Máj je lásky čas. Oslavuje bezstarostné mládí. Je plný květů a krásy. Je to veselé období, kdy začíná být konečně teplo a přesouváme se z interiérů na čerstvý vzduch a na výlety do přírody. Trávíme konečně více času venku.
Do zahrad se přesazují poslední sazeničky. Včely opylují květy a vznikají zárodky budoucích plodů.
Květen je také měsíc mariánské úcty. S tím je spojeno stavění májky, což je mladý tenký stromek zdobený barevnými stuhami a květinami. Symbolizuje lásku a jaro.
I jednotlivým ženám se dříve stavěly májky, jakožto symboly skrytě erotické.
Je to období vhodné pro romantické procházky do přírody. Příležitost začít nový vztah, ale také šance vzkřísit dlouholeté partnerství.
V květnu rozkvétají šeříky, o kterých se věřilo, že odhánějí zlo, proto se často sadily do blízkosti domů.
Květen, coby měsíc bující vegetace, je obdobím lásky, sexuality a milostného života. Květy jsou vlastně pohlavní orgány rostlin. Když jsou políbeny hmyzem, mohou uzrát v plod a semena. Opylování je milostné setkání světa rostlin a živočichů.
V květnu se nemá konat svatba. V minulosti to mělo důvod praktický. Těhotenství v době těžké fyzické práce na poli mohlo snadno skončit potratem, což při tehdejších medicínských možnostech bývalo mnohdy fatální i pro ženu samotnou. Odtud rčení: „Svatba v máji, nevěsta na máry.“
Pranostiky
Studený máj, v stodole ráj.
Večerní rosy v máji hodně sena dají.
Na mokrý květen přichází suchý červen.
Sníh v máji, hodně trávy.
V máji hřímoty nedělají trampoty.
Deštivý květen – žíznivý říjen.
Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají.
Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem.
Jestli v máji neprší, červen to dovrší.
Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto.
Když máj vláhy nedá, červen se předá. (Máj-li déšť nedá, červen se předá.)
Kdo se v máji ožení, přivodí si soužení.
Když máj vláhy nedá, červen se předá.
Když se ozve v máji hrom, chyť kámen anebo strom.
Když se v máji blýská, sedlák si výská.
Květen – čas z květin pleten.
Májová kapka platí za dukát.
Májová voda vypije víno.
Májová vlažička – naroste travička. Májový deštíček - poroste chlebíček.
Mnoho chroustů v máji – dobrý rok.
Mokrý máj – chleba hoj.
Mokrý máj – v stodole ráj.
Sníh v máji, hodně trávy.
V květnu-li hrom se ozývá, v červnu zřídka mrholívá.
V květnu věrtel dešťa – hrstka bláta.
V máji aby ani hůl pastýřova neoschla.
V máji hřímoty nadělají trampoty.
V máji vlhko, chladno – bude vína na dno.
Večerní rosy v máji hodně sena dají.
