Historie koření

Američtí archeologové se domnívají, že už ve střední době kamenné, asi před 50 000 lety zjistili lidé, že chuť divočiny, tehdy ještě za syrova požívané, lze zlepšit listy a plody některých rostlin, které vydávají osobitou vůni a mají výraznou chuť. První skutečné nálezy prokazující používaní koření jsou ovšem z doby mnohem pozdější. Teprve z mladší doby kamenné pochází řada nálezů rostlinného koření: angelika, kmín a mák. V této době se sice člověk ještě živil a sbíráním rostlinné potravy, ale tu však již upravoval na jednoduché pokrmy.

Ve starých dobách vedla cesta domácího i cizokrajného koření dříve do „lékárny“ než do kuchyně, neboť zejména cizokrajnému koření byly připisovány léčivé, ba i kouzelné účinky. V té době nebylo ještě velkého rozdílu mezi rostlinami sloužícími k obživě, ke kořenění, k léčení nebo k obětování. Co dobře vonělo a chutnalo, využívali lidé nejen pro sebe, ale též k získávání přízně bohů.

První písemné zprávy o koření pocházejí z Mezopotámie, z oblasti mezi Eufratem a Tigridem, kde se již tehdy pěstovala celá řada koření. Na hliněných destičkách nalezených při vykopávkách v Babylónu je zmínka o sezamu, koriandru, kmínu, kopru, fenyklu, tymiánu a šafránu. Tyto písemné údaje pochází z posledního tisíciletí př.n.l. Asyrský král Merodach-Baladan (721-710 př.n.l.) zanechal první knihu o užitkovém zahradnictví. Babylóňané byli nejen pilnými pěstiteli domácího koření, ale snad ještě lepšími obchodníky, neboť ve velkém množství dováželi cizokrajné kořenné speciality.

Peršané znali ve starověku mnoho druhů cibulí a česneku, dovedli připravovat voňavé oleje z růží, lilií, narcisů a šafránu.Pěstovali také koriandr.

Ve staré Indii bylo dnes známé koření pěstováno před tisíciletími. Písemné památky z 9.stol. př.n.l. se zmiňují o bylinách a koření a uvádí přes 600 drog rostlinného původu.

Prastará je čínská tradice koření.

První zmínky o předpisech léků a koření pocházejí z doby téměř 2700 let př.n.l. za vlády císaře Hwang-ti, který dal sestavit přehled tehdy známého koření. Císař Chen-nung napsal knihu o bylinách. S buddhismem přichází do Číny indické koření a ze souostroví Moluk pak muškátový oříšek, hřebíček a některé druhy skořice.

Dávno před Kolumbem znali v Americe vanilku, nové koření a papriku, do Evropy se však dostaly až po r.1492. První zprávy o koření ve starém Egyptě jsou na svitku papyru z r.1500 př.n.l., který poskytuje přehled o lékařském umění starých Egypťanů. Zásluhou Arabů byl Egypt dostatečně zásobován vzácným cizokrajným kořením.

V klasickém Řecku znali již dávno většinu našeho dnešního koření. Římané si velmi cenili pepř skořice a kasie. Pepř poprvé dovezli z Indie vojáci Alexandra Velikého ve 3.stol.př.n.l. a stal se důležitým obchodním artiklem. Skořice a kasie byla známá již ve starém Egyptě.

Obchod s dováženým kořením, který byl tak výnosný za časů slávy a moci římského impéria, postupně upadl. Pro zmenšenou poptávku zanikla a ztratila svůj význam mnohá střediska, zejména egyptská. Nové oživení nastalo, když se karavany začaly orientovat na Konstantinopol (Istanbul). Tato nová metropole východní římské říše se stala nejen střediskem pokladů z východu, ale i střediskem obchodu s kořením, které se hromadilo v jejích skladištích.

