Bez plenky - Ingrid Bauerová

Model péče o dítě se v poslední době velmi změnil. Rodiče už nejsou tolik direktivní a více se zaměřují na potřeby svých dětí. Upustilo se od dodržování Finkelsteinovy formule při kojení a od omezování délky kojení. Bojuje se proti propagaci umělého mléka a zavádění časných příkrmů. Zdůrazňuje se kontakt matky a dítěte. Roste počet porodnic typu baby friendly hospitals, které nebrání kojení a umožňují přiložení dítěte k prsu už v prvních 30 minutách po porodu a mají systém rooming-in, kdy má novopečená maminka dítě u sebe na pokoji. Nepoužívají se už nátlakové výchovné metody, ani se děti nenechávají „vybrečet“.  Mnohem více se hledí na to, aby dítě nebylo stresováno a mohlo se klidně a radostně vyvíjet. Přesto jedno téma spjaté s rodičovstvím u nás stále zůstává velkým tabu, a to vyměšování nemluvňat. Moč a stolice se v našich končinách považují za něco odporného a nebezpečného, s čímž není radno se setkat. Přitom se jedná o naprosto přirozenou věc, která patří k potřebám dětí stejně tak jako kojení nebo dostatečný kontakt s rodiči.

Plenky či bez plenky?

V poslední době se na internetu i v médiích objevuje řada článků a diskuzí o tom, zda jsou lepší pleny jednorázové nebo pleny látkové. Příznivci těch jednorázových argumentují tím, že nemusí plenky prát a vyvařovat, a pak mají více času věnovat se dětem a že díky lepším absorpčním vlastnostem těchto plen, nejsou jejich děti nikdy v mokrém. Jejich oponenti – příznivci plen látkových- naopak tvrdí, že dnes už praní plenek díky automatické pračce tolik času nezabere a že moderní pleny se nemusí ani žehlit. Tvrdí, že ušetří čas, který by jinak strávili objížděním supermarketů a sháněním správné velikosti jednorázovek a že nemusí s každou použitou plenou běžet k popelnici, aby jim doma nezapáchala. Libují si, že i přes větší vstupní investici, ušetří na plenkách spoustu peněz, za které pak mohou dětem něco koupit. Zdůrazňují i ekologický přínos látkových plen oproti nerecyklovatelným plenám jednorázovým. Obě strany se dohadují o tom, které plenky jsou lepší z hlediska tvorby opruzenin a z hlediska abdukčního balení pro vývoj kyčlí. Málokdo ale ví, že existuje ještě jedna metoda, která celou debatu zajímavým způsobem rozsekává, a to metoda, která plenky využívá minimálně nebo dokonce vůbec.

http://www.kosmas.cz/knihy/146949/bez-plenky/

Kde se bezplenková metoda vzala?

Několik miliard lidí po celém světě vychovává své děti běžně a přirozeně bez plenek, aniž by se jim to zdálo nějak divné. V Koreji, v Číně, v Japonsku, v Indii, v západní Africe, na Aljašce a na desítkách dalších míst je naprosto normální nepoužívat pleny ani u novorozenců a lidem z těchto zemí přijde zvláštní, že my Evropané balíme děti do vrstev nepropustné látky a necháváme je desítky minut až hodiny ležet ve vlastních výměšcích. Jenže je nutno si uvědomit, že v těchto zemích mají lidé trochu jiné životní tempo než my a jsou také v daleko těsnějším kontaktu se svými dětmi. Mají tedy daleko více možností věnovat dětem pozornost a uspokojovat ihned jejich potřeby. Přesto se v poslední době objevuje názor, že jde pečovat o hygienu dětí bez použití plen i v rozvinutých zemích a v naší kultuře.

Bezplenkování v západní kultuře?

Tuto nově objevenou metodu najdete pod řadou názvů. Podle mne nejlépe vystihuje její podstatu termín bezplenková komunikační metoda. Dalšími názvy jsou například přirozená hygiena nemluvňat, komunikace o vyměšování, raná dětská hygiena nebo metoda bez plenky. Metoda patří do konceptu přirozeného čili kontaktního rodičovství, který zahrnuje komunikaci s dítětem už od narození, přirozený porod (ne nutně domácí), přímý kontakt rodiče a dítěte kůže na kůži, časté nošení dítěte na těle rodiče, spaní ve společné rodinné posteli a dostatečné kojení. Kdo chce praktikovat bezplenkovou metodu, ale nemusí nutně přijmout celou ideu přirozeného rodičovství. Bezplenkovat se dá i bez neustálého nošení dítěte, i když je to zase o chlup složitější.