Přehled:
Svátky svatých:
4.5. Svatý Florián
15.5. Svatá Žofie
16.5. Svatý Jan Nepomucký
Koloběh přírody:
Ledoví muži
12.5. Pankrác
13.5. Servác
14.5. Bonifác
Státní svátky:
1. 5. Svátek práce
8. 5. Den vítězství
Pohyblivé tradiční svátky:
Nanebevstoupení Páně (šestý čtvrtek po zeleném čtvrtku nebo někde jako 7. velikonoční neděle)
Letnice, svátek Seslání Ducha svatého (9 dnů po Nanebevstoupení Páně, 50 dní po velikonoční neděli “vskříšení”, můžou připadnout na 10.5. - 13.6.) - Svatodušní neděle a Svatodušní pondělí
Nejsvětější Trojice - neděle po Letnicích
Slavnost Těla a krve Páně, lidově Boží tělo - čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice
Významné dny:
Světový den duševního zdraví matek (první středa v květnu), Světový týden respektu k porodu (třetí týden v květnu)
Svátek práce (1.5.), Den ptačího zpěvu (1.5.), Světový den tuňáků (2.5.), Mezinárodní den svobody tisku (3.5.), Den slunce (3.5.), Mezinárodní den Arganie (3.5.), Den hasičů (4.5.), Den Star Wars (4.5.), Mezinárodní den porodních asistentek (5.5.), Mezinárodní den hygieny rukou(5.5.), Evropský den pro rovnoprávnost osob se zdravotním postižením (5.5.), Světový den astmatu (6.5.), Mezinárodní den proti dietám (6.5.), Světový den Červeného kříže (8.5.), Vzpomínkový den na ty, kdo ztratili svůj život během druhé světové války (8.5.), Den matek (druhá květnová neděle), Den Evropy (9.5.), Mezinárodní den ošetřovatelek (12.5.), Mezinárodní den podpory nemocných s chronickým únavovým syndromem (12.5.), Mezinárodní den informovanosti o fibromyalgii (12.5.), Světový den koktejlů aneb Lufťákovo den (13.5.), Mezinárodní den Falun Dafa (13.5.), Mezinárodní den rodiny (15.5.), Světový den proti mozkové mrtvici (15.5.), Mezinárodní den odpůrců vojenské služby (15.5.), Evropský den Slunce (16.5.), Mezinárodní den proti homofobii (17.5.), Světový den telekomunikací a informační společnosti (17.5.), Světový den hypertenze (17.5.), Mezinárodní den muzeí (18.5.), Světový den včel (20.5.), Světový den kulturní diverzity pro dialog a rozvoj (21.5.), Týden solidarity s obyvateli všech koloniálních území, Mezinárodní den čaje (21.5.), Mezinárodní den kachliček (21.5.), Mezinárodní den pro biologickou diverzitu (22.5.), Světový den želv (23.5.), Evropský den parků (24.5.), Ručníkový den (25.5.), Týden solidarity s národy bez správního teritoria, Mezinárodní den ztracených dětí (25.5.), Den Afriky (25.5.), Mezinárodní den počítačů (25.5.), Geek Pride Day (25.5.), Mezinárodní den menstruace (28.5.), Den koní (28.5.), Světový den her (28.5.), Mezinárodní den mírových jednotek OSN (29.5.), Evropský den melanomu (30.5.), Svátek sousedů (30.5.), Světový den bez tabáku (31.5.), Den otevírání studánek (31.5.)
Britská kampaň No Mow May (V máji nesekám): Slouží k ochraně a zachování opylovačů v jarním období. První potravou včel u nás jsou zejména pampelišky. Doporučuje se posečkat se sečením luk a trávníků a nechat v trávě volně růst různé divoké byliny, aby včely nehladověly.
Sezónní potraviny:
Ovoce: jahody
Zelenina: cibule, chřest, kedlubny, ředkvičky, salát, rané brambory
Skladované: celer, česnek, mrkev, petržel, pórek, červená řepa
Divoká zelenina: pampelišky, kontryhel, jitrocel, smrkové výhonky, řebříček, květy pažitky
Sezónu mají také bezinky – květy černého bezu
Tradiční jídla:
Skalický trdelník – pečivo z oblasti Hodonínska, Strážnice a zejména slovenské Skalice. Peklo se o významných událostech, křtech, svatbách, o masopustě. Peče se tradičně na otevřeném ohništi na otáčejícím se rožni na kónickém válečku z bukového dřeva (tzv.trdlo). Váleček se obtáčí kynutým těstem potřeným bílky a obaleným sekanými ořechy. Během pečení se pomazává střídavě máslem a žloutky. Po sejmutí z válečku se prochladlý trdelník sype vanilkovým cukrem a skořicí. Krájí se na kolečka, tzv.krůželky. Při konzumaci se mají rukou odvíjet proužky těsta.
Horňácké vdolky – na Moravě se koláčům říká vdolky a jsou specifické svým kulatým tvarem. Náplň bývá uzavřena uvnitř a mají typickou dutinku. Vršek bývá mazaný povidly a sypaný drobenkou (žmolenka, posýpka).
