Tradice v březnu

Tento měsíc začíná jaro. Je to období vzkříšení přírody. Vše se probouzí k životu, roste a pučí. Je vhodný čas udělat velký jarní úklid, opravit porouchané věci a vztahy, zbavit se všeho nepotřebného. Začínají také přípravy na práci na zahradách, polích a v sadech. Doma můžeme přesadit pokojové rostliny do větších květináčů.Pokud se chceme otužovat, je vhodné začít s tím právě v tuto dobu. Sprchovat se chladnější vodou nebo se po ránu projít bosky v trávě s rosou. Do vázy si můžeme natrhat kočičky, zlatý déšť nebo březové větvičky jako symboly nadcházejícího jara.Březen je měsícem očisty a půstu a také měsícem omlazení a oživení. Naši předkové dojídali poslední uskladněnou zeleninu, jedli kaše a zelné polévky, zbytky sušeného ovoce a kysaného zelí a těšili se na první zelené lupínky, které jim příroda nabídne. Je také nejvyšší čas začít si odkládat vyfouknutá vejce na tvorbu kraslic a cibulové slupky na barvení vajec.

Březen je měsíc knihy (od r. 1955) nebo měsíc čtenářů (od r. 2009).

 

Pranostiky

 

Bouřka v březnu klade na dobrý rok.

Březen bez vody, duben bez trávy.

Březen hřmí – květen sněží.
Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem.
Březnový sníh škodí polím.
Druhdy i v březnu hýl na nos se posadí.
Lépe býti od hadu uštknutu, nežli v březnu od slunce ohřitu.
Suchý březen, chladný máj – bude humno jako ráj.
Studený březen, mokrý máj, bude humno jako ráj.
Kolik březnových mlh, tolik červnových lijáků.
Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.
Březnový sníh zaorati jest jako když pohnojí.

Přehled

 

Svátky svatých:

Svatý Řehoř (12.3.)

Svatý Josef (19.3.)

Tradiční svátky:
Popeleční středa (v rozmezí od 4.2. do 10.3.)
6 neděl před Velikonocemi (některé mohou vyjít na únor nebo duben)
1. Černá
2. Pražná
3. Kýchavá
4. Družební
5. Smrtná
6. Květná

 
Koloběh přírody:
Jarní rovnodennost 20. nebo 21.3. - začátek jara
Poslední víkend v březnu – změna času

Státní svátky:
Velký pátek
Velikonoční pondělí

Významné dny: 

Mezinárodní den omylů v kalendáři (1.3., což odpovídá fiktivnímu datu 30.2.), Mezinárodní den civilní ochrany (1.3.), Den nulové diskriminace (1.3.), Mezinárodní den boje spisovatelů za mír (2.3.), Mezinárodní den zásnub (2.3.), Světový den divoké přírody (3.3.), Den jódu (6.3.), Mezinárodní den žen (8.3.), Světový den ledvin (8.3.), Evropský den mozku (11.3.), Evropský den památky obětem terorismu (11.3.), Den pí (14.3.), Mezinárodní den akcí pro řeky a proti přehradám (14.3.), Světový den spotřebitelských práv (15.3.), Mezinárodní den proti policejní brutalitě (15.3.), Mezinárodní den nenávisti (18.3.), Mezinárodní den invalidů (19.3.), Světový den divadla pro děti a mládež (20.3.), Světový den frankofonie (20.3.), Světový den štěstí (20.3.), Světový den vrabců (20.3.), Mezinárodní den zdravého spánku (21.3.), Světový den poezie (21.3.), Mezinárodní den za odstranění rasové diskriminace (21.3.), Světový den Downova syndromu (21.3.), Mezinárodní den loutkového divadla (21.3.), Mezinárodní den lesů (21.3.), Světový den zeměměřičů (21.3.), Světový den vody (22.3.), Světový den mimů (22.3.), Světový den meteologie (23.3.), Světový den boje proti tuberkulóze (24.3.), Den horské služby v ČR (24.3.), Mezinárodní den za právo na pravdu o hrubém porušování lidských práv a na důstojnost obětí (24.3.), Mezinárodní den nenarozeného dítěte (25.3.), Mezinárodní den památky obětí otroctví a transatlantického obchodu s otroky (25.3.), Mezinárodní den solidarity se zadržovanými a nezvěstnými členy mírových misí (25.3.), Světový den boje proti epilepsii - Purple day (26.3.), Světový den divadla (27.3.), Den učitelů v ČR (28.3.)

Sezónní potraviny

 

Ovoce: skladovaná jablka a hrušky
Zelenina: růžičková kapusta, kadeřávek
Skladované: pastiňák, petržel, pórek, červená řepa, hlávkové zelí, čínské zelí, celer, cibule, česnek, dýně, kapusta, kedlubna, mrkev, vodnice, křen, brambory
Divoká zelenina: sedmikráska obecná, kopřivy, kozlíček polníček (kozlíček polní), pampeliška lékařská, popenec obecný, ptačinec žabinec (ptačinec prostřední), bršlice, fialky
Koncem března začíná sezóna medvědího česneku, který je u nás velmi populární.

Tradiční jídla a nápoje

 

Žitný chléb (Popeleční středa)

Rosolka (Rosoglio, Rosolio) – sladký likér, původem z Itálie, kde se vyráběl od r.1332 macerací masožravé rostliny Rosnatky okrouhlolisté. U nás ho začal vyrábět fabrikant Franz Heinz z Horního Benešova roku 1783. Vzhledem k tomu, že rosnatka je dnes chráněná a zřejmě to ani nebyla moc dostupná surovina, se pozdější rosolky vyráběly ze směsi lesního ovoce doslazované medem, ale i z trnek či okvětních lístků šípkové růže.