Autorka knihy Bez plenky

Průkopnicí této metody se stala Kanaďanka Ingrid Bauerová, která je matkou tří dětí, z nichž dvě nejmladší vychovala právě bezplenkovou metodou. Napsala o tom knihu, která u nás vyšla v roce 2009 v nakladatelství DharmaGaia pod názvem Bez plenky – Laskavá moudrost přirozené hygieny nemluvňat. Na to, že metoda existuje, mne upozornily mé kamarádky a jelikož mne to velmi zaujalo, knihu jsem zakoupila a přečetla. Kniha zahrnuje nejen postřehy samotné Bauerové a jejího muže, ale i příběhy mnoha dalších rodin, které své děti vychovávaly bezplenkovou metodou v různých podmínkách a více méně se jim to dařilo. Je zmíněno i několik studií. Bauerová zde vysvětluje nejen princip metody, ale radí jak ji praktikovat v různých situacích a popisuje, na jaké překážky mohou rodiče narazit.

Hlavní myšlenka

Každý, kdo o této metodě slyší poprvé, se nejdříve zhrozí, a pak se ptá, jak to vlastně funguje, že je dítě bez plen a přitom se nepomočí a nepokálí. Nad vysvětlením se většinou skepticky kroutí hlavou. Metoda je často odsuzována, díky tomu, že je špatně chápána. Nejedná se o konvenční učení dětí chodit na nočník, jak ho známe v našich podmínkách. Princip je dost rozdílný. Bauerová píše o tom, že dítě si své vyměšování plně uvědomuje už od narození a je jeho zájmem zůstat v suchu, jenže pokud rodič tyto jeho potřeby ignoruje a nechává ho v mokrých a špinavých plenkách, dítě tuto svou schopnost postupně ztrácí a zapomíná. Pak je stresováno, když je nuceno si tyto pocity opět uvědomovat v době, kdy se začíná učit chodit na nočník.

Rozdíl mezi bezplenkováním a konvenčním učením na nočník

Bauerová upozornila, že jednorázové pleny se vyrábí v čím dál větších velikostech a děti se učí chodit na nočník čím dál později. Zatímco dříve už to zvládaly bez nehod okolo roku věku, dnes se tato hranice pozvolna posouvá až ke třem letem.

Bezplenková metoda ale není o tom, že se dítě nutí, aby zůstalo za každou cenu suché. Není to nátlaková metoda, ani nejde o to naučit dítě co nejdříve chodit na nočník. Principem je, že se rodič podle projevů dítěte naučí rozpoznat, kdy nemluvně potřebuje vylučovat a v té chvíli mu to umožní. To, že je dítě od narození zvyklé uvědomovat si, že potřebuje čurat či kakat a umí to dát najevo, je později při učení na nočník výhodou, ale není účelem dítě co nejrychleji osamostatnit, pouze uspokojovat okamžitě jeho potřeby a nenechávat ho v mokrých plenách. Většina bezplenkových dětí, potom ale nemá s nočníkem žádné problémy a přejde na něj tak nějak sama bez učení.

Odpůrci metody často argumentují, že novorozenec ještě nemá schopnost ovládat své svěrače a udržet moč a stolici. Bezplenková metoda ale tomuto tvrzení nijak neodporuje. Když se rodič zvládne napojit na své dítě a naučí se rozpoznat, kdy dítě potřebuje vyměšovat, stihne jeho potřebu uspokojit dříve, než dojde k nehodě. Bezplenkování je o tom, že se dítě učí ve správný okamžik uvolnit svěrače. Naopak konvenční učení na nočník vyžaduje, aby dítě zvládlo udržet svěrače a nepočuralo se mimo nočník. Může tím být velmi stresováno a mít potom problémy se zácpou i spoustu dalších potíží psychických. Dalším rozdílem je, že při klasickém učení se dítě na nočník vysazuje v pravidelných intervalech, a to často bez ohledu na to, zda se mu zrovna chce nebo nechce. Při bezplenkování se dává dítě vyčurat vždy ve chvíli, kdy rodič podle jeho projevů usoudí, že dítě čurat musí.