Kosmatice – čerstvé květy bezu osmažené v těstíčku, spolu s tzv. božími milostmi (tenké smažené cukroví) jsou typickým jídlem o Letnicích. (Podrobněji viz. Tradice v dubnu)
Bezová varmuže – varmuže je kaše. Její složení se liší kraj od kraje. Může být nasladko nebo naslano. Nejčastěji se jedná o kaši vařenou z ovoce (často sušeného) s medem a kořením a mohou se přidat i sušené květy černého bezu. Slaná verze může být třeba s cibulí a slaninou. Do kaše se přidávají také různé obiloviny, nejčastěji různé krupice nebo jáhly. Název varmuže se používal i pro povidla.
Bezinkový sirup
Bezinková limonáda
Čaj ze sušeného bezu
V lidovém léčitelství je bez považován za všelék.
„Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.“
Březový sirup
Tipy na tvoření a aktivity:
Zdobení máje
Prvomájová procházka do přírody a k rozkvetlé třešni
Založení bylinkové zahrádky
Sběr květů bezu
Výroba dárku pro maminku ke dni matek
Společná rodinná aktivita na den rodiny (hry, prohlížení rodinného alba, výlet, zpívání...)
Výroba pampeliškové trumpetky - na stonky pampelišek se dá hrát a experimentovat s výškou tónu úpravou délky trumpetky
Hledání rozkvetlých stromů. Rozkvétají v tomto pořadí: trnky, meruňky a broskve, švestky a třešně, hrušně, jabloně, višně, kdouloně. Malé množství květů ze stromů můžete využít jako jedlou dekoraci do salátů či dezertů, ale je lepší nechat je na stromech včelám a hmyzu.
Později kvete hloh, jeřáb a černý bez.
Vítání ptačího zpěvu organizované Českou ornitologickou společností (většinou první květnový víkend)
Projít se bosky v trávě a otužovat se
Udělat si piknik
Jízda na kole
Založit si herbář
První máj (1.5.)
Prší-li na prvního května, bývá málo žita a sena.
Den všech zamilovaných, oslava lásky a plodnosti. Dříve chlapci tento den stavěli svým milým malou májku z břízky (někde z jehličnanu) pod okno jako vyjádření své lásky. Leckdy to byl první seznamovací nástroj nesmělého hocha. Mladé páry se také navzájem obdarovávaly - mládenci dívkám darovali perníkové srdce a na oplátku dostávali vyšívané kapesníčky. Starší muži dávali svým partnerkám větvičky břízy s květy narcisek.
Soukromé májky pod okny dívek byly také symbolem panenství. Nezadaným dívkám často stavěli májku jejich bratři nebo blízcí sousedé. Někde se dávaly májky na štíty domů nebo do komína. Dívky, které už nebyly počestné mohly ráno pod oknem najít místo májíčku slaměný věchet naražený na dřevěnou tyč.
Známý je také zvyk líbání pod rozkvetlou třešní, aby byla žena krásná a usměvavá po celý další rok. Ta dívka či žena, která dnes není pod rozkvetlým stromem políbena, do roka a do dne uschne. Polibek jí dodává sílu.
Polibek byl v minulosti považován za velmi intimní záležitost a předznamenával blížící se svatbu.
Páry, které již spolu nějakou dobu jsou, se pod třešní líbají, aby jim vztah vydržel celý další rok.
Rozkvetlá třešeň je v České zemi symbolem lásky.
Dalším zvykem bylo vysypávání cestiček lásky. Vědělo se, kdo za kým chodí a cestičky od stavení do stavení se vysypávaly pískem, vápnem nebo pilinami. Mnohdy se takto odkryly i zálety nepatřičné.
Tento den se doporučuje jít do přírody a mít u sebe drobné mince, aby nás kukačka „neokukala“. Slyšíme-li kukačku kukat, zacinkáme si mincemi, aby se nám štěstí a peníze hrnuly celý rok. Kolikrát kukačka zakuká, tolika let se dožijeme.