Počátkem 5.stol. dobyl Řím Alarich a začal se postupně oživovat obchod s kořením první cestou ze Středomoří do dalekých zemí koření. Obchodník a pozdější mnich Kosmas Indiopleustes napsal r.530 popis Země pod názvem „Topographia Christiana“, kde napsal neuvěřitelné zprávy z Etiopie, Indie a Cejlonu. Zajímavý byl jeho názor, že Země je čtyřhranná. Ve spisu se též zmiňuje o obchodu s kořením.

V příštích staletích přicházely do Evropy zprávy o Dálném východě a exotických zemích jen zřídka. Zlepšení nastalo po dobytí Jeruzaléma v r.1099 první křižáckou výpravou. Křižáci se seznámili se životem v Sýrii a Palestině. Poznali tam datle, fíky, mandle, citróny, cukr, pepř, hřebíček, muškát a další pochutiny.

Velký vzruch v Evropě způsobily zprávy cestovatele Marca Pola a benátského kupce Nicola Pola. V r.1271 se vydali na obchodní cestu přes západní a střední Asii do Číny. Marco Polo strávil 17 let ve službách chána Kublaje a podnikal cesty po Číně a jiných krajích. Své poznatky o životě v těchto málo známých zemích sepsal v r.1298 ve svém cestopise „Milión“. V knize se píše, že Jáva a Sumatra jsou velké ostrovy bohaté na pepř, muškátové ořechy, hřebíček a jiné drahocenné zboží. Marco na Cejlonu a v Etiopii poznal sezamový olej, v Bengálsku zázvor a na Nikobarském souostroví skořici. Cestopisu uvěřilo jen málo lidí. Cestopis Marca Pola byl zajímavý pro muže, který hledal námořní cestu za kořením do Indie, pro Kryštofa Kolumba. Mezinárodní obchod s kořením před Kolumbovou cestou ovládali muslimští obchodníci. Zásobovali je javánští, indičtí a čínští obchodníci. Koření bylo po moři dopravováno do Rudého moře a odtud karavanou do Alexandrie nebo do Cařihradu. V Alexandrii přejímali zboží Benátčané a rozváželi je po celém Středomoří. V pol. 15.stol. benátský monopol s kořením narušili Turci. Přerušili arabské karavany, dobyli Cařihrad a Egypt. V r. 1460 Portugalci přistáli v Sierra Leone a přivezli do Evropy tak velký náklad pepře, že jeho cena v Lisabonu přes noc natolik klesla, že četní obchodníci ohlásili úpadek. Po 10 letech portugalský král Jan II. poslal Pedro de Covilha, aby zjistil, odkud koření pochází. Pedro se přestrojen za arabského kupce dostal do Adenu. V jihozápadní Indii nasbíral důležité informace o obchodu s kořením a o využití monzunu v mořeplavbě.

Kryštof Kolumbus podstoupil r.1492 cestu přes Atlantický oceán. Objevil nový kontinent, ale byl až do své smrti přesvědčen, že se dostal do Západní Indie. Byl velmi zklamán, protože nejžádanější zboží, koření, nenašel. Člen jeho výpravy, dr. Chanca, ale píše nalezl na objevených ostrovech (Malé Antily) strom s listy podobnými vavřínu. Později tyto listy přivezli španělští mořeplavci do Evropy. Známe ho pod názvem „nové koření“.

V r. 1498 se vypravila portugalská expedice pod vedením Vasco da Gama, aby prozkoumala námořní cestu do Indie. Vasco da Gama se dostal se svou lodí San Rafael na Malabarské pobřeží, kde vládl Samorin. Samorin mořeplavce přijal přátelsky a byl ochoten uzavřít s portugalským králem obchodní smlouvu. Muslimští obchodníci se báli o svůj monopol a namluvili Samorinovi, že Vasco da Gama je pirát, který usiluje o jeho trůn. Vasco da Gama se jen stěží zachránil i s nákladem koření na lodích. Na zpáteční cestě zemřelo hodně námořníků na kurděje a Vasco da Gama se musel vzdát jedné lodi. Přesto byl v Lisabonu r.1499 přivítán s nadšením a byl povýšen na admirála Indického oceánu. Pepř v Lisabonu byl po návratu Vasca da Gamy levnější než v Benátkách. Byl tím zlomen benátský i muslimský monopol obchodu s kořením. Portugalci začali nakupovat koření v Indii a prodávat je v Evropě. Benátčané hledali pomoc u sultána v Káhiře, ale neuspěli. Benátčané nakonec museli koření začít nakupovat v Lisabonu, v Antverpách a v Amsterodamu.

