Září a říjen jsou přechodné měsíce mezi létem a zimou. Přechod z období tepla, světla a vlhka do části roku, kdy je chlad, vítr, sucho a větší temnota, může být náročný a projevit se jako první nachlazení, zhoršení nálady nebo porucha spánku. Proto je vhodné zahájit určitá opatření, aby se tomuto předešlo. Zejména přejít na střídmější jídelníček, neplánovat si náročné aktivity na večery, omezit po setmění sledování obrazovek a podniknout kroky k posílení imunity. Podzim je období, kdy je vhodné pít čaje a jíst teplé polévky. Zařadit více fermentované potraviny, zejména mléčné výrobky jako je jogurt a kefír, kvašenou a nakládanou zeleninu, nebo pečivo z kvásku. Kontrastem k letním listovým salátům je konzumace jídel z kořenové zeleniny. Kořeny jsou symbolem stability a síly. Rostou v temnotě a tichu a jsou ukotveny pevně v zemi.
Podzim v říjnu začíná být nádherně barevný. Rána jsou chladná. Den je kratší než noc. Vše dozrálo a je již téměř sklizeno. Užíváme si hojnosti a výsledků svého snažení. Je doba posvícení a hodů, vinobraní, mysliveckých honů, výlovů rybníků a pouštění draků. Pro naše předky to byl také čas chystání zásob jídla a dřeva na zimu. Podzim je obdobím vhodným pro výsadbu bylin, zimní zeleniny, květinových luk, keřů a stromů. Pokud máte místo vhodné pro zasazení mladého stromku, využijte jej nyní. Váš strom může symbolizovat i nějakou rodinnou událost, vázat se k životu nového člena rodiny, apod. O poslední říjnové neděli se mění čas. Konec října je “večerem roku”. Světlá polovina roku předává vládu té tmavé. Rostliny usychají a svou životní sílu ukládají do semen, hlíz a kořenů. Stáda se stěhují do stájí. Říjen je pojmenován podle řvaní lesní zvěře, která se v tuto dobu páří. Některá zvířata se již ukládají k zimnímu spánku. Hlemýždi zavíčkují své ulity, ve kterých přezimují.
Přehled
Pranostiky
Sezónní potraviny
Zelenina: brokolice, celer, čekanka hlávková, dýně, kapusta, růžičková kapusta, kedlubny, květák, pastiňák, patizón, petržel, pórek, ředkev, řepa, salát, zelí bílé, červené, čínské zelí, brambory, černý kořen (hadí mord, chřest chudých)
Skladované: mrkev, paprika, česnek, cuketa, cibule, brambory
Ovoce: broskve, hrušky, jablka, ostružiny, švestky, víno hroznové
Skladované: melouny
Další sezónní potraviny: bobule (šípky, rakytník), byliny (mladé výhonky kopřiv, kořeny pampelišek či lopuchů, saturejka, tymián, mateřídouška, dobromysl), houby (hlíva, březovník, penízovka, kotrč, outkovka), ořechy (vlašské)
Jídla:
Švestková povidla – plnily se jimi buchty a vařené bramborové taštičky zvané kraple, pomazávaly se vdolky a lívance, vařila se z nich „trnčená máčka“ k uzenému masu a byly součástí kořeněných omáček na ryby a zvěřinu. Nejlepší byla z kadlátek neboli zamastilek, což je kulatá velmi sladká aromatická odrůda švestek, které ale nejdou vypeckovat. Povidla se proto cedila pomocí speciálních děrovaných hliněných hrnců. Pravá povidla se nesladila ani nekořenila. Plnila se do hliněných nebo kameninových nádob. Po pečení chleba se nechala chvíli v peci, aby se na povrchu zapekla kůrka. Tu potřeli slivovicí nebo rumem a nádobu povázali plátnem a uskladnili. Povidla byla hustá. Odebírala se z nádoby podle potřeby a ředila se horkou vodou. Kořenila se třeba hřebíčkem, skořicí, badyánem, dochucovala rumem, později citrónovou kůrou nebo doslazovala.
Dnes vaříme spíše řidší švestkovou pomazánku zvanou klevela, která se sladí a koření hned po uvaření a steriluje se do sklenic.
Švestkové knedlíky – švestky obalené tenkou vrstvou bramborového těsta a povařené. Sypou se mákem s cukrem a mastí máslem nebo sádlem. Někde se dává přednost tvarohové posýpce.
