Duben je radostný čas plný zrození nového života a plodnosti. Rodí se mláďátka. Začíná růst listí dubům. Od brzkých ranních hodin zpívají ptáci. Vše kvete. Zahradnické práce jsou v plném proudu. Stejně tak, jako pečujete o sazeničky, můžete hýčkat i zárodky svých plánů a tužeb.
Přichází svátky jara, které oslavují plodnost, ztělesňují přání dobré úrody a vítají nový život. Tento měsíc vrcholí Velikonoce, nejdůležitější křesťanské svátky a na konci měsíce nás čeká tajemná filipojakubská noc. Velikonoce mohou symbolizovat náš přerod z jedné životní etapy do další - přeměnu housenky v kuklu a potom v motýla.
Mezinárodní oganizace ICAN (The International Cesarean Awareness network) každoročně vyhlašuje duben měsícem císařských porodů.
Pranostiky
Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň.
Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje.
Chladnější duben bez sněhu – jasný a teplý květen.
Je-li v dubnu krásně a povětří čisté, bude květen nepříjemný jistě.
Na mokrý duben přichází suchý červen.
Bouřky v dubnu zvěstují dobré léto.
Jaký duben – takový říjen.
Teplé deště v dubnu, teplé dny v říjnu.
Duben hojný vodou – říjen vínem.
Panská láska a dubnový sníh za mnoho nestojí.
Dubnový sníh pole hnojí a déšť požehnání přináší.
Co si duben zazelená, květen mu to spálí.
Duben suchý, rolníku hluchý.
Duben chladný, deštivý, úroda nás navštíví.
Přehled
Svátky svatých:
Svatý Vojtěch (23.4.)
Svatý Jiří (24.4.)
Tradiční svátky
Postní neděle (část vychází na březen)
Pašijový týden (poslední týden před Velikonocemi)
Konec půstu
Pašijový týden:
Modré pondělí
Šedivé úterý
Škaredá středa
Zelený čtvrtek
Velký pátek
Bílá sobota
Boží hod velikonoční
Velikonoce (pohyblivé svátky mezi 22.3. a 25.4.)
Červené pondělí
Provoda
Filipojakubská noc (30.4.)
Státní svátky:
Velký pátek
Velikonoční pondělí
Významné dny:
Mezinárodní den ptactva (1.4.), Mezinárodní den dětské knihy (2.4.), Světový den zvýšení povědomí o autismu (2.4.), Mezinárodní den spodního prádla (3.4.), Mezinárodní den proti nášlapným minám (4.4.), Světový den vitamínu C (4.4.), Světový den krys (4.4.), Mezinárodní den mrkve (4.4.), Mezinárodní den svědomí (5.4.), Mezinárodní den sportu za rozvoj a mír (6.4.), Světový den zdraví (7.4.), Vzpomínka na genocidu ve Rwandě (7.4.), Mezinárodní den Romů (8.4.), Mezinárodní den sourozenců (10.4.), Světový den Parkinsonovy choroby (11.4.), Mezinárodní den solidarity osvobození politických vězňů (11.4.), Mezinárodní den letectví a kosmonautiky (12.4.), Světový den monitoringu diabetiků (14.4.), Světový den hlasu (16.4.), Světový den hemofilie (17.4.), Mezinárodní den památek a sídel (18.4.), Mezinárodní den radioamatérů (18.4.), Světový den investičních fondů (19.4.), Mezinárodní den svobody tisku (20.4.), Světový den marihuany (20.4.), Den čínského jazyka (20.4.), Světový den kreativity a inovací (21.4.), Evropský den akcí proti rasismu (22.4.), Den Země (22.4.), Mezinárodní den žen v ICT (22.4.), Světový den knihy a autorského práva (23.4.), Den anglického jazyka (23.4.), Světový den španělského jazyka (23.4.), Mezinárodní den skautů a skautek (24.4.), Světový den laboratorních zvířat (24.4.), Mezinárodní den boje proti kolonialismu, Anti-Colonialism Day (24.4.), Světový den boje proti malárii (25.4.), Světový den delegátů (25.4.), Mezinárodní den vzpomínky na Černobyl (26.4.), Světový den duševního vlastnictví (26.4.), Světový den grafiky (27.4), Světový den sdružených měst (27.4.), Mezinárodní den smutku (27.4.), Světový den bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (28.4.), Mezinárodní den tance (29.4.), Mezinárodní den imunologie (29.4.), Den pracoviště (30.4), Mezinárodní den jazzu (30.4.)
Sezónní potraviny
Zelenina: ředkvičky, cibule
Skladované: celer, česnek, růžičková kapusta, mrkev, pastiňák, petržel, pórek, červená řepa, zelí bílé a červené, brambory
Ovoce: skladovaná jablka
Divoká zelenina: medvědí česnek, bršlice kozí noha, violka vonná, jahodník obecný (list), kopřiva dvoudomá, pampeliška lékařská, popenec obecný, ptačinec žabinec, rebříček obecný, jitrocel kopinatý, kozlíček polníček, sedmikráska obecná
Tradiční jídla
Špenát z kopřiv
Jidáše – pečivo pokapané medem představující provaz oběšence. Mělo různou podobu. Mohly to být placky s opakovanými řadami vpichů, geometrické tvary stáčené z válečků těsta nebo figurální pečivo zdobené kořením a rozinkami. Někde se pekly z rohlíkového těsta, jinde byly spíš podobné koláčům nebo těstu vánočkovému.
Mazanec – mastný kořeněný sladký chléb s množstvím vajec. Symbolizuje slunce nebo tělo Páně. Řetízek mandlí kolem bochánku má symbolizovat Kristovu korunu.
Beránek – upečený ve formě z těsta byl náhradou za jehněčí pečeni tam, kde si nemohli dovolit opravdovou.
Hlavička, hlavnička – velikonoční nádivka, která obsahuje hojně vajec a zelených bylin, např.kopřiv.
Kosmatice – toto starobylé jídlo má dvě varianty. První má sezónu okolo Velikonoc a je to slaná domácí buchta (nebo dnes už spíš kupovaná veka), která se smaží v těstíčku s nasekaným kontryhelem (lidově kundrlátek, rosička). Druhá verze se dá připravit okolo Letnic a je to květ bezu černého usmažený v omeletovém těstíčku.
