Fantóm opery- Gaston Leroux

Čtenářský deník 1

Rozhodla jsem se, že se s Vámi postupně podělím o některé texty z mého starého čtenářského deníku.  Měla jsem ho zpracován velmi podrobně a narozdíl od některých spolužáků jsem všechny knihy skutečně četla. Snad to některým středoškolským studentům pomůže k maturitě. Upozorňuji, že následující text vyzrazuje zápletku i rozuzlení díla.

Fantóm opery- Gaston Leroux

Nakladatelství Ivo Železný, Praha, 44. publikace

1991

4.vydání

Stran 248

Děj se odehrává v romantickém prostředí pařížské opery. K operní pěvkyni Christině Daaé promlouvá přes zeď její šatny tajemný hlas, o kterém si naivní dívka myslí, že je to anděl hudby z pohádek, které jí vyprávěl její zesnulý otec. V opeře se pohybuje tajemný přízrak, fantóm, který posílá ředitelům opery své požadavky. Chce, aby měl na každé představení volnou lóži č.5, kde ho obsluhuje uvaděčka paní Giryová, a chce dostávat pravidelný plat. Nikdo netuší, že tento tajemný muž a Christinin anděl hudby jsou jedna a táž osoba, Erik, tragiký člověk, který skrývá svou ošklivost pod maskou a žije v krásném paláci v podzemí opery. Jeho minulost zná jen postava, které v divadle nikdo neřekne jinak než Peršan. Ve skutečnosti je to bývalý vrchní velitel vládní policie v Persii (Daroga). Erik pocházel z malého města v okolí Rouenu. Byl synem tesaře. Z domu rodičů utekl a vystupoval na jarmarcích po celé Evropě, kde ho předváděli jako atrakci s názvem živá mrtvola. Byl to vynikající zpěvák a hudebník, kouzelník, břichomluvec a artista, a když se jeho pověst donesla až do Asie, stal se v Mazenderanu stavitelem paláců s množstvím tajných dveří a bavičem malé sultánky. Šach si ho oblíbil. Erik byl chladnokrevný a jakoby nerozeznával dobro a zlo. Pomáhal vládci i s politickými záležitostmi. Když už toho věděl příliš mnoho, chtěl se ho šach zbavit. Daroga mu pomohl utéci a sám za to málem zaplatil životem. Erik potom ještě chvíli cestoval, než se uchýlil do Paříže, kde si pořídil stavební podnik, který se podílel na stavbě opery. To Eriku umožnilo vybudovat zde různé tajné chodby a dveře a zařídit si v podzemí bydlení. Tak vznikl slavný fantón opery.

Příběh začíná v době, kdy do opery nastupují noví ředitelé a dozvídají se od těch starých, že odchází kvůli fantómovi. Pánové Moncharmin a Richard si myslí, že si z nich jejich předchůdci dělají legraci, a proto všechny fantómovy vzkazy ignorují. Na večírku na rozloučenou s bývalými řediteli poprvé zazpívá Christina Daaé a všichni jsou okouzleni. Nejvíce mladý vikomt de Chagny, který zná Christinu od dětství a je do ní zamilovaný. Christina se k němu ale při setkání po letech chová zvláštně. Raoul Chagny správně tuší, že Christina je v moci jiného muže. Nejdříve slyší jeho hlas přes dveře Christininy šatny, chce vědět, kdo to je, a proto čeká, až muž ze šatny vyjde, ale odtud odchází jen Christina a uvnitř už nikdo další není. Potom Raoul následuje svou lásku až do Perrosu, kde je pohřben její otec. Zde se k němu Christina už nechová tak chladně, ale v noci se vytratí z hostince a Raoul ji sleduje až k hrobu jejího otce. Zde uslyší zvuk houslí. Hrají melodie, které hrával Christinin otec. Když Christina odejde ze hřbitova, chce Raoul zjistit, kdo na housle hrál a jde do míst, odkud je slyšel. Tam ho omráčí podivný člověk v masce.