Krapličky – trojúhelníkové kapsičky z bramborového těsta plněné povidly a vařené v mírně osolené vodě. Sypou se strouhaným perníkem nebo pracharandou (prášková přísada se sušeného ovoce, typicky z hrušek).
Domažlický bacán – pečivo z kynutého bramborového těsta. Dá se dělat nasladko i naslano. Byla to typická příloha k omáčkám.
Jabkance – placky z jednoduchého bramborového těsta plněné oslazeným tvarohem. (Okolo České Třebové se bramborám říkalo zemský jablka)
Buchty plněné řepou, mrkví, zelím
Řepánky – omytá cukrová řepa, tzv.burína se uvařila, oloupala a postrouhala, pak dusila na másle, popř. osladila nebo opepřila. Nebo se dusila spolu s umletým mákem.
Mrkvance – mrkvová náplň má také různé varianty. Buď se postrouhala vařená mrkev nebo se syrová strouhaná mrkev dusila na másle. Dochucovala se mákem, skořicí, rumem, medem, vanilkovým cukrem, později citrónovou kůrou. Nebo se kombinovala s jablky. Byly i varianty s pepřem.
Zelánky, zelníky, zeláčky – krouhané zelí se podusilo na másle se solí, potom se osladilo a opepřilo.
Řepáky - velké makové koláče s nastrouhanou cukrovou řepou v těstě a posypkou (drobenkou)
Nakládané a vařené kysané zelí – zelí dodávalo po celou zimu venkovskému člověku dostatek vitamínu C. V každé domácnosti byla bečka ukysaného zelí.
Dýňová polévka – jde uvařit na mnoho působů: s jablky, mrkví, vínem, zázvorem, chili, kokosovým mlékem…
Pečená jablka - se skořicí a hřebíčkem. Dají se zapéct i s tvarohem, mandlemi a vlašskými ořechy, s pohankovou lámankou, aj.
Hrachová kaše - z loupaného půleného hrachu. Hrách se v minulosti jedl v podstatě stejně často jako chléb a brambory. V dnešní době z našich jídelníčků mizí a to je škoda.
Šípková marmeláda - nejlépe se šípky zbaví chloupků a jadérek tím, že se rozkrojí a vnitřek se z nich prostě vybere. Druhá možnost je po uvaření pyré propasírovat přes sítko. Ale tento způsob přípravy je vhodnější pro základ na šípkovou omáčku, kde se pak pyré naředí a zbytky chloupků v něm nejsou tolik cítit. Šípková jadérka se dříve pražila jako káva.
Aktivity a tvoření
Zpracování a uskladnění sklizně
Sušení
K sušení není potřeba složité vybavení ani žádné konzervující látky, přesto sušené ovoce při správném skladování vydrží měsíce poživatelné. Dříve se ovoce sušilo na slunci, ale také například v peci po upečení chleba. Dnes už máme k dispozici i speciální sušičky. K sušení se nejvíce hodí jablka, hrušky, švestky, meruňky, ale i třešně, višně, borůvky, bezinky a šípky. Dnes můžeme sušit i ovoce exotické jako banány, kiwi nebo ananas. Hnědnutí nakrájeného ovoce před sušením může zabránit namočit je do vody se špetkou kyseliny citronové.
Pozor, sušením se snižuje obsah vody v ovoci, ale ne obsah cukru, vlákniny a živin. Sušené ovoce má vyšší hustotu energie než čerstvé, proto je potřeba hlídat si zkonzumované množství. Zahuštěny jsou také látky škodlivé jako například zbytky pesticidů. Pro děti je vhodnější sušené ovoce v bio kvalitě.
Jablka
Jablka by se neměla skladovat vedle cibule, česneku, brambor a jiných aromatických zelenin, protože snadno přejímají cizí pachy. Otlačená a obouchaná jablka se snadněji kazí, proto by se v přepravkách neměla vršit na sebe. Teplota skladování by neměla klesnout pod minus 5°C. Pokud však jablka zmrznou, můžeme je pak nechat rozmrznout.
Jablkům se přisuzuje zlepšení trávení, doporučují se při průjmech, údajně brání tvorbě močových a žlučových kamenů a působí proti skleróze.
Jablka s tenkou slupkou nemusíme do moučníků loupat, když je nastrouháme, slupka se rozpeče. Scvrklá jablka se budou lépe loupat po ponoření do horké vody. Stará svraštělá jablka získají svěží vzhled po ponoření do studené vody.
Strouhaná jablka lze sterilovat jako základ do jablečných závinů.
