Tento text je vlastně stručným shrnutím předchozích čtyř článků. Je to konečná verze seminární práce, která byla odevzdána. Téma bylo velmi zajímavé a rozsáhlé, proto jsem své předchozí psaní musela značně osekat.
Úvod
Mnohé z nás jistě překvapí, že čokoláda, čaj a káva
byly evropské veřejnosti k dispozici až od poloviny 17.století. Tyto
poživatiny i přes počáteční nedůvěru evropského obyvatelstva rychle získaly
oblibu pro své povzbudivé účinky a vynikající chuť. Spolu s kořením patří
mezi pochutiny. Pochutiny mají zanedbatelnou energetickou hodnotu a řadíme mezi
ně také houby a kvasnice, nápoje (alkoholické i nealkoholické), sůl a ocet.
Zvláštní skupinou pochutin jsou povzbudivé pochutiny. Jsou to směsi pochutin, které
se používají zpravidla v nápojích a povzbuzují nervovou soustavu
komplexem purinových látek převážně kofeinového charakteru. Nejznámějšími
povzbudivými pochutinami jsou právě čaj, káva a čokoláda. Ve všech
povzbudivých pochutinách se vyskytují alkaloidy (odborněji methylxantiny). Jsou
to rostlinné produkty, složité organické sloučeniny, které se vyskytují asi
v 10% celosvětového rostlinstva. Není zcela jasné, jaký užitek z nich
rostlina má. Slouží spíše jako ochrana před spásáním divokou zvěří. Pokud alkaloidy
reagují s kyselinami, vnikají soli, které mají na živočichy, kteří je
požili, fyziologické účinky. Pro spoustu savců jsou tyto látky jedovaté,
například pro psa jsou v některých případech i smrtelné. Jeho organizmus tyto
látky neumí metabolizovat. Již tabulka čokolády nebo 1 decilitr kávy je pro psa
smrtelnou dávkou.
Nejvýznamnějšími alkaloidy, obsaženými v těchto
pochutinách jsou theobromin a kofein. Theobromin se vyskytuje pouze u 19 druhů
rostlin, převážně čeledí Sterculiaceae a Rubiaceae. Spolu s kofeinem
je obsažen v africké rostlině kola, která poskytuje i název jednomu
nealkoholickému nápoji. Dále je theobromin obsažen v osmi druzích rodu
Theobroma: Camelia sinensis (zdroj čaje), v šesti druzích rodu Coffea
(ze kterých získáváme kávu) a v rostlinách rodu Ilex paraguariensis,
které jsou zdrojem yerba maté, což je jihoamerický čaj, který se pije ze
stříbrné tykve stříbrným filtrovacím brčkem.
Theobromin, stejně jako všechny alkaloidy, stimuluje
centrální nervový systém, i když jen mírně. Má schopnost rozšiřovat cévy a
v minulosti byl k tomuto účelu používán v lékařské praxi. Působí
také jako diuretikum, tedy ke stimulování tvorby moči. Celkově je však
theobromin daleko méně farmakologicky aktivní než kofein a farmaceuti jej již dávno
nepoužívají.
Kofein, další alkaloid, který se vyskytuje
v čokoládě, v kávě i v čaji, je látka, na kterou si lze
vypěstovat závislost, kdy se při odepření látky tělu dostavují negativní
příznaky. Příznakem bývají silné bolesti hlavy. U theobrominu nebyla návykovost
dosud prokázána. Studie toxických účinků kofeinu jsou vždy prováděny
s čistou sloučeninou, tedy s látkou, se kterou se v životě
většinou nesetkáme. Obecně platí, že pro člověka je smrtelnou dávkou 10 gramů
kofeinu, což je 100 porcí silné kávy. Kofein zatěžuje srdce, protože zvyšuje
hladinu tzv. "zlého" LDL cholesterolu , který zanáší a ucpává
cévy a ohrožuje činnost srdce. Účinky kofeinu v jeho čisté formě jsou
způsobeny stimulací centrální nervové soustavy a kardiovaskulárního systému
a patří mezi ně nervozita, úzkost, nespavost a dokonce i horší stavy, pomatením
počínaje a srdečním záchvatem konče. Na druhé straně se kofeinu připisuje
k dobru schopnost odstranění únavy, zvýšení intelektuálních schopností,
stimulace žaludečních šťáv (proto není doporučován pacientům trpícím
žaludečními vředy) a podpora tvorby moči. Na žebříčku závislostí, sestaveném
Americkým národním institutem pro zdraví, na kterém heroin zaujímá nejvyšší a
marihuana nejnižší pozici, je kofein asi uprostřed.