Ředitelé divadla se stále snaží přijít na kloub té věci s fantómem. Fantóm požaduje, aby v hlavní roli opery Faust účinkovala Christina Daaé. Ředitelé na to nejenže nepřistoupí a obsadí Christininu sokyni, intrikánku Carlottu, ale rozhodnou se jít na představení do lóže č.5 a ještě ke všemu vyhodí paní Giryovou. To všechno udělají i přes to, že je fantón několikrát varuje. Představení dopadne katastrofálně. Carlottě selže její dokonalý hlas a na jevišti kváká jako žába, ředitelé v lóži č.5 slyší hlas, který jim říká, že Carlotta zpívá, aby shodila lustr, a ten opravdu v zápětí spadne přímo na ženu, která měla druhého dne nastoupit na místo paní Giryové. Christina potom na 14 dnů zmizí. Raoul po ní pátrá a zjistí jen to, že si vzala dovolenou. Spatří ji pak, jak se projíždí v kočáře s neznámým mužem. Po návratu do divadla je Christina jako vyměněná a na ruce má nový prsten. Raoul si postupně získává její lásku a důvěru a ona mu nakonec vysvětlí všechny ty podivné okolnosti kolem své osoby. Už ví, že Erik není anděl hudby, ale člověk. Strávila s ním totiž několik dnů v jeho paláci. Erik si ji chce vzít za ženu, ale v Christině vzbuzuje smíšené pocity soucitu a strachu. Viděla jeho tvář a poznala, že je velký umělec. Všechno Raoulovi řekla na střeše opery. Myslela si, že je to jediné místo, kde ji Erik nesleduje, ale mýlila se.

Raoul chce s Christinou přes protesty svého bratra uprchnout. Christinu ale unese Erik přímo z jeviště při představení, po kterém měla utéci.

Ředitelé mezitím pokračují ve své snaze dopadnout fantóma, když si jde vyzvednout svůj plat. Od paní Giryové zjistí, že obálku s penězi vždycky nenápadně strčí jednomu z nich do kapsy, odkud si ji pak fantóm vezme. I tentokrát obálka zmizela z Moncharminovy kapsy, přestože si ji tam přišpendlil a přestože byl celou dobu zavřen s Richardem v jejich kanceláři. Ředitelé začínají podezřívat jeden druhého, protože stále na fantóma nevěří.

Peršan se rozhodne zavést Rauola do Erikova paláce. Vedou k němu dvě stejně nebezpečné cesty. Peršan vzpomíná, jak se tam snažil dostat přes jezero, ke kterému vedou vrátka ze Scribovy ulice a Erik ho málem utopil. Druhý vstup do Erikova paláce se nachází pod jevištěm v místech, kde nedávno našli oběšeného kulisáka. Peršana hned napadlo, že to nebyla sebevražda, ale že ten člověk našel tajný vchod do paláce a to se mu stalo osudným. Snaží se tedy s Raoulem dostat ke Christině touto cestou, jenže ke svému zděšení se ocitnou přímo v mučírně, kde jim jde o život. Christina je zachrání tím, že slíbí Erikovi, že si ho vezme za muže. Kdyby tak neučinila, zemřeli by všichni, protože by Erik vyhodil divadlo do povětří. Když Erik vidí, že Christinu sice násilím získal, ale nemá nikdy šanci získat její opravdivou lásku, propustí ji i Raoula na svobodu. Přeje si jen, aby ho přišli pohřbít, až zemře a oni mu jeho přání splní.

Existence fantóma opery se nikdy nepotvrdila. Christina a Raoul zmizeli z Paříže a nikdo už o nich neslyšel. Poté, co našli Raoulova bratra mrtvého u jezera za vrátky ze Scribovy ulice, přičítali zmizení tohoto páru sporu mezi oběma bratry. Příběhu Peršana nikdo nevěřil a ředitelé opery si stále mysleli, že jim posílal dopisy nějaký šprýmař. Ve sklepení opery bylo později při nějaké rekonstrukci nalezeno tělo, které by mohlo patřit fantómu opery. Pátrání po jeho paláci se však nikdy neuskutečnilo.