Pučálka – ve středověku na jarmarcích báby pučálnice pražily naklíčený hrách v malých kamínkách přímo na ulicích. Byl to oblíbený mls třeba při besedování na přástkách. Pražil se na rostlinném oleji nebo na sádle. Buď se dělal na slano se solí a pepřem nebo nasladko s medem.

Pálenec – upečený nabobtnaný hrách posypaný cukrem a pepřem. Měl suchou kůrku a pekl se nejen doma, ale i v hospodách.

Louhované preclíky jsou klasickým postním jídlem, ale připravovaly se také nemocným jako dietní jídlo. Dělají se z kynutého těsta ze pšeničné mouky nebo špaldy. Mohou mít různý tvar. Ornamentální tvar se před pečením zafixuje krátkým povařením v louhu z jedlé sody.

Koláče s černým potěrem – makovým nebo povidlovým. Pečou se v některých krajích na první postní neděli.

Pražmo – pokrm z naklíčených obilných zrn, které se opraží nasucho nebo na troše oleje, a pak se omastí malým množstvím másla nebo sádla. Mohou se jíst naslano s pepřem a solí nebo nasladko se skořicí, cukrem nebo medem. V některých krajích se z pražených zrn dělala polévka zvaná praženka nebo kaše. Jinde se mlela a používala jako náhražka kávy.

Oukrop - česneková polévka s osmaženou houskou nebo kroupami. Středověký staročeský oukrop byla polévka z luštěnin a krup. Česnečku z něj udělala až známá kuchařka Dobromila Rettigová.

Šoulet - zapečený hrách a kroupy

Šišky z bramborového těsta s opraženou strouhankou nebo s mákem, cukrem a máslem nebo se zelím nebo se smaženou cibulkou

Družbance – větší kruhové koláče z kynutého těsta s více náplněmi. Druží se na nich mazání světlé i tmavé – tvaroh, ořechy, mák, povidla. Zdobily se rozinkami, loupanými mandlemi a ořechy. Tzv.šimlíková nádivka je uvařený mák smíchaný s tvarohem.

Tipy na tvoření a aktivity

Chystání na práce na zahrádce – třídění semen, příprava půdy, květináčů, apod.
Výroba velikonočního osení
Klíčení obilovin a luštěnin nejen k jídlu
Výroba vrbové píšťalky
První jarní pikniky
Non toxic úklid domácnosti

Mezinárodní den žen (8.3.)

Tento den je u nás stále vnímán jako ideologický svátek bývalého režimu, jeho tradice je však o něco starší.
Jedná se o mezinárodně uznávaný svátek stanovený Organizací spojených národů k výročí stávky amerických švadlen v roce 1908. Velké shromáždění za volební právo žen se konalo 8. března 1908 v New Yorku. Svátek žen byl poprvé slaven 28. února 1909 po vyhlášení Americkou socialistickou stranou.
Pořádání mezinárodního svátku prosadila německá socialistka Klára Zetkinová na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910. Od roku 1911 byl Mezinárodní den žen slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA. Pevné datum tehdy ještě nebylo stanoveno.
V Německu, odkud se tento významný den dostal i k nám, se MDŽ poprvé slavilo 19.3.1911. Později bylo datum tohoto svátku stanoveno na 8.3. na památku ženských nepokojů proti válce a bídě, konaných v roce 1917 v Petrohradě. Od roku 1975 je svátek oficiálně uznán Organizací spojených národů a je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Dnes je MDŽ velmi populární např. v Kanadě, USA a Austrálii.
Snad každou ženu potěší květina a toto je dobrá příležitost svým nejbližším ženám květinu dát. Nemusí to být zrovna karafiát. Nedávejte však sudý počet květů, poněvadž to je zvykem na pohřeb. Má to zahnat osamělost mrtvých, jimž chybí spřízněná duše do páru. K obdarování ženy je vhodný buď jeden samostatný květ nebo kytice z více květů.

Svatý Řehoř (12.3.)

Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře.

 

Svatý Řehoř I. Veliký (asi 540 – 12. březen 604), byl v pořadí 64. papežem katolické církve. Je považován za jednoho ze zakladatelů světské moci papežské. Kromě nejvyšší duchovní funkce byl také známým církevním učitelem a autorem či spoluautorem mnoha spisů. Nejznámějším je "gregoriánský chorál". Údajně prý vykupoval mladé hochy z otroctví a nechával je pak vychovat a vyučit. Stal se patronem žáků, zpěváků a hudebníků.

Svatořehořské voračky byly průvody mládeže, kde dominovala maškara s tělem obtočeným slámou, špičatou čepicí ze slámy a začerněným obličejem či škraboškou. Průvod s hudbou a zpěvem zastavoval u každého stavení s přáním bohaté úrody a plodnosti. Hospodyně si měla s maškarou zatančit a podarovat ji výslužkou.

Konaly se také žákovské kolední obchůzky dětí v doprovodu učitele. Žáci chodili přestrojení za řehořské vojáky. Před staveními odříkávali říkanky nebo sehráli krátké divadelní představení a vyzývali rodiče, aby je posílali do školy. Tehdy totiž bylo běžné, že rodiče využívali děti na práci v hospodářství na úkor školní docházky. Koledníci dostávali výslužku, která sloužila také ke přilepšení učiteli.

