů - ruční práce, deskové hry, domácí stínové nebo papírové divadlo, černá hodinka s povídáním příběhů nebo hrou na tichou poštu, prohlížení starých fotografií…
Dělání zahradní vernisáže fotek z dovolené na konci léta.
Zavedení přechodových rituálů, např. při nástupu dítěte do školy, v období dospívání (stezka odvahy, příprava na menarché)…
I tradiční činnosti v rodině mají určitou hierarchii, například nejmladší člen rodiny rozděluje ostatním dárky u vánočního stromu, apod.
Běžné denní rituály
Děti můžeme zapojovat i do běžných denních aktivit jako je vaření a pečení, péče o truhlíky s bylinkovou zahrádkou nebo třeba pravidelné krmení kvásku na pečení. Mohou s námi sezónně zavařovat ovoce a marmelády, sušit houby, loupat ořechy, nakládat a fermentovat zeleninu, klíčit luštěniny…
Činnosti však dětem nabízejme podle jejich věku a schopností, a to jen v případě že o ně mají zájem. Nenuťme je do nich.
Zapojujme rituály, které nesmí chybět, i do všedních dnů: pusa na rozloučenou, čtení nebo poslouchání audiopohádek před spaním, rodinné předsevzetí nebo slovo pro konkrétní rok, rodinná modlitba nebo její ekvivalent, zpívání při práci, aj.
Nejde o kvantitu, ale o kvalitu
Nemusíme být přemotivovaní rodiče, kteří mají vždy navařeno a naklizeno a vymýšlí pro děti stále nějaké aktivity a výlety.
Stačí jednou za čas něco zařadit, ale musí to být od srdce.
Tradice by se neměly praktikovat ve spěchu a stresu, měly by přinášet radost a zanechat příjemné společné vzpomínky.
V dnešní době je sice trend uchovávat záznamy a informace v elektronické podobě v počítačích a na cloudech, ale není od věci dát si občas fotografie vytisknout. Dětem můžeme fotografie z prvního roku nechat udělat v retro černobílém provedení a nalepit je papírovými růžky do klasického fotoalba.
Můžeme psát různé rodinné kroniky a vzpomínkové knihy. Pro děti třeba vytvořit psané záznamy, které jim darujeme až dosáhnou určitého věku.
Hodí se také sešit s recepty na tradiční rodinná jídla.
Není chybou dítě od určitého věku umístit do dětské skupiny nebo do školky, protože tam se některé tradiční a sezónní aktivity dělají také, a to v kolektivu a možná trochu jinak než doma, což dítě také určitým způsobem obohacuje.
Potřeba vrátit tradice zpět do našich každodenních životů se objevuje čím dál častěji. Zejména rodiče malých dětí, se snaží přiblížit svým potomkům lidové zvyky a vytvořit rodinné rituály pro pocit sounáležitosti a bezpečí.
Mladí lidé dnes oživují stará řemesla a ruční práce. Často vyhledávají lokální potraviny nebo sami něco pěstují. Vrací se ke zpracování potravin jako je fermentace, klíčení, sušení, zavařování…V některých domácnostech se opět peče vlastní kváskový chléb a domácí pečivo.
Je snaha přiblížit veřejnosti původní význam svátků a lidové zvyky. Na Facebooku například existuje komunita Přátelé českých tradic, kterou před několika lety založila Barbora Orságová. Skvělý je také nový projekt vysokoškolských studentů @tradicezije, který rovněž najdete i na Facebooku. Literatury o tradicích je mnoho. Rodinám s dětmi bych doporučila knihy od Martina Bestajovského, kde jsou kromě výkladu také recepty a aktivity. Pekný je také projekt Tradinář od Martiny Boledovičové, který má pomoct vytvořit vlastní rodinnou tradici.
Na mnoha místech vznikají novodobé tradice nebo se obnovují tradice staré. Dostávají se k nám ze zahraničí také tradice, které zde nejsou původní, jako například svatý Valentýn, halloweenské party nebo adventní skřítkova neplecha. Zajímavé může být i míchání tradic v rodinách, kde pochází každý z partnerů z jiné části republiky nebo z jiné země. Trochu netradiční prvky do slavení svátků zařazují i lidé, co často cestují do zahraničí. Ti se například o svátcích vaří také jídlo, které je typické pro zemi, kde byla rodina toho roku na dovolené, apod.
V rodinách s předškolními dětmi získává u nás na popularitě waldorfská pedagogika a rodiče používají její principy i v domácím prostředí. Je tam kladen důraz na propojení s přírodou a cyklem roku, slavení svátků, rozvoj kreativity a uměleckého cítění a ruční řemeslné činnosti.
Použité prameny:
Žádné komentáře:
Okomentovat