Hledat rozkvetlou třešeň by se měli vypravit i ti osamocení, protože je šance, že cestou spřízněnou duši potkají. Pokud čtvrtého prosince trhali „barborky“ a ty jim vykvetly, je partner nablízku.
Kromě soukromých májíčků se také na náměstí či na návsi stavěla velká společná máj (tzv. Král májek). Základ tvořil jehličnatý strom, čím vyšší, tím lepší, zbavený větví a kůry, vršek se nechával zelený. Máj většinou stavěli svobodní mládenci. Měla chránit celou obec. Strom má v pohanské mytologii symboliku života a ochrany před zlými silami. Také je symbolem růstu.
Zvyklosti zdobení byly různé. Na Moravě přikovává kovář k jehličnanu kůry zbavenou zelenou břízku. Pod zelený vršek se zavěsil mohutný věnec z chvojí všelijak zdobený (pentle, papírové květy, šátky, marcipán, lahvičky kořalky a rosolky, klobásy, apod.)
Zdravý mladý ztepilý strom představuje mladého svobodného jinocha v plné síle. Věnec kolem špice Májky představuje věneček svobodného děvčete.
Máje bylo potřeba bedlivě hlídat, aby je přespolní nepokáceli a neukradli. To by byla pro vesnici velká potupa. U máje se přes noc držela stráž. Spodní část máje se jako ochrana před pokácením obkládala železným plátem nebo se na májku věšely zvonečky, které měly na zloděje upozornit.
Pod májí se tančilo, hrála muzika, hrály se naivní lidové hry a scénky. Někdy se soutěžilo ve šplhání na máj. Poblíž máje se stavěla bouda ze zeleného chvojí. Někdy sloužila jako „šatlava“. Někdy se postavila bez dveří a vyvolávač zvaný plampač si do ní musel prosekat vchod šavlí. Pak stál na stole a vykřikoval humorné veršovánky na účet přítomných. Podobné zábavy se konávaly i při kácení máje o Svatodušním pondělí.
Na Moravě je zvykem máj stavět o hodech. Ty bývají koncem léta nebo zkraje podzimu.
Vztyčená májka má být živá a pak se slavnostně kácí, aby vstoje nezemřela. Májka se kácí do Letnic nebo přímo o Letnicích. Pokud zůstane stát po Letnicích, je to pro obec ostuda. Slavnostní kácení se nepořádá v jižních Čechách, kde je zvyk nechávat stát rezavé, opadané májky až do dalšího Máje, kdy se májka pouze vymění.
Na Vysočině bylo zvykem májku postavit a ten den odpoledne ji skácet. Mělo to zřejmě důvod finanční. Jako chudý kraj měli slavnosti stavění a kácení máje spojeny do jedné.
V květnu bývaly oblíbené taneční zábavy mládeže. Mládenci pořádali Kytku a dívky Věneček. Před zábavou šli v průvodu od domu k domu a zvali ostatní k muzice. Nabízeli kořalku nebo pivo. S sebou měli také okrouhlík – velký dřevěný talíř s otvorem uprostřed, v němž byl zasazen bohatě zdobený malý živý stromeček. Talíř byl rámován květinovým věncem a vybíraly se do něj peníze od zvaných. Při zvaní bylo také zvykem si u každého domu zatančit s dívkou, která tam bydlela.
Večer pak před vstupem do hospody obřadně pověsili nad dveře zelený věnec. Bylo zvykem, že o půlnoci pořadatelé pohostili své protějšky. K pohoštění dívky pekly společně veliký koláč z kynutého těsta posypaný cukrem, skořicí a strouhaným perníkem. Po obvodu vetkly dlouhé pruhy ověšené perníčky a do koláče se ještě napíchalo množství ptáčků a kytek usmažených z koblihového těsta.
Májové oslavy nebyly jen záležitostí vesnic. Pronikly do měst například v podobě tradiční jarní studenstké slavnosti Majáles.