Několik tipů na jarní aktivity s dětmi

 

V polovině března začíná nový vegetační rok, ptáci se vrací z teplých krajů a příroda ožívá. Je to čas k opětovnému zahájení zemědělských a zahradnických prací. Nejvhodnější doba k přípravě půdy a semen.
K jarnímu osení se tradičně přidávala semena z dožínkového věnce.

 

Osení (nejen) velikonoční

Pomůcky: semínka jarního ječmene, zemina, miska
Postup: misku naplňte zeminou, semena vtlačte cca centimetr do zeminy, umístěte na okenní parapet, pravidelně zalévejte
Cca za 14 dnů vzejde zelená travička, kterou můžete použít jako dekoraci o velikonočních svátcích.

 

Klíčení semen

Začátek jara je ideálním obdobím pro konzumaci jedlých klíčků. Klíčit se dá řada luštěnin, obilovin i bylin a zeleniny. Klíčení zvyšuje biologickou hodnotu potravin. Má však i svá rizika. Na klíčcích mohou vznikat plísně. Proto není vhodné kupovat už hotové klíčky, lépe vyrábět si je doma. Semena se nejdřív několik hodin namáčí. Pak se dají třeba na vlhkou gázu nebo zavěsí v sítku nad misku s vodou a umístí se na suché místo. Měly by se přikrýt, protože klíčení nejlépe probíhá v temnu. Z hygienických důvodů by se klíčky měly několikrát denně proplachovat. V místnosti, kde klíčí, je třeba pravidelně větrat. Klíčky se pak dají pár dnů skladovat v lednici, kde se chladem klíčení zastaví, ale i tak by se měly konzumovat co nejrychleji. Předškolním dětem klíčky nedávejte ani po tepelné úpravě pro riziko obsahu aflatoxinů.
Na internetu najdete tabulky, jak dlouho semena před klíčením namáčet a za jak dlouho asi vyklíčí.
Kupujte semena určená ke konzumaci. Osiva bývají namořena či jinak chemicky ošetřena.

Klíčení nemusí být jen z důvodu konzumace. Z klíčků se dají vytvářet různé dekorace. Hodně se využívá například řeřicha. Pro tyto účely můžete využít i mořená semena. Ze semen můžete vytvářet různé obrazce na vlhké gáze a vytvořit si tak z mladých rostlinek třeba srdíčko. Další nápad je zasadit řeřichu nebo ječmen do vydlabaných skořápek od vajec naměkko a na vajíčka nakreslit obličeje. Rostlinky pak budou představovat vlasy.
S dětmi můžete do zavařovací sklenice zasadit třeba fazoli. Když ji dáte ke stěně, můžete pozorovat, jak klíčí a roste.

 

Pečení ptáčci

Přílet ptáků z teplých krajů je předzvěstí jara. V některých krajích bylo zvykem začátkem března péct pečivo v podobě malých ptáčků pomocí kterých děti z vyvýšených míst přivolávaly jaro.
Těsto bylo podobné jako na jidášky.

Vrbová píšťalka

Potřebujete: vrbový proutek 10 cm dlouhý a 1,5 cm silný, musí být rovný a hladký, v nouzi se dá použít větvička černého bezu, nožík (řezat musíte vždy směrem od sebe)
Postup: ve třetině délky vyřízněte zvukový otvor pro proudění vzduchu. Pak vytvořte náustek – asi 1,5 cm od okraje seřízněte kůru kolmo do poloviny tloušťky, a pak řez zaoblete. Na druhém konci cca ve čtvrtině délky nařízněte kůru kolem dokola. Delší část začněte opatrně střenkou nože naklepávat místo vedle místa. Průběžně zkoušejte, zda jde kůra stáhnout. Do rytmu klepání si říkejte: „Otloukej se píšťaličko, otloukej se mízo-lízo, nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati, krajskýmu pánu, z korbele do džbánu, ze džbánu ke studnici, přijdou na tě čtyři vlci, pátá liška, šestej pes, nežerou tě ještě dnes, mízo-lízo, zčerstva lez!“

Kůru se musí podařit stáhnout vcelku. Z části, kterou jste právně obnažili, oddělte část tvořící náustek, seřízněte z ní cca 1 mm tenký plátek a vložte ji zpět do kůry na své původní místo. Zbytek obnažené části zkraťte cca na polovinu a taktéž vraťte zpět do kůry.

Svatý Josef (19.3.)

 

Na svatého Josefa den když jasný, hospodář čeká rok krásný.
Svatý josef zatlouká kvetoucí hůl do země.
Svatý Josef s tváří milou, končí zimu s plnou silou.

 

Josef byl manželem panny Marie. Je to patron manželů, otců rodiny, vychovatelů, ale také dobré smrti (zřejmě kvůli přítomnosti Ježíše při Josefově umírání). Dále je považován za patrona celé církve. Je ochráncem dětí a mládeže, panenství a manželství. Josef byl tesař a proto je považován za patrona tesařů, truhlářů, dřevorubců, kolářů a dělníků. Bývá znázorňován se Svatou rodinou a se svými atributy - lilií, poutnickou či rašící holí a tesařským náčiním.
Svátek sv. Josefa byl považován za první skutečně jarní den. Lidé odkládali zimní kabáty a oblékali se do lehčího oděvu. Dny se prodlužovaly a bylo již více světla, proto se už ve sklářských dílnách nemuselo pracovat při umělém osvětlení. Mladí brusiči tento den oslavovali tak, že se vydali s velkou lucernou do lesa. Pověsili ji na strom a u ní se veselili, opékali maso a pili někdy až do svítání. Nakonec lampu sejmuli a zakopali, čímž pochovali i umělé osvětlení.
V Praze se na sv. Josefa pořádala josefská pouť. Konala se na Josefském náměstí (dnešní náměstí Republiky). Na venkově se konaly různé josefské zábavy. Zpívalo se a veselilo. Oblíbené byly také hry s vejci jako koulení a ťukání, podobně jako později na Velikonoce. Lidé podle počasí toho dne odhadovali, jak bude vypadat letošní úroda. Zamilované páry si toho dne kupovaly perníková srdce a slibovaly si věrnost. Na josefských trzích hospodáři pořizovali vybavení potřebné pro polní práce. Prodávala se také první mláďata, hračky pro děti nebo sladké máslové pečivo, kterým se obdarovávaly děti a žebráci.

Po Josefovi se sadí brambory. Brambor je více odrůd. Někdy se pletou rané brambory a nové brambory. Ty rané mají potrhanou slupku a nejdříve se sklízí začátkem května.

Jarní rovnodennost (20. nebo 21.3.)

 

Jedná se o první jarní den. Při rovnodennosti je den přibližně stejně dlouhý jako noc, střed slunce je přímo nad rovníkem. Od tohoto milníku se dny postupně prodlužují, převládá světlo nad tmou, otepluje se.
V minulosti se vykonávaly oběti nadpřirozeným přírodním bytostem. Dnes můžeme toto období využít k prvním jarním výletům a piknikům nebo k jarnímu úklidu. Můžeme si dát výzvu úklid provést ve stylu nontoxic přírodními prostředky jako jsou ocet, soda, citrónová šťáva, apod.

Půst (46 dnů před velikonoční nedělí)

Období půstu trvá od popeleční středy do velikonoční neděle. Je to čtyřicetidenní období očisty a každý týden se nese v duchu určité energie. Každá neděle má svůj název odvozený od zvyků, které naši předci vykonávali. Zvláštností je, že neděle nejsou postní. (Proto 40 dní půstu, přestože začíná 7 týdnů před velikonocemi.)
V průběhu půstu je doporučeno přerušit konzumaci masa, tučných pokrmů a alkoholu. Zato navýšit příjem luštěnin, zeleniny ve vařeném či dušeném stavu, kysaného zelí a ryb. Kromě masových pokrmů je vhodné odříkat si i jiné věci, které nejsou nezbytné (káva, sladkosti, čas strávený na sociálních sítích, televize, apod.). Tradičně byly zapovězeny také taneční zábavy.
Pro křesťany je toto období cestou k přiblížení k Bohu. Nejpřísnější půst dodržují na Popeleční středu a Velký pátek, kdy se drží tzv. přísný půst neboli půst újmy, při kterém je dovoleno najíst se dosyta jen jedenkrát za den. Podle současného postního řádu je půst újmy závazný od dokončeného 21. do dokončeného 59. roku života. Mladistvým mezi 14. a 21. rokem a starším po dovršení 59 roku se v těchto dnech ukládá pouze půst zdrženlivosti od masitých pokrmů. Nemoc, těžká tělesná práce nebo jiný podobně vážný důvod od povinnosti újmy osvobozují. Ani v minulosti se půst zřejmě netýkal dětí, těhotných, starých a nemocných osob.
I pro nevěřícího člověka může být dodržování půstu určitým přínosem, sloužit k zamyšlení nad svým životem a k osobnímu rozvoji. Nebo třeba přinést nový požitek z jídla a vnímání jiných chutí, než jsme zvyklí.
Myšlenkami půstu jsou celkové zklidnění a rozjímání, lepší naladění se na své tělo, sebepoznání.
Každý večer půstu by měl člověk před usnutím přemýšlet o tom, jak prožil den a jaké myšlenky ho provázely. Eventuálně si vše zapsat. Po pár dnech přijde na to, že některé myšlenky se opakují a s těmi může dále pracovat.

Půst se tradičně týkal masa hodně i z toho důvodu, že bylo dřív méně dostupné než teď. Našla jsem různé informace o přísnosti půstu. Podle některých by pokrmy neměly být ani připravovány na živočišných tucích. Místo másla a sádla se v receptech hodně objevuje například lněný olej.
Různé zdroje praví, že v některých etapách půstu byla zapovězena i vejce. Bylo to asi spíš z důvodu, že slepice v tomto období moc nenesly. V čase velikonoc naopak snášely vajec hodně, proto se ta hojně objevují i v tradičních velikonočních pokrmech.

Půst je skvělou možností zamyslet se nad svým stravováním a najet na zdravější jídelníček. Půst není hladovka. Sice se vynechává maso, ale jinak se konzumují naprosto plnohodnotná jídla. Krom ryb, luštěnin, mléčných výrobků, jsou pro půst typická i jídla ze široké palety obilovin, typické jsou pohanka, špalda, jáhly nebo třeba kroupy. Hodně se zařazovaly také pokrmy z brambor. Brzy na jaře se na lukách sbíraly listy šťovíku, polníčku, čekanky a další druhy zelených listů a jedly se jako salát.
Pro zdravého dospělého člověka bez těžké fyzické aktivity může být dobře sestavená bezmasá strava přínosem. O vhodnosti půstu by se ale měli zamyslet lidé s nějakým zdravotním omezením nebo větší potřebou živin. Jste-li těhotná, kojící, na bezmléčné dietě...není nutné se trápit bezmasým půstem. Stejně tak není vegetariánská strava vhodná pro malé děti, které potřebují kvalitní zdroje dobře vstřebatelného železa, jehož deficitem jsou zejména v prvních letech života ohroženy. Půst lze pojmout i jako odříkání jiných požitků. Třeba omezení užívání technologií či sledování televize, apod.