Než nás pojme strach ze silného působení této látky, měli
bychom si uvědomit, že průměrný šálek překapávané kávy obsahuje pouze 50 – 175
miligramů kofeinu, šálek čaje stejné velikosti 25 – 100 miligramů a
hrníček kakaa něco kolem 25 miligramů kofeinu a méně. Musíme si také uvědomit,
že balíček běžné kakaové směsi obsahuje především kvanta sušeného mléka
a cukru a naprosté minimum kakaa. Kakaové nápoje, které dnes pijeme, mají
už jen málo společného s nápoji starých Mayů a Aztéků.
Čokoláda
Kakaovník (Cacao, Theobroma
cacao, Sterculiaeceae)
Kakaové boby jsou sušená nebo fermentovaná a
sušená semena kakaovníku, tropického stromu, kvetoucího na pni
i na větvích. Plodem je tobolka, která se vyloupne a semena tvaru
a velikosti fazole se fermentují a suší.
Kakao se dále zpracovává v čokoládovnách.
Kakaové boby se upraží při 100-120ºC, čímž získají aroma. Pak se rozemelou a
přesijí, při čemž se oddělí méněcenné kakaové slupky. Pak se rozemelou
v kakaové těsto. Pro výrobu prášku se těsto za horka lisováním zbaví tuku
a preparuje alkáliemi (MgCO3), aby se buničina nakypřila, a pak
se usuší.
Pro výrobu čokolády se kakaové
těsto smíchá v melanžerech s cukrem a pak se konšuje, tj.nechá se
zrát mícháním se vzduchem za teploty 50-60ºC po 2 dny. Roztírání s cukrem
se provádí na válcovacích stolicích až 10X. Zkonšovaná čokoláda se zbaví
bublinek vzduchu potřepáváním, zchladí se a formuje. Jednotlivé druhy čokolády
obsahují různé podíly kakaové sušiny a kakaového másla. Většinou čokoláda
obsahuje 35-50% kakaové hmoty. V méně kvalitních druzích čokolády bývá kakaové
máslo nahrazeno rostlinným olejem nebo jiným potravinářským tukem.
Kakao obsahuje: 53% tuku, 2-3% organických kyselin, 5-6%
tříslovin, 0,5% fosfatidů,
7-10% sacharidů, 1-2% theobrominu a 0,2% kofeinu.
Podstatnou složkou je glykosid kakaonin, který se štěpí na glukózu, theobromin
a kakaovou červeň.
Více než jednu polovinu celkové
váhy zpracované kakaové drti (odslupkované a zbavené mikrobů) tvoří tuk, jehož
přesné množství kolísá podle odrůdy a růstových podmínek. Tuk je z bobů
získáván mechanickým procesem a nazývá se „kakaové máslo“. Pevná část, která
zbude, se nazývá „kakaová hmoha“. Kakaové máslo se rozpouští při teplotě jen o
něco nižší, než je teplota lidského těla, a žlukne velmi pomalu, proto se
z něj vyrábí i řada kosmetických a farmaceutických přípravků.
Kromě tuku obsahují kakaové boby něco méně než 10%
bílkovin a škrobu. Zbytek bobu je tvořen stovkami dalších látek.
Z hlediska lékařů se pohledy na čokoládu velmi
výrazně odlišují.Někteří zastávají názor, že čokoláda působí jako
antidepresivum. Nejrozšířenější lékařskou studii o čokoládě napsal
francouzský lékař Hervé Robert v r.1990. Vyvrací všechny možnosti, že by
čokoláda mohla mít nějaké negativní příznaky jako je např.migréna nebo akné.
Přišel na to, že kofein, theobromin, serotonin a fenylethylamin, které
čokoláda obsahuje, tvoří dohromady posilující, antidepresivní a antistresový
lék. Serotonin je hormon, který zlepšuje náladu a je přirozeně produkován
mozkem,a fenylethylamin se svou strukturou také podobá ostatním chemickým
látkám v mozku, které přispívají ke změně nálady. Zda čokoláda skutečně
působí jako afrodiziakum, se zatím neprokázalo.
Druhy čokolády
Čistá čokoláda (pravá, tmavá, hořká) vzniká
výhradně zpracováním bobů kakaovníku (kakaová hmota, kakaové máslo, kakaový
prášek) s přísadou cukru (sacharózy) a lecitinu. Lesk, tvrdost a rozpouštění na
jazyku jsou výsledkem použití čistého kakaového másla jako jediného tuku, bez
použití jakýchkoliv jiných tuků.
Mléčná čokoláda vzniká přidáním sušeného mléka do čisté čokolády. Čokoláda má sladší chuť. Byla vždy specialitou Švýcarů.
Bílá čokoláda se vyrábí pouze z kakaového másla a v Americe je dokonce označována pouze jako „bílá cukrovinkářská poleva“, protože neobsahuje kakaovou hmotu a neodpovídá tedy zákonným požadavkům na „čokoládu“. Tato čokoláda má nevýhodu v relativně krátké trvanlivosti a tendenci přijímat cizí příchuti.
Káva
Kávovník
(Semen Coffeae, Cofea arabica, Rubiaceae)
Káva se připravuje
z pražených semen kávovníkových plodů. Ze 60 druhů kávovníků,
pocházejících pravděpodobně z Etiopie, je nejvýznamnější kávovník Arabica a
kávovník Robusta. Káva arabika je aromatičtější a obsahuje méně kofeinu než
robusta. Pouze v západní Africe a Malajsii se pěstuje káva liberica.
Kávovníkový strom (seřezaný na keř o výšce 2-3m) má
plody peckovice, červené, podobné třešním. Po odstranění cukernaté dužiny
najdeme v plodu 2 žlutá pouzdra, uzavírající po 1 kávovém
semeni. Příprava kávy se liší od čaje tím, že káva má málo tříslovin. Může se
tedy vařit a déle extrahovat. Má se k tomu používat měkké vody, poněvadž
vápník váže kofein, event. se doporučuje přidat rozpustný elektrolyt (sůl).
Voda s kávou má přejít var, pak nechat vyluhovat 5 minut a sedlina se
snadno srazí přilitím studené vody. U nás je běžných 12 způsobů přípravy kávy.
Nejoblíbenější je turecká, kdy se do horké vody prostě sype mletá káva.
Káva obsahuje 1-2% kofeinu, 7%
specifické kyseliny chlorogenové, 1% alkaloidu trigonelinu, 11-12% tuku, silici
a tříslovinu. Obsahuje také mnoho stopových prvků jako vápník, fluor, hořčík, draslík
a také vitamín niacin.
Účinek kávy je převážně kofeinový a je modifikován
přítomností kyseliny chlorogenové, pro kterou je káva někdy těžko snášena.
V dobách válečných byla vyrobena řada náhražek kávy nebo přísad ke kávě,
tzv.kávoviny. Nejznámější kávoviny jsou cikorka z čekanky, extrakt
z řepy, fíků, ječmene a žita. Blíží se svým aromatem kávě, ovšem kofeinový
účinek nemají.
Kofein může být z kávy odstraněn procesem,
který se nazývá dekofeinizace.
Tvrzení, že nepříznivé účinky kávy, jsou touto úpravou eliminovány, je
nepřesné, neboť káva obsahuje daleko více psychoaktivních látek než jen kofein.
Při procesu odstraňovaní kofeinu z kávy dochází k odplavení i některých
žádoucích látek, které se díky svojí těkavosti ničí jako první. Tyto látky,
jako jsou například jemné oleje, se stávají výraznými při pražení, kdy dochází
ke karamelizaci cukrů a sycení plynů, např. oxidu uhličitého, který je
nositelem těch nejdůležitějších vonných plynů, tím nejdůležitějším co káva
obsahuje a dělá kávu kávou.
Při použití chemického odstraňování kofeinu ze
zelené kávy zůstává v kávových zrnech nepatrné množství chemikálií, které
mohou zanášet tepny a způsobovat problémy v krevním oběhu. Nejvhodnější je
proto použít kávu dekofeinovanou za použití vody nebo oxidu uhličitého.
Vědci z institutu pro výzkum
kávy na americké Vanderbitově univerzitě zjistili, že lidé, kteří nepijí kávu,
trpí častěji depresemi, rakovinou, či astmatem. Kávová zrna totiž obsahují řadu
minerálních látek, které posilují srdce a dodají tělu 4x více antioxidantů než
třeba při pití zeleného čaje. Káva zklidňuje, oddaluje únavu a navíc prý léčí
rýmu a čistí kůži.
Druhy kávy
Pravá turecká káva se připravuje v džezvě (konvička kónického tvaru). Káva se nasype do studené vody a vaří se dokud nepřejde varem.
Mocca káva je oblíbená především ve Francii a Itálii. Ve Francii se připravuje v tzv. cafetiérii a v Itálii v mocca konvičkách. Jedná se o silnou kávu, která je trochu podobná espressu.
Espresso je rychlý způsob přípravy, přičemž se z
kávy vyluhuje nejvíce chuťových a aromatických látek a minimum škodlivin,
které v ní jsou. Výsledkem je jedinečný, silný a výrazný nápoj s
nedefinovatelnou jemně nahořklou chutí. Připravuje se ve speciálním kávovaru
s pákou.
Čaj
Čajovník (
Folia Theae, Thea sinensis Cammeliaceae)
Čaj jsou kožovité listy stromku
připomínající naši kamélii. Po otrhání se mohou ihned spařit, čímž zachovají
původní zelenou barvu (zelený čaj). Nebo se fermentují, čímž teprve získají
aróma a barvu žlutozelenou až černou (fermentovaný čaj). Někdy se k čaji
přidávají listy aromatických květin (jasmínu, pomerančovníku, narcisu).
Příprava čaje se
má provádět tak, že z čaje v nálevu extrahujeme co nejvíce
aromatických látek a málo tříslovin. Proto čaj nikdy nevaříme, nýbrž jen
spařujeme. Nádoby nemají být z kovu a musí být bezvadně čisté. Voda nemá
být ani tvrdá, ani úplně měkká. Způsobů přípravy je několik. Obvykle připravíme
spařením extrakt, který pak ředíme vodou. Ruské a čínské čaje spařujeme 4
– 5 minut, indické 2 – 3 minuty.
Čaj obsahuje
hlavně kofein (=thein) v množství 2,5 – 3,5%, theobromin (0,1%), theofylin
(0,02%), tanin 5 – 11%. Povzbudivý účinek je účinkem kofeinu. Kofein je
v čaji současně s katechiny, a proto je jeho působení mnohem jemnější
než u kávy. Proti kávě má pití čaje tu výhodu, že rychle spařený čaj méně
dráždí žaludeční sekreci a zpravidla tolik netlumí spánek jako káva. Čím déle
se čaj extrahuje, tím více obsahuje tříslovin. Toho se využívá jako
adstringentních kúr při průjmech, zvláště v kombinaci se želatinou.