Boží milosti – křehké cukroví tvaru trojhranných nebo čtyřhranných placek, smažené na másle a obalené cukrem.
Velikonoční věnec – z kynutého těsta podobného vánočce
Jehněčí pečeně
Tipy na tvoření a aktivity
Výroba dekorací z vejdumků (vyfouklá vejce), např. věnec
Zdobení létečka (malý smrček, borovička nebo břízka symbolizující jaro)
Pletení pomlázky
Barvení a zdobení vajec vařených natvrdo
Výroba velikonoční dekorace
Výroba věnečků z pampelišek
Výroba kostýmů a dekorací na Čarodějnice
Příprava májky nebo výroba malého májíčku
Apríl (1.4.)
Prší-li na 1.dubna, bývá mokrý máj.
Nejedná se o původně českou tradici, ale tento zvyk u nás zdomácněl. První písemné zmínky o aprílu u nás jsou z r. 1690 od Bartoloměje Chrystellia z Prahy. Častější zprávy o aprílovém vyvádění jsou z konce 18. století..
1. dubna a stejně tak 30. dubna bylo zvykem častovat své příbuzné a známé aprílem. Dnes bychom možná řekli „kanadskými žertíky“. Obvyklé bylo „oběti aprílu“ poslat koupit nebo vypůjčit neexistující předmět, třeba bublinku do vodováhy, červené hřebíky, zaječí peří, apod. nesmysly. Tento den si každý musí dávat pozor, aby nenalétl nějaké mystifikaci.
Slovo apríl souvisí s latinským názvem pro duben, ale také se slovem „aperire“ (otevírat), což souviselo s jarním otevíráním přírody, což přináší uvolnění a radost. Přeneseně se také hovoří o aprílovém počasí, které je velmi proměnlivé.
První apríl není jen „svátek blázností“. V lidové tradici se praví, že právě tento den se Jidáš oběsil na stromě. Tento den se nedoporučovalo setí a chození do lesa. O nářadí vyrobeném tento den se věřilo, že přináší smůlu.
Velikonoční svátky
Boží hod velikonoční se slaví o první neděli po prvním jarním úplňku.
Svatý týden (Pašijový týden)
Pašije jsou vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista. Nemusí to být jen přímo znění Evangelia, ale také umělecká ztvárnění jako dramatické hry, liturgická čtení nebo hudební skladby.
Týden před Velikonoční nedělí a Velikonočním pondělím se nazývá Svatý nebo Velký. Je vyjádřením víry, pokory, oddanosti, zrady, odpuštění, zapření a znovuzrození kvality v nás. Podobné svátky tu bývaly už dříve před křesťanstvím. Oslavovaly konec zimy a zrození jara.
Průběh posledních dnů Ježíše Krista zobrazuje křížová cesta (kalvárie), která má 14 zastavení. Je v každém kostele, ale najdeme ji i venku v přírodě, kde většinou míří do kopce. Křesťané ji tradičně procházejí na Velký pátek.
Svatý týden je poslední týden čtyřicetidenního půstu. Je vyhrazen velkému úklidu.
Bílilo se, vymetaly komíny, myla okna, drhly podlahy,...Uklízely se zahrádky, sekalo se, hrabalo, sázelo se nebo naopak se v některé dny sázet nesmělo. Připravovaly se nové šaty.
Barvila se vajíčka, peklo tradiční pečivo, pletly se pomlázky.
Je doporučeno tento týden nosit na sobě něco bílého jako symbol světla a nového života.
Před velikonocemi se konávají ranní pobožnosti, kterým se říká pandělinky. Typicky se konají brzy ráno, ještě než jdou lidé pracovat. Ale kupříkladu v Pošumaví bývá touto dobou ještě sníh, a tak se tyto pobožnosti konají až o čtvrté hodině odpolední.
Modré pondělí (Velké, Žluté)
Tradičně to byl volný den, kdy se mělo zůstat doma a nemělo se pracovat. V některých zdrojích jsem ale našla, že právě tento ten se měl zahájit velký jarní úklid domácnosti.
Název Modré pondělí je odvozen od barvy látky, kterou se zdobily kostely. Modrá je symbolem věrnosti, pokory a smutku, ale také je to barva roucha Panny Marie. Německy modrá „blau“ znamenalo „práce neschopný“ nebo “podnapilý”. Dětem tento den začínaly jarní prázdniny (vakace).
Modré pondělí je prvním dnem přípravy na Velikonoce, které jsou po půstu vrcholem našeho sebepoznání. Tento den máme prožít vklidu a mlčenlivosti. Ráno poděkovat za další nový den, ale i přírodě a světu kolem nás.
Tradiční výzdoba stolu je velikonoční osení (ječmen zasazený do květináčku cca 10 dnů předem) a v něm posazený zajíček a kuřátko jako symbol nových začátků. Také kraslice zavěšené na stuhy (malovaná vyfouknutá vejce), které zde symbolizují plodnost.
Šedivé úterý (Žluté, Tlusté)
Název se odůvodňuje počasím typickým pro tuto dobu. V dubnu je počasí proměnlivé, takže někde může být slunečno a jinde zataženo. Šedivé ale také podle pavučin, které bychom měli vymést z domu. Tento den je zasvěcen práci. Ženy poklidí, připraví vše potřebné na vaření, pečení a barvení vajec. Muži se poohlédnou po vrbovém proutí na pomlázku, zkontrolují dům a zahradu. Někde se myla okna a bílily zdi. Jinde se to dělalo až o škaredé středě.
Žlutá je barva slunce a světla, kterého je v této době již více. Je to barba věčnosti, cnosti, rozumu, úcty a symbolizuje i Boží světlo.
Také se říkalo Tlusté úterý, protože to byla poslední příležitost se najíst před dalším půstem.
Škaredá středa (Sazometná, Černá, Smetná)
Den, kdy Jidáš zradil Ježíše Krista. Tradice však velí, že bychom se tento den neměli mračit nebo nám to zůstane celý rok.
Tento den bylo zvykem důkladně vymést komín a úklidem vyhnat zlé duchy. Na oběd se podávalo škaredé jídlo, např. bramborák natrhaný na kousky, aby nevypadal dobře, i když dobře chutná.