Hrušky
Nejčastějším způsobem uchování hrušek dříve bylo sušení. Buď jako křížaly (sušené plátky hrušek nebo jablek) nebo jako prachanda neboli pracharanda (mleté sušené hrušky).
Švestky
Na přelomu 19. a 20. století se konávaly v Praze tzv. Švestkové hody. Na tržnice směřovaly vozy se švestkami, které venkované nestačili spotřebovat. I švestky lze sušit. Před dosušením je můžeme orosit studenou vodou, aby se krásně leskly. Nebo před sušením švestky jen nakrojit, vypeckovat a místo pecky dát dovnitř mandličku.
Švestky mají vysoký obsah cukru, vitamínů C a A. Údajně tlumí stres, podporují látkovou výměnu, posilují imunitní systém a činnost srdce, zpomalují stárnutí.
Hroznové víno
Na základě vykopávek se předpokládá, že se k nám vinná réva dostala starými Římany ve 3.století n.l.
Z období Velkomoravské říše (833-906) jsou nálezy vinařských nožů, což svědčí o pokročilém vinařství.
V raném středověku se vlivem klášterů vinice soustřeďovaly do větších celků na příhodných místech, čímž se usnadnila ochrana vinic před zvěří, ale také vybírání desátků. Ve 13. století se začala formovat vinařská centra na Moravě (Mikulov, Znojmo, Strážnice, ad.) a v Čechách (Mělník, Litoměřice, ad.).
Karel IV. Vydal nařízení o zakládání vinic a jejich osvobození na 12 let od daní a dávek. Vladislav II. v roce 1497 nařídil povinné ochutnávací kontroly jakosti mladých vín. Rudolf II. omezoval dovoz zahraničních vín a jejich pančování víny českými.
Bílé víno se vyrábí z bílých odrůd hroznů. Rozdrcením hroznů vzniká rmut, který se nechá několik hodin odležet. Následuje lisování. Mošt se naplní do nádob, ve kterých proběhne fermentace, při které se z moštu stává víno. Mladé víno se stáčí, čímž se odděluje od kvasných kalů. Potom se filtruje.
Červené víno se vyrábí z modré odrůdy révy vinné. Fermentace probíhá ve rmutu. Pak následuje lisování, stáčení a filtrace.Růžové víno se vyrábí z modrých odrůd, hrozy se ale po rozdrcení hned lisují. Dál je postup stejný.
Burčák je meziprodukt fermentace moštu z bílých hroznů. Je mléčně bílý a měl by se pít teplý.
Červené plody planých růží jsou bohaté na vitamín C a B2. Pomáhají při podzimním nachlazení. Zpracovávají se na čaj, marmeládu, povidla, želé nebo víno.
Ořechy
V našich končinách především vlašské. Po sesbírání se suší. Skořápka se nemá umývat vodou, aby neplesnivěly.
Houby
Mohou být zajímavým zpestřením jídelníčku, také jsou jeden z mála zdrojů vitamínu D pro vegany. Platí, že sbíráme jen houby, které dobře známe a zpracujeme je nejpozději do druhého dne. Čistíme nožíkem a navlhčeným hadříkem. Nikdy neomýváme vodou. Houby lze sušit (nevhodná k sušení je babka – suchohřib žlutomasý, pro obsah plísní), nakládat do octa nebo zamrazit.
Brambory (kobzole, badory, erteple, zemský jablka)
Běžným pokrmem se u nás staly až koncem 18. století po vlně neúrody obilí a hladomoru. Zejména v podhorských krajinách, kde jiné plodiny moc nerostly, se brambory ujaly.
Pro uskladnění brambor je potřeba chladný, suchý a tmavý sklep. Nesmí ale promrznout. Brambory zachycují okolní pachy, proto se nemají skladovat v blízkosti ovoce, apod. Nejlepší teplota k uskladnění je 3-5°C. Při teplotách okolo 0°C brambory sládnou. Na jaře už brambory nevaříme ve slupce, protože obsahuje větší množství solaninu. Brambory uvaříme rychleji, pokud k nim přidáme lžičku másla nebo skleničku světlého piva.
Brambory na začátku varu zalijeme vroucí vodu. Uchovají si tak více vitamínu C.
Cibule
Cibule se používala proti kašli. Dá se vyrobit sirup z cibulové šťávy, medu a citrónu.
Česnek
Může se nakládat, uchovávat rozmačkaný se solí nebo ponořený v oleji.