Počítáme –li na šálek čaje 0,2g s běžnou extrakcí 75%, obsahuje šálek
běžného čaje 0,02 – 0,03g kofeinu. Theofylin má vliv na rozšíření průdušek a
využívá se při léčbě astmatických obtíží.
Druhy
čaje
Čaje se rozlišují podle
několika kritérií. Podle země původu je to např. čaj čínský, indický, cejlonský
nebo keňský, podle oblasti Darjeeling nebo Assam z Indie, Dimbula a Uva ze
Srí Lanky nebo Čchi – men a Jün-nan z Číny. Dalším hlediskem je místo, kde
se čajovník pěstuje (vysokohorský, nížinný), nebo kvalita. Podle způsobu
zpracování dělíme čaje na černé, zelené, bílé a oolongy.
Černý čaj (fermentovaný, v Číně se nazývá červený)
je oblíben především v Evropě a v bývalých anglických koloniích.
Jeho výroba probíhá obvykle následujícím způsobem. Čerstvě utržené čajové listy se nechávají 16 – 20 hodin ve
stínu zavadnout. Při zavadání listů se odpaří asi polovina vody. Jakmile se
listy přestanou lámat, svinují se a během této fáze se buňky v listech
naruší a jejich oblast se promíchá a okysličí. V další fázi se produkt
fermentuje. Fermentace je jednoduchá. Čaj leží asi hodinu až dvě rozložen
v tenkých vrstvách při určené vlhkosti a teplotě kolem 28°C, kdy je
nejúčinnější oxidace enzymů. V průběhu fermentace probíhají chemické
reakce (především oxidace), které vlastnosti čaje mění. Fermentace se ukončí
v sušicí peci vystavením listů horkému vzduchu, který inaktivuje oxidační
enzymy. Tmavý čaj Pchu-er (Pu Er) je poněkud neobvyklý. Prochází totiž
dvojí fermentací. Má velké listy a charakteristickou zemitou chuť. Tento čaj
působí léčivě na trávící ústrojí a onemocnění dýchacích cest (podporuje
vykašlávání).
Zelený čaj je tradičně oblíben v Číně, v Japonsku a
na Tchaiwanu. Vyrábí se tak, že po zavadnutí se prudkým sušením (většinou
v Číně) nebo napařením (v Japonsku) inaktivují enzymy, které způsobují
fermentaci polyfenolů, k oxidaci proto vůbec nedojde. Pak teprve probíhá
svinování. Zelený čaj má po vyluhování zelenou nebo žlutavou barvu, protože
chlorofyl a třísloviny v listech, které jinak při fermentaci prochází
chemickými reakcemi, se nemění.
Bílé čaje se suší, ale nesvinují. Jejich chuť i vůně se nejvíce blíží čerstvému čaji.
Částečně fermentovaný čaj, tzv. Oolong, se vyrábí především na Tchaiwanu a v jižní Číně. Listy se na slunci nechají prudce zavadnout. Po ručním zpracování následuje krátká fermentace, která je zastavena tepelným ošetřením. Listy jsou nakonec dosušeny v koších.
Bílé čaje se suší, ale nesvinují. Jejich chuť i vůně se nejvíce blíží čerstvému čaji.
Částečně fermentovaný čaj, tzv. Oolong, se vyrábí především na Tchaiwanu a v jižní Číně. Listy se na slunci nechají prudce zavadnout. Po ručním zpracování následuje krátká fermentace, která je zastavena tepelným ošetřením. Listy jsou nakonec dosušeny v koších.
Koření
Koření jsou
rostliny nebo jejich části, které zvláštními látkami, jež obsahují, především
silicemi, dodávají pokrmům příjemnou, dráždivou chuť a mnohdy i vůni. Mají
povzbudivé účinky buď přímo na trávící ústrojí, anebo nepřímo na nervovou
soustavu. Za kuchyňské koření se považují čerstvé, sušené nebo i jinak upravené
různé části subtropických, tropických nebo evropských rostlin, které se vyznačují
svéráznou chutí a charakteristickou vůní. Ostatní látky používané ke kořenění
pokrmů se považují za kořenící přípravky (ocet, sůl, hořčice, kečup, bujóny,
masox, jíška, worcesterová omáčka, kvasnice, ad.)
Druhy koření
Koření rozdělujeme podle používané části rostliny do
pěti skupin:
Podzemní části rostliny: zázvor, kurkuma, křen,
puškvorec, kalkán, libeček,ad.
Kůra stromů: skořice a kasie
Listy a celé rostliny: bobkový list, majoránka,
tymián, kopr, pažitka, petržel, celer, bazalka, dobromysl, estragon, libeček,
rozmarýna, saturejka, šalvěj, yzop, meduňka, máta peprná, pelyněk, routa,
andělika, bedrník, levandule, mařinka
Květy a květní součásti: hřebíček, kapary, šafrán,
skořicový květ, chmel
Plody a semena: anýz, badyán, fenykl, kmín, jalovec, kardamom,
pepř, paprika, nové koření, koriandr, kopr, vanilka, hořčice, celer, pískavice,
muškátový ořech a muškátový květ.
Někdy v kuchyni používáme směsi koření. Dříve byly
tyto směsi připravovány především jako léčiva. Dnes slouží zejména
k ochucování pokrmů. Dává se do nich podle účelu použití buď celé koření,
nebo mleté. Mezi nejběžnější směsi koření patří karí koření, perníkové koření,
drůbeží, rybí, k nakládání okurek, hub, masa, ovoce, apod.
Karí koření
10,0% kurkuma
7,5% paprika ostrá
7,5% zázvor
15,0% skořice
7,5% kardamom
12,5% pepř černý
30,0% koriandr
10,0% nové koření
Perníkové koření
65,0% skořice
10,0% nové koření
10,0% hřebíček
10,0% anýz
5,0% koriandr
Závěr
Jen málokdo si v dnešní době uvědomuje, jak
dramatickou a mnohdy i krvavou cestou se čaj, káva, koření a čokoláda dostávaly
před více než čtyřmi stoletími do Evropy. Čokoládu po dlouhá léta pili jen
Aztékové při svých náboženských obřadech a používali ji jako platidlo.První,
kdo dopravil čokoládu do Evropy, byl Kryštof Kolumbus. Hořký a kalný napěněný
a pálivý nápoj však na španělském dvoře nezískal oblibu a pozornost. O
dvacet let později Hernando Cortez konečně vyhověl představám krále a jeho
dvořanů, když do nápoje přidal cukr a vanilku. V r.1521 Španělé říši Aztéků
vyplenili a zničili navzdory tomu, že byli ohromeni civilizací, kterou zde o
dva roky dříve nalezli.
Káva začala své tažení světem v 15.stol. a
nebylo to vůbec jednoduché, jelikož Arabové své tajemství žárlivě střežili,
stejně jako Číňané svůj čaj. Vývoz zelených zrn kávy byl pod těžkými tresty
zakázán a Arabové záměrně znehodnocovali kávová semena varem, aby nemohlo
dojít k vypěstování keřů kávovníku mimo Arábii. V roce 1615 popisuje italský
cestovatel Pietro della Valle horký, věčný nápoj, osvěžující v létě a zahřívající
v zimě, který Turci pomalu popíjejí se svými společníky. Zaznamenal, že se
nazývá Cahve a je vyráběn z plodu či semen stromu, rostoucího v Arábii. V
té době kávu do Evropy přivážejí Holanďané a s velkým nadšením ji představují
západnímu světu. Rozhodli se pro pěstování této plodiny ve svých zámořských
koloniích a v krátké době počali kultivovat první keře kávovníku
na Ceylonu (1658) a v Indii. Posléze se pěstování kávy rozšířilo i na Jávu
(1697). Holandská Východoevropská společnost na konci 18.století v produkci
kávy vytlačila arabskou konkurenci na druhé místo.