Princip metody

Existují 4 hlavní nástroje bezplenkové metody, a to časové modely a biorytmy; projevy dítěte a řeč těla; zvuk, znak nebo poloha, kterými rodič dítě navede a intuice. Většinou se všechny kombinují. Časování je nejjednodušší a často se používá při začátcích bezplenkování. Většina matek zkouší dát dítě vyčurat hned po probuzení, často také vysledují, že jejich miminko vyměšuje v určitém intervalu po kojení nebo dokonce při kojení. Dítě se také zkouší dát vyčurat před odchodem na procházku a při cestě autem se dělají pravidelné přestávky na čurání (což může někomu připadat naprosto šílené). Dítě většinou před potřebou vyměšovat vydá určitý signál, který na to rodiče upozorní. Je to u každého dítka jiné a rodič se to musí naučit poznat. Některé děti začnou grimasovat nebo vydají před čuráním určitý zvuk, jiné ustanou ve hře nebo naopak začnou být aktivnější.
Tak jako komunikuje dítě s rodičem, může i rodič komunikovat s dítětem a k vyměšování ho může navést tím, že je podrží v určité poloze nad WC či nádobou, do které má být potřeba vykonána. Další možností je, že rodič použije určité vždy stejné slovo či zvuk, které má dítěti signalizovat, že se může vyčurat (např. šššššš) nebo pustí vodu z kohoutku. Někteří rodiče se svými nemluvňaty o vyměšování znakují. Buď používají některou z oficiálních znakových řečí nebo vymýšlí znaky vlastní. Zvuk či znak se používá i ve chvíli, kdy rodič nestihl včas zareagovat na potřebu dítěte a dítě se pomočilo. Nemluvně si tento signál s vyměšováním postupně spojí a začne ho časem používat i samo ve chvíli, kdy bude potřebovat na WC.

Pomůcky pro bezplenkování

 

Pro bezplenkovou metodu existuje spousta pomůcek, které už se dají objednat i na českém internetu. Jde o různé speciální oblečení, které jde před vykonáním potřeby snadno a rychle sundat či rozepnout v rozkroku, speciální nočníčky či nádoby na vyměšování, nepropustné podložky či deky (proti nočním „fontánkám“ u chlapečků), které jdou snadno oprat. Spousta rodičů bezplenkářů používá v určité míře i látkové pleny, ale mají je spíše jako pojistku a pokud dojde k nehodě, děti hned přebalují. Plenka se také může používat na noc. Jestliže mají rodiče vysledováno, že dítě močí jen jednou za noc, tak mu potom po močení už další plenku nedávají a nechávají ho do rána spát bez pleny. Při přirozené hygieně nemluvňat se látkové pleny většinou používají bez svrchních kalhotek nebo se dítěti dávají jen učící kalhotky. Spousta bezplenkových pomůcek se dá vyrobit doma nebo improvizovat něčím jiným.

Výhody a nevýhody

A v čem spočívají výhody bezplenkové metody? Je jich spousta. Bauerová píše, že ve skutečnosti jsou pro dítě škodlivé pleny jednorázové i látkové. Obojí obsahují spoustu látek, které se z nich uvolňují a dráždí dětskou kůži. Ve spojení s močí a stolicí vznikají podmínky ve kterých se množí bakterie a na kůži zapařené ve vlhkých plenkách dělají pořádnou neplechu. Plenkovou dermatitidu v určité podobě zažije údajně každé dítě nosící jakékoli plenky. Dalšími nevýhodami plenek je, že je dítě od okolí odděleno nepropustnou vrstvou mezi nožičkami. Je omezováno v pohybu a v kontaktu s rodiči. Má díky tomu také omezenou možnost zkoumat svůj genitál a objevovat svou sexualitu. Podle statistik bezplenkové děti méně často trpí onemocněním enuresis nocturna a trávicími potížemi. Noční pomočování je častější u dětí, které se učí na nočník konvenční metodou. Pro bezplenkové děti není přechod k samostatnému užívání nočníku vůbec stresující, protože nočník už znají. Menší výskyt trávících obtíží u bezplenkových dětí se vysvětluje tím, že nemají bříško většinu dne sevřeno v utažených plenkách. Za příznivou pro trávení se považuje také poloha v klubíčku, ve které se dítě drží, když má vyměšovat. Možností, jak dítě při konání potřeby držet, je mnoho. Samotná Bauerová v knize popisuje cca deset poloh. Každá se hodí pro trochu jiný věk dítěte. To, že se dítě drží nad záchodem či nočníkem, když ještě neumí samo sedět, je důvodem kritiky této metody odborníky. Matky argumentují, že drží děti tak, aby dávaly oporu páteři. Navíc dítě v této poloze většinou netráví moc dlouhou dobu. Osobně si myslím, že dětské autosedačky, chodítka či nošení dítěte v šátku je pro vyvíjející se páteř daleko škodlivější než pár minut v klubíčku při konání potřeby.