Popeleční středa

 

(Černá, Smetná, někde se říká Škaredá, ale tento název patří spíš středě v týdnu před Velikonocemi)

lat.  dies cinerum, feria quarta cinerum

46. den před Velikonoční nedělí

Popeleční středa, kdo nemá kožíšek, promrzne až běda.
Bude-li ve středu popeleční vítr nebo vichr, pak celý půst větrný bude.

Tento den je oznámením konce masopustu a začátku půstu. Je to těžší den s energií smutku. Den zpytování svědomí po bouřlivé masopustní zábavě. Je připomínkou Ježíšovy výzvy k pokání.
V katolických kostelích se žehná popel ze spálených "kočiček" (větévek samčích stromů vrby jívy s jehnědami) svěcených o loňské Květné neděli (viz. dále). Na Bílou sobotu se větévky pálí v předvečer slavnosti Zmrtvýchvstání. Tento popel se dřív sypal věřícím na hlavu se slovy: "Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!", dnes už stačí jen klasické symbolické znamení křížku na čele se slovy: "Obraťte se a věřte evangeliu!".Připomíná se pomíjivost tohoto života.
Tento den se tradičně pekl žitný chléb.

Holení mužů ženami (Klobouky u Brna)

Byly to v podstatě trestné výpravy. Pokud ženy zastihly muže na začátku půstu ještě v hospodě, mohly je oholit. Místo holičského mýdla použily zpěněný vaječný bílek, místo břitvy přiostřenou dřevěnou třísku, červenou řepou imitovaly tekoucí krev. Ženy, které takto chodily vybavené i židlí, ubrusem, děravými dvířky od kamen... holily i pocestné. Říkaly si "pulbírky" od slova "pulbírovat" či "pulvírovat", což je starodávný výraz pro holení. Večer se sešly u některé z nich a daly si „rosolku“ (sladký likér Rosogliose), aby slepice dobře nesly.
Muži to ženám někdy "opláceli" takzvaným podkůváním, při němž "kovář" odchytával pro změnu děvčata, a "okoval" je starými podkůvkami.

Podobný zvyk holení byl i na Přeloučsku – tzv.“praní zástěr“. Tam ženy chodívaly s hrncem s rozpuštěným mýdlem a štětkou natíraly mužům tváře. Muži se ale mohli vykoupit penízkem a namydlení se tak vyhnout. Za takto získané peníze, pak ženy nakoupily rosolku, kterou společně popíjely.

„Kvok“ (Žďánicko na Hodonínsku)

Opět to tak trochu souvisí se slepicemi, protože ty na Moravě kvokají. Jednalo se o hostinu s cukrovím a sladkou kořalkou, při níž se sešly jen ženy a pořádně si přihly, aby se urodilo hodně drůbeže a dobytka.

 

Další zvyky

 

O popeleční středě se nesmělo nic šít, protože by se tím slepicím „zašily ďupky“ a nenesly by. Na Bydžovsku se nedoporočuvalo prát prádlo, neboť by mu to nepomohlo a zůstalo by špinavé po celý rok.

Na Ledečsku chodil po vsi směšně oblečený člověk s nerozsvícenou lucernou. Obcházel stavení a říkal, že hledá ztracený masopust. Když ho pustili dovnitř, prohledal za smíchu všech celou domácnost a nakonec byl obdarován zbytky z masopustu.

Kdo se na Popeleční středu napil svěcené vody, byl chráněn před komáry. Ze stejného důvodu někde muži pili o Popeleční středě kořalku.

Pytlový čtvrtek

Následoval po Popeleční středě, a přestože už spadal do období půstu, dojídaly se ještě potraviny zbylé od masopustního úterý. Název může být odvozen od koledních pytlů nebo od pytlového režného roucha, které se nosilo během postního období. Je také možné, že vychází z pojmenování “zpytlovat”, tedy vše sníst, zlikvidovat. Konzumace potravin tento den probíhá v soukromí a bez oslav.

6 neděl před Velikonocemi

Černá neděle 

 

(Liščí, Fialová, Samometná, Pučálka, někde se už této neděli říká Pražná, což je spíš název pro druhou postní neděli) 

latinsky Invocabit

První neděle po Popeleční středě. 

 

Dospělé ženy si oblékaly černé šaty ve znamení smutku za Ježíše Krista a k obědu vařily naklíčený (napučený) hrách.
Celý den probíhá v tichosti a rozjímání. Je možno jej vyplnit manuální prací. Hospodyně měly ve zvyku tento den poklízet domácnost (proto název Samometná).
Úctu k tomuto dni a celému půstu jde vyjádřit i jiným způsobem než oblečením smutečního šatu. Můžete si vymyslet svůj vlastní projev vážnosti.
Název Fialová je odvozen podle barvy kněžského roucha při mši.
Hlavním atributem první postní neděle je specifický pokrm z naklíčeného hrachu opraženého s kořením zvaný pučálka. Dnes už můžeme hrách konzumovat tak, jak jsme zvyklí, třeba jako hrachovou kaši nebo polévku, nebo jej nahradit cizrnou.