Čaj byl v Číně znám už před začátkem našeho
letopočtu. Již 200 – 300 let př.n.l. bylo zvykem pít tento nápoj v S´-
čchuanu a počátkem letopočtu se stal součástí ceremoniálu u císařského dvora.
Čaj se do kulturního povědomí v Číně dostal až ve 4.stol. Dříve se
připravoval jen z čerstvých lístků čajovníku, později se lístky začaly
sušit a upravovat. V 6.stol. byl čaj obvyklým nápojem aristokracie.
Všelidovým nápojem se stal až v 10.stol. V 5.stol. už bylo možné platit
čajem daně. Čína byla až do poloviny 19.stol. největším a téměř monopolním
vývozcem čaje.
Velký vzruch v Evropě
způsobily zprávy cestovatele Marca Pola a benátského kupce Nicola Pola.
V r.1271 se vydali na obchodní cestu přes západní a střední Asii do Číny.
Marco Polo strávil 17 let ve službách chána Kublaje a podnikal cesty po Číně a
jiných krajích. Své poznatky o životě v těchto málo známých zemích sepsal
v r.1298 ve svém cestopise „Milión“. V knize se píše, že Jáva a
Sumatra jsou velké ostrovy bohaté na pepř, muškátové ořechy, hřebíček a jiné
drahocenné zboží. Marco na Cejlonu a v Etiopii poznal sezamový olej,
v Bengálsku zázvor a na Nikobarském souostroví skořici. Cestopisu uvěřilo
jen málo lidí.
Mnoho mořeplavců se snažilo dostat
k ostrovům koření a získat pro své krále drahocenné zboží. Některým se to
podařilo, jiní se vraceli do Evropy s velkými ztrátami na životech,
způsobenými kurdějemi a boji s obyvatelstvem ostrovů koření. Mnozí se
snažili najít nové, výhodnější, cesty do Indie. Kryštof Kolumbus podstoupil
r.1492 cestu přes Atlantický oceán. Objevil nový kontinent, ale byl až do své
smrti přesvědčen, že se dostal do Západní Indie. Byl velmi zklamán, protože
nejžádanější zboží, koření, nenašel. Člen jeho výpravy, dr. Chanca, ale píše,
že nalezl na objevených ostrovech (Malé Antily) strom s listy podobnými
vavřínu. Později tyto listy přivezli španělští mořeplavci do Evropy. Známe ho
pod názvem „nové koření“.
Boje neprobíhaly jen mezi
Evropany a panovníky exotických zemí koření, čaje a kávy, evropské velmoci mezi
sebou sváděly nelítostný konkurenční boj. Každý chtěl vlastnit monopol
v obchodu s těmito pochutinami.
Postupem let tyto plodiny na
evropském stole zdomácněly a zevšedněly. Snad jen historici tuší, jak byly
dříve vzácné a ceněné.
Použité prameny
-
Hygiena výživy, učebnice pro lékařské fakulty, Prof. MUDr. Augustin
Wolf, DrSc., 1.vydání, Avicenum, Praha 1985
-
Hygiena výživy v denní praxi, Prof. MUDr. RNDr. Karel Halačka a
kol., 1.vydání, Avicenum, Praha 1988
-
Víte, co máte na talíři? Pavel Suchánek, Víkend 2003
-
Čokoláda, Historie sladkého tajemství, Sophie D. Coe a Michael D. Coe,
Pragma 2000
-
Čokoláda, Chantal Coadyová, Fortuna Print 2000
-
Vůně koření, Zdeněk Žáček, 1.vydání, Merkur 1973
-
Vůně čaje, Jana Arcimovičová, Pavel Valíček, Start, Benešov 1998
-
Internet
Žádné komentáře:
Okomentovat