V Praze se od počátku 19. století konala hřbitovní slavnost. Byl to pietní akt, který měl uctít oběti napoleonských válek. Svým způsobem to byl i určitý protipól Dušiček.
Ve 20. století se tradice májí a májových slavností postupně obnovovaly. Na různých místech se konají v různou dobu.
V Praze je 1. květa zvykem nosit květiny na Petřín pod sochu Karla Hynka Máchy.
Svátek práce (1.5.)
Jeho původ sahá do roku 1866 do Chicaga, kde demonstrovali dělníci za svá práva a osmihodinovou pracovní dobu. U nás se za bývalého režimu konaly typické prvomájové průvody. Komunisté dodnes oslavují svátek práce na Letenské pláni. Tento den je volno. Nepracuje se.
Svatý Florián (4.5.)
Je-li na den sv.Floriána silný vítr, bude toho roku mnoho ohňů.
Svatý Florián si může ještě nasadit sněhový klobouk.
Byl to římský voják, který žil za vlády císaře Diokleciána, kdy byli křesťané pronásledováni a krutě trestáni. Zachránil skupinu křesťanů ve městě Lorch a sám se ocitl u soudu, kde přiznal svou víru, přestože byl krutě mučen. Byl bičován, stahován z kůže a nakonec hozen do řeky Enže s mlýnským kamenem uvázaným ke krku. Jeho mrtvé tělo odnesla voda ke skále, kde kolem něj kroužil orel tak dlouho, až je našla křesťanka Valerie a nechala řádně pohřbít. Nad hrobem byl v 8.století vybudován klášter. Část ostatků později získal Karel IV. pro chrám svatého Víta.
Vypráví se, že v mládí Florián zachránil motlitbou hořící dům. U nás byl často zobrazován na branách měst a na venkovských staveních jako ochrana před ohněm.Také je ochráncem proti suchu, povodním a neúrodě.
Na svatého Floriána se neměl rozdělávat oheň a nosit voda, aby se v usedlosti nestalo neštěstí.
Květnové povstání českého lidu (5.5.)
Ozbrojené povstání českého lidu proti německým okupantům během druhé světové války na území Česka (5.- 11.5.1945)
Den vítězství (8.5.)
Slavíme konec 2. světové války. Kladou se kytice a věnce k pomníkům a hrobům lidí padlých za války.
Den matek (Druhá květnová neděle)
Svátky, které vzdávaly úctu ženám, mají dlouhou tradici. Například v Anglii se uctívala tzv. Mateřinská neděle (Mothering Sunday). Slavit tento den pravidelně a mezinárodně se začalo ve 20.století na počest Anny Reevers Jarvisové, která bojovala za práva matek. První oficiální Den matek vyhlásil r. 1912 americký prezident Woodrow Wilson. U nás se začal slavit r. 1923 zásluhou dcery tehdejšího prezidenta, Alice Masarykové. S příchodem komunismu ho vytlačil Mezinárodní den žen. Opětovně byl obnoven po roce 1989.
Tento den vyrábí děti dárky pro své maminky. Mohou to být dopisy, přáníčka nebo třeba květiny natrhané venku.
Ledoví muži (12.-14.5.)
Svatí Servác, Pankrác a Bonifác, ledoví bratři, přinesou chladna, jak se patří.
Nezamrazí-li ledoví bratři, alespoň zastudí.
Odejdou zmrzlíci, pominou mrazíci.
Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži, Žofie je jejich kuchařka.
Po ledových mužích mohou zahradní práce začít naplno. Teď už můžeme ven do záhonků přesadit poslední sazeničky.
Krásnou aktivitou, do které se zapojí celá rodina, může být založení bylinkové zahrádky na balkoně.
Svatá Žofie (15.5.)
Svatá Žofie políčka zalije.
Den svaté Žofie bez deště nemine.
Svatá Žofie vaří z vody.
Svatý Jan Nepomucký (16.5.)
Svatý Jan z Nepomuku nastavuje k létu ruku.
