Nadávky, vulgarismy, invektivy

Již v úvodu tohoto blogu jsem předeslala, že budu mazat urážky a vulgarismy. Myslím si totiž, že při psaní komentáře má každý dostatek času, aby si dobře promyslel, co zveřejní a co si nechá pro sebe nebo případně se mnou probere někde v soukromí. Mezi věcnou kritikou a urážením někdy bývá docela tenká hranice a někdy se může stát, že člověk vypustí z úst (nebo napíše na internet) něco, co druhému skutečně uškodí. Někdy se to stane i přesto, že úmysly komentujícího jsou dobré, ale nechtěně zformuluje svůj příspěvek tak, že nakonec vyzní jinak, než ho původně myslel. Jindy je to cílený útok.

I nesouhlas s něčím názorem se ale dá napsat slušně, a tak, aby neshazoval komentovanou osobu. Uvědomte si, že já jako autor blogu i moji hosté se snažíme obohatit vás o něco nového a zajímavého, upozornit na nějaký problém nebo vám zkrátka udělat radost. Pokud o to nestojíte, prosím nekomentujte. Naštvaná útočná poznámka nikomu nic nepřinese. Bude jen ztrátou času a šířením emocionálního jedu. Tolik na úvod. Pojďme teď ale téma nadávek a vulgarismů trochu nadlehčit.

Vyrůstala jsem v rodině, kde se velmi dbalo na to, aby před dětmi nikdo neklel a nemluvil sprostě. Nevzpomínám si tedy, že bych během svého dětství doma někdy slyšela někoho nadávat nebo dokonce používat neslušná slova. S vulgarismy jsem se poprvé setkala na základní škole a má naivita tím utrpěla tvrdých ran. Často jsem některým slovům vůbec nerozuměla a ptala se doma rodičů, co znamenají, což mi bylo vždy vysvětleno s dovětkem, že silnými slovy si ulevují slabí lidé. Postupem let i v mé mluvě přibylo pár slov, která bych raději nepoužívala, ale prostě mi v určitých chvílích přijdou na jazyk, a pokud potřebuji uvolnit napětí, tak je prostě vyslovím.

Nadávky jsou slova, která se užívají jako hanlivé nebo urážlivé označení nějaké osoby. Lidé je většinou používají jako prostředek k uvolnění vnitřní tenze nebo jako vyjádření negativního postoje k někomu nebo něčemu. Popř. je mohou použít při významových konotacích (např. slovo „vůl“ může být název zvířete nebo výraz pro hlupáka). 

Mnohdy si můžeme odvodit jaký byl původ některých nadávek a proč se některá slova začala v tomto smyslu používat.

Nadávky můžeme rozdělit do několika skupin:

• Výrazy, které jinak slouží jako odborné termíny označující nedokonalé tělesné nebo duševní schopnosti. Například:
• Kretén – člověk, který má vrozeně nedostatečnou činnost štítné žlázy, a to většinou z důvodu nedostatku jódu ve stravě matky. Dnes už se s nimi u nás nesetkáme. Kromě snížené inteligence se u nich často vyskytovala i hluchoněmost a problémy s motorikou. Většinou pracovali jako pasáčci stád, protože nic složitějšího nezvládli.
• Redart, mentál – mentální retardace je postižení, při kterém dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Vzniká do dvou let dítěte.
• Debil – debilita je lehká mentální retardace, při které IQ dosahuje hodnot 50-96
• Imbecil – imbecilita je středně těžká mentální retardace (IQ 35-49)
• Idiot – idiocie je těžká mentální retardace (IQ pod 34)
• Dement – demence je vážné duševní onemocnění vznikající až po ukončení rozvoje kognitivních funkcí (tj. po druhém roce života). Projevuje se snížením intelektu, zapomínáním, poruchami krátkodobé paměti, ztrátou prostorové představivosti a například i poruchami emotivity a chování
• Šílenec – dnes už se pro něj v odborné mluvě používá slovo psychotik
• Výrazy označující osoby s trvalými následky po úrazech (mrzák, kripl)
• Názvy různých zvířat – skutečných či smyšlených (vůl, čuně, osel, husa, kráva, hovado, kůň, prasopes, kačena, kozel, opičák, zmije, ropucha, svině)
• Slova pocházející z náboženství (krucifix, sakra, panebože, krucinál, hergot, kristovanoho)
• Označení výrazných tělesných znaků (buřtík, špekoun, kostra, plešoun)
• Výrazy rasistické nebo přirovnávající k různým cizím národům (negr, židák, tatar, křovák, cigán)
• Slova urážlivým způsobem popisující ženu nebo ženské chování (kurva, běhna, coura, štětka, babizna, jedubaba, rašple, fuchtle, rachejtle, vykopávka, rajda, děvka)
• Označení podle odumřelých částí rostlin (pařez, kořen, peň)
• Šovinistické výrazy (žabožrout, košot)
• Urážlivé označování druhých za zastánce nesympatických názorů (nácek, socan, komouš, bolševik, fašoun, pánbíčkář, feministka)
• Označení člena nějakého orgánu veřejné moci (fízl, estébák, gestapák)
• Výrazy narážející na něčí sociální status  a rodinný stav (bezďák, socan, breeder, děloha)
• Nadávky, které vznikly podle nějaké zvláštní či charakteristické vlastnosti osoby (všivák, držgrešle, přetrhdílo, štěkna, hezoun, fintílek, hrubián, nezdvořák, podržtaška, flink, hnusák, smraďoch, vejpitek)
• Výrazy označující negativní charakterové vlastnosti (mizera, křivák, křupan)
• Některá označení jsou urážlivá jen v kontextu (trouba, trubka, tydýt, vrták, truhlík)
• Označení mající původ ve vlastnostech nějaké historické osoby (grázl - podle Johanna Georga Grasela)
• Použití nadávek z jiných jazyků (ksicht, shit, fuck), případně tvary cizích slov foneticky přepsané do češtiny (šit, bulšit)
• Označení, které souvisí se sexuálním chováním, nebo které přímo nebo nepřímo označuje genitálie (jebat, kunda, zmrd, kokot, teplouš, buzna, cucák)
• Slova, která souvisí s vylučováním, skatologií (sere, hovno, prd, sráč, prďola)
• Neslušné označení hýždí (prdel). Někdy se používá místo slova legrace.
• Historický nebo neslušný název pro toaletu (prevét, prevít, hajzl)
• Novotvary vzniklé kombinací tradiční nadávky s aktuálním výrazem (harytrotl, fuckbuk)