Tento den byl také ve znamení velkého pečení. Pekly se tzv. Jidáše, které tvarem připomínaly provaz, na kterém se Jidáš po zrazení Krista oběsil. Tradičně se podávaly na Zelený čtvrtek k snídani.
Někdy se tento den vylévalo kyselo (polévka ze zbytků kvásku po zadělání chleba), čož symbolizovalo rozloučení s jednotvárnou postní stravou.
V některých krajích si lidé přinesli do kostela polínko dřeva. Před kostelem je pak opálili na hranici místo Jidáše. Doma z něho pak nadělali loučky, tedy tenké třísky na zátop. Louček se pak o Velké neděli zapichoval společně se svěcenými kočičkami z květné neděle do rohů polí, aby byla dobrá úroda. Velikost ratolestí a louček měla svá pravidla.
Pilné hospodyně v tento den stloukaly máslo a pak jej přepuštěné přinesly do kostela na svěcení.
Někde bylo tento den zvykem mužů zavést své ženy do hospody, krátce pojíst a popít a „spláchnout popelec“ (křížek z popela udělený na čelo o Popeleční středě jako znamení pokání).
Tento den se vymetaly komíny, což bylo důležité i z praktického důvodu - snižovalo to riziko vzniku požáru.
Zelený čtvrtek
Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
Zeleným čtvrtkem začíná Svaté (nebo Velké) třídenní. Tomu období vládne klid, půst, ticho a mlčenlivost.
Zelený čtvrtek je den odpuštění a očisty. Zelená barva symbolizuje znovuzrození. Je to den poslední večeře Páně. Zelená byla louka, na které se Kristus modlil. Zelené bylo mešní roucho, které se na některých místech tento den užívalo. Český přívlastek zelený mohl vzniknout také zkomolením německého Greindonnerstag (Lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Tento den bylo zvykem odpouštět kajícím se hříšníkům a přijímat je zpět mezi věřící.
Tento den se doporučuje omýt se ráno studenou vodou nebo se projít bosky ranní rosou, což můžete zopakovat i na Velký pátek. Jedly se převážně zelené pokrmy (hrachová polévka, nudle se špenátem, zelný salát, špenát z kopřiv, apod.). Pivovary na tento den vaří zelené pivo.
Vynášelo se smetí z domu na nejbližší křižovatky, aby jste se zbavili blech. Tlučení paličkou o hmoždíř mělo vyhnat myši. Neměli byste si od nikoho nic půjčovat a s nikým se nehádat. Odměnou bude rok bez hádek a příliv financí. Pokud jste jidáše nenapekli včera, můžete těsto na ně zadělat dnes. Sníst je pomazané medem znamenalo zdravý rok.
Obecně sníst tento den před rozedněním pečivo namazané medem mělo po celý rok chránit před uštknutím hadů a žihadly vos a snad i před lidským uřknutím. Také se tento den vyséval len a hrách, což mělo zaručit dobrou sklizeň. Před východem slunce se mělo zatřást všemi stromy v sadě, aby byla dobrá úroda.
Zvony odletěly do Říma. Naposledy zazněly při ranní mši, a pak se ozvou na Bílou sobotu večer. Jejich zvuk nahradily klapačky, řechtačky a vrkačky. Místo zvonů děti ráno a večer obcházely v průvodu domy. Na Bílou sobotu dostaly za svou práci od každého majitele domu syrové vajíčko.
Zvuk řechtaček doprovázený říkačkami měl vyhánět Jidáše. Někde v čele průvodu chodil chlapec, který měl řechtačku v podobě malého trakaře, tzv.tragač.
Honění Jidáše
Zvyky se v různých krajích lišily. Někde Jidáše představoval chlapec v čele průvodu. V jiných krajích děti vybíhaly z kostela a ten kdo vyběhl jako první byl Jidáš, jinde to byl zrzavý chlapec. Někde se Jidáš honil v poledne, jinde večer. Bylo k tomu různé říkání, např.
„My Jidáše honíme
a dřevem mu zvoníme.
Kdo ho viděl, ať nám poví
o nevěrným Jidášovi.
Ó Jidáši nevěrný, cos to učinil,
že jsi Pána Krista židům prozradil?
Za to musíš v pekle hořit,
s čertem, ďáblem se tam mořit.
Až Jidáše chytíme,
do ohně ho hodíme.“
Když skončili, zvolali: "Cruciferum ďáblum" na znamení, že se již Jidáš smaží v pekle. V některých oblastech měl Jidáš slaměnou masku, kterou kluci na konci průvodu spálili nebo vymáchali ve vodě.
Když zazní kostelní zvony naposledy, má si každý zacinkat penězi. Pak se ho budou držet celý rok.
V Orlických horách se do studny házel chleba namazaný medem, aby se v ní celý rok držela voda. Odpoledne se nepracovalo.
Po západu slunce se doporučovalo, aby hospodář obešel své stavení a vykropil jeho okolí svěcenou vodou z nového hrnku. Kropit se nesmělo rukou, ale věchýtkem ze slámy. Mělo to stavení uchránit před čarodějnicemi.
Bylo také zvykem pošlehat podlahu i peřiny proutkem posvěceným na Květnou neděli.
V západních Čechách se věřilo, že zůstane-li ve vesnici mrtvola některého ze sousedů na Zelený čtvrtek nebo Velký pátek či Bílou sobotu, vypukne v dědině brzy požár.
Sedmikráska má tento den zvláštní moc. Podle starých pověr prý přivolává lásku. Může přivolávat i ztraceného milence, ale když je prý sedmikrásek příliš, pak přinášejí utrpení a bolest, protože prý oznamují, že budou umírat děti. Podle starého přísloví našich babiček: „jak je teho moc, to mřu děcka“ .
Bylo zvykem jíst jen jedno syté jídlo za den (tzv. půst újmy) a na Zelený čtvrtek to byla večeře.
Tradiční večeře na zelený čtvrtek má svou symboliku. Přípitkem je voda – vyjadřuje čistotu. Hlavním jídlem je ryba a chléb (pokora a síla všedního, obyčejného dne). Na závěr se podává červené víno (symbol smrti a znovuzrození). Tabule by měla být slavnostně vyzdobená. Zvykem je obléci si něco zeleného. Tato večeře je připomenutím poslední večeře Ježíšovy.
Velký pátek
Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.
Křesťané si připomínají smrt Ježíše Krista. Hlavními symboly tohoto dne jsou ticho, půst a rozjímání. Naši předci přisuzovali tomuto dni tajuplnou moc a měli respekt k silám země. Tento den je ve znamení energie uzdravení. Začít by se měl ranní koupelí nebo omytím vlažnou vodou. Třeba v potůčku nebo prostě v tekoucí vodě. Ta má dnes magickou moc než se jí dotknou první sluneční paprsky. Dívkám například dodá krásy a odstraní pihy.
Na Volyňsku se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak levačkou hodili za hlavu. Mělo je to chránit před bolením zubů.
Hospodář by se měl ráno v sadu pomodlit u každého stromu nebo aspoň poděkovat za příští úrodu.
Tento den bychom neměli hýbat se zemí, proto se nedoporučuje pracovat na zahrádce, přesazovat květiny, lézt na skály, dupat a tančit, ale ani prát a věšet prádlo. Věřilo se, že prádlo by se toho dne namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
V krajích s tradicí plátenické výroby se předly tzv. pašijové nitě, kterými se pak dělalo na šatech několik stehů na ochranu před zlými duchy. Švadleny se snažily z pašijových nití ušít košile, které měly nositele uchránit před blesky.
Na Kladensku se jedla čočka, která měla do domu přinést peníze.
Na Bydžovsku se tento den nesmělo nic půjčovat, poněvadž půjčená věc mohla být očarovaná.
Nedoporučovalo se ani nic vynášet z domu.
Velkopáteční vodě se říká “jordánka” a má ochranné účinky. Používala se na pečení, vykrápění obydlí, mytí náčiní, přípravu chleba…Omývali se jí lidé i hospodářská zvířata (např. kravám vemena).
Magická moc se přisuzovala vodě padající z mlýnského kola, ale i vodě všeobecně. Pramenité vodě, která se toho dne přinášela nemocným do stavení, se říkalo „tichá“ nebo „mlčavá“, protože ten, kdo ji nesl, cestou s nikým nepromluvil, aby neztratila svou moc.
Tento den se také v domácnostech uhasínají ohně a svíce na znamení, že uhasnul i život Ježíše Krista.
Jedná se také o magický den proti krtkům a škůdcům.
Magická síla je nejen ve vodě, ale i v hlíně, zelených ratolestech, ohni, železe, popelu, vejcích, česneku nebo medu. Ráno se při vstávání stoupá na železo, vaří se odvar z průtů z česneku, kterým se pak vykrápí místnosti. Žíly se pomazávají česnekem a medem proti uhranutí, utopení a úderu bleskem. Všechny magické úkony jsou posilovány mlčením, nahotou nebo chůzí pozpátku.
Hospodář ráno řinčel řetězy, aby vyhnal myši ze stavení.
V tento den je možné spatřit čarodějnice, jak se perou na potoce.
Rituál na uctění gnómů a všech dalších bytostí
Dělá se na Velký pátek, ale také první jarní den 21. března
Gnómové jsou mytické bytosti vyznačující se malým vzrůstem a spřízněností se zemí.
Na louku, zahradu či do lesa přineste trochu mléka, které nalijete do mističky vydlabané z kůry. Mléko patří k nejcennějším rituálním obětinám, protože je první potravou řady tvorů na naší planetě.
Na Velký pátek se otevírají hory a vydávají své poklady. Z hory Blaník v noci vyjedou blaničtí rytíři zkontrolovat zem, nehrozí-li jí nebezpečí.
V noci vykvétá kapradí, které má kouzelnou moc. Kdo ho natrhá, bude chráněn před nemocí a zlými silami. Najít je, však není lehké, díky strážcům lesa.
Poselstvím třetí odpolední hodiny je uskutečnění. Vyšleme-li v tento čas modlitbu za uzdravení či naše blízké, měla by se vyplnit, i kdyby se měl stát zázrak. Podle evangelií umřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. V tento čas se také scházejí věřící k zvláštní bohoslužbě. Výzdoba kostela je chudá, bez květin a svící, zvony a varhany mlčí.
Do kostela se lidé chodí poklonit ke Kristovu hrobu a probíhá obřad líbání kříže.
Vhodným jídlem k obědu jsou jidáše – sladké kynuté pečivo potřené medem. K večeři brambory na loupačku s máslem a mlékem nebo dle chuti s tvarohem a cibulkou.
Tento den bylo zvykem pečení mazanců. Při zadělávání těsta a pečení hospodyně do mazance prostřednictvím myšlenky rituálně vkládá přání hojnosti a štědrosti pro celou rodinu. O velikonoční neděli se rodina sejde u snídaně a bochánek posvětí. Společně vyřknou poděkování za hojnost a štědrost, které se jim dostává prostřednictvím jídla. Pak mohou mazanec společně posnídat.
Bílá sobota (Čistá, Svatá, Světelná)
Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní.
Znamenala konec půstu. Je dnem oplakávání smrti Ježíše Krista a následné radosti z jeho vzkříšení. Ráno se ze stavení vymetla špína novým koštětem, aby bylo čisto celý rok. Někde se i bílilo. Tento den je ve znamení ohně a vody. S vodou je spojen rituál křtu. Název tohoto dne je odvozen od bílého roucha nově pokřtěných. Bílá barva symbolizuje nevinnost. Křest je přijetím do společnosti. Podobný iniciační rituál má v různých obměnách každá kultura.
S vodou je spojen také další zvyk. Voda, kterou nabereme ve studánce tento den má léčivou sílu. Můžeme si ji uskladnit ve sklepě či lednici a používat po celý rok jako lék na horečku a podlitiny. Kdo se tento den napije vody přímo ze studánky, bude mít správnou a zdravou komunikaci po celý rok.
V kostelech je tento den ticho. Přes den se mše neslouží, ani další svátosti kromě posledního pomazání a svátosti smíření. Bohoslužba se koná až večer. Po několika dnech ticha se opět rozezní varhany a zvony.
Před kostelem se světí oheň jakožto symbol obnovení života a světla (tzv. Jidášovy ohně). Věřící si od něj mohou zapálit bílou svíčku a odnést si posvěcené světlo domů. Pokud máte plynovou troubu, můžete na posvěceném plamínku i péct tradiční pečivo. Na Bílou sobotu se peče beránek a mazanec a někde se zdobí vajíčka, ale ta je ideální připravit až v neděli, aby byla čerstvá. Také se plete pomlázka.
Ráno všechny hospodyně uhasily oheň a vzaly si polínko, které přiložily před kostelem do ohně, který se světil. Kamna a pec pak večer roztopily posvěceným ohněm. Přes den se tedy pravděpodobně tradičně nic nepeklo.To až večer.
Popelem z posvěceného ohně pak hospodář posypal louku. Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a zapichovaly se do pole, aby bylo úrodné. Ohořelé oharky z tohoto ohně se ve staveních dávaly za trám jako ochrana proti požáru.
Hospodáři chodili do sadu a třesením probouzeli stromy ze zimního spánku.
Tento den bychom měli opět začít očistou svého těla vodou. Obléci si bílé šaty, pánové bílou košili. Každý by si měl obléct i něco nového, aby ho „nepokakal beránek“. Na stole by neměly chybět bílé svíce a čistý bílý ubrus.
Oběd by měl být ještě střídmý. Třeba nudle s mákem nebo fleky s houbami, polévka čočková a mrkvový salát. Velikonoční nádivka zvaná hlavička se tento den připravovala bez masa.
Sváteční hostina s masem se uspořádala až večer po návratu z kostela.
V okolí Litomyšle a Havlíčkova Brodu pekly dívky velký zdobený koláč zvaný „toml“, kterým podarovaly mládence. Ti zase přinesli kořaličku v ozdobné láhvi.
Domácnosti, ve kterých se nestihl úklid, byly terčem humoru od sousedů. Na střechy se vynášely různé předměty, aby byly lidem na očích, například nářadí.
V některých oblastech se vysypávaly tzv. chodníčky lásky podobně jako na první máj.
V některých krajích bylo tento den zvykem čištění (otevírání) studánek, jinde se dělalo o jarní rovnodennosti nebo až na Letnice. Já o něm více napíšu až v souvislosti s Letnicemi.
Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční
Prší-li o velikonočním hodu, bude v létě nouze o vodu.
Hlavní velikonoční svátky začínají na Bílou sobotu. Obřad Velké noci se odehrává po západu slunce, v pozdních nočních hodinách nebo až v neděli před rozbřeskem. O Velké noci (ze soboty na neděli) Ježíš vstal z mrtvých.
V kostele se zhasnou všechna světla a věřící se shromáždí venku, kde je zapálen velikonoční oheň. Přichází kněz a jeho pomocníci v bílých rouchách. Nesou velkou velikonoční svíci, tzv. paškál, na které je uveden aktuální letopočet. Uhlíky a dřívka z velikonočního ohně měly chránit zvířata a lidi před nečistými silami a přinést prosperitu. Lidé ohořelá dřívka ve tvaru kříže zapíchávali do polí.
Na Kravařsku se konaly slavnostní jízdy na koních s křížem do polí.
Na ranních mších se žehnaly přinesené mazance, beránci, vajíčka, chléb a někde i víno. Beránek je symbol oběti Ježíše Krista (beránka božího). Zabíjení beránka v době velikonoc spadá už do židovské tradice na památku vysvobození z Egypta. Živý beránek byl tím pečeným nahrazen zřejmě už někdy ve středověku, a to z finančních důvodů. Opravdového si málokdo mohl dovolit.
Boží hod velikonoční je jedním z nejradostnějších dnů v roce. Ukazuje, že smrt není konec, nýbrž začátek nového života. Údajně i slunce, když ráno vychází, si třikrát radostně povyskočí. Naši předkové si tento den přivstali a šli na kopec podívat se na východ slunce.
Do kostela se chodilo v nových šatech. Hospodyňky byly tohoto dne osvobozeny od domácích prací. Nesměly ani stlát postel..
Tradiční oběd byl velmi bohatý. Býval masový vývar, jehněčí nebo kůzlečí maso nebo malá kuřátka či holoubátka s nádivkou z jarních bylinek. Typický je také špenát z mladých kopřiv a vaječné pokrmy.
Část pokrmů posvěcených v kostele se dala také domácím zvířatům, poli a studně, aby byla dobrá úroda a dostatek vody.
Celý den je spojen s obřadním pečivem, zejména s mazancem a od 19. století také s beránkem, který se často i vystavoval na okně. Mazanec symbolizuje slunce a dělá se z podobného těsta jako vánočka, jen obsahuje více vajec. Kynuté těsto nabývá na objemu a symbolizuje bohatství a prosperitu. Sladký chléb je také symbolem eucharistie (těla Páně). Před pečením se na něm dělal křížek a žehnal se.
Na Moravě bylo zvykem po návratu z kostela pojídat posvěcená vejce nalačno před dalším jídlem. Vejce se rozkrojilo na tolik dílů, kolik bylo členů rodiny, a ti jej společně pojedli. To mělo sloužit k upevnění rodinných vazeb a soudržnosti.
Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo už v kostele vestoje.
Děti hledaly v zahradách sladké pečivo, které jim nosil skřivánek.
Byt se tento den zdobil jarními barvami jako je zelená, žlutá, modrá, červená a bílá. Ke květinové výzdobě patřily narcisy, březové větvičky, prvosenky či hyacinty.
Pokud to již neudělali včera, mohou dnes chlapci plést pomlázku a dívky barvit vajíčka, ideálně odpoledne v kruhu dalších přátel.
Velikonoční pondělí (Červené, Mrskané)
Na Velikonoce jasno – bude laciné máslo.
Den radosti a největších radovánek. Má energii přátelství. Tradice opět velí obléci si něco nového, aby nás nepokakal beránek. Muži ráno vstanou, vezmou pomlázku a koš na výslužku a vyrazí vyšlehat své kamarádky, sousedky, apod., čímž dávají najevo svou náklonnost a přátelství, zkrátka, že jim nejsou lhostejné. Pro nezadané muže je to příležitost k námluvám nebo aspoň k projevení lásky své vyvolené. Někde dokonce chlapci čekali na dívky, aby je vyšlehali, když šly ráno z kostela.
Pomlázka vyjadřuje mužskou sílu, mužský princip v nás. Rozhodně neznamená nadřazenost. Vyšlehání by mělo být jen dotekem vrbovým proutkem, ne bitím a trestáním. Je to magický akt omlazení, symbol rodící se síly přírody, plodnosti, zdraví a vitality. Ženský a mužský princip se propojuje. Při doteku přechází do ženy síla proutku i mužova. Slovo pomlázka je odvozeno od „pomlazení“. Na Valašsku, Slezku a Hrozenkovsku se pomlazovalo poléváním studenou vodou.
Pomlázky se účastní muži všech věkových kategorií. Stejně tak by měly být vyšlehány všechny ženy. Nepomlazená dívka by podle pověry do roka uschla. Je povinností žen muže potom odměnit malovaným vejcem. Obdarovává se vždy vejci plnými, což je symbol života. (Vyfouklá vejce symbolizují smrt a prázdno.) Dříve chlapec, do kterého byla dívka opravdu zamilovaná, dostával vejce obarvené načerveno.
Červená je symbolem životní síly a odpuzuje škodlivé síly. Někdy se Velikonocím říká “červené svátky”.
Pokud šlo o vážnější známost, dostával chlapec od dívky “uzel” - vyšívaný šátek se jménem vyvoleného, ve kterém byla výslužka (30 malovaných vajec, hnětýnka a sametová látka na vestu. Chlapec pak nosil tento šátek kolem krku a na oplátku pak koupil dívce na pouti marcipán, šáteček či prstýnek.
Chlapec, který přišel do domu první, byl nejvíce obdarován a jeho pomlázkou hospodyně vyšlehala domácí zvířata, aby se omladila.
Při koledování chlapci často říkali různé velikonoční koledy. Například: „ Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný. Nemáte-li malovaný, dejte aspoň bílý. Šak vám za to slepička snese zase jiný, v komoře v koutku na zeleném proutku.“
Pomlázka ve většině krajů probíhá dopoledne. Někde je zvykem opozdilé koledníky, kteří přijdou až po poledni, polévat vodou. Jinde odpoledne chodí na pomlázku dívky, někdy dokonce v mužských krojích. Někde dívky chodí pomlázku oplatit až v úterý. Na Valašsku děvčata říkávala: „Dnes je naše.“ A hoši odpovídali:“Dnes je toho, kdo obdrží.“ A šlehali se navzájem.
Dříve se odpoledne mládež bavila různými hrami s vykoledovanými vejci. Například koulení vajec do důlku podobně jako se hrají kuličky nebo tzv. sekání vajec, kdy jeden drží vejce v dlani s mezerou mezi palcem a ukazovákem a druhý má hodit minci tak, aby se v této skulině zasekla. Soutěže, kdo vyhodí vejce výš, aniž by mu spadlo a rozbilo se. Ťukalo se vejcem o vejce a prohrál ten, komu vejce dříve prasklo. Vejce se také koulela po nakloněné rovině „na valbisku“ a soutěžilo se, komu se dokoulí dále. Občas někdo k hrám tajně podstrčil vyfouknuté vejce naplněné kolomazí.
Vejce se často zakopávala v rozích polí a chlévů, aby zajistila jejich plodnost.
K jídlu se dnes podává velikonoční nádivka Hlavička, velikonoční věnec z kynutého těsta, mandlový mazanec, boží milosti, pochutiny z vajec nebo jehněčí pečeně.
Na jihu Čech je zvykem napéct ptáčky z těsta na jidášky a schovat je dětem s vajíčkem na zahradu. Někde dětem schovává nadílku a vajíčka zajíček nebo kohout, což je zvyk původně z Německa. A někde nosí nadílku na pole skřivánek. Na Berounsku a Křivoklátsku nadělovala liška.
Večer se konala zábava s muzikou.
Velikonoční symboly
Vajíčko
Symbol plodnosti, úrody, života, narození, návratu jara a díky skořápce i bezpečí.
Je to hrob, který skrývá život, tedy symbol zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Základním zdobením vajec je barvení načerveno ve znamení prolité krve Ježíše Krista, s nádechem zlatavé barvy, ve znamení jeho věčné slávy. Oba tyto odstíny lze zachytit barvením v cibulových slupkách. Staročeský výraz „kraslice“, tedy krášlené vejce, se objevuje před rokem 1466. Staroslovanské „krasnyj“ znamená červený.
Vejce se zdobila mnoha technikami, např. roztopeným voskem nanášeným špendlíkem, barvením přírodními barvivy (cibulové slupky, červená řepa, aj.) a rezervováním vzoru rostlinným materiálem, obtáčením slámou, nitěmi, aj.
Mnohdy to byla úplná umělecká díla. Na Moravě se vejce před zdobením konzervovala pomalým až šestihodinovým vařením, kdy potom už nebyla ke konzumaci, ale ani se nezkazila.
Doma můžete zkusit vejce barvit povařením s „přírodními barvami“. Jsou slabší než chemické, takže je lepší používat vejce bílá, na kterých lépe vyniknou. Před barvením můžete na vajíčka připevnit gázou nebo nití lístky a různé přírodniny, které na vajíčku vytvoří pěkný vzor.
Barvy: žlutá (šafrán nebo krátce cibulové slupky, kurkuma s octem), červená (slupky z červené cibule+ocet, červené zelí, červená řepa), fialová (borůvky, bezinky), zelená (lipový květ, kmín, šafrán, mladé žito, špenát, olšová kůra), fialová (lipový květ, kmín, šafrán), hnědá (čaj, cibulové slupky, dubová kůra), šedá (saze+rezavé hřebíky)
Pomlázka
Nejstarší zmínka o tomto nástroji pochází ze 14. století z pamětí pražského kazatele Konráda Waldhausera.
Je to svazek spletený ze 6-12 vrbových proutků.
Pomlázku by měl muž uplést každý rok čerstvou, aby nebyla suchá. Při pletení do ní vkládá svou energii. Do pomlázky se vplétala červená stuha nebo nit. Pomlázky mohly mít různou velikost, od malých, co se vešly do kapsy, až po velké obřadní.
Šlehání symbolizovalo předání svěžesti, mladosti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Děvčata se šlehala, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. Hospodář také vyšlehal čeládku, domácí zvířata a ovocné stromy.