Narodil se kolem roku 1340. Byl to generální vikář arcibiskupa Jana z Jenštejna. V době krize a sporu mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem byl Jan z Pomuka na králův rozkaz 20.března 1393 svržen do Vltavy z Karlova mostu a utonul. Podle legendy zemřel také proto, že králi odmítl porušit zpovědní tajemství královny Žofie.
Před tímto svátkem se nedoporučovalo koupat. Provinilci mohli dostat prašivinu. V severních Čechách se věřilo, že ten, kdo tento den zlomí lilii, zemře do deseti let v tu samou hodinu, a to násilnou smrtí.
V Praze se tento den konávala svatojánská pouť, na kterou přijeli lidé z venkova. V předvečer této slavnosti se na Karlově mostě konaly pobožnosti u sochy tohoto světce. Na Střeleckém ostrově se konaly ohňostroje.
Tento den býval začátkem ročního období „podlétí“.
Sochy tohoto světce jsou na více mostech. Typické je zobrazení s pěti hvězdami kolem hlavy a někdy má před ústy prst jako výraz mlčenlivosti.
Den rodiny (15.5.)
Slaví se celosvětově od 90. let, kdy jej ustanovila OSN. Je dobrou příležitostí k vytvoření každoroční tradice specifické pro vaši rodinu. Může to být výlet, společné vaření jídla, hraní her, prohlížení rodinných alb...
Den českého anděla (20.5.)
Den sestoupení Českého anděla je ve znamení energie soudržnosti. Je to den češství a vlastenectví.
Soudržnost nejlépe vyjádříme setkáním se s přáteli. Je to den vhodný k objevování vztahu ke své zemi, k přemýšlení co bychom mohli udělat, abychom ještě více zvelebili naši zem a mohli jsme být na ni náležitě hrdí.
O sobotě nejbližší tomuto dni se koná Pouť Českého Anděla (Poutní cesty Blaník-Říp), která obsahuje sedm zastavení s otázkami k zamyšlení.
Den otvírání studánek (31.5.)
Jde o znovuobnovenou tradici. Dívky obcházely studánky v blízkosti svých vesnic. Čistily je a modlily se za čistou vodu a úrodu. Vše bylo zakončeno tancem a hudbou.
Nanebevstoupení Páně (šestý čtvrtek po zeleném čtvrtku)
Připomíná výstup Ježíše Krista z hory Olivetské na nebesa čtyřicet dní po jeho vzkříšení.
Někde se slaví o 7.neděli velikonoční.
V pohanské tradici to byl den uctívání a vzývání přírody a modlení se za dobrou úrodu.
Nyní zahajuje devítidenní období před Letnicemi, tedy slavností Seslání Ducha svatého. V některých zemích je tento den pracovní volno (Skandinávie).
Černý týden
Týden před Letnicemi je považován za nešťastný. Začíná nedělí a končí sobotou před Letnicemi. Neměla by se dělat důležitá rozhodnutí. Není vhodné se stěhovat nebo uzavírat sňatek. Měl by se držet půst.
Letnice (50 dní od Velikonoční neděle)
Seslání Ducha svatého, Boží hod svatodušní či svatodušní svátky (latinsky pentecostes)
Letnicemi končí Velikonoce.
Déšť o letnicích – slunce na Boží tělo.
Na svatého ducha nesvlékej kožicha.
Je to den, kdy Ježíš po svém ukřižování a zmrtvýchvstání opustil zemi a vstoupil na nebesa. Jeho učedníci apoštolové byli bezradní. Zničehonic se zvedl vítr a učedníci najednou uměli mluvit několika jazyky. Vydali se do ulic šířit křesťanství. Ten vítr byl Duch svatý. Seslání Ducha svatého apoštolům považuje církev za den svého vzniku. Letnice jsou po Velikonocích druhým svátkem, kdy je možno světit křestní vodu a křtít.