České vulgarismy se týkají téměř výhradně dříve tabuizovaných témat jako je sexuální chování nebo vylučování moči a stolice. Jejich používání se považuje za nevhodné a v médiích bývají často cenzurovány, např. pípnutím. Někdy se tato omezení obchází tím, že se používají slova začínající na stejnou slabiku či písmeno jako vulgarismus (např. houby místo hovno, do prkénka místo do prdele, kurník místo kurva, apod.) Sprostá slova někdy pochází z cizího jazyka (např. die Kurve – zatáčka -> kurva, cunnus – vulva -> kunda). Někdy se jedná o změnu významu původně slušného slova (např. šukat původně znamenalo pohybovat se na malém prostoru viz. Babička od Boženy Němcové).

Invektiva (urážka) je výrok nebo čin, který snižuje určitou osobu či skupinu a poškozuje její čest a pověst. Urážky se taky dají různě klasifikovat. Mohou být záměrné nebo nezáměrné, vzniklé nedorozuměním. Zvláštním druhem urážky je urážka majestátu panovníka, představitele státu či státních symbolů. Urážce pána Boha se říká rouhání.

Za urážku cti dříve muži mohli zádat satisfakci formou souboje. Dnešní právo může postihnout urážku na cti podle § 49 odst. 1 zákona o přestupcích. Dnes se ale prosazuje větší tolerance k neuctivým a urážlivým výrokům. V některých evropských zemích se přesto urážka (difamace, utrhání na cti) stále považuje za trestný čin. Urážku někdy lidé zaměňují s pomluvou. Pomluva je ale smyšlená, nepravdivá nebo zkreslená informace, vyprodukovaná s přímým úmyslem někoho pošpinit a poškodit jeho pověst.

Dnešní doba přinesla zajímavý fenomén. Kdokoliv se dnes může k čemukoliv vyjádřit pomocí internetových diskuzí a často se stává, že komentující využívají anonymity k tomu, aby mohli nadávat a urážet. Někdy k tomu ani té anonymity není potřeba. Není tomu tak dlouho, co studenti jedné nejmenované střední školy založili na jisté sociální síti skupinu, kde se vysmívali a uráželi jednu paní učitelku. Je to starší paní, která má své vrtochy, ale přesto si nemyslím, že by byla zas až tak špatná. Skupinka hodně narážena na její vzhled a zpochybňovala kvalitu její výuky. Nejvíce mě překvapilo, že si tam chodili zavtipkovat i absolventi, kteří maturovali před několika lety. Těm by to už mohlo být jedno. Také na spoustu kantorů nevzpomínám zrovna  v dobrém, ale proč se jim mstít ještě x let po škole? Skupina naštěstí zanikla díky tomu, že se tam objevil morálně vyspělý člověk, který nešel s davem a řekl bez servítek, co si o tom všem myslí.

Komentáře na internetu hodně vypovídají o svých autorech. Často jsou ubohé a trapné. Doufám, že nejsou obrazem celé české společnosti. To bychom byli národ ukřivděných závistivců, kteří nemají nic jiného na práci než nadávat.  

Zdroj: Česká Wikipedie hesla: Nadávka, sprostá slova, urážka