Z příkazu anglického krále Jindřicha VII. podnikl Ital Giovanni Gabotto dvě cesty. Na první objevil pobřeží Nového Foundlandu a ústí řeky Sv. Vavřince, na druhé pobřeží Grónska a pobřeží Labradoru v Kanadě. Koření sice nenašel, ale jeho objevy rozšířily sféru vlivu anglické koruny.

Na počátku 16.stol. Portugalci začali postupně upevňovat svou nadvládu v Indii. V r.1510 obsadili ostrov Goa a Vasco da Gama se stal indickým vicekrálem. Jiní kolonizátoři rozšířili portugalský vliv na Madagaskar, Cejlon, Sumatru,Jávu, na přístav Malakka. Střediskem obchodu s kořením se v době portugalské nadvlády v Molukách stal také ostrov Ternate. Zde docházelo ke krvavým srážkám s domorodým obyvatelstvem.

Španělé v hledání nových cest neustali. Cesta kolem Afriky se jim zdála dlouhá a nebezpečná. Portugalec Fernando de Magalhaes tvrdil španělskému králi Karlu V., že zná cestu k ostrovům koření západním směrem. Jeho loďstvo vyplulo r.1519. Po třech měsících doplulo na souostroví Mariany. V r.1921 objevilo Filipíny, kde byl Magalhaes domorodci zabit. Dvě lodi pokračovaly k Moluckému ostrovu Tidor. Do Španělska se r.1522 vrátila jen vlajková loď Viktoria. Z cesty kolem světa se vrátilo jen 18 mužů z původních 265 námořníků. Množství dovezeného hřebíčku na lodi Viktoria přineslo pozoruhodný zisk. Nový velitel vlajkové lodi Juan Sebastian del Cano byl odměněn a směl mít ve svém erbu dva skořicové pruty, 3 muškátové oříšky a 12 hřebíčků. Výsledek této plavby posílil španělské nároky na ostrovy koření. Tento spor byl vyřešen sňatky mezi panovnickou rodinou španělskou a portugalskou a dohodou.

V r.1595 vypravili Holanďané svou první expedici za kořením do Východní Indie pod vedením kapitána Cornelia van Houtmana. Byli přátelsky přijati domorodým obyvatelstvem, ale nepřátelského přijetí se jim dostalo od Portugalců. Holanďané měli problémy s naložením hřebíčku a muškátového oříšku. Mezi námořníky vypukly různé nemoci, zejména kurděje. Do Evropy se jich vrátilo jen málo. To holandské kupce neodradilo a v r.1598 vyslali do Indie dokonce pět výprav. Portugalcům se nepodařilo poštvat muslimské sultány proti Holanďanům a hned první výprava se vrátila do Amsterodamu s plným lodním nákladem a téměř bez ztrát na mužstvu.

Úspěchy Holanďanů přiměly londýnské obchodníky s kořením, aby se obrátili na královnu Alžbětu I. s prosbou o výsadní právo na obchod s kořením z Východní Indie v Anglii. Byla ustanovena anglická Východoindická společnost. První expedice pod vedením Jamese Lancastera se vrátila s plnými loďmi koření. Protože muslimští sultáni neměli dost zboží ve svých skladech, uloupil Lancaster část koření Portugalcům.