Jelikož interval, ve kterém Letnice mohou nastat, je dosti dlouhý, můžeme se o svátku těšit z prvních jarních šeříků, narcisů a tulipánů nebo už z pivoněk a prvních letních růží. Někdy se těmto svátkům podle růží říká rozálie. Období Letnic je spojeno s oslavami panenské čistoty, mládenecké síly a dovednosti, s očistou studánek, průvody královniček a na jihu Moravy s jízdami králů.
V tuto dobu lidé zdobili květy příbytky, oltáře a studánky. Do stavení se umísťovaly vázy s březovými a bukovými ratolestmi, jež měly domu přinést štěstí. Barva Letnic je červená a nesou se ve znamení energie víry. Červená se spojuje se slavnostním římským oděvem, který se obarvoval purpurem. Červené byly také ohnivé jazyky při seslání Ducha svatého na apoštoly.
Za dávných časů se obětovalo zlým silám, aby nevstoupily škodit mezi lid. Byly to pohanské oslavy nadcházejícího léta a začátku sklizně. V některých krajích na Moravě se Letnice slaví ve znamení zelené barvy symbolizující nový vegetační cyklus.
O sobotě před svatodušním svátkem hospodyně pilně uklízely. Na Šumavě v předvečer Božího Hodu svatodušního chasníci na návsi práskali biči, aby zahnali zlé čarodějnice. V jižních Čechách stavívala chasa panáka, kterého připevnila na tyč a zarazila do rybníka. V pondělí byl panák k večeru poražen.
Svatodušní svátek se slaví nedělní bohoslužbou. Lidé si představovali Ducha svatého jako bílou holubici a věřili, že k nim přiletí v pondělí po svatodušní neděli. Na venkově bylo zvykem zdobit okolí oken zelenými ratolestmi (typicky lipovými), aby na ně holubice mohla usednout. Větvičky se také zastrkávaly za svaté obrázky.
O svatodušním pondělí byla muzika a tančilo se na návsi pod májí, kterou nakonec týž den slavnostně pokáceli. Každý se snažil získat aspoň část věnce z máje přinášející užitek do hospodářství. Někde se věnec rozděloval formou dražby.
Ve městech se o svatodušních svátcích konávala slavnost zvaná „střelba ptáků“. Střílelo se z kuší, později z pušek na dřevěnou atrapu znázorňující ptáka upevněnou na bidlu. Vítěz získal titul „ptačí král“ a stříbrný odznak zavěšený na řetězu kolem krku. Pak následovala hostina, zpěv a tanec.
Letnice můžete uctít se svými blízkými třeba procházkou v přírodě, sportovními hrami venku nebo taneční zábavou.
Přechodové rituály
Přechodové rituály dospívání mládeže jsou vyhrazeny jen pro jedno pohlaví – královničky pro dívky a králenské hry pro chlapce. V obou případech hraje roli bílá barva oděvů jako symbol čistoty.
Královničky
Dívky se o letnicích nazdobí květy a pentlemi a na hlavy si vezmou věnečky z květin. Utvoří průvod, kde vepředu jdou čtyři vyšší dívky, které nesou veliký šátek „turečák“ uvázaný na čtyřech tyčích jako baldachýn. Pod ním jde drobnější dívka oblečená jako královna, s korunou na hlavě a bohatě okrášlena, ale bosá. Vedle ní jedna nebo dvě družičky s košíky na koledu. Někde se k průvodu krátce připojoval i král, což byla statnější dívka převlečena za krále s nazdobeným májíčkem. Dívky takto obcházely vesnici, zpívaly králenské koledy a vybíraly vejce, slaninu, mouku nebo pečivo. Z vykoledovaných potravin si pak u ohníčku připravily společnou svačinu. V některých krajích obcházení královniček ještě předcházelo čištění studánek.