Jak na podzim podpořit imunitu
Podzim je vhodným obdobím k zahájení otužování, které ale musí být přiměřené věku a kondici. Dá se začít ubíráním vrstev oblečení (čepici si ale ponechte, poněvadž 40% tepla se ztrácí hlavou), studenými sprchami (ze začátku ne delšími než minutu) nebo třeba navštěvováním sauny.
Vhodné je denně trávit čas venku na čerstvém vzduchu a na slunci. V období od října do března se v našich končinách doporučuje suplementovat vitamín D, kterého máme nedostatek. Dalšími doplňky stravy, které mají vědecké důkazy pro prevenci respiračních infekcí, jsou betaglukany a probiotika. Jako zdroj probiotik lze konzumovat kvašenou zeleninu. Betaglukany pochází z hub (šiitake, reishi), řas, kvasinek, ovesných vloček nebo třeba ječmene.
Význam má i pravidelný kvalitní spánek ve tmě a přes den přiměřený pohyb. Dá se praktikovat i preventivní proplachování nosních dutin solnými roztoky, například speciální konvičkou Rhinohorn, která je inspirována jogínskou metodou Néti. V józe mají původ také dechová cvičení (hluboký pomalý dech).
Sezónně se dá očkovat proti chřipce a covidu-19. Rizikové skupiny se mohou očkovat i proti pneumokokům a černému kašli.
Pokud už infekce propukla a není komplikovaná, dá se k úlevě využít řada tradičních receptů. Mnohé z nich se v rodinách dědí po generace. U některých potravin a bylin, které se takto empiricky používají, dokonce byl účinek prokázán i vědecky. Například med skutečně může sloužit jako lék na kašel (pozor na vznik zubního kazu), propolisová tinktura může ulevit od bolestí v krku (pozor na alergické reakce), přípravky z břečťanu, květu bezu, tymiánu či jitrocele skutečně mohou napomoci vykašlávání hlenu.
V lidovém léčitelství se při nachlazení využívají čaje z květu černého bezu, z lípy, z listu černého rybízu a ostružiníku, z tužebníku či zázvoru. Někdo přidává i saturejku, mateřídoušku, diviznu, plicník, jablečné slupky, majoránku, aj. Další klasikou je cibulová šťáva,česnek, slupky z vlašských ořechů, šípky, rakytník či trnky. Často se do čajů k léčbě nachlazení přidává nejen med, ale i citron.
K inhalaci se používají výluhy z mateřídoušky, heřmánku či lípy. Populární jsou také éterické oleje z jehličnanů nebo z eukalyptu. K jídlu vývary, jablko s křenem, koření jako skořice, hřebíček, badyán, zázvor.
Platí, že by se nemělo kombinovat příliš mnoho bylinek a přírodních postupů najednou.
Podzimní ohníčky
Na podzim, kdy se sklízely brambory, se dělaly na polích ohníčky. Naneslo se suché chrastí, sláma ze strnišť a suchá bramborová nať. Při zapalování ohně museli být všichni zticha, prý aby oheň snadněji chytil. Když se oheň zapálil, bylo všude spousta kouře. Okolo ohníčku se skákalo nebo se všichni vzali za ruce a tancovali okolo. Někdy ho zase přeskakovali. Potom pekli brambory v horkém popele.
Pouštění draků
První zmínky o pouštění draků pochází z Číny ze 4. století př. n. l., kde bývali používáni jako spojení mezi lidmi a bohy. Někde měli zahánět blížící se bouře nebo zastrašit nepřítele. V 19. století se draci používali různě, dokonce i ve vědě. Benjamin Franklin využíval draky k pokusům s elektřinou. Později byli využíváni meteorology k pozorování počasí. V roce 1826 si Polock nechal patentovat kočár tažený draky, který se pohyboval rychlostí 40 km/h a uvezl 5 lidí.
V naší zemi je pouštění draků dlouhá léta tradiční podzimní zábavou dětí i dospělých. Rozlišujeme různé typy draků podle velikosti, tvaru, materiálu, ad. Dnes jsou nejčastější draci plošní a krabicoví. Podle využití: draci rekreační a závodní, a ti závodní se ještě dělí na akrobatické a bojové.
Klasičtí plošní draci jsou většinou kosočtvěrcoví (diamond) nebo trojúhelníkoví (delta).
Většina draků má taky ocas.
