Parfém, příběh vraha - Patrick Sűskind

Čtenářský deník 2

Rozhodla jsem se, že se s Vámi postupně podělím o některé texty z mého starého čtenářského deníku.  Měla jsem ho zpracován velmi podrobně a narozdíl od některých spolužáků jsem všechny knihy skutečně četla. Snad to některým středoškolským studentům pomůže k maturitě. Upozorňuji, že následující text vyzrazuje zápletku i rozuzlení díla. 

Parfém, příběh vraha - Patrick Sűskind

Z německého originálu Das Parfum přeložili Jitka a Rudolf Tomanovi

Melantrich, Praha, 1990

208 stran

1.vydání

Náklad 50 000 výtisků

Příběh se odehrává ve Francii v 18.stol. Jean-Babtiste Grenouille byl nechtěným dítětem mladé pařížské prodavačky ryb. Již poněkolikáté porodila nechtěné dítě při práci na tržnici a hodila je pod stůl, jenže Jean-Babtiste jako jediný nezemřel, ale začal svůj život hlasitým křikem, který jej zachránil. Matka šla do žaláře a Jean-Babtiste putoval od jedné kojné ke druhé. Žádná ho nechtěla, protože měl jednak velkou spotřebu mléka, jednak byl velmi zvláštní dítě, protože nijak nevoněl, a proto si k němu nikdo nedokázal vybudovat citový vztah. Páter Terrier mu zaplatil výchovu u paní Gaillardové. Ta jako dítě přišla o čich, když ji otec udeřil pohrabáčen do kořene nosu, od té doby nepociťovala žádné emoce. Starala se o několik dětí a těšila se, že až našetří dostatek peněž, bude pobírat rentu a nezemře v nemocnici jako její manžel. (Nakonec se jí přesně to stalo, protože přišla revoluce a vše se změnilo). Grenouille zaostával v učení za ostatními dětmi. Měl problém naučit se mluvit. Pamatoval si jen slova, která byla spojena s nějakou vůní, např. „dřevo“. Nikdo nevěděl, že má velmi dobře vyvinutý čich. Rozeznával i pachy, které běžný člověk necítí a velmi často se orientoval svým čichem více než zrakem. Když páter Terrier přestal paní Gaillardové za Grenouilla platit, udělala tato žena výhodný obchod a chlapce prodala panu Grimalovi, jako pomocníka do koželužské dílny. Tady dělal ty nejhorší práce. Byl to vytrvalý pracant, který vystačil jen s málem a pan Grimal s ním byl spokojen. Vzrostl potom ještě na ceně, protože prodělal slezinnou snět, obávanou nemoc koželuhů, a tím proti ní získal imunitu. Ve volném čase se procházel ulicemi Paříže a čichal různé pachy a zapamatovával si je. Ve výroční den králova nástupu na trůn ucítil vůni, která ho vábila více než cokoliv jiného před tím. Toužil zjistit, čemu ta vůně patří a následoval ji až do opuštěného dvora, kde rudovlasá dívka čistila mirabelky. Grenouille poznal, že ta vůně patří jí. Dosud se mu všechny lidské pachy zdály odporné, ale tato vůně ho přitahovala. Stál za děvčetem a čichal její vůni. Dívka se ale otočila. Než stačila vykřiknout, Grenouille ji uškrtil a potom dlouhou dobu čichal její vůni ničím nerušen, protože všichni byli na slavnosti a sledovali ohňostroj. Grenouille se chtěl stát parfumérem a umět uchovávat různé vůně v lahvičkách.