Na Chodsku se pučálce říkalo pálenec. Jedla se zde o čtvrté postní neděli, kdy končívaly přástky a začínala práce na poli, což bylo třeba oslavit. Některé zdroje naznačují, že pučálka a pálenec mohla regionálně být dvě podobná jídla. Jako pučálku jsem našla spíše pokrm z naklíčeného opraženého hrachu a pod pojmem pálenec hrách pouze nabobtnaný a pečený v troubě tak, aby měl kůrku.

Na Hané děvčata pekla pučálku na škaredou středu a jedla se pak v hospodě. Tu, která s nimi pučálku ještě nepřipravovala, poslaly do vsi vypůjčit si smyšlený "pučálník", aby se jí dědina vysmála.
Pučálník byl muž, který měl oblečen kožich naruby, chlupatou beranici na hlavě a kolem pasu zástěru naplněnou sazemi. Obcházel stavení, a tomu, kdo mu otevřel, naházel do světnice smetí a umazal ho sazemi.
Pučálnice byly ženy, které pučálku prodávaly na trzích a jarmarcích.
V některých oblastech (zejm. Západní Čechy) se pečou slané preclíky, jinde koláče s černým mazáním (Jihlavsko).
Na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku se Černé neděli říkalo Liščí. Maminky dětem tajně napekly slané preclíky sypané mákem, solí nebo semeny penízku rolního a ráno je rozvěšely na stromy a keře navlečené na pentlích nebo vrbových proutcích. Platilo, že kolik bylo v domácnosti dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí s preclíky. Dětem se ráno řeklo, že tudy běžela liška a přinesla jim preclíky a měly je za úkol hledat.
V některých krajích obcházela domácnosti žena převlečená za lišku. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, a pak jim dala preclík. Někdy nosila také kořalku dospělým. Odešla, když dostala nějaký úplatek. Někde ještě vykrápěla obydlí vodou za pomocí kropáče ze slámy, aby se urodilo dost mláďat a úrody. Říkalo se, že kde běhá liška, tam se narodí dítě. 
Podobný zvyk se jiný postní den prováděl také na Zbirovsku a v Kostelci u Vorlíka. V Kostelci ve středu 3. postního týdne a na Zbirovsku až na 4. postní neděli.

Pražná neděle 

 

(Suchá, někde též Černá, Sazometná) 

latinsky Reminiscere

Dostala název od tradičního pokrmu, který se tento den konzumoval. Pražmo byla namáčená nedozrálá obilná zrna (ječmen, pšenice, žito) nebo klasy, které se dále pražily a vařila se z nich polévka nebo kaše.
Jako symbol střídmosti se také obědvala česneková polévka s osmaženou houskou nebo kroupami (oukrop), šoulet (zapečený hrách a kroupy), s jablečným kompotem.
Na večeři se konzumovala ryba, která symbolizuje pokoru půstu a připravenost naslouchání.
Tento den bylo povoleno i malé množství alkoholu, jako např.řídké postní pivo.
Muži se scházeli a rokovali o úrodě, přemýšleli, kolik čeho letos zasejí nebo probírali obchod či plány do nadcházejícího roku. Při té příležitosti si mohli dát panáka režné, která se pálí z obilí, čímž zároveň vzdali úctu obilí, úrodě a zemi.
I ženy se mohly sejít a dát si panáka rosolky nebo nějakého likéru, typicky ořechového.
K alkoholu možno přikusovat méně tučné sýry či tvarohy nebo jíst rybí pokrmy či luštěniny.
Na Brtnicku se této neděli říkalo Černá a pekly se velké koláče slazené medem, které měly dvojí černé mazání – mák a povidla.
Také by měly být do této neděle vymeteny všechny komíny.
I vy dnes můžete vzdát úctu obilí, chlebu a zemi, sejít se s přáteli na panáka a rokovat o svých plánech. Připravit se třeba na následující pracovní pondělí.

Kýchavá neděle 

 

(Kýchavná) 

latinsky Oculi

Ve středověku se tento den konaly bohoslužby za ochranu proti moru. Prvním příznakem této nemoci bylo kýchání.
Název tohoto dne je tedy odvozen od kýchnutí a lidových pověr se k němu vztahujících.

Kolikrát kýchneš, tolik let budeš živ. Kolikrát kýchneš, za tolik let zemřeš.
„Pozdrav Pánbůh.“ „Pomáhej Pánbůh.“
Kýchnutí je také symbolem porozumění, stvrzeným konstatováním:“Je to pravda.“

Lidé se modlili a prosili za své zdraví. Někde se tradovalo, že kdo si tento den třikrát kýchne, bude zdravý po celý rok (Bydžovsko). Naši předci se snažili těmto kýchnutím napomoci užitím šňupacího tabáku, pepře či bylinek (sušené květy konvalinek nebo kýchavice).
Na oběd se vařila pórková polévka, bramborové šišky v opražené strouhance a celerový salát.
Šišky z bramborového těsta jsou známy pod názvem šlejšky nebo na Moravě šlíšky nebo šulánky.