S draky se konají různé soutěže. Dračí bitvy jsou typické pro Japonsko, kdy mají draci část šňůry polepenou lepidlem, pískem a mletým sklem a cílem je přeřezat šňůru soupeřova draka. U nás jsou typické spíše soutěže o nejoriginálnějšího a nejpěknějšího draka nebo o to, čí drak dolétne výše.
Posvícení a hody
Posvícení je slavnost, která se koná na počest vysvěcení kostela. Jedná se o iniciační obřad, který provede kněz, který požehná danému místu a vyprosí souhlas od Boha pro užívání tohoto místa pro lidi. Podobný obřad existuje i v jiných náboženstvích. Za dob dávných se stvrdil obětinou – beran nebo drůbež.
Při posvícení se tedy obnoví posvěcení kostela nebo místa, ke kterému se celé posvícení vztahuje.
Kostel stavěla obec, pro kterou to byla značná finanční zátěž. Po dokončení kostel přebírala církev, ale před první bohoslužbou musel být vysvěcen, aby se vyjmul ze světské moci. Nejprve byly zdi zvenku pokropeny svěcenou vodou, což prováděl biskup. Dveře byly zamčeny a vevnitř čekal kněz. Komunikace kněze a biskupa probíhala přes zavřené dveře. Když biskup obešel kostel třikrát, byly dveře otevřeny. Pak vysvětil svěcenou vodou oltář a umístila se do něj schránka s ostatky světce, který se stal patronem kostela. Potom byly vysvěceny sochy a obrazy a mohla se konat první mše svatá.
Posvícení je slavnost spojená se vzpomínkou na vysvěcení kostela. Původně bylo slaveno na výročí vysvěcení kostela. Nyní je běžně zachováno jako hostina v určité podzimní dny.
Prvním posvícením v roce bývá bartolomějské (24.8.), poslední je kateřinské (25.11.).
Známá posvícení jsou václavské (28.9.), havelské (16.10.) a martinské (11.11.).
Podle legendy slavil první posvícení Šalamoun, když světil svůj chrám v Jeruzalémě. Každý rok stejný den pak pořádal hostinu pro své přátele na počest vysvěcení chrámu.
Posvícení bývalo jeden z nejoblíbenějších svátků venkovského lidu, kterým zároveň oslavovali ukončení polních prací. Posvícení v Čechách a hody na Moravě se konávaly většinou v době, kdy už byl k dispozici mák do buchet, zásoba čerstvé mouky a vajec, švestky a povidla, vykrmené husy, apod.
Posvícení se slavilo téměř na každé farnosti v jinou dobu, takže lidé chodili na posvícení konaná v okolních obcích, aby navštívili příbuzné, odpočinuli si od práce, ale také, aby utržili prodejem různého zboží na trzích. Tím samozřejmě trpěla i pracovní morálka.
Císař Josef II. roku 1787 vydal nařízení, které mělo mělo sjednotit slavení posvícení na jeden čas. Výsledkem bylo, že všude se začalo slavit tzv. císařské posvícení v neděli po svátku sv. Havla, ale zároveň se nadále slavilo i místní posvícení. (Císařské posvícení a „naše“ posvícení)
Většinou se slavilo od sobotního večera do úterního rána, někde dokonce do čtvrtka. Někde byl zaveden týden od starého posvícení do mladého posvícení, tedy od neděle do neděle. Přípravy na posvícení začínaly ale o mnoho dnů dříve úklidem domů a dvorků. Zároveň s oslavali se odehrávalo mnoho zásnub a konalo mnoho sňatků.
Při posvícení se scházela celá rodina včetně širokého příbuzenstva. Platilo, že čím více hostů, tím větší pocta pro hospodyni. Dva dny před posvícením (pátek) se zabíjela kuřata, kachny a husy, aby bylo na oslavu dostatek masa. Chasníci stavěli na návsi vysokou posvícenskou májku jako svědka a strážce nadcházejícího veselí.
V sobotu před hodovou nedělí se posílaly přátelům z okolí zvací koláče (zváče), aby přišli na posvícení. Zároveň s koláči se pekla posvícenská husa.
V neděli zahajoval posvícení slavnostní oběd, který se podával po příchodu ze slavnostní mše a dokončení kuchyňské práce. Vetšinou býval až kolem druhé hodiny odpoledne. Na stole nesměly chybět koláče, husa nebo kachna se zelím, knedlíky, omáčky a na zapití pivo. Při obědě si lidé společně povídali o všem možném, co se od jejich posledního setkání událo. Po obědě se šlo do kostela na požehnání. Poté začala hrát z hospody na prostranství, kde stála májka, muzika.