Po vzoru Anglie se holandští obchodníci v r.1602 spojili a založili holandskou Východoindickou společnost, která převzala pod svou správu holandskými obchodníky založené osady na ostrovech koření. Byl vypracován plán, jak zlomit dosavadní nadvládu Portugalců. Holanďané obsadili Tchajsko, ostrov Amboina, ostrov Tidor i Jávu. Museli se potýkat i s Angličany. Holanďané zahájili nepopsatelně surovou dobyvačnou politiku. Koření, které rostlo mimo plantáže, bylo ničeno. Domorodci nesměli koření vlastnit nebo prodávat pod trestem smrti. Přebytky koření byli páleny. Stejně tak bylo ničeno koření v Evropě, pokud mu hrozilo zlevnění.V r. 1760 bylo v Amsterodamu spáleno tolik skořice a muškátových ořechů, že se přijíždějící brodili v rozpuštěném muškátovém másle.

V 17.stol. byli Holanďané jedinými pány Východoindických ostrovů koření. Angličanům zbyl jen nepatrný vliv a Portugalci vliv v této části světa ztratili úplně. Monopolní postavení v obchodu s kořením si Holanďané udrželi plných sto let. Potom nastal rychlý úpadek. Zisky klesaly a náklady na udržování a správu rozsáhlých majetků stoupaly. Rozhodující byla válka s Anglií, která začala r. 1780. Anglické lodě blokovaly východoindické přístavy a rozmáhalo se námořní pirátství. Holanďany obsazené přístavy vešly do rukou Angličanů. Smlouvou s Amienskou z r.1802 získalo sice Holandsko bývalé kolonie zpět, ale ne na dlouho. Již v r.1810 Angličané znovu dobyli většinu území. Vídeňským kongresem v letech 1814, 1815 a 1824 dostali Holanďané většinu svých držav zpět, Angličané však získali přístav Malakka. Po návratu Holanďanů na Východoindické ostrovy nastala doba velkých, i když z počátku neúspěšných bojů Indonésanů o osvobození z koloniálního područí. V té době již Východoindická společnost neexistovala. V r.1795 ji převzala holandská vláda silně zadluženou a na pokraji zhroucení.

Dnes se většina exotických koření nepěstuje jen v původních krajích, ale i v zemích klimaticky podobných. Obchod s kořením už dávno přestal být monopolem vlád nebo společností. Koření se dnes prodává ve velkém jako každé jiné spotřební zboží. Doby, kdy lidé pro koření museli ztrácet životy, kdy objevitelé na svých cestách za kořením objevovali nové země a kdy kolonizátoři vládli železnou rukou v porobených zemích jsou už dávno pryč. Skoro všechna bývalá koloniální území získala nezávislost a nové státy se snaží začlenit do celosvětového ekonomického systému.

Složení a účinky koření na lidský organismus

Koření jsou rostliny nebo jejich části, které zvláštními látkami, jež obsahují, především silicemi, dodávají pokrmům příjemnou, dráždivou chuť a mnohdy i vůni. Mají povzbudivé účinky buď přímo na trávící ústrojí, anebo nepřímo na nervovou soustavu. Za kuchyňské koření se považují čerstvé, sušené nebo i jinak upravené různé části subtropických, tropických nebo evropských rostlin, které se vyznačují svéráznou chutí a charakteristickou vůní. Ostatní látky používané ke kořenění pokrmů se považují za kořenící přípravky (ocet, sůl, hořčice, kečup, bujóny, masox, jíška, worcesterová omáčka, kvasnice, ad.)

Koření rozdělujeme podle používané části rostliny do pěti skupin:

Podzemní části rostliny: zázvor, kurkuma, křen, puškvorec, kalkán, libeček,ad.

Kůra stromů: skořice a kasie

Listy a celé rostliny: bobkový list, majoránka, tymián, kopr, pažitka, petržel, celer, bazalka, dobromysl, estragon, libeček, rozmarýna, saturejka, šalvěj, yzop, meduňka, máta peprná, pelyněk, routa, andělika, bedrník, levandule, mařinka

Květy a květní součásti: hřebíček, kapary, šafrán, skořicový květ, chmel

Plody a semena: anýz, badyán, fenykl, kmín, jalovec, kardamom, pepř, paprika, nové koření, koriandr, kopr, vanilka, hořčice, celer, pískavice, muškátový ořech a muškátový květ.