Tehdy byla v Paříži populární voňavka Amor a Psýché od Pélissiera. Starý parfumér Giuseppe Baldini dostal od jednoho hraběte zakázku. Měl za úkol namíchat nějakou novou vůni a napustit jí španělskou kůži. Jenže on vlastně nebyl moc dobrý parfumér. Recepty na dva parfémy, které jej proslavily, byly rodinným dědictvím. On sám vůně míchat zrovna neuměl. Rozhodl se proto, že okopíruje Amora a Psýché a navoní jím hraběti tu kůži. Jenže ani to se mu nedařilo. Propadal zoufalství a plánoval, že své podnikání ukončí. V té době se u něj ocitl Grenouille, který mu nesl kůže a prosil ho, aby ho vzal do učení. Baldini nechtěl, ale Grenouille řekl, že z něj cítí vůni Amor a Psýché a že mu tento parfém namíchá. Baldini nevěřil, že to svede, ale když ho mladík přemlouval, pustil ho do své dílny, kde Grenouille parfém skutečně namíchal a ještě ho potom vylepšil. Baldini ho tedy přijal jako učně. Grenouille vytvářel parfémy, po kterých šílela celá Paříž a Baldini všechna jeho díla vydával za svá a bohatl na nich. Grenouille u něj strávil několik let. Naučil se získávat z květin vůni pomocí destilačního přístroje. Snažil se získat vůni i z jiných materiálů, ale když zjistil, že to nejde, onemocněl. Baldiniho to vyděsilo, protože měl ještě spoustu plánů, které by bez Grenouilla nemohl uskutečnit. Nemocný Grenouille se ho zeptal, jestli je ještě jiný způsob, jak získávat vůně, kromě destilace. Baldini mu řekl, že existují ještě další dva a dá se jim naučit v městě Grasse. Grenouille se rychle uzdravil a žádal mistra o výuční list, aby mohl odejít do Grasse. Baldini s tím dělal okolky, ale nakonec ho propustil. Krom výučního listu Grenouille dostal jen kousek salámu, nějaké oblečení a trochu peněz. Baldini byl nakonec rád, že Grenouille odchází. Nikdy mu ten člověk nebyl příjemný. Nahromaděného majetku a slávy si ale dlouho neužíval. Jeho dům se najednou zřítil a Baldini v něm zahynul. Recepty na „jeho“ parfémy se už nikdy nenašly. Odnesla je i s domem řeka.

Grenouille putoval pěšky  a poznával nové pachy. Postupně se začal vyhýbat lidem a cestoval jen v noci. Lidé mu byli odporní. Dokázal vycítit jejich pach, i když od něj byli daleko. Nakonec přišel až k hoře Plomb du Cantal, k nehostinnému místu, kam lidská noha nezavítala po celý rok. Grenouille zde strávil několik let života v malé temné jeskyni. Ven chodil vykonávat jen potřeby. Jedl rostliny, ještěrky a různou havěť. Žil jakoby ve snu. Představoval si, že pije různé vůně, které v životě čichal. Z jeskyně ho vypudila až zlá noční můra. Tehdy zjistil, že on sám vůbec nijak není cítit. Čichal své oblečení a necítil nic. Rozhodl se, že se vrátí mezi lidi. Vypadal strašně. Byl zarostlý a špinavý. Vyprávěl lidem, že ho chytili loupežníci a drželi několik let v jeskyni, a teď ho pustili ven. Doslechl se o tom markýz Taillade-Espinasse, který právě propagoval teorii o fluidum letale, které je pro člověka zhoubné. Tvrdil, že život se může rozvíjet jen v jisté vzdálenosti od Země. V podzemí fluidum letale působí ještě více než nad ní. Demonstroval to na Grenouillovi. Grenouille pod záminkou, že hraběti vyrobí parfém, který by odpovídal teorii fluidum letale, strávil nějaký čas v parfumérské dílně a snažil se vyrobit si lidský pach. Použil k tomu např. kočičinec, kousek nehtu, ocet. Lidský pach napodobil dokonale. Lidé se k němu začali chovat jinak. Už jim nebyl lhostejný. Od markýze potom odešel. Když přišel do Grasse ucítil opět tu libou vůni, na kterou celé ty roky myslel. Věděl, že to opět bude nějaká krásná rusovlasá dívka. Vůně ještě nebyla tak intenzivní a Grenouille věděl, že za dva roky dívka dospěje a bude vonět zrovna jako ta, kterou tehdy v Paříži zabil. Rozhodl se, že až se naučí nové techniky získávání vůní, přijde si pro vůni této dívky. U paní Arnulfiové se tyto techniky naučil. Začal potom vraždit mladé krásné dívky a získával jejich vůně. Chtěl z nich  vytvořit parfém, ve kterém hlavní komponentou bude vůně krásné Laury, jak se jmenovala jeho vytoužená oběť. To vše se mu také povedlo. Přestože Lauřin otec, se snažil zachránit dceru tím, že ji odvezl z města. Grenouillův neomylný čich ji našel. Potom ale Grenouilla dopadli a měl být za těch několik desítek vražd popraven. Nenávistní lidé se na tu popravu těšili jako na velkolepou podívanou. Grenouille se ale navoněl parfémem z vůní zavražděných dívek, a když byl veden na popravu, lidé jakoby se zbláznili. Začali se navzájem oddávat sexuálním orgiím. Lauřin otec Grenouilla chtěl přijmout za syna. Grenouille potom uprchl do Paříže. Chtěl zde zemřít. Přišel mezi městskou chudinu, která se hřála venku u ohýnku. Vylil na sebe celou lahvičku svého parfému. Prostitutky, žebráci a zloději jej roztrhali na kousky a snědli.