Po vsi chodívali mládenci s hudbou a zvali děvčata k tanci. V domech na ně čekalo pohoštění.
Posvícení bylo také přehlídkou různě zdobených koláčů. Každý kraj měl své recepty a způsoby zdobení. Mohly být kulaté, ale taky čtvercové nebo obdélníkové. Od nejmenších tzv. svatebních koláčků až po největší tzv. německé. V Čechách platívalo, že čím menší koláče, tím slavnostnější. Nejmenší bývaly koláče svatební. Na Moravě se malým koláčkům říkalo vdolečky.
Posvícenské koláče:
Typické jsou v Čechách posvícenské koláče, v jižních Čechách hnětynky a na Moravě vdolky.
Berounsko - koláče s několika vrstvami nádivky
Chodské koláče – typické zdobení mákem, tvarohem, povidly nebo marmeládou, rozinkami a mandlemi.
Místy hranatý koláč na celém plechu.
Plzeňsko – skládanec nebo skládanice. Koláčové těsto se rozprostřelo na celý plech, nanesla se na něj maková nádivka, na ni se dala další vrstva těsta, nahoru se namazal tvaroh. Dokola podél plechu se upletl tříramenný copánek a celé dílo se dozdobilo mandlemi a rozinkami.
Martinské podkovy a rohlíky s makovou náplní (vandrovníky nebo vandrovnice) v minulosti dostávala čeleď při odchodu ze služby.
Hnětýnky jsou dvou druhů, vykrajované a lité. Lité těsto se dává do malých forem, obsahuje mnoho másla, cukru a vajec. Hnětynka se totiž nekouše, hnětynka se rozplývá. Všeobecně se dá říci, že jsou polévané cukrovou polevou s různými příchutěmi a zdobeny sněhovými, cukrovými nebo marcipánovými barevnými ozdobami jež mají povětšinou podobu různých kytiček a lístečků, holubiček a jiných rozličných tvarů. Každoročně se také v mnoha místech jižních Čech vyhlašuje soutěž o nejkrásnější hnětynku.
Symbolem posvícení byla dobře vykrmená husa. Musela mít hodně sádla. Někde jí kvůli tomu dávali do volete minci, aby prý hodně trávila. Jinde husu krmili šiškami zadělávanými s dřevěným uhlím. Aby měla husa žluté sádlo, dostávala kukuřici. Při zabíjení neměl nikdo husu litovat, aby se dlouho netrápila.
Hostům, kteří se vraceli domů, se dávala výslužka (buchty, koláče, zelí a maso).
Přípravy na posvícení dříve probíhaly v daném sledu. Večer před posvícením vyvěsili z kostelní věže prapor s křížem na znamení, že všechny přípravy jsou u konce a koláče napečeny. A na hospodu se věšel věnec. Na návsi se stavěla máj. V neděli časně ráno chlapci chodili po vsi a snažili se v nějakém stavení ukrást kohouta. Toho pak dva chlapci svázaného nesli přes celou ves. Za nimi šel chlapec s vykasanou košilí představující kazatele. Když došli na náves, kazatel si stoupl na vyvýšené místo a začal kázat. Dával všem špatné skutky kohouta na výstrahu. Nakonec kohoutovi sťali hlavu.
Jinde se mlátil kohout o posvícenském úterý. Kohouta uvázali k tyči a dva soutěžící muži se šátky na očích se jej snažili zasáhnout cepem a utlouci. Na Moravě se o posvícenském pondělí (říkalo se mu „pěkná“ nebo „zlatá hodinka“) stínala hlava beránkovi.
Pohanské zvyky obětování zvířat byly postupně nahrazovány symbolickou formou – zvíře bylo omilostněno nebo nahrazováno maskou či figurou.
Po nejbujarejších oslavách následovaly oslavy klidnější. Lidé chodívali na hřbitovy a scházeli se při svíčkách na „pěkné hodince“ v hospodě. Na to navazovala hodinka sousedská, na kterou chodili starší lidé z vesnice. Hrála se pomalejší muzika. Završením posvícení byla zábava zvaná „mladé posvícení“.
O posvícení často docházelo k bitkám. Například v obci Malín na Kutnohorsku r. 1413 vznikla při posvícenské zábavě rvačka, při níž byla vybita většina obyvatel a díky vzniklému požáru celá obec lehla popelem.
Císařské posvícení (neděle po svátku sv. Havla – 16.10.)
Pokud se ve vaší obci posvícení neslaví, můžete si zavést vlastní rodinné posvícení. Napéct drůbež a koláče a pozvat domů na hostinu rodinu, kterou jste dlouho neviděli. Po obědě společně zajít na hřbitov dát květiny na hrob příbuzným, kteří už nežijí. A pak si zajít do hospody na skleničku nebo do kavárny na šálek něčeho dobrého. Máte-li děti třeba do dětského centra.
Posvícení vs. pouť
Posvícení a pouť jsou dvě rozdílné věci a většinou se slaví pouť na počest patrona kostela a posvícení na výročí posvěcení kostela v jinou dobu. V mnoha místech však tyto dva úkony splynuly a slaví se zároveň.
Den stromů (20.10.) nebo Den původních odrůd jablek (21.10.)
Jsou vhodnou příležitostí k zasazení stromu. Pokud nemáte zahradu nebo jiný pozemek, můžete strom vysadit i do přírody. Stromek se dá předpěstovat v květináči ze semínka. Například si na jaro můžete zasadit žalud.
Český národní strom je lípa.
Některé e-shopy, například Senza hraní, dávají k nákupu možnost přikoupit zasazení stromu. O výsadbu se pak postarají oni a vy k nákupu dostanete certifikát jako poděkování, že jste výsadku finančně podpořili.
Den vzniku samostatného československého státu (28.10.)
Tento den v roce 1918 vzniklo Československo a naše země přestala být součástí Rakouska-Uherska. Připomínáme si tedy vznik První republiky a oslavujeme svobodu naší vlasti.
Jednání v Ženevě o vytvoření samostatného Československa se zúčastnil Edvard Beneš (pozdější druhý prezident) a Karel Kramář s delegací tzv. Národního výboru. Byl vydán první zákon - o zřízení samostatného státu československého, vydáno prohlášení a zveřejněny podmínky míru s Rakouskem-Uherskem, mimo jiné obsahovaly i uznání autonomie jednotlivých národů. Po celém Československu se ničiny symboly monarchie. Byl stržen i mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí.
V současné době se kladou věnce k hrobu neznámého vojína na Vítkově, kde se koná tradiční vojenská přehlídka. Na Hradčanském náměstí probíhá slavnostní přísaha příslušníků Armády České republiky. Prezident jmenuje generály a uděluje státní vyznamenání.
Ve Vladislavském sále uděluje Řád bílého lva, Řád Tomáše G. Masaryka, medaile za hrdinství a medaile Za zásluhy.
Je to příležitost dát si slavnostní oběd nebo vyrazit někam na výlet. Rodina je základ státu, proto dětem můžeme tento den ukázat stará rodinná alba a povyprávět a jejich předcích, kteří už mezi námi nejsou. Seznámit je s naším rodokmenem, apod.
Tento den má řada památek, hradů, zámků a muzeí volný vstup.
O každém státním svátku se vyvěšují české vlajky a zástavy.
To jak se vyvěšuje česká vlajka a jak se zachází se znaky české státnosti máme přesně dáno zákonem č. 352/2001 Sb. Vlajky se vyvěšují následovně - v 16:00 pracovního dne předcházejícího státnímu svátku a snímají se v 8:00 následujícího pracovního dne.
Změna času (poslední víkend v říjnu)
Jde o návrat z letního času na standardní středoevropský čas. Označení zimní čas je tedy chybné.
Tento den se vyspíme o hodinu déle. Ručičky hodinek se posunou ze třetí hodiny ranní na druhou.
Nastává tmavší část roku. V tomhle období bývaly běžné sousedské besedy. My si jako jejich ekvivalent můžeme doma zavést černou hodinku, kdy si večer budeme povídat jen při svíčkách. Nebo s dětmi můžeme hrát tichou poštu a vysvětlit jim tak hrou, jak dochází ke zkreslování informací v běžném životě.
Halloween (30.10.) a Samhain ( 31.10.)
Halloween je anglosasský svátek, který do Spojených států přivezli irští přistěhovalci. Je to zkratka anglického „All Hallow´s Eve“, tedy předvečer Všech svatých. Tento den se děti převlečou do strašidelných masek a vyrazí na koledu. Dostávají zejména sladkosti. Říkají u toho pořekadlo „Trick or Treat“, což znamená „Koledu nebo vám něco provedu.“
K tomuto svátku patří také dekorace z vydlabaných dýní se svíčkou uvnitř. Dýně s vyřezaným obličejem slouží jako ochránce před zlými silami. Také se věří, že díky světlu najdou duše našich zesnulých blízkých cestu domů. Barvami tohoto svátku jsou oranžová a černá. Typickými postavami čarodějnice, kostlivci, černé kočky, sovy, netopýři a duchové.
Samhaim je starý keltský svátek, který se uctíval poslední říjnovou noc jako hranice mezi dvěma ročními periodami. Tímto svátkem začínal keltský nový rok. Byla to hranice mezi obdobím hojnosti a příchodem zimy, mezi teplem a chladem, životem a smrtí. Tuto noc se stírala hranice mezi živými a mrtvými. Byl to čas vzpomínání na zemřelé a padlé. Po celou noc zářily u obydlí ohně, aby zemřelé duše nebloudily a našly cestu zpět. Keltové věřili, že mezi živé přichází vládce podzemí se svými démony. Těch se báli a proto se maskovali za strašidelné bytosti na svou ochranu.
Na našem území se ještě mezi Samhainem a Dušičkami slavil slovanský svátek znám jako den Návy. Slované tento den vnímali také jako dobu, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Slovanským zvykem na den Návy bylo prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavit za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu a aby našly dům svých příbuzných
My si tento den můžeme dát za okno lucerničku ze zavařovací sklenice zdobené listy a jinými přírodninami. Dekorace z dýně jsou u nás také v posledních letech oblíbené. Ať už se jedná o okrasné dýně nebo o dýně, ze kterých si uvaříme polévku či jiná jídla a semínka nasušíme ke konzumaci či uschováme k další výsadbě.
Myslivci a hony
Myslivcům byla odedávna připisována čarovná moc, protože hodně pobývali v lesním šeru a tichu. Lidé tedy věřili v jejich spojení s tajemnými silami. Říkalo se, že myslivci v lese sbírají čarovné byliny, kule do zbraní lijí zvláštním způsobem a že zvěř je poslouchá na slovo. Proslýchalo se, že myslivci mají spojení s ďáblem, proto čert v pohádkách mívá často podobu myslivce. Pytláci se neodvážili na myslivce vystřelit, protože věřili, že by se kulka od něj odrazila a zasáhla střelce.
Když přišel někdo nový do mysliveckého učení, dával jeho mistr pozor na to, co jeho učeň zastřelí jako první. Bylo-li to čtyřnohé zvíře, znamenalo to, že zůstane u myslivců dlouho. Zastřelil-li ptáka, značilo to, že mysliveckou službu brzy opustí.
Kdo chtěl na hon jít a dobrou mušku mít, hrábl třikrát ručnicí pod práh u dveří pro hlínu. Na ní pak třikrát plivl, sliny s hlínou zadělal jako těsto a ručnici jím potřel.
Myslivcům a rybářům, kteří šli na lov, nepřál nikdo zdaru, protože se věřilo, že by se jim lov pak nevydařil.
Pokud si někdo myslel, že jeho ručnice je začarovaná, měl potřít hlaveň krví zastřeleného zvířete. Pro dobrou mušku se mělo vzít jeřabinového listí, kyselý ocet a voda ze tří studnic, to vše svařit a ručnici s tím vymýt.
Na den svatého Filipa do východu slunce se mělo zastřelit nějaké domácí zvíře a jeho krví vytřít ručnici. Poté octem pomazat nábojnici nebo kuli a sobě nos.Toho, kdo tak učinil, se v myslivosti drželo štěstí.
Příští měsíc definitivně dokončíme sklizně a doslavíme všechna posvícení a začneme se chystat na Advent.
Mimochodem začátek roku českých tradic je Advent a ne až Nový rok.
Použité prameny:
Boledovičová, M., Kindlová, M.: Tradinář, Smart Press, s.r.o., 2019
Trnková, K.: České zvyky a tradice, Studio trnka, 2021
Příkazská, T.: Lidové tradice pro šikovné ruce, XYZ, 2020
Bezděk, E.: Rituály šťastné rodiny, Došel karamel, 2021
Skopová, K.: Hody, půsty, masopusty, Akropolis, 2014
Bestajovský, M.: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce, Podzim, Computer Press, 2004
Zemanová, H.: Rytmus roku s Hankou Zemanovou, Smart Press, 2021
Paterko, L.: Naše tradice, 2017
Janovec, L.: Český rok včera a dnes, SUN s.r.o., 2023
Žádné komentáře:
Okomentovat