Někdy v kuchyni používáme směsi koření. Dříve byly tyto směsi připravovány především jako léčiva. Dnes slouží zejména k ochucování pokrmů. Dává se do nich podle účelu použití buď celé koření, nebo mleté. Mezi nejběžnější směsi koření patří karí koření, perníkové koření, drůbeží, rybí, k nakládání okurek, hub, masa, ovoce, apod.

Karí koření

10,0% kurkuma

7,5% paprika ostrá

7,5% zázvor

15,0% skořice

7,5% kardamom

12,5% pepř černý

30,0% koriandr

10,0% nové koření

Perníkové koření

65,0% skořice

10,0% nové koření

10,0% hřebíček

10,0% anýz

5,0% koriandr

Obsah silice v koření, její hlavní součásti
Druh koření	Obsah silice %	Hlavní součásti izolované silice
Andělika (kořen)	0,3 – 1	α – felandren, kyselina metyletyloctová, diacetyl, furfurol
Anýz	1,5 – 6,5	Anetol 80 – 90%, anýzketon, anýzaldehyd, acetaldehyd, metylchavikol
Badyán	4 - 10	Anetol 85 – 90%, limonen, α – pinen, safrol, anýzaldehyd
Bazalka	0,2 – 0,7	Metylchavikol 21 – 55%, linalool 48 – 50%, cineol 2,5%, eugenol 2%, kafr, α – pinen
Bobkový list	1 - 3	Pinen, α – felandren, geraniol
Celer	2 – 3	Limonen, kyselina palmitová, quajakol, sedanolid
Dobromysl	0,8	Tymol, p – cymen, karvakrol
Estragon	0,1 – 0,8	Metylchavikol či estragon, anetol, α – felandren, ocimen, p – metoxyskořicový aldehyd
Fenykl	3 – 6	Anetol 50 – 60%, fenchon 10 – 12%, α – pinen, kamfen, dipenpen
Hořčice	0,5 – 1	Allylizothiokyanát 92 – 97%, allylkianid
Hřebíček	15 – 20	Eugenol 78 – 95%, aceteugenol 7 – 11%, karyofylen, furfurol
Chmel	0,5 – 1	Myrcen 30 – 50%, humulen, karyofylen 20 – 40%
Jalovec	1 – 1,5	Pinen, kamfen, terpineol, geraniol, borneol
Kardamom	4 – 8	Limonen, 1,8 cineol, α – terpineol, terpinylacetát
Kmín	3 – 7	Karvon 50 – 60%, limonen 40 - 70%, dehydrokarvon, furfurol
Koriandr	0,5 – 1	Linalool tzv.koriandrol 60 – 70%, α – pinen, p – cymen, geraniol
Kurkuma	1,3 – 5,5	α – felandren, zingiberen 25%, borneol, sabinen, β – kurkumen
Majoránka	0,5 – 2	Terpény 40%, linalool, cineol
Muškátový květ	4 – 15	α – pinen, geraniol, eugenol, dipenten, kamfen, linalool
Muškátový ořech	6 – 15	α – pinen, geraniol, eugenol, dipenten, kamfen, linalool
Nové koření	3 – 5	Eugenol, karyofylen, cineol, felandren
Pepř černý	1 – 2,6	α – felandren, dipenten, karyofylen, limonen, kamfen
Pepř bílý	0,8 – 1,5	α – felandren, dipenten, karyofylen, limonen, kamfen
Puškvorec	1 – 3,5	Eugenol, asaron, kafr, α – pinen, kamfen
Skořice Ceylon	0,5 – 1	Eugenol 4 - 10%, skořic. aldehyd 65 –76%, α – pinen, fural, α – felandren, karyofylen
Rozmarýna	1,4 – 1,8	α – pinen, kamfen, dipenten, borneol
Šalvěj	1,3 – 2,5	α – pinen, borneol, thujon, kafr
Tymián	0,5 – 3	Tymol, karvakrol, borneol, karyofylem, kamfen
Zázvor	2 - 3	Zingiberen 70%, zingiberol, α - felandren, kafr, korneol, kamfen, cineol

Chemické složení koření (údaje v %)
Druh						Vlhkost	Dusíkaté látky	Silice	Tuk	Škrob	Vláknina	Popel	Extrakt látky	Poznámka
Anýz						12,3	17,5	2,23	9,6	5,1	14,3	8,4	26,2	4,3% cukr
Badyán			Pravý			13,2	5,2	4,8	5,9		30,9	2,6	37,5
Badyán			Japonský			11,9	6,4	0,7	2,4		27,9	2,8	48,0
Bobkový list						9,7	9,4	3,1	5,3		29,9	4,3
Fenykl						12,3	16,3	2,9	8,8	14,3	13,7	4,0	19,0	4,7% cukr
Hořčice					Bílá	7,2	27,6	0,87	28,8		8,6	4,5	22,6	Mirosin 26,3
Hořčice					Černá	7,6	29,1	0,93	27,3		10,2	5,0	19,3	Mirosin 27,0
Hřebíček					Plod	7,9	6,1	17,7	7,1	2,7	8,4	6,2	25,9
Hřebíček					stopky	9,2	5,8	4,8	3,9	2,1	17,0	7,6	30,7
Kalkán						13,6	2,9	0,27	4,7	33,3	16,9	4,3	21,9	2% cukr
Kapary						87,4	3,2		0,5		1,3	2,1
Kardamom				Semena		14,3	12,9	3,5	1,6	31,1	14,0	8,9	12,9	0,58% cukr
Kardamom				Slupka		9,0	7,7	0,3	2,6	19,7	16,6	13,1	29,9	0,98% cukr, 25 – 40% slupka, 60 – 75% semena
Kmín						13,1	19,9	2,23	16,5	4,5	20,1	6,2	14,4	3,1% cukr
Koriandr						11,4	11,5	0,83	19,2	10,5	28,4	4,9	11,3	1,9% cukr
Majoránka						7,6	14,3	1,7	5,6		22,1
Muškátový ořech						10,6	6,2	3,59	34,3		5,6	3,1	13,0
Dlouhý či Papua						9,9	6,9	4,7	35,5		2,1	2,6	8,1
Muškátový květ		Pravý				10,6	6,2	3,59	34,3	23,7	5,6	3,0	12,9
		Stříbrný				9,9	6,9	4,70	35,5	29,2	2,1	2,7	8,9
		Papua				9,2	6,7	5,89	54,3	8,8	4,6	2,1	14,4
		Lesní – divoký				7,0	5,0	Stopy	60,1	14,5	8,2	1,4	3,8
Nové koření						9,6	5,2	4,07	6,4	3,0	20,9	3,5	46,8
Paprika						8,7	14,6	1,12	7,7	3,8	22,6	6,5	34,9
Pepř	Černý					12,7	12,2	1,27	7,8	37,6	12,4	4,5	11,6
	Bílý					13,4	11,7	0,81	6,6	54,4	4,2	1,7	7,2
	Dlouhý					10,7	12,9	1,56	7,2	42,9	11,2	8,2	5,5
	Kayenský					8,0	14,0	1,12	19,1	1,1	22,0	5,6	29,1
Skořice	Cejlonská					8,6	3,7	1,39	1,4	19,3	36,2	4,6	24,5
Skořice	Čínská					10,9	3,6	1,5	1,9	27,1	21,8	4,8	28,6
Šafrán						15,6	12,4	0,60	5,6		4,5	4,3	43,6
Vanilka						28,4	3,7	0,62	8,19		17,4	4,8	29,8
Zázvor						11,8	7,1	1,3	3,7		4,2	4,5	13,1	7,7% cukr

Druhy koření

Rostlina	Původ	Výskyt	Droga	Využití	Léčitelství
Andělika	Grónsko, Skandinávie, Island	střední a severní Evropa a Asie	kořen, listy, plody, oddenky	polévky, omáčky, saláty, hořké likéry, voňavky (silice), žluté barvivo (list)	choroby zažívacího ústrojí
Anýz	Egypt, Sýrie, Řecko, Kypr	Středomoří, Mexiko, Indie, Střední Evropa, Španělsko, Turecko, (italský a moravský se nejvíce cení)	plod	pečivo,nakládání červené řepy a okurek, likérnictví, cukrářství, silice	mnohé nemoci
Badyán	Jižní Čína	Čína, Japonsko, Severní Vietnam, Indie, jihozápadní Asie, Filipíny, Jamajka	plodenství	pečivo, bonbony, voňavky, likéry
Bazalka	Indie	u nás jako okrasná bylina	nať	saláty, maso, omáčky, polévky, voňavky, aromatické vykuřování bytu	choroby trávícího traktu a horních cest dýchacích, migréna, rány na kůži
Bedrník Středozemí	Celá Evropa, Přední Asie	kořen, listy	salát, polévky, omáčky, pivovarnictví	choroby dýchacích cest, omrzliny, lupénka
Bobkový list (vavřín)	Středozemní moře	Německo, Quatemala, u nás ve sklenících	list, plod	omáčky, maso, ocet, rosol, silice
Brutnák	jižní Evropa	Evropa		list, květ	saláty, máslo, sýry
Celer	Egypt, Řecko, Řím	Evropa, Severní Amerika	bulvy, nať	polévky, omáčky	posílení nervů, pročištění krve
Černobýl	jižní Evropa, Asie, severní Afrika	jižní Evropa, Asie, severní Afrika	květ, nať	masitá jídla, likérnictví, prostředek proti mouchám	odstraňuje přebytek žaludečních šťáv
Dobromysl	mírné a subtropické pásmo Evropy a Asie	Řecko, Itálie, Mexiko	nať	polévky, maso, čaj	mnohé nemoci
Estragon (kozalec)	Střední Asie	Evropa	mladé výhonky	omáčky, polévky, saláty, ocet, hořčice, voňavkářství	léčiva na povzbuzení vylučování trávících šťáv
Fenykl	Egypt, Indie, Čína, Řecko, Řím	Francie, Španělsko, Bulharsko	semena	parfémování mýdla, saláty, polévky, likéry, voňavky	žaludeční léky, zvěrolékařství
Hořice	Středomoří, Afrika	Evropa	semena	maso, mýdlo, olej, mouka	revmatické bolesti
Hřebíček	Indonésie	Tropické oblasti, Asie, Amerika	nerozvitá poupata	aromatizování, pečivo, likéry, cigarety
Chmel	Evropa	Evropa	neoplozené jehnědy, mladé výhonky (pazoušky)	pivo, salát	sedativa
Jalovec	Evropa	Evropa	Dvouletá černá bobule (jalovčinka)	Zvěřina, čaje, likéry	čaje
Kalkán (galgán)	Čína	Asie, Čína, Tchajsko	oddenek	Směsi, likéry	Silné léky, žaludeční likéry
Kapary	Středozemí	Francie, Šapnělsko, Itálie, Alžírsko	Poupata, pupeny	Pikantní omáčky
Kardamom	Indie	Indie, Cejlon	semena	Pekařství, cukrářství, likérniství
Kerblík	Evropa	Evropa, Severní Amerika	listy	Polévky, omáčky
Kmín	Etiopie	Evropa, Asie, Amerika	semena	Polévky, omáčky, brambory	Likéry
Kmín římský
Kmín vodní
Kopr	Východní Evropa	Střední Evropa	nať	Omáčky, nakládání zeleniny, parfémování mýdel a mastí, likéry	Nevolnosti, nadýmání
Koriandr	Středomoří	I u nás	plod	Omáčky, likéry	Žaludeční potíže