Družebná neděle 

 

(Družbandlice, Družbadlnice, Družebadlná, Středopostní, Růžová, Růžební, růžebná, chudá hůrka, pálenec)

latinsky Laetare

Naši předci se tuto neděli scházeli (družili se) a domlouvali námluvy. Mladíci chodili žádat o ruku své milé. Většinou to bylo tak, že ženich s družbou přišel do domu, kam chtěl o pomlázce přijít na námluvy.
Přísnost půstu byla tento den rozvolněna. Mnohde se konaly tancovačky. Pekly se velké koláče s bohatou náplní a několikerým mazáním zvané „družbance“. Někde nosily panny a mládenci první květiny na oltář ke svěcení.
V některých krajích se vítalo jaro. Děvčata vodila po vsi bíle oblečenou královnu ozdobenou červenými pentličkami a pozlátkovými hvězdičkami.
V některých krajích bylo zvykem zbylé drobečky rozhazovat na pole pro dobrou úrodu. Někde tak činily dívky s věnečky z planých hrušek. Jinde obcházely děti stavení a zpívaly písně:

„Jaký je to družbanec bez koření, bez vajec, panímámo, dejte pár vajec.“

V Klenčí na Chodsku končívaly tuto neděli přástky zábavou zvanou „spouštědlo“. Dívky se postaraly o dostatek rosolky, rohlíky a pálenec (upečený hrách posypaný cukrem a pepřem). Hoši přinesli pivo.
Na Nepomucku se odpoledne konzumovala pučálka pražená na másle s rozinkami a kořením s pokroutkami (cukroví tvaru zploštělých kuliček s mandlí zapíchnutou do středu). Toto jídlo se nabídlo budoucímu ženichovi, který přišel požádat o ruku své milé. Nejdříve mu k tomu prostřeli vidličku. Tou však nesměl jíst a měl počkat na lžíci. Pokud se do jídla pustil vidličkou, všichni se mu vysmáli.
Název Růžební nebo Růžová je odvozen od zlaté růže, která se tento den světí v Římě.
My tento den můžeme zasvětit návštěvě svých přátel nebo je naopak pozvat na oběd. Jelikož jsme v polovině postní doby, je dnes možno lehce uvolnit postní kázeň. Dopřát si lehký aperitiv a tučnější jídlo, např.polévku s drožďovými knedlíčky, rybu s brambory a jablečný závin.
Energie pochopení tento týden zhmotňuje naše přání na činy skrze rozhodnutí.
V některých pramenech je až tato neděle uvedena pod názvem Liščí dle zvyku pečení preclíků pro děti. Jak už bylo řečeno, stejný zvyk dělal na různých místech v různou dobu.

POZN: Historie pěstování mandloní na českém území sahá do 17. století. V době největšího rozmachu v Hustopečích kolem roku 1960 rostlo více než 50 tisíc mandloní na 185 hektarech půdy. Mandle se k nám i dovážely, stejně tak na trzích byly k dostání třeba i citrony, pomeranče, sušené datle a různá cizokrajná koření.

Smrtná neděle 

 

(Smrtelná) 

latinsky Judica

Název je odvozen od rituálu vynášení smrti a sahá až do dob pohanských. Mládež zhotovila panáka ze slámy a hadrů, tzv. Moranu, a tu za zpěvu nesla k potoku či řece, kam ji hodila. Tím byla symbolicky pochována zima. Je to čas proměny, pochování temné stránky v nás.
V Orlických horách se tradovalo, že vodník vyžádá tři oběti. V okolí Brna se doporučovalo na Smrtnou neděli pít kořalku, aby smrt lidi neudávila.
Na oběd se vařila třeba bramborová polévka, bosáky s kysaným zelím a cibulkou (chlupaté knedlíky) a ovocný salát. Někde jen pučálka nebo hrachová kaše s česnekem. Tento den je na většině míst přísně zapovězen alkohol.

Morana (Mořena, Mařena, Mařka, Smrtholka...)

Byla zpodobňována všude víceméně stejně: figura ze slámy umotaná kolem tyče (bidla) oblečená do ženských šatů. Byla ozdobena pentlemi a někde měla kolem krku korále z prázdných šnečích ulit nebo vyfouknutých vajec, tzv.vejdumky. Vyfouklá vejce (poucha) se používala většinou bílá, ne hnědá. Vejdumky symbolizovaly smrt a prázdno.

Někde se Smrt házela do vody, jinde z výšky z kopce nebo ze skály, někde se dokonce pálila nebo zahrabávala do země.
V některých krajích o Smrtné neděli chodila děvčátka na koledu. Někde chodily dívky s Morenou a chlapci se Smrťákem.

Po obchůzce se smrtkou následovalo vynášení líta.

Líto (májíček, létečko, nové léto) byla větička ze zeleného stromu (většinou smrček, borovička, břízka) zdobená vejdumky, pentlemi, mašličkami a papírovými ozdobami. Neslo ji děvčátko v čele průvodu. Symbolizovalo přicházející jaro a nový život. Průvod s lítem většinou končil u včelaře. Věřilo se, že tento symbol ochrání včely před škůdci. Včelař se mládeži za líto dobře odměnil a umístil je poblíž úlů.
Zvyky se v různých oblastech mírně lišily. Na Moravě se o Smrtné neděli vynášela zima a jaro se přinášelo až o neděli Květné. V Čechách se obojí dělalo o Smrtné neděli.

Tradovalo se, že z toho domu, ze kterého by se chlapec obřadu vynášení smrti nezůčastnil, by do roka někdo vážně onemocněl nebo zemřel.