Čištění studánek
Je to starý obřad s keltskými kořeny, který přísluší mladým dívkám, které se ozdobily věnci a květinami a v průvodu obcházely studánky. Zkontrolovaly pramen, zda není zanesen, očistily ho a studánku ozdobily květinami. Jedna z nich byla určena jako královna (králka, králenka). Ta u pramene poklekla na rozložený šátek, nabrala vodu do džbánu a obřadně ji rozlévala do čtyř světových stran. K tomu pronášela zaříkání k vodě, aby byla čistá a bylo jí vždy dostatek. Nakonec vzala hrst listí, které hodila za sebe a pronesla: Odháním zlé síly a nemoci.“
Významem bylo uctění životodárné síly vody, ale i dívčí čistoty. Čištění studánek na některých místech provází i muzika a průvod mládenců a dalších občanů. Pak se u vyčištěné studánky zpívá a tancuje. Někdy se do studánky, jakožto obětina, vhazují drobečky ze svátečního pečiva.
Královské jízdy
Dnes jsou známy hlavně díky tradici ve Vlčnově, ale dříve byly hojně rozšířeny i mimo jižní Moravu. Jejich podoba se lokálně velmi lišila. V chudších lokalitách nebylo zdobení tak okázalé a používaly se hodně i přírodniny jako věnčení kopretinami, červeným jetelem nebo kapradím, jako brnění a koruna posloužila březová kůra. Původní význam není moc jasný, snad vycházel ze starých zvyků obřadního objíždění polí a pozemků na koních nebo ze soutěžení mladých mužů v jízdě na koni. Snad to byl přechodový rituál zasvěcující hochy mezi muže.
Král bývá nedospělý muž, často oděn do ženských šatů a v ruce drží palaš, právo, tedy atribut hodnosti. Někde má v ústech bílou růži a je doprovázen dvěma pobočníky se šavlemi. Krále doprovází družina, která ho chrání před zajmutím družinou z jiné vsi, neboť by ho museli vykoupit bečkou piva. Někde králi hledají nevěstu a dojednává se svatba.
V pasteveckých krajích byl za krále volen ten, kdo před Velkou nedělí první vyhnal své stádo na pastvu. Naopak, kdo zaspal, byl posměšně nazýván „houniválem“.
Později, zejména na Moravě, se z jízdy králů stala společenská událost, v podstatě lidové improvizační divadlo, které záviselo i na vtipu vyvolávače.
Dle pověsti uherský král Matyáš Korvín poražen králem Jiřím z Poděbrad, aby se zachránil, převlékl se do ženského oděvu a obklopen svou družinou se vracel na své sídlo v Trenčíně.
Na Hané byla jízda králů spojena s postavou krále Ječmínka.
Královské jízdy i průvody královniček měly symboliku přechodových rituálů dospívání. Byly vyhrazeny jen pro dané pohlaví. V družině královniček mohla být jen děvčata a v jízdě králů zase jen chlapci. Velkou roli zde hrála bílá barva jako symbol čistoty.
Máte-li doma dítě vstupující do období puberty, můžete v tuto dobu provést nějaký rodinný přechodový rituál. S chlapci například vyrazit na výlet pod stan. Pro dívky je nyní téma menstruace. Můžete jim věnovat menstruační pomůcky nebo šperk se symbolikou cyklu.
V období Letnic bývalo také zvykem obcházet hraniční kameny patřící k obci. Kontrolovaly se a opravovaly. Při té příležitosti se také řešily sousedské spory. Tuto obchůzku neměla ráda mládež, protože mnohde bylo zvykem, že u významných mezníků chlapci dostávali výprask, aby si pamatovali, kde hranice leží.
Použité prameny:
Boledovičová, M., Kindlová, M.: Tradinář, Smart Press, s.r.o., 2019
Trnková, K.: České zvyky a tradice, Studio trnka, 2021
Příkazská, T.: Lidové tradice pro šikovné ruce, XYZ, 2020
Bezděk, E.: Rituály šťastné rodiny, Došel karamel, 2021
Skopová, K.: Hody, půsty, masopusty, Akropolis, 2014
Bestajovský, M.: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce, Jaro, Computer Press, 2004
Zemanová, H.: Rytmus roku s Hankou Zemanovou, Smart Press, 2021
Paterko, L.: Naše tradice, 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat