Tradice v září

Přelom léta a podzimu. Rána už jsou vlhká a chladná. Přes den pociťujeme ubývající sílu slunce, ale jsou ještě dny, kdy si je ještě plně vychutnáme v krásném babím létě. Tma večer přichází nezvykle rychle. Po období sucha a navrací opět vláha a hojnost. Sklízíme další šťavnaté plody a nastává také období podzimní setby. Některé rostlinky ještě mohou stihnout letošní druhou a možná i lepší sezónu.
Kdybychom si rok představili jako jeden den, bylo by září jeho pozdní odpoledne nebo podvečer. Prolíná se jím červenooranžová barva večerních červánků, ohňů a dozrávajících červených plodů. Barvu oranžového zlata mají podzimní dýně, poslední rajčata, jablka v sadech, ale i podzimní druhy malin, jeřabiny, rakytník, plody hlohu a bezu, šípky nebo třeba plody vinné révy. Příliv vitamínů, antioxidantů a fytochemikálií má náš organismus připravit na nadcházející zimu.
Nastává období radosti a naplnění a také rovnováhy. Podzimní rovnodennost . Konec léta se přechýlí do krásně barevného podzimu.
Dětem začíná škola nebo školka a s tím přichází pravidelnější rytmus, větší rutina a dá se říct, že i zklidněnní. Končí období výletů a dovolených. Můžeme však chodit na dlouhé procházky do přírody. Sbírat oříšky, šípky, bezinky nebo třeba houby. Také přírodniny na domácí tvoření.
Podzim je období oslavy sklizně a slavností spojených se svátky svatých, tedy hodů, kvasů a posvícení.
Začátek podzimu je také čas pro úklid domácnosti včetně šatních skříní, údržbu a inventuru zimního oblečení a vybavení.
Podzim je vhodným obdobím pro oslavu svatby.

 

Přehled

Státní svátky:

28. 9. Den české státnosti


Svátky svatých:

8. 9. Narození Panny Marie
16. 9. Svatá Ludmila
28. 9. Svatý Václav
29. 9. Svatý Michael, Den svatých archandělů


Tradiční lidové svátky:

Slavnostní zakončení sklizní
Hody a posvícení, kvasy


Koloběh přírody:

22. 9. nebo 23. 9. Podzimní rovnodennost, První podzimní den

Významné dny:

Světový den kokosu (2.9.), Mezinárodní den charity (5.9.), Den otevřených dveří památek v ČR (7.9.), Mezinárodní den čistého ovduší za modrou oblohu (7.9.), Mezinárodní den gramotnosti (8.9.), Světový den fyzioterapie (8.9), Evropský den recyklace baterií (9.9.), Světový den prevence sebevražd (10.9.), Mezinárodní den spolupráce jih-jih (12.9.), Mezinárodní den čokolády (13.9.), Evropský den židovské kultury (14. 9.), Mezinárodní den demokracie (15.9.), Celosvětový úklidový den (15.9.), Světový den první pomoci (druhá sobota v září), Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy (16.9.), Den církevního školství (16.9.), Začíná Evropský týden mobility (16.9.), Den malování mandal (20.9.), Mezinárodní den Alzheimerovy choroby (21.9.), Mezinárodní den míru (21.9.), Světový den bez aut (21.9.), Evropský den bez aut (22.9.), Mezinárodní den antikoncepce (22.9.), Mezinárodní den neslyšících (23.9.), Světový den lékárníků (25.9.), Mezinárodní den kulturního dialogu (26.9.), Světový den antikoncepce (26.9.), Evropský den jazyků (26.9.), Mezinárodní den za úplné odstranění jaderných zbraní (26.9.), Světový den cestovního ruchu (27.9.), Světový den boje proti vzteklině,(28.9.) Mezinárodní den boje za bezpečný potrat (28.9.), Světový den srdce (29.9.), Mezinárodní den překladatelů (30.9.)

Pranostiky:

Teplé září - dobře se ovoci i vínu daří.
V září mnoho požárů bývá, proto se obloha rdívá.
Na dešti v září rolníků moc záleží.
Zářijový déšť polím potrava, zářijové spršky pro víno otrava.
Zářijová slota - hrstka deště, fůra bláta.
Po hojných deštích v září osení zimní se podaří.
Bouřky v druhé polovině září přinášejí mnoho větrů.
Bouřka v září - sníh v prosinci.
Bouřky v září - na jaře mnoho sněhu.
Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom.
Teplé září - říjen se mračí.
Po teplém září říjen se zle tváří.
Září víno vaří a co nedovaří, říjen dopeče.
Babí léto - léto na odchodě.
Touží-li září po rose, bude v říjnu bláta po ose.
Jaké počasí v září, tak se i březnu vydaří.
Když čečetek nevídati, hotov se na tuhou zimu.
Pěkné růže v zahrádkách věští pěkný podzimek a pozdní zimu.
Divoké husy na odletu - konec i babímu létu.
Divoké husy svačinu odnášejí a zimu přinášejí.
Září jezdí na strakaté kobyle.
Podzim na stakaté kobyle jezdí.
Podzim bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu.
Podzim v okolí snáší stodoly. Divoké husy na odletu, konec i babímu létu.
Září, na léto jde stáří.
Celé září ovoce zralé vidí a jablka klidí.
Co srpen nedopeče, září nedovaří.

Sezónní potraviny

Zelenina: brokolice, celer, cibule, cukety, čekanka hlávková, dýně, fazolové lusky, kapusta, kedlubny, květák, mrkev, okurky, paprika, pastiňák, patizon, petržel, pórek, rajčata, ředkev, ředkvičky, řepa, zelí červené a bílé, brambory, melouny
Skladované: česnek

Ovoce: Broskve, hrušky, jablka, jahody, pozdní maliny, ostružiny, švestky, víno hroznové

Bobule: šípky, bezinky, aronie, jeřabiny, rakytník, hložinky, mochyně
Sezóna sběru hub a ořechů

Tradiční jídla

Lepenice - kaše z brambor, cibule a kyselého zelí

Bramborové vdolky

Halušky

Strapačky se zelím

Bramborové škubánky, kucnoch, kucmouch – jedly se omaštěné nasladko s cukrem a mákem nebo naslano s cibulkou. Na Rožmitálsku se jen polily mlékem a posypaly brusinkovým kompotem. Tato varianta byla myslivecké jídlo známé pod názvem šterc. Na Soběslavsku se sypaly sušenými drcenými hruškami (prachanda) a říkalo se jim šuska. Na Chrudimsku se sypaly tvarohem a mastily máslem a říkalo se jim trpálky.

Cmunda – staročeský bramborák

Hrušková a švestková povidla

Marmelády

Rosol z trnek

Trnčenica – trnková omáčka podávaná k masu. Název pochází z Hané. Podkrkonoší se jí říkalo slivovice, v Polabí kocvara

Ovocný koláč s drobenkou

Domácí jablečný ocet - pokud se vyrábí z jablečného moštu, vznikne v jednom mezikroku cider - jablečné víno

Mošt

Houbové řízky

Omáčky a polévky z hub

Trdelníky

Šípkový čaj nebo šťáva ze syrového šípku

Šípkové víno

Čaj z jablečných slupek

Žahour - teplé kaše a omáčky z bezinek

Kecanda - bezinková povidla

Nápoj stoletých - ze sušených bezinek a medu

Aróniové zavařeniny a sirupy

Šťáva nebo čaj z rakytníku

Pickles -  krátce fermentovaná zelenina

Saláty s červenou řepou, například s pohankou a kozím sýrem

Řepný kvas - fermentovaný nápoj, který se v Rusku tradičně přidává i do polévky boršč

Pesta s ořechy

Ořechy v medu nebo slivovici

Vlašské ořechy s jeřabinami ve slivovici - staročeský recept na posilu a na zahřátí

Posvícenská jídla

Kaldoun – drůbková polévka

Posvícenská husa

Posvícenská nádivka

Bramborové knedlíky

Posvícenské buchty a koláče

Tvoření a aktivity:

Oslava konce léta
Oslava prvního školního dne
Sklizeň a její zpracování
Cibulový cop
Sběr hub
Sběr šípků
Vinobraní, ochutnávka burčáku
Šití pytlíčků na sušené bylinky
Výroba dekorací z přírodnin
Bramborová razítka
Výroba draka
Hrátky s větrem, např. papírový větrník
Výroba lampionu na svatého Václava

První školní den (1.9., někdy připadne i na jiný den mimo víkend)

Příprava na nástup do školy či školky by měla začít mnohem dříve, než tento den nastane. S dětmi, které ještě s pravidelnou docházkou do těchto zařízení nemají zkušenost, si o tom můžeme povídat, připravovat je na brzké ranní vstávání a ranní odchody, prohlížet s nimi obrázkové knížky s touto tématikou. Zkušení školáci si zase musí dopředu připravit aktovku a školní pomůcky. Na první den také pití a svačinu.
Dříve bylo zvykem při nástupu do první třídy první školní den přinést pro ostatní děti kornout s bonbóny a sladkostmi. Děti se při rozdělování bonbónů mezi spolužáky snadněji seznámily s ostatními.
Nástup do školy je také příležitostí děti více osamostatnit. Například jim zavést první malé kapesné, aby si mohly koupit drobnou svačinku ve školní kantýně nebo se naučit šetřit a hospodařit s penězi.
V historii školství vypadalo jinak než dnes. Časté byly i tělesné tresty. Zatímco dnes už má většina dětí pod lavicí mobilní telefon, dříve to byly například dřevěné praky nebo později tzv. flusačky (zbraň vytvořená z duté tužky). Rošťárny dnešních dětí jsou už jiné.
Před třicetiletou válkou bylo školství na dobré úrovni. Pak přišel ve druhé polovině 17. století úpadek. Učitelství nepatřilo mezi hlavní zaměstnání, spíše si jím přivydělávaly profese jako písaři, varhaníci nebo vysloužilí vojáci.
Za vlády Marie Terezie byla stanovena povinná školní docházka a začalo platit nařízení, že nejnižší škola musela být zřízena při každé farnosti.
Venkovská škola bývala umístěna v některé z chalup v hlavní světnici. Byla to jednotřídka, kde se scházely děti různého věku a učily se společně. Ty nejmladší sedávaly vepředu, pokročilejší vzadu.
Do roku 1918 vyučování začínalo a končilo modlitbou. Později byly modlitby nahrazeny zpěvem.
Velkou roli ve školství sehrál Jan Ámos Komenský, který se snažil o reformu školství. Prosazoval, že nárok na vzdělání by měli mít všichni. Učení a škola by se pro žáky měly stát hrou. Byl velkým odpůrcem tělesných trestů.
Ještě na začátku 20. století byla v chudých rodinách častá absence dětí ve škole například z důvodu, že všechny děti v rodině nemohly mít z finančních důvodů vlastní zimní oblečení. Takže v zimě, kdy nemohly chodit bosy, se ve školní docházce střídaly, protože měly k dispozici například jen jeden zimní kabát a boty, které si navzájem půjčovaly. Výpadky ve vzdělávání byly taky časté v dobách, kdy děti musely pomáhat se sezónními pracemi v hospodářství.

Svatá Ludmila (16.9.)

Naše národní patronka je nazývána matkou České země. Narodila se kolem r. 860 na hradě Pšov na soutoku Labe a Vltavy. Vyrůstala v pohanském prostředí, ale později byla pokřtěna sv. Metodějem nebo některým z jeho žáků. Provdala se za knížete Bořivoje I. Vlády se pak ujal její syn Vratislav, který se oženil s Drahomírou. Ta se po jeho smrti stala regentkou, ale výchova budoucích vladařů Boleslava a Václava připadla Ludmile. Vychovávala je v křesťanské víře, což se Drahomíře nelíbilo. Nechala Ludmilu zavraždit. Stalo se tak na hradě Tetín. Byla uškrcena vlastním závojem, aby nebyla prolita krev a nemohla být prohlášena za mučednici. U jejího hrobu na Tetíně docházelo k zázrakům. Její vnuk Václav potom nechal převést ostatky do Prahy, kde byly uloženy do chrámu sv. Jiří na Hradčanech. R.1143 byla prohlášena za svatou.

Sklizně

Ovoce

Zachovalo se mnoho pověr a zvyků spojených se stromy. Stromy bývaly uctívané, neboť se věřilo, že každý strom přinášející plody má duši, stejně jako člověk.
Na Slezku se věřilo, že strom by plakal celý rok, pokud by mu při česání ovoce někdo ulomil větvičku.
V Čechách bylo zvykem stromu, který málo rodil, zakopat ke kořenům uhynulé domácí zvíře, aby se zastyděl a napřesrok přinesl větší úrodu.
Nerodil-li strom vůbec, věřilo se, že v jeho kořenech žije had, který mu ubírá vláhu. Řešením bylo zakopat pod něj uhynulé slepé štěně nebo kotě.
Pokud strom vykvetl a odkvetl ve stejném měsíci, čekala se podle pověry hojná úroda. Pokud v jednom měsíci vykvetl a v jiném odkvetl, bývala úroda nevalná či žádná.
Při česání ovoce se mělo zpívat, aby stromu nebylo smutno. Smutný strom by nepřečkal zimu.
Na Moravě měla první ovoce ze stromku utrhnout žena, aby v dalších letech hodně rodil. Na Zábřežsku trhal první ovoce hospodář. Věřilo se, že kdyby to byl někdo jiný, stromek by následujících sedm let nerodil žádné ovoce.
Někde se u mladých stromků nechávalo první ovoce spadnout nebo je hospodář ořezal.
Na Hradecku první ovoce hospodář rozdal žebrákům, aby si zajistil dobrou úrodu na další roky.
Při sklizni se nechával jeden plod na stromě a říkalo se mu zapomnělka. Kdo by je snědl, ten by od té doby zapomínal.

Brambory

Prvními pěstiteli byli zřejmě obyvatelé Peru a Chile. Do Evropy byly dopraveny počátkem 16. století. Nejdříve do Španělka a odtud do celé Evropy. Lidé k nim nejdříve přistupovali s nedůvěrou, protože když zasadili první hlízy, mnozí nevěděli, že nadzemní zelená část rostliny se konzumovat nemá a přiotrávili se jí.
První zmínky o bramborách v českých zemích se objevují v 17. století. Pěstoval je řád irských františkánů v klášterní zahradě v Praze u Hybernů.
V té době se jim říkalo zemský jablka a na některých místech byly považovány pouze za krmivo pro dobytek.
Za vlády Marie Terezie bylo do Čech velké množství brambor dovezeno z Pruska. Lidé je nazývali podle Branibor „branibory“, z čehož zřejmě časem vzniklo dnešní brambory.
Brambory často zmírnily hlad v dobách válek a v letech neúrody jiných plodin.
Při sklizni brambor byl na poli vidět hospodář s pluhem a ženy s dětmi, které z vyoraných brázd sbíraly brambory do košíků a odnášely je na kraj pole, kde je vršily na hromadu nebo rovnou sypaly do pytlů. Kluci snášeli seschlou bramborovou nať na místo, kde si večer udělali ohýnek a v něm upekli několik brambor. Pečené brambory patřily i k častým pochoutkám pasáčků dobytka.
Když se jí nové brambory, mají se prý hodně otevírat ústa, aby příští rok vyrostly ještě větší.

Řepa

Řepa cukrovka se sklízí od konce září. Jako se chmelu přezdívá zelené zlato, uhlí hnědé či černé zlato, tak i řepa cukrovka dostala přezdívku bílé zlato.


V kruhu rodinném si můžete udělat domácí oslavu sklizně. Plodiny je potřeba zpracovat, aby dlouho vydržely a nezkazily se. Můžete je zavařovat, sušit, nakládat, fermentovat, vyrábět pasterované mošty, apod. Z takto zpracované úrody později můžete vytvořit pokrmy na vánoční stůl (marmeláda do lineckého pečiva, jablka do štrůdlu, čaje, ad.).
Zpracování úrody se mohou zúčastnit i děti. Malovat na látkové pytlíky, do kterých vložíte sušené bylinky, popisovat sklenice lihovými fixy, vyrábět cedulky a štítky, apod.
Pokud mají zpracovávané plody semena, můžete si je uschovat na další setbu.

Len

Nebývala to jednoduchá záležitost. Ve středních Čechách se len sekal ručně a z posekaného lnu se dělaly malé svazky pomocí provázků a povřísel. Povřísla (pobřísla) byla zhotovena nejčastěji z dlouhých stébel žita, později z provazu (sisalu), na jehož jednom konci byl malý špalíček pro lepší uchycení a utažení.
Po čtrnáct dnů se chodívalo len obracet, aby hezky proschnul. Poté se ze svazků postavily malé snopy a po několika dnech se svážel z pole.
Len se sklízel během prvních zářijových dnů, do oslav svátku narození Panny Marie (8.9.).
Trhačky musely len vytrhávat dobře, protože by po nich prý paběrkovaly divé ženy. Když se len dotrhával, nechávalo se několik nejdelších stébel na poli, prý aby byl napřesrok ještě vyšší. Úplně nejdelší stébla pak děvčata splétala do třípramenného copu, který zahrabávala do země. Tento obřad byl nazýván děláním věnečku Panně Marii.
V severních Čechách slavili po ukončení lnu slavnost spojenou s hudbou, tancem a zpěvem, které se říkalo koponická.
Hospodáři se někde dával věnec podobný dožínkovému z vytřeného lnu ozdobený jablíčky a sušenými švestkami. Tancovat se muselo hodně do výšky, aby napřesrok vyrostl dlouhý len.

Vinobraní

Dozrál-li hrozen do Bartoloměje, dobrým vínem sudy naleje.


Vinobraní připadá na období mezi sklizní na polích a podzimní setbou. Ve vinařských oblastech to byla jedna z největších slavností v roce. Pojem vinobraní v sobě ukrývá jak samotnou sklizeň hroznů, tak i následnou oslavu. Na mnoha místech ve vinařských oblastech je spojena s průvodem v tradičních krojích a ochutnávkou a prodejem vína.
Vinaři se modlí ke sv. Urbanovi, který je jejich patronem. Dle legendy se tento světec ukryl před pronásledovateli ve vinici a tím si zachránil život. Dalším patronem je sv. Bartoloměj, který je zobrazován s nožem podobným vinařskému. Na Moravě je vinaři uctíván sv.Vavřinec, na jehož svátek začínají dozrávat hrozny. V den svatého Vavřince (10.8.) obcházel vinohrad průvod s hořícími hromničkami a lidé se modlili za dobrou úrodu.
Slavnostnímu vinobraní předcházelo „zavírání nebo zarážení hory“. Dělalo se v předvečer svátku narození Panny Marie (8.9.). Hotař – hlídač vinohradu – nechal ráno v kostele u zpovědi posvětit kytici polních květů. Potom se odebral k vinohradu, kde nabodl na dlouhé bidlo na jeden konec jablko a k němu přivázal kytici. Potom vykopal jámu, položil přes ni ozdobené bidlo a rozdělal oheň, ve kterém spálil posvěcenou kytici z loňského roku. Nato přišel starosta s hospodářem. Třikrát obešli jámu, pokropili ji svěcenou vodou a modlili se. (Hlavně k sv. Urbanovi). Po modlitbě každý, kdo ve vinici pracoval, hodil do jámy tři hrozny vína. V jámě vztyčili ozdobené bidlo a zaházeli ji. Kolem hory se někde ještě zaráželo 12 dřevěných kůlů, které představovaly 12 měsíců vinařovy práce. Obřad zarážení hory doprovázel hluk a křik, který měl vyplašit ptáky, aby neozobávali víno. Obřad doprovázely také humorné scénky, složení přísahy hotařů a nakonec hudba a tancovačka.
Nad vinicí se tedy tímto způsobem vyvěsil slaměný vích nebo kytice a nikdo, ani majitel, do ní nesměl vkročit až do vinobraní. Víno potřebuje ke svému zrání čas. Byla to také jakási ochrana proti zlodějům. Za vstup do vinohradu v této době byly přísné tresty. Výjimku měli nemocní a těhotné ženy, kteří si mohli v horkém dni utrhnout tři hrozny.
Slavnosti vinobraní souvisely s obdobím dokončení sklizně vinné révy. Po otevření vinice přišli česáči a nožem odřezávali zralé hrozny a ukládali je do košů. Při práci se zpívalo. Když bylo hotovo, ženy košík ověnčily révou a muži si dali větévku révy za klobouky a společně se za zpěvu odebrali do lisovny. V čele průvodu jel vinař s poslední ověnčenou kádí. Popřáli hospodáři vše dobré a konaly se oslavy. Současné slavnosti se konají v první polovině září. V minulosti se víno lisovalo vyšlapáváním v kádích, vyvalováním kládou ve žlabu nebo v primitivním lisu. K vinobraní patří burčák – alkoholický nápoj získaný částečným zkvašením hroznů.
Ochráncem vinic je sv. Václav, který sám pěstoval révu a vyráběl víno.

Podzimní rovnodennost (22. nebo 23.9.)

