Tradice v červnu

Začíná léto, čas tepla, plodnosti a naděje v bohatou úrodu.
Na zahradách se červená první ovoce a je nejvyšší čas přejít na sezónní jídelníček plný lehčích jídel s ovocem a zeleninou. Název měsíce nemusí souviset jen s červenou barvou, ale třeba i s tím, že se v plodech objevují první červi.
V červnu louky dávají nejlepší píci, což se dříve projevovalo hojností kravského, kozího a na horách i ovčího mléka. Bývalo méně způsobů konzervace mléka. Vyrábělo se přepuštěné máslo (dnes známe jako ghí), pak bylo možno sušení ve formě tvarohu nebo výroba trvanlivějších sýrů. Sýr vyrobený kyselým nebo sladkým sýrařením se většinou ještě vyudil, jako kupříkladu známe slovenský oštiepok. S tučného tvarohu se pleskaly kulaté ploché tvarůžky nebo špičaté homolečky, které se nechávaly usušit zavěšené na hambalkách ve vícepatrové kleci z drobného šprlení. Po vysušení se homolky zavěsily v plátěném sáčku na půdu a přes zimu se dále zpracovávaly. Po spaření horkým mlékem se z nich připravovala náplň do buchet smícháním s máslem, žloutky, muškátovým ořechem a šafránem. Nebo se propláchly pivem, osolily a okmínovaly a nechaly uležet v kameninovém hrnci.
Vyráběly se také zrající sýry z naloženého prosoleného, kmínovaného a bylinkami ochuceného tvarohu, který se zatlučený do dřevěného štandlíku uložil na půdu do sena. („hořčák“).
Červen jakožto první letní měsíc zahajuje období bosých nohou, koupání v rybnících a táboráků do pozdních večerních hodin. Sluneční paprsky už mají větší intenzitu, nezapomínejme proto na fotoprotekci. Také většina lidí v tomto období chodí více do přírody. Pokračuje klíšťová sezóna, která začala na přelomu března a dubna a je vhodné používat repelent.
Pro studenty a děti školou povinné znamená červen konec školního roku a blížící se vysvědčení. Poslední školní den bývá spojen s malou rodinnou slavností a bilancováním uplynulého školního roku.

 

Pranostiky:

Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá.
V červnu-li víc sucho než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína.
Chladný květen, červen vlažný – je pro sýpky, sudy blažný.
Červen-li více sucho než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína.
Co v červnu nedá do klasu, červenec nažene v času.
Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září.
Jaký červen, takový i prosinec.
Je-li červen mírný, nebude v prosinci mráz silný.
Červen stálý – prosinec dokonalý.
Jaká parna se v červnu dostaví, tak se i prosincové mraky postaví.
Červen červený jako z růže květ
Červnové večerní hřmění – ryb a raků nadělení.
Hřímá-li v červnu, zvede se obilí.
Červen studený – sedlák krčí rameny.
Když v červnu severní větry vějí, tu se bouřky opozdějí.
Netřeba v červnu o déšť prositi, přijde, jak začne kositi.
Pláče-li červen a neoschne žitko, v zajících, koroptvích budem mít řídko.
V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno.
Červen mokrý a studený – bývají žně vždy zkaženy.
Často-li se v červnu hrom ozývá, kalné léto potom přicházívá.

Kalendář na červen

Pohyblivé tradiční svátky:
Letnice (50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně)
Slavnost nejsvětější trojice (první neděle po Letnicích)
Boží Tělo (čtvrtek po svátku nejsvětější trojice, 11 dnů od Božího Hodu svatodušního)


Svátky svatých:
8.6. Svatý Medard
13.6. Svatý Antonín
24.6. Svatý Jan Křtitel
29.6. Svatý Petr a Pavel