Rodič bezplenkář se naučí s dítětem lépe komunikovat a má s ním velmi blízký vztah. Má také možnost kontrolovat, jak vypadá moč a stolice a podle toho vypozorovat, které potraviny dítěti působí problémy.

Pro koho metoda není vhodná

Bezplenková metoda není vhodná pro rodiče, kteří čekají, že se jim bude hned dařit zachytávat všechno čurání a kakání. Nebude vyhovovat materiálně založeným lidem, kteří se strachují o své koberce a pohovky. Nehodí se pro ty, co bezplenkování plně nevěří, jsou z metody vystresovaní nebo jsou naopak metodou tolik nadšení, že čekají, že bude dokonale fungovat. Bezplenkování vyžaduje trpělivost. Trvá, než se rodič naučí s jistotou rozpoznávat signály svého dítěte a jsou i situace, kdy se dítě vrátí o krok zpět a začne se zase počurávat, např. při cestování či stěhovaní, v určitých věkových obdobích nebo při jakémkoli stresu. Bezplenkování také není o tom, že rodič dítě rozmazluje nebo chce vytvořit umělou potřebu závislosti dítěte na své osobě. Bezplenkování prostě není pro ty, co to dělat nechtějí nebo nerozumí podstatě metody. Argument, že bezplenkování je časově náročné, je naprosto scestný. Stejně tak, jako se hádají matky používající látkové nebo papírové pleny, která ušetří víc času, tak matka bezplenkářka řekne, že bezplenkování jí mnoho času nezabere, protože nemusí prát a kupovat plenky. Netráví celý den pozorováním dítěte a čekáním na jeho potřebu. Všechno dělá tak nějak přirozeně a nijak výrazně nepřemýšlí, že by na nepoužívání plen mělo být něco zvláštního.

Co je mi na knize sympatické

Bauerová zdůrazňuje, jak je důležité, aby se rodiče v péči o dítě nespoléhali jen sami na sebe a neváhali si nechat pomoct od ostatních. Rodinu bere jako komunitu lidí, kde se starší starají o ty mladší. V Českém prostředí se o děti většinou stará jen matka, popř. babička nebo placená chůva. Bauerová ale upozorňuje i na důležitost otce v životě dítěte a doporučuje tatínky zapojit do bezplenkování také. Dokonce i děti se mohou starat o své mladší sourozence a bezplenkovat je. To je myšlenka, která mi značně imponuje. Mám dojem, že v českém prostředí je velká část mužů ochuzena o svou otcovskou roli a degradována jen do role jakéhosi živitele rodiny, který se večer vrací z práce unavený a nemá na dítě energii. Ženy často argumentují, že muž by péči o dítě nezvládl, protože k tomu nemá předpoklady. Není to pravda a existuje řada studií o tom, že i děti do tří let potřebují pro svůj správný vývoj, aby o ně otec pečoval a hrál si s nimi.

Můj názor

 

Beru jako obrovský přínos, že bezplenková metoda začíná být známá a praktikovaná i v našich končinách. Myslím si, že je dobré o ní vědět, i když to je více méně raritní záležitost. Podle mne neexistuje špatný rodič. Každý má právo se rozhodnout, jakým způsobem bude o své dítě pečovat a vychovávat ho. Pokud se z určitého důvodu, rozhodne pro určitý druh plen, je to jeho osobní volba, ke které má jistě své praktické důvody. Ne každý má dostatek peněz na to, aby si jednorázově nakoupil stovku plen z biobavlny, ne každý chce co tři dny prát použité pleny a v mezidobí je doma skladovat, ne každý chce a zvládne bez stresů a agrese bezplenkovat. A kdo říká, že je nutné celou dobu zůstávat u jedné možnosti? Mám i spoustu přátel, kteří začínali na jednorázových plenách, ale když jim děti celé dny probrečely, tak přešli na látkové pleny a prodyšné vlněné kalhotky a bylo po problému. Hodně rodičů jednotlivé typy plen podle potřeby různě střídá a stejně tak se dá kombinovat plenková metoda s metodou bez plenky. Nevidím důvod, proč dítě občas v teplých letních dnech nenechat spát nebo hrát si nahé. Není nutné praktikovat klasickou bezplenkovou metodu a snažit se moč a stolici včas zachytit. I bez toho je každá chvíle bez plenky pro dítě a jeho citlivou kůži přínosná. A pokud má umyvatelnou postýlku nebo si hraje venku, tak se přece nic strašného neděje, když se počurá.