Někde se Morana před vhozením do vody odstrojovala ze šatů nebo zapálila. Po „usmrcení“ Zimy bylo zvykem z místa s křikem rychle utíkat. Kdo by zůstal pozadu nebo upadl, do roka by zemřel.

Na Zábřežsku chodily dívky po vsi už týden před Smrtnou nedělí a prosily o hrách na pučálku, kterou pak jedly na hostině po obřadu vynesení Smrti ze vsi.

Někde chodily se Smrtkou jen dívky, jinde dívky i chlapci. Slaměná figurína symbolizovala nejen zimu a smrt, ale všechno zlé jako nemoci, chlad, úzkosti, strach, nedostatek jídla. Její odstranění ze vsi bylo provázeno radostí všech zůčastněných.

Na Bydžovsku bylo zvykem dávat do každého okna kousek lnu, aby v tomto roce nikdo nezemřel.

Pokud se u vás zvyk vynášení zimy nedělá, můžete se na něj zajet někam podívat. Také si však můžete vyrobit vlastní zmenšenou Moranu a udělat tento rituál jen v rámci vaší rodiny. Nemusí být jen ze slámy a dřeva, ale třeba ze starého pečiva, kterého se pak v řece nají ptáci a ryby. Vhodnějším krmivem pro vodní živočichy jsou ale ovesné vločky a odřezky zeleniny.

Tento den je takový poslední termín, kdy můžete zasadit velikonoční osení, aby jste je měli k dispozici na velikonoční svátky. Ideální termín sadby je 10 dnů před Květnou nedělí.

Výroba vejdumků (poucha)

Syrové vajíčko umyjeme vodou se saponátem, propíchneme na obou vrcholcích jehlou několika vpichy, aby vznikl menší otvor. Do jednoho otvoru s citem foukáme tak dlouho, až druhým otvorem celý obsah vajíčka vyteče. Pak vejce propláchneme tekoucí vodou.

Lazarova sobota se slaví v sobotu před nedělí Květnou. Tento den se věří, že mrtví vstávají z hrobů a procházejí se po světě. Lidé proto navštěvují hřbitovy a přinášejí květiny a svíčky na hroby svých blízkých.

Květná neděle 

 

(Palmová, Květnice, Květnica, Beránková, Pašijová)

 latinsky Dominica in Palmis de Passione Domini

Připomíná příjezd Ježíše do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali palmovými listy, které pak vhazovali pod jeho nohy.
Naši předkové tradičně trhali cca dva týdny předem větvičky jívy, které nechali vyrašit – tzv. kočičky (kocanky, koťátka, barušky, bahníře). Místy se nosily také větvičky lískové, jasanové a březové. Ty se pak nechávaly v kostele posvětit. Posvěcené kočičky sloužily jako dekorace, zastrkávaly se za svaté obrázky a užívaly se v lidovém léčitelství. Zapichovaly se také na okraj pole. Někde se jimi hladil nebo švihal dobytek při první pastvě. Někde se svazky větviček zdobily pentlemi. Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela žádná jedovatina.

Zelená ratolet (palma, beran, schvoště, rahno, jehníd, palmový bič) je symbolem naděje a radosti, a také vítězství. U nás se krom jívy a jasanu využívala také líska, zimostráz, buxus, střemcha, brslen, klokočí nebo bříza

Pokud byla Květná neděle v pozdějším období, uchovávaly se ratolesti v chladu a temnu, aby neodkvetly příliš brzo. Na Květnou neděli se loňské větvičky spálily a vyměnily se za nové čerstvě posvěcené. Popel se pak používal o Popeleční středě.

Na Květnou neděli se nesmělo nic péct z obavy že by se pak v sadech neurodilo ovoce. Zapekl by se květ na stromech.
Květná neděle má optimistiké ladění. Lidé si oblékali nové oblečení. Obydlí se vymetlo zelenými ratolestmi, aby se odstranila veškerá zhýralost a nemravnost.
Člověk, který tento den našel zlaté vejce od černé slepice s bílou chocholkou, měl uříznout vrbový proutek a vejce schovat pod slámu. Před půlnocí pak obojí vzít na křižovatku lesní a polní cesty. Vejce tam položit a proutkem zamávat k jihu, severu a východu. Pak by se měl zjevit duch a vyplnit tomu člověku každé přání.
Na Rokycansku rodiče důkladně přetáhli své potomky po zádech, aby nebyli líní.
Kdo se narodí na Květnou neděli, rozumí řeči rostlin a dobře zná jejich léčivé účinky.
Na oběd se tento den hodí zeleninová polévka, fazolky na smetaně s bramborami a vločkové či máslové sušenky.

Použité prameny:

Boledovičová, M., Kindlová, M.: Tradinář, Smart Press, s.r.o., 2019
Trnková, K.: České zvyky a tradice, Studio trnka, 2021
Příkazská, T.: Lidové tradice pro šikovné ruce, XYZ, 2020
Bezděk, E.: Rituály šťastné rodiny, Došel karamel, 2021
Kondrová, M.: Kuchařka tradičních pokrmů na Slovácku II, Region Slovácko, 2021
Postní řád, 1974
Skopová, K.: Hody, půsty, masopusty, Akropolis, 2014
Bestajovský, M.: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce, Jaro, Computer Press, 2004
Skopová, K.: Velikonoční svátky o století zpátky aneb Jarní tradice v české domácnosti, Akropolis, 2021
Zemanová, H.: Rytmus roku s Hankou Zemanovou, Smart Press, 2021
Paterko, L.: Naše tradice, 2017