Koloběh přírody:
Letní slunovrat a začátek léta

Významné dny:
Mezinárodní den dětí (1.6.), Světový den rodičů (1.6.), Světový den mléka (1.6.), Světový den bezpečnosti potravin (1.6.), Mezinárodní den čistého ovzduší (2.6.), Mezinárodní den prostitutek (2.6.), Světový den jízdního kola (3.6.), Evropský den jízdních kol (3.6.), Mezinárodní den dětí, které se staly obětí agrese (4.6.), Mezinárodní den ptačího zpěvu (5.6.), Den rozvoje a vzdělání dospělých (5.6.), Světový den životního prostředí (5.6.), Mezinárodní den boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu (5.6.), Den ruského jazyka (6.6.), Světový den rorýsů (7.6.), Mezinárodní den oceánů (8.6.), Světový den boje proti nádorům mozku (8.6.), Mezinárodní den archívů (9.6.), Světový den secese (10.6.), Den památky obětí vyhlazení obce Lidice (10.6.), Světový den proti dětské práci (12.6.), Světový den dárců krve (14.6.), Mezinárodní den odpůrců vojenské služby (15.6.), Den afrického dítěte (16.6.), Evropský den židovské kultury (16.6.), Světový den sdělovacích prostředků (17.6.), Mezinárodní den proti rozšiřování pouští a sucha (17.6.), Autistický den hrdosti (18.6.), Udržitelný den v astronomii (18.6.), Den hrdinů druhého odboje (18.6.), Den otců (3. neděle v červnu), Světový den uprchlíků (20.6.), Evropský den hudby (21.6.), Mezinárodní den triček (21.6.), Mezinárodní den skateboardingu (21.6.), Mezinárodní den jógy (21.6.), Den hrdosti (21.6.), Mezinárodní den trpaslíků (21.6.), Mezinárodní den bez kalhotek (22.6.), OSN pro den veřejné služby (23.6.), Mezinárodní den vdov (23.6.), Světový den házené (23.6.), Mezinárodní olympijský den (23.6.), Den námořníků (25.6.), Mezinárodní den podpory obětem násilí/mučení (26.6.), Mezinárodní den boje proti drogám a nezákonnému obchodování s nimi (26.6.), Den politických vězňů (27.6.), Světový den rybářství (27.6.), Den památky obětí komunistického režimu (27.6.), Den malých a středních podniků (27.6.), Mezinárodní den tropů (29.6.), Mezinárodní den asteroidů (30.6.)

Sezónní potraviny:

Zelenina:
Skladovaná: celer
Čerstvá: brokolice, cibule, cuketa, fazolové lusky, hrách, chřest, kapusta, kedlubny, květák, mrkev, okurky, rajčata, ředkvičky, červená řepa, salát

Ovoce: angrešt, jahody, třešně, višně

Začíná sezóna sběru bylin

Léčivé rostliny: bez černý, lípa obecná, heřmánek pravý, řepík lékařský, jitrocel kopinatý, meduňka lékařská, třezalka tečkovaná, kontryhel žlutozelený, jetel luční, vrbovka malokvětá

Třezalka má podle tradice magickou sílu povzbuzovat milostnou touhu. Může ale utlumit účinek některých léků, třeba hormonální antikoncepce.

Lupina mnoholistá (vlčí bob)

Nepůvodní invazivně se chovající druh rostoucí v horských a podhorských oblastech. Pochází ze Severní Ameriky a u nás nemá přirozeného nepřítele. Obsahuje jedovaté alkaloidy a českým zvířatům nechutná. Koncem 19. století ji u nás rozšířili lidé. Sadili ji do předzahrádek domů jako okrasnou rostlinu, používala se jako meliorační rostlina podél železničních náspů, řidiči autobusů ji sadili podél silnic a myslivci vysazovali do lesů.
V současné době se přemnožená lupina stává velkým problémem, protože vytlačuje původní rostlinné druhy, včetně těch vzácných. Patří do čeledi bobovitých a váže dusítaké látky, čímž mění podmínky, na kterých jsou naše rostliny závislé. Proto vznikají iniciativy, kdy je veřejnost správci národních parků vyzývána, aby lupiny trhala. Nejvíc důležité je to hlavně začátkem léta, než se rostlina vysemení, ale může se v tom pokračovat až do podzimu po celou sezónu jejího květu. Ve váze vypadá opravdu krásně.

Tradiční jídla:

Buchty s sejrem
Toleranc – tučný tvaroh smíchaný s máslem a smetanou ochucený solí, šalotkou a mladým koprem.
Rozhuda – tvaroh s máslem a smetanou ochucený solí, sladkou a pálivou paprikou, cibulí, pažitkou, kmínem a lístky kebrlíku
Bylinkové sýry
Domácí ořechovka ze zelených vlašských ořechů
O Letnicích – Boží milosti a kosmatice

Tvoření a aktivity:

O Letnicích výroba papírových holubiček
Výroba dárku pro tatínka
Sběr bylin
Výroba bylinných čajů a domácí bylinné kosmetiky
Výroba škapulíře – přívěsku na krk vyplněného bylinkami
Sušení sena
Pletení věnečků z květin
Výroba voničky – svazek z voňavých květin, který se nechá usušit
Červnová sklizeň
Vaření jahodové marmelády
Oslava letního slunovratu
Zakončení školního roku

Den dětí (1.6.)

Oficiálně se slaví od roku 1950 a má upozornit na práva a potřeby dětí, ale jeho historie je starší. První návrh podal roku 1920 Mustafa Kemal během Turecké války o nezávislost. V roce 1925 bylo na Světové konferenci pro blaho dětí doporučeno slavit den dětí celosvětově, nebyl však oficiálně vyhlášen, přestože ho už některé země, včetně té naší, slavily. V roce 1949 Mezinárodní demokratická federace žen vyhlásila 1. červen Dnem pro ochranu dětí na základě tragických válečných událostí. O rok později byl přejmenován na Mezinárodní den dětí.
Tento svátek tedy vznikl jako reakce na to, že častými oběťmi válek jsou také děti.
Oslavit ho můžete nejen společnou zábavou s vlastními dětmi, ale i příspěvkem pro děti z rozvojových zemí a zemí postižených válečnými konflikty nebo adopcí na dálku.


Letnice – seslání Ducha svatého, Boží hod svatodušní či svatodušní svátky (latinsky pentecostes)
Viz. článek Tradice v květnu

Slavnost Nejsvětější trojice

V římskokatolické církvi označoval tento den před liturgickou reformou Druhého vatikánského koncilu konec třítýdenního období, v němž nebylo možné oddávat.

Boží tělo (mezi 21.5. a 24.6.)

Slavnost Těla a krve Páně
Slaví se 11 dnů od Božího Hodu svatodušního.
40 dní po Zeleném čtvrtku

Připomíná podstatu eucharistie, tedy svaté přijímání a zpřítomnění Krista v hostii.

Týden po svatodušní neděli je svátek nejsvětější Trojice a čtyři dny poté se slavilo Boží tělo. Pro tuto slavnost se připravovaly venkovní oltáře, které pak procházelo procesí. Města se zdobila květy, slavobránami a prapory a v průvodu šly všechny řemeslné cechy ve svých krojích.
Slavnostní průvod šel ke kostelu s prosbami za příznivé počasí a ochranu před živelnými katastrofami. Kněz kráčel pod zdobeným baldachýnem a cestu mu sypaly z božítělových košíčků plátky růží a pivoněk malé holčičky v bílých nebo růžových šatech, ozdobené pentlemi. Lidé si tento den nechávali posvětit věnce z květin. Hospodyně pak takový věnec dávala dobytku, zejm.kravám při telení. Věnečky chránily hospodářství před bleskem a krupobitím. Někde se dosud zachoval zvyk vytvářet před domy tzv. božítělové posejpky , obrazce ze živých květin ve tvaru srdce nebo kruhů s christogramem uvnitř (IHS – zkatka jména Ježíše).
Po mši, která se většinou konala venku, se šlo v průvodu k jednotlivým oltářům. Oltáře byly čtyři. U každého se četl začátek jednoho ze čtyř evangelií a udělovalo se požehnání. Oltáře zdobily větvičky břízy a lípy. Pokud se pak zasadily na pole, kde se pěstoval len, vyrostl len vysoký.
Na začátku 20.století rodiny stavěly před svým domem malé oltáře a ze všech koutů se ozývaly rány z hmoždířů.

Sv. Medard (8.6.)

Medardova kápe čtyřicet dní kape.
Červen louky kosí, Medard vodu nosí.
Když Medard slzy roní, těžko práci rolník honí.
Červen trávu kosívá, Medard sena kazívá.
Když na Medarda prší, ztěžka se sena suší.
Pláče-li Medard, zapkáče i ječmem.
Na jakou notu Medard zahraje, na tu se bude celý měsíc tancovat.
Když na Medarda prší, voda břehy vrší.
Tak jak na svatého Medarda bouří, tak se celý měsíc potom bouřky souží.


Francký biskup na přelomu 5. a 6. století. Proslul svou dobrotou a péčí o chudé. Podle legendy ho jako malého chlapce zastihla v polích bouře. Před promoknutím ho však ochránil velký orel, který se objevil na obloze a roztáhnul nad ním svá křídla. Jeho svátek vychází do období, které bylo zásadní pro další sklizeň. Mohly přijít deště a dokonce i povodně, které poničily úrodu. Svatý Medard se tedy stal patronem počasí a lidé se k němu obraceli s prosbou o zachování úrody, ochranu úspěšné senoseče i vinic. Kromě toho byl spojován i se zajištěním zdraví.

Vítání nového léta, senoseč

Seno, tedy usušená zelená píce, bylo potravou pro domácí zvířata po celý rok, a to i v zimě. Při kosení sena se často zapojila celá rodina a při práci se zpívaly kosecké písně. Poséci louku trvalo i několik dnů a bylo potřeba slunečné počasí, aby se seno nezapařilo a neplesnivělo.
První sečení sena bylo spojeno s různými obřady, kdy lidé děkovali přírodě za dary, které poskytuje.
Sklizni sena na začátku června se říká senoseč. Sekají se vzroslé stonky, které ale mohou být pro zvířata tuhé. Druhé sklizni, cca v polovině letních prázdnin, se říká otava. Tráva už je jemnější obsahuje spíš listy. Někdy se tráva posekala ještě v září.
Mládenci polévali dívku, která šla poprvé v novém roce na trávu vodou, aby nebyla lenivá. Bývala to nejhezčí z děvčat. Ozdobily ji květy a pentlemi, a pak kráčela v čele průvodu bosa.
Sena sečeného koncem května si hospodyně velmi vážily a dávaly je dobytku jako lék.
Kdo sekal trávu na Svatodušní svátky, tomu by vypadalo tolik vlasů, kolik posekal stébel.
Pokud hospodář utrhl na svátek sv. Jana Křtitele (24.6.) tři hrsti trávy ze sousedovy louky nebo zahrady a poté vešel po kolena do vody a trávu hodil za sebe, přetáhl tím veškerý užitek ze sousedova hospodářství k sobě.
Končící senoseče byly znamením nadcházejících žní.
Sečení trávy kosou vyžaduje určitou zručnost a pořádají se v něm i soutěže.

Okopávání máku

Na Pacovsku bylo slavností. Byla to těžká práce, kterou vykonávaly ženy v parném červnovém počasí, většinu času střídavě sehnuté a střídavě na kolenou. Měly v tu dobu ale vše dovoleno. Mohly kolemjdoucím mužům všelicos vyvádět.Třeba je jedna přes druhou zasypávaly množstvím otázek, na které nečekaly odpovědi.

Den otců (třetí červnová neděle)

Poprvé se konal v Americe roku 1910 v den narozenin otce Sonory Smart Doddové, která chtěla otci poděkovat, že se o ni a její sourozence po smrti matky dobře staral. Brzy se rozšířil do celého světa a roku 1966 se stal oficiálním.
Děti tento den mohou tatínkovi vyrobit nějaký dárek nebo napsat osobní dopis.

Letní slunovrat

Slunovrat je okamžik, kdy se Slunce dostane do nejsevernějšího bodu své dráhy. Dosahuje na obloze svého vrcholu a má největší sílu.
Letní slunovrat a jeho oslavy se promítají do svatojánské noci
Slunce, jakožto zdroj světla a tepla, se začíná odvracet, proto naši předci vykonávali různé rituály, aby doplnili a posílili jeho slábnoucí moc. Zapalovali ohně, aby slunci pomohli k doplnění sil. Ranní rosa po východu slunce má tohoto dne čarovnou moc, zkrášluje tvář a slouží k očištění. Voda z čistého pramene či studánky má po dopadu prvních ranních paprsků léčivou moc. Byliny sbírané tento den mají největší léčivou moc.
Pohané věřili, že Slunce ztrácí svou vládu nad magickými silami na Zemi.
Tuto noc ožívají tajemné síly, které střeží skryté poklady země. Vylézají bludičky (duše zemřelých nepokřtěných dětí) a vábí hledače pokladů do bažin. Překročíte-li v noci bludný kořen, navždy zabloudíte. Divoženky dnes vyměňují lidské děti za své. Je otevřena brána mezi světy. Je možno vyvolávat duchy a spojovat se se zlými mocnostmi. Na ochranu před zlými silami se tuto noc zatínal do vrat ostrý předmět (srp, kosa, břitva).
Pohanské zvyky byly tak zakořeněné, že se je církvi nedařilo vymýtit, proto tuto oslavu nakonec uznala a dala jí jméno svatojánská noc podle sv. Jana Křtile, jehož narození se v tomto období slaví. Tento světec předpověděl příchod mesiáše, křtil lidi v řece a nakonec pokřtil i samotného Ježíše Krista. Tento svátek je protipólem k Vánocům, kdy se slaví narození Ježíše. Svatojánské ohně byly křesťanstvím vykládány jako světlo nového náboženství nebo světlo víry, které Jan Křtitel rozžíhal u hříšníků.
Podle keltské tradice se pro štěstí do oken dávají rozsvícené svíce a na dveře malý věnec s letními květy.
Po rozednění se prodávala mandragora, jejíž kořen dokáže přičarovat lásku milované osoby.
Na sv. Jana Křtitele se nezametala světnice, aby se nevymetlo rodinné štěstí. Ve světnici se za trám dávalo „svatojánské zelí“(rozchodník)- tolik proutků, kolik bylo členů rodiny.
Na východě Čech stlali „svatojánskou postýlku“. Svátečně oblečeni natrhali bylinky, doma je nastlali pod stůl a obklopili svatými obrázky. Věřili, že svatý Jan si přijde na lůžko v noci odpočinout. Nechávali je tam osm dní. Někde se do něj dávala malá nadílka či peníz pro děti. Byliny pak nasušili a používali do koupele, k léčení dobytka, apod.
Na Chodsku byla rozšířena víra v pražence, démona škodícího obilí. Zřejmě to bylo spojeno s událostí r. 1442, kdy děti způsobily požár, když v pondělí po sv.Janu pálili pražmu.

Svatojánská noc (23.-24.6.)

Svátek svatého Jana Křtitele


Svatý Jan Křtitel dešťů je přítel.
Déšť na svatého Jana Křtitele, nenasbíráš ořechů do věrtele.
Když prší na Jana Křtitele, prší pak čtyři neděle.
Svatý Jan otevírá zas zimě dveře.
Na svatého Jána noc nebývá žádná.


Tento den provází energie štěstí.
Hospodáři přehazovali přes krávy oves, aby hodně dojily.

Předvečer a noc na 24. června byly považovány za nejvýznamnější čas v milostné magii a lidovém léčitelství. Bylinky trhané v tento předvečer, měly nejsilnější moc. Devatero kvítí prozradilo dívce budoucího manžela, zlatý květ kapradí utržený o půlnoci měl přinést nevídané poklady a porozumění zvířecí řeči.
Svatý Jan Křtitel byl křesťanský světec. Jeho svátek však spadá do období vrcholícího pohanského slunovratu, kdy bylo zvykem pálení ohňů, vykuřování bylinkami, apod. Oběťmi bylo potřeba si Slunce udobřit, aby se o zimním slunovratu opět vrátilo. Vzdalování slunce je připomínkou blížící se zimy, ale také konce a smrti. Memento mori.
Dívky v předvečer sv. Jana Křtitele trhaly devatero kvítí a věneček z něho uvitý si daly pod polštář. Ve snu se jí měl zjevit budoucí manžel. Aby to fungovalo, nesměla se dívka cestou za kvítím ohlédnout, nesměla promluvit, zpívat si, a když kvítí natrhala, též musela jíti zticha a neohlížeti se. Někde se pletly věnečky dva. Ten druhý byl pro bludičku. Ráno se házel pozpátku na strom. Pokud se zachytil o větev, znamenalo to, že se děvče do roka vdá. Pád věnce na zem, znamenal další rok u maminky. Někde bylo zvykem věneček hodit do vody a na hladině se měla zjevit tvář budoucího ženicha nebo se sledovalo, kam doplave (jestli se veneček někde zachytí a ženich bude zdejší nebo v případě že věneček odpluje po vodě pryč, z daleka).
Měla-li dívka milého, darovala mu prstýnek se svými vlasy. Pokud ho mládenec opravdu nosil u sebe, zajistilo to dívce trvalou a věrnou lásku.
Od rána chasa chystala svatojánský oheň. Muži uřízli mladou jedličku, oloupali jí kmen, ale vršek nechali zelený. Zarazili ji doprostřed velkého pastviska nebo na kopec a kolem ní postavili ohniště. Navrstvili na sebe střídavě suché chrastí a zelenou jedlovou nebo smrkovou chvoj. Dívky napletly věnce z kvítí, kterými pak byly ověšeny větve jedličky. Zdobila se také červenými pentlemi. Večer se k ohništi vrátili s muzikou, a když vyšla večernice, oheň zapálili.
Když jedle ohořela a spadla, snažil se každý získat aspoň kousek očazeného věnce. Věřili, že když ho omotají kolem rohů dobytka, přinese to užitek a více tučného mléka.
Potom zamilované dvojice držíce se za ruce přeskakovaly oheň. Domů se šlo až za svítání.
K dalším zábavám patřilo prohazování věnečků skrze plameny. Děvčata házela a mládenci se je na druhé straně snažili chytit.Pokud mládenec věneček chytit, znamenalo to, že budoucí společný vztah bude ve znamení věrnosti.
Kdo se podíval do ohně skrze věnec z černobýlu, byl chráněn od bolesti hlavy a očí. Dal-li si takový věnec na hlavu a větší kolem pasu, byl chráněn před vším zlým.
Skákání přes oheň mělo skokanovi zajistit pevné zdraví, výška skoku znamenala jak vysoký vyroste len na polích. Ve dvojicích se skákalo, aby se zjistilo, zda pár čeká šťastné manželství.
Zapalovala se košťata a hořící vyhazovala do vzduchu, aby se zastrašily čarodějnice. Věřilo se, že kolikrát se házejícímu podaří koště vyhodit do vzduchu, aniž by zhaslo, tolik let bude živ a zdráv. Zapalovala se loukoťová kola pomazaná smolou a pouštěla se dolů z kopce, což symbolizovalo padající slunce. Popel z očistných ohňů lidé druhý den rozhazovali po polích pro dobrou a bohatou úrodu.

Krom ohně měla tento den velký význam také voda. Konaly se společné očišťující koupele a dívky se ráno měly projít bosé v rose, aby byly krásné.

Kouzelné byliny z devatera kvítí se krajově liší, ale vždy je tam třezalka (svatojánské koření, bylina sv. Jana). Krom Svatojánské noci mají větší moc i bylinky natrhané o úplňku. 

Svatojánské byliny by se měly sbírat mlčky, jednou rukou obalenou v bílém šátku, dívky mohou sbírat nahé.

Tradice zašívání čarovné byliny do svatební košile

Budoucí nevěsta vyrazí v noci do lesa a utrhne kapradí či jinou bylinu, kterou později s pokorným přáním nějaké cnosti pro nastávajícího a s úctou zašije do límce jeho svatební košile. Většinou si dívky přály věrnost.


Svatojánský chlebíček (chléb sv. Jana)

Jsou to lusky rohovníku obecného. Roste zejména ve Středomoří a dříve k nám byl s oblibou dovážen. Podle legendy se jím sv. Jan živil 40 dní. Semena váží 0,2 g a ve středověku byla používána na přesné vážení. Je od jejich hmotnosti odvozena jednotka karát. Ze semen se vyráběl líh a sirup.


Svatojánské zelí – bylina rozchodník velký, svatého Jana pás - pelyněk černobýl, ostruha rytířská - svalník, svatojánská rulička - kořen kapradí, vlčí ocas - blín černý, balšínek - máta, sporýš - verbena

Zlatý květ kapradí

Nikdo ho neviděl, ale kolovaly návody, jak ho získat. O půlnoci jít do lesa, svěcenou vodou udělat kolem sebe kruh, prostřít pod kapradí nový bílý šátek, a pak zlato setřást. Kdo ho získá, bude mít klíč k nevídaným pokladům, celoživotní štěstí a porozumí řeči zvířat.
Květ kapradiny ale střežily moci temné. Čerti, čarodějnice, bludičky...Kdo poklad přece jen našel, měl si odnést jen tolik, kolik unesl, jinak by jeho duše pro nenasytnost propadla peklu.

Bludičky – bloudivá světýlka, byly dušičky dětí, které zemřely při narození bez křtu. Člověka dobrého a upřímného měla dovést k pokladu, člověka hříšného do bažin.Pokud se člověku podařilo z jejich moci dostat, pronásledovaly ho až domů a koukaly mu do oken. Na ochranu před nimi nepomáhá modlení, nýbrž klení.

Lesní panny (divoženky, bosorky) provozovaly za nocí své reje, při kterých tančily. Lákaly mládence do svého středu a tam ho utancovaly k smrti a poté na kusy roztrhaly. I ony se dívaly lidem do oken. Kradly jim děti a místo nich dosazovaly děti své. Zejména svobodným matkám.

Svatý Jan Křtitel

Narodil se kolem roku 1 n.l. Alžbětě, sestřenici Panny Marie a chrámovému knězi Zachariášovi, kterému narození syna předpověděl Anděl. Ve svých 27 letech odešel do judské pustiny kázat a křtil své následovníky v řece Jordán. Kritizoval krále Heroda kvůli jeho cizoložnému svazku s bratrovou ženou Herodianou a byl vsazen do vězení. Herodiana se Jana chtěla zbavit a využila k tomu svou dceru Salome. Herodes okouzlen jejím tancem jí přislíbil splnit každé přání. Na matčinu radu si přála hlavu Jana Křtitele. Byl sťat kolem roku 30 n. l.
Jan Křtitel bývá znázorněn s křízem a beránkem. Je patronem slavnosti křtu a řeholníků.

Zapalte si doma s rodinou žlutou svíci a poděkujte slunci za jeho přízeň. Společně popřemýšlejte o štěstí, spokojenosti a o tom, co právě potřebujete. Zajděte si na procházku a natrhejte kvítí do vázy.

Svatý Petr a Pavel (29.6.)

Na svatého Petra a Pavla den jasný a čistý, rok úrodný bude jistý.
Prší-li na svatého Petra a Pavla, urodí se hodně hub. (Bude mnoho myší.)


Sv. Petr byl rybář Šimon, bratr sv. Ondřeje, který od Ježíše přijal jméno Petr, které v řečtině znamená skála. Měl se stát skálou, na jejímž základě bude vybudována celá církev. Po Kristově smrti se stal prvním z dvanácti apoštolů. Konal až do své smrti zázraky. Kolem r. 64 n.L. byl za Neronovy vlády ukřižován hlavou dolů.
Je nebeský klíčník a patron církve. Bývá zobrazován s klíčem a knihou.

Sv.Pavel – byl římský občan a pronásledovatel křesťanů v Jeruzalémě. Na cestě do Damašku se mu zjevil Kristus a Pavel se obrátil na křesťanskou víru. Byl prvním misionářem církve, který šířil evangelium v Malé Asii a v Evropě. Byl souzen a sťat mečem r. 65 n.l.
Sv. Pavel je vzýván na pomoc proti hadímu uštknutí. Podle legendy ho uštkla zmije, aniž by mu to jakkoliv uškodilo. Bývá zobrazován s mečem a knihou.

Řeky si tento den žádaly oběť, proto se nedoporučovalo koupat se v žádném vodním toku. Jako ochranný talisman proti všemu zlému nosili naši předkové čekanku vykopanou přesně ve dvě hodiny v den svátku těchto světců.

Konec školního roku (30.6.)

Vysvědčení je třeba řádně oslavit. Vhodným dárkem pro dítě je kniha, kterou si může přes prázdniny přečíst, sešit, kam si může psát prázdninové zážitky a lepit vstupenky z výletů nebo třeba outdoorové vybavení na letní tábor.
Je také zvykem, že žáci v den vysvědčení přinesou drobné dárky panu učiteli.

Další tipy na červen:
V červnu začíná tzv. Kavárna Potmě. Až do října bude v různých městech možnost vyzkoušet si pobýt v zatemnělé kavárně, kde dělají obsluhu zrakově postižení lidé. Tento koncept funguje od roku 2006 a dává návštěvníkům možnost vyzkoušet si na chvíli, jaký je svět nevidomých lidí.

Použité prameny:

Boledovičová, M., Kindlová, M.: Tradinář, Smart Press, s.r.o., 2019

Trnková, K.: České zvyky a tradice, Studio trnka, 2021

Příkazská, T.: Lidové tradice pro šikovné ruce, XYZ, 2020

Bezděk, E.: Rituály šťastné rodiny, Došel karamel, 2021

Skopová, K.: Hody, půsty, masopusty, Akropolis, 2014

Bestajovský, M.: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce, Léto, Computer Press, 2004

Zemanová, H.: Rytmus roku s Hankou Zemanovou, Smart Press, 2021

Paterko, L.: Naše tradice, 2017