Pomlázka měla různé názvy: binovačka a vinovačka (pletená z prutů vinné révy), dynovačka (Chodsko), houdovačka, hodovačka, koleda (Vranovsko), kyčkování, kyčkovanka, kyčka (Opavsko), mrskút, mrskot, mrskut, mrskanda, mrskačka (Morava), pomihod, pamihod, pomrhod (Rakovnicko, „Pomni hody do provody“), sekačka (Žďársko), šlahačka, šlahání, šlehačka, vyplácání (Jihovýchodní Morava), šmigrust, šmirgust, šmekúst, šmekustr, šmykustr, šmerkust, šmerkous (Severní Morava, východní Čechy), tatarec, tatar (střední Morava), korbáč, karabáč (Morava, turecky kyrbáč je bič), žila, žíla, metla, švihačka, šihačka, šihota, čugár, kančúch, roučačka...
Po splnění svého účelu se pomlázka vrací zemi. Sundají se pentle a pruty se zasadí ideálně do lokality, odkud pochází.
Pentle, mašle
Dívka mohla po vyšlehání navázat chlapci pentli s tajným poselstvím: červená – má ho ráda, modrá – má u ní naději, zelená – je oblíbený, žlutá – nezájem
Já vám nechci brát chuť slavit Velikonoce nebo někomu ji tím možná dodám, ale je tam ještě jedna symbolika, a to je oslava ženství, cyklu a rozmnožování. Například Svatý týden je ekvivalent menstruačního cyklu. Pomlázka zas jednoznačně značí pohlavní styk. Spletené vrbové pruty jsou falický symbol, polévání vodou ejakulát.
V některých krajích si dívky, které chtěly do roka otěhotnět, neoblékaly ten den spodní prádlo.
Velikonoční svátky nekončí Velikonočním pondělím, ale pokračují dalších 50 dní až do Letnic, což je vlastně 7. neděle velikonoční.
Období povelikonoční
Velikonoční úterý
Platilo “robské právo” neboli “babská tatrovačka”. Což znamená, že tento den chodily koledovat ženy. Za švihání pomlázkami nebo polévání vodou dostávaly od mužů peníze, sladkosti nebo pálenku. Když je přestupný rok, mohou dívky koledovat i na velikonoční pondělí.
V Praze se tento den konala u Královské obory Stromovka oslava s názvem Slamník. Stále zde existuje Hostinec Na Slamníku.
Slamník neboli strožok
Průvod cechu krejčovského, který se konal po velikonocích v Praze. Řemeslníci nesli břízu očištěnou od spodních větví, na níž byl zavěšen velký slamník. Došlo se na prostranství, kde se pak pod slamníkem hodovalo a tancovalo. Byla to oslava jara a lásky, ale i mistrovských zkoušek, které se v tomto období konávaly. Po jejich úspěšném složení se mládenci mohli oženit.
Vynášel se starý slamník, který se naplňoval slámou čerstvou a sloužil dále jako matrace. Prakticky šlo o městskou obdobu vynášení smrti. Na slamníku byly přivázané dvě figury - panna a mládenec.
Obora Stromovka byla tento den otevřena veřejnosti a procházel tudy slavnostní průvod. Jelikož během slavnosti docházelo často k excesům, byla potom veřejnosti uzavřena do r. 1804.
Druhý den pořádal cech ševcovský podobnou slavnost s názvem Fidlovačka.
Fidlovačka
Konala se v Nuslích od počátku 19. století až do začátku 20.století. Pořádal ji obuvnický cech ve středu po Velikonocích. Název nese podle jednoho ze ševcovských nástrojů.
2. velikonoční neděle (Bílá, Provoda)
Tradičně jí u nás končí velikonoční hody. Nazývá Bílá podle bílého křestního roucha, přijatého při křestních obřadech Bílé soboty, které novokřtěnci při bohoslužbě slavnostně odkládali. Je to také den prvního svatého přijímání.
Pojmenování provodní je odvozeno od poutí a průvodů konaných v tento den na hřbitov. Toto uctění zesnulých bylo jarním ekvivalentem dušiček. V předjaří byla nejvyšší úmrtnost.
U východních církví se tomuto dni také říká neděle sv. Tomáše a při službách je vzpomínáno setkání sv. Tomáše se vzkříšeným Kristem.
Svatý Vojtěch (23.4.)
O svatém Vojtěchu, chladno dobytčeti i člověku.
O svatém Vojtěchu před zimou pod střechu.
Pocházel z rodu Slavníkovců. Narodil se kolem r. 957. Byl to druhý pražský biskup. Přispěl k založení prvního mužského kláštera v Čechách. Byl zabit na misijní cestě k Prusům r. 997.
V předvečer tohoto svátku chodívala děvčata do lesa chytit mládě divokého holuba. Musel to být sameček. Někdy si ho raději koupila u hajného nebo dřevařských dělníků. O mládě se potají starala, dokud neumělo létat. Pak časně ráno, když všichni spali, šla do černé kuchyně, kde provedla rituál a říkání a nechala holoubka vyletět komínem. Pak dívka dosáhla všeho, po čem prahla, což byla většinou svatba.
Čarovali také holubáři.Získali kůži lišky zabité před sv. Jiřím. Na sv. Vojtěcha kůži připevnili na tyč a vyhnali jí všechny holuby z holubníku, Pak vylezli na střechu, tyčí několikrát zatočili a připevnili ji ke komínu. Na střechu pak přilétali cizí holubi a pomíchali se s domácími, s nimiž pak k radosti holubáře vlétali do holubníku.
Svatý Jiří (24.4.)
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.
Před Jiřím sucho, po něm mokro.
Svatý Jiří k létu míří.
Svatojiřské květy sklízí mráz.
Svatý Jiří vstává, zemi odmykává, aby rostla tráva, všelijaké kvítí na věnečky vití.
Na co se svatý Jiří usměje, na to se svatý Marek zamračí.
Fiala růsti nemůže, až jí Jiří pomůže.
Udatný rytíř Jiří k máji jasný den šíří.
Tento světec je patronem skautů, pocestných, vojáků, zbrojařů, rolníků nebo řezníků. Žil ve 3.století. Byl za císaře Diokleciána mučen za svou křesťanskou víru. Od 12.století je zobrazován jako rytíř na bílém koni zabíjející kopím saň. Rytíř je neohrožený bojovník za víru a drak je zlo.