Tento den je protkán energií rovnováhy a harmonie. Můžeme rozjímat o klidu, bezpečí, životních jistotách a přátelství. Nastává rovnováha v přírodě: co jsme zaseli, to sklízíme. Ale taky rovnováha v nás. Dnes můžeme zhodnotit, zda plníme předsevzetí, která jsme si dali na Nový rok.
Rovnodennost je okamžik, kdy slunce přechází přes rovník. Den je stejně dlouhý jako noc. Na podzim Slunce o rovnodennosti vychází na východě a zapadá na západě.Od tohoto dne začnou být dny kratší než noci. V našem pásmu se ochlazuje.
K tomuto období se váže sklizeň jablek a vína. Tyto plodiny byly významné v keltském svátku Alban Elved (Mabon). Na staré rituály navázaly oslavy hodů a posvícení. I ty stvrzovaly rodinné vazby. Pekla se velká zvířata a společně se hodovalo. Bylo také přirozené vyjádřit vděčnost za úrodu. Peklo se z nové mouky, jedly se čerstvě sklizené plody, pilo se mladé víno. Některé rituály přeneseně napodobují dřívější obětování zvířat. Např. hromadné pečení husy na sv. Martina nebo krocana na Den díkůvzdání (Severní Amerika, listopad).

Rovnodennost je příležitostí k rodinné oslavě rozloučení s létem
Připravte si dobroty z jablek a hroznů. Večer můžete s rodinou uspořádat táborák, u kterého si místo uzenin opečete jablka, brambory nebo třeba trdelníčky z těsta ovinutého okolo klacíku.
Nebo můžete zavzpomínat na letní cestování. Vytisknout fotografie z letošních výletů a dovolených a udělat z nich na zahradě výstavu pod širým nebem, na kterou pozvete rodinu a přátele.

Svatý Václav a den české státnosti (28.9.)

Na svatého Václava podzimek už nastává.
Po svatém Václavu beranici na hlavu.
Na svatého Václava každá pláňka dozrává.
Na svatého Václava českého, bývá vína nového.
Svatý Václav praví: „Pusťte krávy do otavy.“
Svatý Václav zavírá zem.


Dne 28. září v roce 929 nebo 935 zemřel Václav, syn Vratislava a Drahomíry. Byl jedním z prvních Přemyslovců, zakladatelů českého státu. Jeho výchovu ovlivnila babička Ludmila, která ho vedla ke křesťanství. Zakládal kostely a založil chrám sv. Víta. Vlastnoručně pěstoval víno a obilí pro svaté přijímání. Pečoval o chudé a vězně. Jeho bratr Boleslav ho dal zavraždit. Stalo se tak ve Staré Boleslavi před dveřmi kostela na svátek svatého Kosmy a Damiána. Po smrti byl svatořečen. Jeho ostatky jsou uloženy v Chrámu sv. Víta.
Sv. Václav je patron české země a symbol národní identity. Bývá zobrazován s korouhví, někdy s orlem a holí. Je také patronem sládků a vinařů. K svatováclavským korunovačním klenotům se pojí řada legend.¨Za ochránce a vládce České země byl prohlášen ve 12. století, kdy také vznikl svatováclavský chorál.
Až bude nejhůř, vyjedou z hory Blaník rytíři se sv. Václavem v čele. Vjedou do Prahy, Václavův bělouš na Karlově mostě klopýtne a vyrýpne z kamení kouzelný meč knížete Bruncvíka. Václav ho pozvedne a zvolá:“Všem nepřátelům země české hlavy dolů!“ A tak se stane.
Večer 27.9. se pořádaly lampionové průvody k pomníku sv. Václava, kde se konaly modlitby a farníci byli nabádáni, aby dětem dávali světcovo jméno, které bývalo velmi oblíbené. Pak se konaly bujaré oslavy s hudbou.
Dnes je 28. září státní svátek.
U sochy sv. Václava v Praze se lidé schází když něco oslavují nebo za něco demonstrují.
Na výročí Václavovy smrti se slavily poutě nebo posvícení. K svatováclavskému posvícení patří pečená husa, stejně jako k pozdějšímu martinskému.

Svatý Václav je také patron babího léta, staročeského poletí.

Tento svátek je důležitým předělem v chodu hospodářství. Od tohoto termínu se mohl dobytek vypustit na pastvu na obecní strniště, dobytek pasený na horských pastvinách se sháněl dolů do údolí. Přicházel definitivně podzim. Po svátku sv. Václava nastával čas, kdy se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Bývala vyměřena v naturáliích (vajíčka, obilí, mák, drůbež). Večer se v domácnostech začínalo svítit na práci.
Na Plzeňsku se na Václava konal svátek čeledi. Čeledíni a děvečky volili na návsi chudého krále, chudou královnu a dvořany. Králka s králem dostali koruny z pozlaceného papíru zdobené barevnými pentlemi. Jejich vyšňořený průvod pak obešel se zpěvem a hudbou ves a prosil hospodáře ve staveních o výslužku. Hospodyně jim dala většinou vajíčka a chléb a občas i kus pečínky. Čeleď krásně poděkovala, popřála hospodáři s hospodyní hodně štěstí, dobrou úrodu a pracanty v příští rok, a pokračovala k dalšímu stavení. Večer se pak z výslužky uspořádala společná hostina v hospodě.
Toho dne se také v některých místech sporadicky konala poprava kohouta, která se jinak konala o masopustu.

Tento den nás navštíví ochranné energie. Dnes bychom měli věnovat své myšlenky České zemi a procítění české státnosti, národní hrdosti a poděkování za ochranu našich tradičních hodnot.

Soudržnost, láska a hrdost – tři cnosti, kterým můžeme věnovat dnešní meditaci.

Je to také vhodný den pro výlet na místa jako je Říp, Pražský hrad, Stará Boleslav, ad.

Svatý Michael a Den svatých archandělů (29.9.)

Podle katolického kalendáře svátek tří archandělů: Michaela, Gabriela a Rafaela. Michael zvítězil v boji nad drakem. Je zobrazován s mečem a stal se symbolem vítězného božského řádu nad temnými silami. Je patronem policistů, vojáků, vysoko položených míst a bývají mu často zasvěceny kostely na vrcholcích kopců.
Jméno Rafael znamená Bůh léčí. Tento archanděl oplývá léčivou energií. Je uzdravitelem a průvodcem.Je patronem léčitelství, řeči, obchodu a vzdělanosti.
Archanděl Gabriel je andělský posel. Je mocný a silný, ale přitom s něžnými a láskyplnými energiemi. Zvěstoval Alžbětě a Marii narození jejich synů.
V tento den si můžete s dětmi vyrobit anděly z různých materiálů nebo vložit dětem pod polštář kartičku s andělským vzkazem.

Hody a posvícení

V Čechách posvícení, na Moravě hody, na Valašsku krmáš. Drží se v neděli po svátku patrona místního kostela nebo kaple. Posvícením se připomínalo výročí vysvěcení kostela. Už týden předem se pekly zvací koláče a s pozváním se roznášely příbuzným a sousedům. Slavnost pak vždy trvala několik dnů. Zpravidla od soboty do úterý s ústřední nedělí, kdy se konaly bohoslužby. Hodovalo se, tančilo, součástí byly i různé zvykly specifické pro danou obec. Na Moravě se v rámci hodů stavěly máje.
V 18.století se císaři Josefu II nelíbilo, že se každou chvíli někde slaví nějaké posvícení a odvádí to lidi od práce. Měl proto cíl zavést jedno společné posvícení pro všechny. Určil termín po svátku sv. Havla (16. října). Tomuto posvícení se říkalo císařské nebo havelské, ale i tak si každá obec nadále držela posvícení vlastní.
Nejčastěji se drží posvícení svatováclavské, martinské a havelské. Někde se drží svatovavřinecké, michalské, sv. Anně, aj. světcům. Poslední termín je o sv. Kateřině. Pak už končí světské radovánky a začíná advent.
Hody a posvícení byly původně oslavy sklizně. Byly výrazem poděkování a vděčnosti za dobrou úrodu. Kvasy jsou většinou rodinné oslavy zpracování úrody (nakládání, kvašení, zavařování, sušení) a u nás mají stále velkou tradici.
K hodům a posvícením i k možnostem zpracování úrody a vytvoření zásob potravin na zimu se budu v příštích měsících ještě několikrát vracet.

Použité prameny:
Boledovičová, M., Kindlová, M.: Tradinář, Smart Press, s.r.o., 2019
Trnková, K.: České zvyky a tradice, Studio trnka, 2021
Příkazská, T.: Lidové tradice pro šikovné ruce, XYZ, 2020
Bezděk, E.: Rituály šťastné rodiny, Došel karamel, 2021
Skopová, K.: Hody, půsty, masopusty, Akropolis, 2014
Bestajovský, M.: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce, Podzim, Computer Press, 2004
Zemanová, H.: Rytmus roku s Hankou Zemanovou, Smart Press, 2021
Paterko, L.: Naše tradice, 2017
Janovec, L.: Český rok včera a dnes, SUN s.r.o., 2023