Podle lidové víry se tento den otevírala země, proto se nemělo na zem sedat. Neměla se pít voda ze studní, protože byla jedovatá. Byl to pro Slovany první den koupání v přírodě. Na sv. Jiří slavík poprvé zazpívá. Tento den se poprvé v roce vyháněl dobytek na pastvy. Zvířata byla na ochranu před zlými silami zdobena věnci s červenými pentlemi.
Neděli následující po tomto svátku se konala pouť na svatou horu Říp.
Čtyřlístek nalezený na sv.Jiří má čarovnou moc
Tento den vylézají hadi a štíři, ale nejsou tento den, narozdíl od vody, jedovatí. Sušené hadí maso mělo pomoct proti bolení zubů, zimnici nebo vyrážkám. Pečené hadí maso mělo pomoci porozumět řeči zvířat. Hadí jazyk se zavrtával do biče, aby koně byli pořád čerství, nebo do kosy, aby práce šla lehce od ruky. Přivazoval se k noze, aby člověk získal nadměrnou sílu, nebo se pokládal pod vlastní jazyk, aby člověk získal výřečnost.
Jiříček - kůstka ze žabí páteře - měl mládenci přinést lásku té dívky, které se kůstkou dotkne.
Filipojakubská noc, Valpuržina, Čarodějnice (30.4.)
Na Filipa a Jakuba, koníček si travičky naškubá.
Prší-li na svatého Filipa a Jakuba v noci, bude úrodný rok.
Tento den se odděluje temná a světlá část roku. Převládá živel ohně. Má ochrannou funkci před negativními silami, které tuto dobu mají povolen vstup do našich končin. Dnes se odehrává zápas mezi dobrem a zlem. V mracích mezi sebou bojují zlé čarodějnice a černokněžníci s dobrými mágy a čaroději.
Jiná verze je, že čarodějnice dnes mají své sabaty, obcují s ďáblem a páchají své rejdy. Aby lidé byli ušetřeni dopadu něčeho špatného, pálí na kopcích velké ohně, které pohltí každé zlo. Vatry plní funkci božího ohně a očisty. Kolem ohňů se prováděly rituální tance a oblíbenou zábavou bylo přeskakování plamenů, čímž se lidé zbavovali všeho nečistého, co se v zimním období nastřádalo a zároveň se chránili v období nadcházejícím. Tomuto rituálu se říká „pálení čarodějnic“. Kolem ohňů se i vodil dobytek. Někde se zapalovaly ohně dva - mužský a ženský a dobytek se provázel mezi nimi. Celý tento den byl ve znamení ochrany úrody a domácích zvířat před zlými silami. Váže se k tomu řada zvyků a rituálů. Dříve se totiž stávalo, že dobytek při přechodu na mladou trávu uhynul, což se dávalo za vinu čarodějnicím
Tento den se také připravuje májka. Muži pokácí vzrostlý jehličnatý stromek (třeba smrček), který zbaví kůry a vršek nechají zelený. Ženy upletou na vršek věnec z chvojí a ozdobí jej pentlemi, apod. podle regionálních zvyklostí. Na prostranství, kde se schází, jej nad ránem vztyčí. Máj musí být hlídaná, aby ji zlý soused z jiné vesnice nepokácel.
Do období Letnic pak spadá slavnostní kácení máje.
Ještě něco o původu tohoto svátku. Jeho kořeny sahají do keltského svátku Beltain ("jasný oheň), který spadá mezi jarní rovnodennost a letní slunovrat. Začíná radostnější část roku, kdy je víc slunce, tepla a jídla. Keltové zapalovali tento den nový oheň a uhasínali starý. Oheň byl symbolem života a slunce, ale také očištění. S jarem se probouzela láska a vášeň. Páry chodily do přírody spojit plodné síly s přírodou a zemí. Tato noc byla také považována za nejplodnější v roce, což mohou využít páry toužící po děťátku.
Název Filipojakubská noc pochází od křesťanské církve. Kdysi se 1. května slavil den těchto apoštolů. Církev slavila svátek na připomenutí vysvěcení římské baziliky s ostatky těchto apoštolů.
Svatá Valpurga byla světice, která působila v klášteře v Německu. Byla to ochránkyně před pohanskými rituály, patronka šestinedělek a dětí. Byla to britská misionářka, která putovala s Filipem a Jakubem po Německu.
Za bývalého režimu byla ideologická snaha pálení čarodějnic přehodnotit na tzv. ohně míru.
Vy si můžete vytvořit své vlastní rituály proti čarodějnicích nebo si s dětmi na čarodějnice hrát a u ohně všelijak „čarovat“. Líbí se mi také nápad vytvořit si čarodějnici třeba z papíru a napsat na ni své špatné vlastnosti, co nám na nás vadí, a pak ji večer spálit. Nebo si ji naopak ponechat a smířit se tak s tím, jací jsme.
Májíček si můžete vyrobit zmenšený třeba z větvičky či stromku v květináči.
Další nápady na dubnové aktivity
V dubnu jsou už naplno zahájeny zahradnické práce. Je to období výsadby a přesazování sazeniček do záhonků.
Na jaro se dají podnikat různé výlety k účelu pozorování ptáků. Česká ornitologická společnost pořádá třeba „Vítání ptačího zpěvu“. Je potřeba si ale ráno přivstat.
Použité prameny:
Boledovičová, M., Kindlová, M.: Tradinář, Smart Press, s.r.o., 2019
Trnková, K.: České zvyky a tradice, Studio trnka, 2021
Příkazská, T.: Lidové tradice pro šikovné ruce, XYZ, 2020
Bezděk, E.: Rituály šťastné rodiny, Došel karamel, 2021
Skopová, K.: Hody, půsty, masopusty, Akropolis, 2014
Bestajovský, M.: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce, Jaro, Computer Press, 2004
Skopová, K.: Velikonoční svátky o století zpátky aneb Jarní tradice v české domácnosti, Akropolis, 2021
Zemanová, H.: Rytmus roku s Hankou Zemanovou, Smart Press, 2021
Paterko, L.: Naše tradice, 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat