Tradice v prosinci

Tak jako jaro je spojováno s narozením, tak zimě je přisuzována podobnost se smrtí. Zima je ale také spojována s řadou krásných lidových obyčejů, které potěší především děti. Přijdou Mikuláš a Ježíšek, napadne sníh, který vyzývá k sáňkování a lyžování, stavění sněhuláka a koulování. Na zamrzlém rybníku nebo zimním stadionu se dá bruslit. Starší generace se zase těší na Silvestr a oslavu příchodu Nového roku.
Zima je také obdobím dlouhých nocí a doma trávených poklidných večerů. Pradávní předkové věřili, že v nejdelší noc v roce, na zimní slunovrat, umírá staré slunce a nové se rodí. Tehdy je země bez ochrany a je potřeba zachovat jiskřičku naděje, světlo a lásku v sobě a ochránit svá obydlí třeba věncem, větvičkou cesmíny, břečťanu nebo jmelí.
Období slunovratu je v naší tradici rozděleno na tři části: Advent, Vánoce a dobu povánoční. Jedna část bez druhé ztrácí svůj význam. Čekání na nové světlo, ať už v podobě slunce nebo narození Spasitele Ježíše Krista, by mělo být obdobím zakončování, přehodnocování a bilancování. V současné době je to ale spíše čas plný komerce a ruchu - slevy v obchodech, Black Friday, vánoční trhy, večírky, koncerty. Často spojené se stresem a únavou.
Každopádně Vánoce jsou vrcholem rodinného roku a je jen na nás, jaké tradice dětem vytvoříme a předáme a jaké vzpomínky na naše spolubytí jim zůstanou.
Na únavu máme v tomto období nárok. V přírodě nastává vegetační klid. Nic nekvete a nerodí, ptáci nezpívají, řada zvířat si odbývá zimní spánek. I naši předkové prožívali toto období poklidněji. Spíše stažení ke svému nitru v rozjímání. Bylo potřeba šetřit síly, neplývat potravinami, otopem, osvětlením… 

 

Přehled

Svátky svatých:
4.12.    Svatá Barbora
6.12.    Mikuláš
7.12.    Ambrož
13. 12.    Svatá Lucie
26.12.    Svatý Štěpán
31.12.    Silvestr

Státní svátky
24.12.    Štědrý den
25.12.     1.svátek vánoční
26.12.    2. svátek vánoční

4 adventní neděle:
Železná (rozmezí 27.11. - 3.12., tedy neděle nejblíže svátku sv. Ondřeje)
Bronzová
Stříbrná
Zlatá (může vyjít i na 24.12., tedy Štědrý den)

Koloběh přírody:
21.12. nebo 22.12. zimní slunovrat

Významné dny:
Světový den AIDS (1.12.), Světový den počítačové gramotnosti (2.12.), Mezinárodní den boje za vymýcení otroctví (2.12.), Mezinárodní den zdravotně postižených (3.12.), Den bez pesticidů (3.12.), Mezinárodní den bank (4.12.), Mezinárodní den dobrovolníků (5.12.), Světový den půdy (5.12.), Mezinárodní den civilního letectva (7.12.), Mezinárodní den proti korupci (9.12.), Mezinárodní den lidských práv (10.12.), Světový den dětství (11.12.), Mezinárodní den hor (11.12.), Mezinárodní den solidarity s ženami a dětmi Afriky (11.12.), Den opic (14.12.), Mezinárodní den vystěhovalců (18.12.), Mezinárodní den lidské solidarity (20.12.), Mezinárodní den epidemické připravenosti (27.12.), Mezinárodní den biologické rozmanitosti (29.12.)

Pranostiky:

Studený prosinec - brzké jaro.
Prosinec, když je mu zima, halí se v bílý kožich.
Vane-li v prosinci vítr východní, špatnou naději mají nemocní.
Když prosinec bystří, po vánocích jiskří.
Je-li prosinec deštivý, mírný a proměnlivý, není se kruté zimy třeba báti.
Prosinec proměnlivý a vlahý, nedělá nám zima těžké hlavy.
Prosinec naleje a leden zavěje.
Prýští-li ještě v prosinci bříza, nemívá zima mnoho síly.
Mrazy, které v prosinci brzy ochabnou, znamenají zimu mírnou.
Jaký prosinec, takové jaro.
Jaký prosinec - takový červen.
Hřmění v prosinci zvěstuje silné větry.
Když v prosinci hrom ještě hučí, rok příští stále vítr fučí.
Jaké zimy v prosinci, taková tepla v červnu.
Je-li v prosinci Mléčná dráha jasně a zřetelně viděti, bude rok budoucí údorný; je-li však částečně viditelná, nebude mnoho obilí a vína.
Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná.
Po studeném prosinci bývá úrodný rok.
Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený.
Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
Mrazivý prosinec, mnoho sněhu, žíznivý roček bude v běhu.
V prosinci-li zima, sníh-li hojně lítá, hojnost všady bývá žita.
Prosinec se sněhem na pěšině, žitko je na každé výšině.
Mnoho sněhu v prosinci - mnoho ovoce a trávy.
Pošmourný prosinec, dobré je znamení pro sady, lučiny i všechno osení.
Jsou-li v zimě po cestách ledy, podaří se výborně zelí.
Prosinec proměnlivý a vlahý, nedělá nám zima těžké hlavy.
Jaká zima v prosinci, takové teplo v červnu.
Není-li prosinec studený, bývá úrodný rok hubený.

Sezónní potraviny:
Zelenina: kapusta, kapusta růžičková
Skladované: brambory, mrkev, celer, zelí červené a bílé, zelí čínské, červená řepa, ředkev, petržel kořenová, pastiňák, patizon, kedlubny, dýně, česnek, celer, cibule, cukety

Ovoce:
Skladované: jablka, hrušky

V tomto období se často používá koření, a to i do různých čajů a horkých nápojů. Hlavně takové, které vytváří pocit zahřátí, tedy zázvor, skořice, badyán, hřebíček, kardamon, černý pepř. Některému koření se dokonce přisuzují antibiotické účinky (koriandr, anýz, kurkuma).

Tradiční pokrmy:

Kyselo – polévka ze sušených hub, vajíček a chlebového kvasu. Jí se s chlebem nebo šťouchanými bramborami. Má tradici v Krkonoších. Někde jsou brambory součástí polévky.
Mikulášské pečivo – pečivo figurálních nebo geometrických tvarů z rohlíkového těsta. Zdobené rozinkami, sušenými borůvkami nebo brusinkami, mandlemi
Perník – sladký režný chléb zadělávaný medem a vonící po koření. Byl oblíben už ve starém Egyptě. Do Čech ho ve 14.století přinesli němečtí caletníci z Norimberka. Pražské ulici, kde se začal péct, se dodnes říká Celetná. Dříve byl součástí perníku i pepř. Podle toho se výrobcům perníku říkalo „artopiperisté“. Dříve to byl peprník. Pozdějším zkomolením názvu vzniklo dnešní perník. Byl pamlskem, darem z lásky, užíval se v kuchyni na zahušťování omáček, posýpání sladkých kaší a moučníků. Na trzích byl dříve populární reliéfní tzv.tištěný perník, který se vyráběl vtlačováním těsta do forem vysypaných hrachovou moukou. Po upečení se potíral rozvařeným ovocným klihem, aby se leskl. Dnes se perníky zdobí polevou z moučkového cukru, bílku, citronové šťávy a Solamylu. Perníkové těsto se dá formovat na tzv.drůbeřku, tedy perník volně z ruky tvarovaný z válečků těsta.
Zázvorky – sladké pečivo ochucené mletým zázvorem. Peklo se ve venkovských chalupách. Zdobily se vlnovkami a vpichy. Sloužily i jako ozdoby na vánoční stromeček.
Kočičí oči – cukroví z lineckého těsta slepované marmeládou. Do vykrájených tvarů se náprstkem vykrájí otvory a slepují se se stejnými tvary bez otvorů.
Anýzky – piškoty sypané semínky anýzu
Jahelník – nákyp z jahel byl součástí štědrovečerní večeře. Lidem jáhly připomínaly zlaté penízky a věřili, že jim přinesou bohatství v novém roce. Byla to sladká kaše slazená medem a sypaná prachandou, mákem nebo strouhaným perníkem a omaštěná máslem či smetanou.
Peciválky – malé buchtičky z kynutého těsta podobné dukátovým buchtičkám. Pečou se až tři dny předem. Před konzumací se spaří horkým mlékem nebo smetanou. Pocukrují se nebo osladí medem, sypou se mletým mákem, prachandou nebo strouhaným perníkem.
Kuba – zapečený houbový pokrm z Krkonoš. Pravý černý kuba je z tmavých hub – modráků a křemenáčů, z krup nebo trhaných krupek, lámanky. Na Horácku se pekl hubník nebo houbovec, kde místo krupek nebo pohanky dávali krájenou žemli a vajíčko.
Muzika – odvárka, lízačka, tomáškový kompot, vocet – kompot ze sušeného ovoce. Vařil se o sv. Tomáši 21.prosince a ochutnat se směl až o Štědrém večeru.
Jablkový věnec, jablečník – jablečný závin z kynutého těsta
Vánočka – calta, húsce, štědrovnice, štědrovka, houska, pletenec, pletánka, žemle, štruncl, ceplík -  pletenec z kynutého těsta. Současná podoba se ustálila ve druhé polovině 19.století. Bývaly to velké nadívané buchty zdobené drobnými těstovými ozdobami. Nebo se pletenec stočil do tvaru věnce a sypal se ořechy a mandlemi a říkalo se mu spleták. Sladké calty vandrovnice dostávali čeledíni na odchodnou.
Symbol života a plodnosti, tvarem má připomínat Ježíška v peřince.
K přípravě vánočky se vážou různé zvyky. Hospodyně měla zadělávat těsto v bílé zástěře a šátku a nesměla při práci mluvit. Někde se do vánočky zapékal peníz, který měl tomu, kdo ho našel přinést štěstí, zdraví a bohatství po celý následující rok. O vánočce bude ještě řeč dále v tomto článku.
Rybí polévka – základem je vývar z kapřích hlav a kostnatých částí nevhodných na smažení
Ryba načerno – s kořeněnou tmavou omáčkou. Nutno zachytit krev při zabíjení ryby
Vinné klobásy – stočené do spirály a zafixované špejlemi. Někdy se smaží v trojobalu jako řízek.
Vánoční čaj, víno, medový punč – dominuje koření jako skořice,  hřebíček, badyán
Kaštanová nádivka – z jedlých kaštanů, žemle a žampionů
Pohančená kaša se sýrem - pochází z Valašska. Je to uvařená pohanka omaštěná sádlem nebo slaninou, sypaná bryndzou

Tvoření a aktivity

Výroba adventního věnce
Společné pečení
Masáže nohou a těla nahřátým olejem (abhjanga)
Ruční práce po večerech (háčkování, pletení, vyšívání…)
Hledání stop ve sněhu a krmení ptáčků a zvířátek v lese
Zkusit si pár dnů půstu nebo uvařit tradiční postní jídla (pučálka, pražmo…)
Barborky
Mikulášská nadílka
Balení dárků
Výroba svícnu
Zpívání koled
Výroba zvykových předmětů
Výroba jesliček z papíru
Vločky z papírových sáčků
Vánoční věštění
Výroba vlastního balicího papíru
Přáníčka pro rodinu
Navlékání řetězů na vánoční strom – sláma, papír, stužky, kanafas, nabobtnalý hrách, papírky
Dekorace z pomeranče a hřebíčku
Bilancování na konci roku
Založení rodinné kroniky
Vzpomínkový jam (fotky a různé suvenýry z celého roku vložené do velké zavařovací sklenice, o svátcích ji rodina otevře)

Vánoční výzdoba

Vrkoče – pečivo z těstových copů spojených do věnců, do nichž se vpichovaly štěpiny dřeva s navlečenými pamlsky. Mohou mít i několik pater. Například z vánočkového těsta.
Mikulášské vrkoče – východní Čechy. Keramické hrnky naplňené pískem, do kterého se zapíchají snítky krušpánku a špejle s drobnostmi jako jsou perníčky, sněhové pusinky, sušené ovoce, pozlacené ořechy, kuličky a ptáčci z těsta, nabobtnaný hrách, šípky, makovice, malá jablíčka, kostičky poslazené pomerančové kůry, apod. Zdobí se papírem nebo textíliemi, kanafasem, apod.. Mají se dodržet barvy červená, bílá, zlatá.
Třesolka, třezolka– objekt z jablka a husího brku. Brk se zbaví pápěrek, vršek se rozstříhá podélně na proužky, které se ozdobí nabobtnalým hrachem nebo pozlacenými mandlemi. Spodek se zapíchne do okvětí jablka, tzv.bubáku. Celý výtvor vypadá jako palmička a při průvanu se jemně třese.
Figurky ze sušeného ovoce a ořechů
Hračky ze skořápek od vlašských ořechů
Ozdoby na stromeček z přírodních materiálů – sláma, šišky. Pověra, že prázdná sláma bez klasů symbolizuje smrt, je už zapomenuta.

Advent

Adventní půst - nikdy nebyl tak přísný jako půst před velikonocemi.
Období rozjímání, ranních návštěv kostela. Do třetí adventní neděle byla postní barvou temně fialová, po třetí neděli ji nahradila barva růžová symbolizující radost.

Advent začíná koncem listopadu, většinou nedělí po sv. Kateřině nebo po sv .Ondřeji. První adventní nedělí začíná nový církevní liturgický rok. Pokud Štědrý den připadá na neděli, je tato čtvrtou nedělí adventní.
Advent od slova adventus, latinsky příchod, očekávání příchodu Spasitele, narození Ježíše Krista. Doba odříkání, ztišení, rozjímání, očisty duše i těla uvnitř. K tomu slouží čtyřtýdenní půst. Nesmělo se ani tančit. Nekonaly se svatby. Každé ráno ještě za tmy chodili všichni do kostela na jitřní. Mším v období adventu se říkalo roráty a sloužily se časně zrána ke cti Panny Marie. Název pochází z „Rorate coeli“ (Rosu dejte nebesa), což byla úvodní mešní píseň.
Ustálil se zvyk ozdobit adventní věnec, kruh, který symbolizuje cestu slunce a zároveň věcnost. Základ tvoří zelené chvojí a čtyři svíčky, z nichž každá zastupuje jednu adventní neděli. Bývá ozdoben barevnými plody, šiškami, pozlátkem a mašlemi.Tradice pochází z Německa a je stará přes 150 let. Dříve míval podobu dřevěného kruhu a tradičními barvami byly červená a zelená. Třetí adventní neděle je ve znamení gaudete („radujte se“) a dovoluje růžovou barvu, proto se na dnešních věncích objevuje. Z Německa je také zvyk osvětlování oken obloukovými svícny.
Ještě koncem 19.století byly na vsi k nelibosti církve populární různé obchůzkové postavy v převlecích – brůna, matičky, klibny a kozlíci, Perchta, tajemné Lucy, Ambrožové, Barborky.
Současné názvy adventních nedělí (železná, bronzová, stříbrná a zlatá) jsou spíše komerční záležitostí, která má navnadit k nakupování.

1. Adventní neděle (železná)

Nese se v energii křtu. Vede k poznání domova, vyjádření touhy někam patřit. Tento týden rozjímáme o svém vztahu k domovu a k národu. Je to čas zklidnění, půstu a pokání. Někde se také tuto neděli a následující týden uklízela domácnost.
Adventní věnec můžeme chápat jako symbol vítězství světla nad tmou, dobra nad zlem.
Na domovní dveře se věší adventní věnec ze slámy jako symbol slunce. Na stůl se postaví věnec ze stálozelených jehličnanů se čtyřmi svíčkami. Symbolizují věčnost a nezničitelnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř živlů a čtyř adventních nedělí. Můžeme symbolicky zvolit barvy svíček: fialová - pokání, zelená - přirozenost, ochrana, přátelství, růžová - radost, oslava, bílá - čistota, pravda, nový začátek, svoboda, červená - životní síla, sebedůvěra, vznešenost, zlatá a stříbrná - bohatství. Nepatří sem modrá a žlutá, které jsou barvy velikonoc.
Zapálení první adventní svíce skrývá naději. Vyjadřuje očekávání a tajuplnost.

Svatá Barbora (4.12.)

Svatá Barbora nosí bláto do dvora.
O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
Barborka na ledu, vánoce na blátě.
Na svatou Barboru saně do dvoru.
Svatá Barborka vyhání dříví ze dvorka.
Když je Barborka ucouraná, bývá Štěpán na ledě.
Po svaté Baruši, střez nosu a uši.

Tento den se nese ve znamení touhy.

Barbora byla dcera zámožného kupce Dioskura a žila ve třetím nebo čtvrtém století v Nikomédii. Jako mladá dívka u sebe objevila lásku ke Kristu a její otec ji za to uvěznil ve věži. Když odjel na obchodní cestu, nechala dívka ke dvěma oknům ve věži vybourat ještě třetí jako symbol Nejsvětější trojice. Některé prameny praví, že se ve stejnou dobu dala pokřtít. Otec ji pak za to nechal krutě bičovat. Druhého dne ale stopy po mučení zázračně zmizely. Dal ji tedy hnát nahou městem. Pruty, kterými ji šlehali, se změnily v paví pera a z nebe se snesl anděl, který ji zahalil bílým rouchem. Rozzuřený otec ji vlastní rukou sťal a vzápětí byl zabit bleskem.
Svatá Barbora byla patronkou horníků, dělostřelců, kameníků a pyrotechniků. Bývá zobrazena s věží a palmovou ratolestí. Horníci nechávali ve štolách přes noc svítit tzv. Barborčino světlo. Barbora byla uctívána jako přímluvkyně za dobrou smrt. Modlitba k ní měla zabránit nečekaným nebo tragickým úmrtím, kdy by se člověk nemohl na smrt připravit přijetím svátostí
Jejím svátkem začíná sled adventních obchůzek. Všechny obchůzkové postavy měly dvojí roli, trestat i obdarovat podle zásluh.
Barborky byly dívky oblečené v bílých šatech přepásaných červenou nebo modrou stuhou, s vlasy rozčesanými přes obličej nebo s bílým závojem či zamoučeným obličejem. Na hlavě měly zelený věneček jako symbol panenství. Někde korunku. V jedné ruce nosily košík s pamlsky a v druhé březovou metličku. Někdy také měly vydlabanou tykev se světlem, kterou dávaly do oken a strašily jí děti. Bývaly tři nebo čtyři. Jedna ohlašovala příchod zvoněním na malý zvoneček, ostatní klepaly metlami do oken.Zpívaly legendu o sv. Barboře.  Chodily v předvečer svého svátku a nabádaly děti:“Modli se, modli se.“ Z čehož se časem stalo zkomolené „mulisi“.
Někde chodila vdaná žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy v bílých nebo černých šatech s metlou v ruce a doprovázel ji anděl s košíčkem s jablky, cukrovím a drobnými dárky pro děti.
Říkávalo se, že večer před Barbořiným svátkem spouští sv.Petr z nebe žebřík, po němž Barborky sestoupí na zemi. Hodné děti obdarují, zlobivým našlehají metlou.
Na Roudnicku nosily dětem pečivo, kterému se říkalo „barborky“ nebo fakulky. Bývaly to asi půl metru dlouhé tenké lišty, na kterých byly upevněné žemličky, preclíky, rohlíčky a další pečivo.
Zvyk rychlených třešňových ratolestí, které měly vykvést o Štědrém dnu je velmi starý. Vdavekchtivá dívka musela sama v sadu za úsvitu utrhnout tři snítky višně nebo třešně aspoň deset let staré, mlčky je donést domů a přitom se neohlédnout. Pak dát do vody a denně zalévat vodou ohřátou ve vlastních ústech. Pokud rozkvetly, mohla se těšit, že se do roka vdá.
Někdy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno některého z chlapců z vesnice. Věřila, že se stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno první vykvetla.
Větvičky měly údajnou čarovnou moc. Kolikátý den od uříznutí větvička vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro jejího majitele šťastným.
Kvítek barborky ukrytý za sněrovačkou měl moc přivábit chlapce, na kterého děvče myslelo.

Větvičky barborky by měl přejít mráz. Pokud nemrzlo, dají se na dva dny do mrazáku. Pak se co nejšikměji seříznou a řezy se na chvíli ponoří do vody o teplotě 60°C. Pak se celé větvičky na 6h. ponoří do vody o startovní teplotě 40°C. Do vázy se dá vlažná voda se lžičkou cukru. Ta se má měnit 3x týdně a vždy větvičky trochu seříznout.

2. Adventní neděle (bronzová)

Je naplněna energií soucítění. Následující týden strávíme rozjímáním o vztazích. Poděkujeme všem svým blízkým, které máme rádi a jsou nám oporou v našem životě. Ty nejbližší pozveme na nedělní oběd. Jídlo by mělo být v rámci půstu lehké, místo tvrdého alkoholu si dáme jen aperitiv. Po zapálení adventní svíce se ponoříme do debaty o tradici a lidových zvycích. Druhá adventní svíce symbolizuje lásku.
Tuto neděli lze také využít k pečení cukroví pro sebe a pro celou rodinu. Dobrá hospodyňka by měla zvládnout 9 druhů vánočního cukroví, aby vyjádřila úctu číslům, která používáme k popisu reality. Pilná hospodyňka může upéct o tři druhy cukroví více a vyjádřit úctu dvanácti měsícům v roce. Nesmí chybět perníčky, vanilkové rohlíčky a pracičky. Zatímco hospodyně je zaměstnána pečením cukroví, hospodář by měl napsat přátelům, se kterými se o svátcích rodina neuvidí. Dát jim tak najevo, že na ně myslíme a jsou stále v našich srdcích.
Druhé adventní období je také čas pořídit vánoční dárky. V některých rodinách teprve teď děti píšou dopis Ježískovi, kde vyjadřují, co si přejí k vánocům. Ježíšek je zhmotněním Boží lásky. Dárky nosí LÁSKA.

Mikulášská obchůzka (5.12.)

Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.
Svatý Mikuláš deštivý, zimě se ještě protiví.
O svatém Mikuláši snížek často práší.

Přichází energie víry a bohatství. Mikuláš je představitel dobra a štědrosti. Anděl představuje pravdu, čert trestá a odnáší do pekla zlobivé děti.

Mikuláš je historicky doložená osobnost, ale mnoho se o ní neví. Narodil se někdy mezi roky 250 a 286 v přístavním městě Patara, kde se mu dostalo křesťanské výchovy. Zdědil velký majetek, který pak používal ke konání milosrdných skutků. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. Kolem roku 300 se stal biskupem v Myře. Tehdy tam zemřel tamnější biskup a novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde první následujícího rána do chrámu, a to byl právě Mikuláš na své pouti. Bránil víru proti pohanství a zachraňoval nespravedlivě obviněné. Pro své náboženské přesvědčení byl uvržen do žaláře, kde 6. prosince zemřel. Byl pochován v kostele v Myře a traduje se, že u jeho hrobu vyvěraly dva prameny, které měly léčivou sílu. Mikuláš je patron vod a patron školáků. Také námořníků a rybářů. Je ochráncem převozníků a hlavně dětí. Dříve pečoval o mosty a chránil před povodněmi. V 18. století úlohu patrona mostů a vody převzal sv. Jan Nepomucký.
Datum úmrtí Mikuláše je zřejmě smyšlené, aby mohla církev tímto dnem nahradit původní pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu.
Legenda o štědrém biskupu Mikuláši je známa po celém světě. Příběhů o jeho milosrdenství je mnoho. Například se říká, že v jeho rodném městě se dostala jedna šlechtická rodina do finanční nouze. Otec, který neměl na věno pro své dcery, se rozhodl, že je prodá do nevěstince. Když se to dozvěděl Mikuláš, hodil v noci potají do okna měšec s penězi. Dívky byly zachráněny. Odtud asi pramení zvyk mikulášské nadílky. Podle jiné legendy vzkřísil dva katolické studenty, které usmrtil zlý hostinský.
U nás chodí Mikuláš navštěvovat děti o vigiliích v předvečer svého svátku. Zvyk sahá do 13. stol. Vysoký muž s bílým plnovousem opírající se o pozlacenou berlu. Na hlavě biskupskou mitru. Na ornátu velký kříž. Nosil pytel s dárky a ve 30.letech 20. století míval navíc metličku z březových proutků, kterou vyplácel zlobivé děti. Doprovází ho anděl a tlupa čertů chřestící řetězi a vyzvánějící plechovými kravskými zvonci. Na vysočině se k nim přidružila ještě Smrtka s kosou.
Na Litomyšlsku chodívalo v mikulášském průvodu až padesát maškarantů podobně jako o masopustu. Objevovaly se masky husarů, dragounů, myslivců, Turků. Mouřenínů, ad.
Tradice obchůzek je doložena od 17.století. Od 15.století je známa druhá forma nadílky, kdy je Mikuláš neviditelný dárce, který jen zanechá nadílku. To byla příležitost pro kmotry obdarovat své kmotřence. Říkalo se „posílat svatého“ (ovoce, pečivo hračky).
Návštěvy svatého Mikuláše bývaly krajově rozdílné.V chudších krajích dávaly děti před spaním punčochu za okno či dveře a ráno pak nacházely odměnu za celoroční chování. V bohatších krajích navštěvoval Mikuláš děti osobně. Ptal se rodičů, jestli byly děti celý rok hodné a jak se učily. Zkoušel děti, zda se umí modlit. Byl-li spokojený, nadělil jablíčka, ořechy a cukroví, které nesl anděl na míse. Pokud spokojen nebyl, dostalo dítě od čerta bramboru nebo několik kousků uhlí.
Nedočkavé děti se škádlívaly „šklibkami“. Řeklo se jim, že Mikuláš vezoucí vůz plný darů se tam převrátil a protože ve tmě nemohl vše posbírat, zůstalo tam mnoho pamlsků (šklibků) ležet. Komu se pro ně zachce, musí tam jít pro ně bos. Nedočkavec, který si nebyl svým chováním jistý a chtěl si takto zajistit nadílku, se pro ně leckdy vypravil do zimy a tmy bos. Vracel se za velkého posměchu promrzlý a s prázdnou.

Je doloženo, že někde až do 18. století měl mikulášský průvod spíše masopustní ráz. V maškarních průvodech často byli dva až čtyři Mikulášové. Dále čerti, husaři, dragouni, hajduci, a další masky. Chodilo se dům od domu. Laufři oznamující příchod Mikuláše dostali od hospodáře povolení. Sešlo se zde více lidí. Součástí průvodu bývala i muzika, se kterou průvod v čele s husary a dragouny vcházel do světnice. Andělé krom pamlsků nosili i pokladničku, do které hospodář vhodil několik krejcarů, bohatší i zlatku. Mikuláš obdaroval děti a uložil hospodáři, aby se o ně dobře staral. Masky se ve světnici snažily něco odcizit a poté to prodat hospodáři zpět. Hospodář obvykle požádal kaprála o potrestání masek. Posléze jim ale odpustil a věnoval pár krejcarů.

Před svátkem Mikuláše chodila na střední Moravě po domech bíle oblečená žena s pomoučeným obličejem a se srpem v ruce. Říkalo se jí Boží matka. Na Podluží chodila „Matička“ večer po sv. Mikuláši (7.12.). Na západní Moravě na sv. Barboru (4.12.). Byla zahalena do bílé plachty. V ruce držela křížek, který dávala dětem líbat a učila je modlení.

Svátek sv. Mikuláše 6.12. byl posledním možným termínem konání výročních trhů v daném roce.
Nesly se v duchu nadcházejících vánoc. Krom běžného tovaru bylo v nabídce i exotické zboží jako pepř, nové koření, hřebíček, badyán, muškátový ořech, kardamon, vanilkové lusky, zázvor, šafrán, „limouny a pomorančí“ (citróny a pomeranče), datle, lusky svatojánského chleba, fíky, mandle, řecké víno (rozinky). Prodávaly se bílé postavičky barborek ze škrobené vaty, mikulášské metličky a figurky do domácích jesliček. Bohatá nabídka perníku a marcipánu a tvarovaného mikulášského pečiva. Hračky. Stavbičky ze sušeného ovoce. Čerti ze sušených švestek. Typická byla perníková abeceda, na které se dítko nejdřív poučilo, a pak si pochutnalo.

V křesťanských rodinách se děti tento den učí modlitbičku Andělíčku, můj strážníčku. Narazila jsem i na modernější způsoby slavení Mikuláše. V některých rodinách například dospělí ukryjí mikulášskou nadílku někde v přírodě a děti ji mají podle mapy nebo různých indicií hledat. Klasická obchůzka Mikuláše s čertem a andělem má také něco do sebe, ale je potřeba si uvědomit, že malé děti mohou tyto postavy vyděsit.
Mikuláš má spojitost s Lucií, vytváří spolu protiklad mužského a ženského principu a zároveň křesťanského a nekřesťanského principu.

Svatý Ambrož (7.12.)

Svatý Ambrož se narodil r. 339 v německém Trevíru a po vystudování práv se stal soudcem v Miláně. Ačkoliv nebyl pokřtěn, byl pro svou dobrosrdečnost zvolen milánským biskupem.
Jeho atributy jsou metla a úl. Jako malého ho napadl roj včel, který mu ale nijak neublížil Včely mu údajně vnesly do úst med, když spal s otevřenou pusou. Včely jsou symbolem píle. Dále k Ambrožovi patří husí brk (psaní) a dobytče. Je patronem všech, kteří pracovali s medem (včelaři, perníkáři…), mistrů řečnického umění (kazatelé, právníci, politici) a mistrůpsaného slova a skladatelů (spisovatelé, básníci, skladatelé, textaři) .
Zvyk obchůzky na Ambrože byl hlavně v místech, kde byl kostel zasvěcen sv. Ambrožovi, ale zřejmě i jinde.
Ambrož chodil v bílé haleně, přes obličej roušku z řídkého plátna a na hlavě vysokou kuželovitou černou čepici. Honil zlobivé kluky a vyplácel je březovou metlou olepenou papírem. Pro ty hodné měl v kapsáři pokroutky a křížaly. Objevoval se večer u kostela, kde na něj děti čekaly. Pokřikovaly na něj a on je honil. Občas při tom ztratil nějaký pamlsek, aby je přilákal.
 

3. Adventní neděle (stříbrná, Gaudete, radostná)

Den a týden vzdání úcty sám sobě. Pokládáme si otázku:”Jak se cítím?” A snažíme se porozumět sami sobě. Tato neděle také vyjadřuje radost z blížícího se příchodu Ježíše Krista.
Třetí svíčce na adventním věnci se říkalo pastýřská a zapalujeme ji za naše přátele.
Kostely se tento den zdobily květinami a kněží oblékali růžová mešní roucha.
Úklid příbytku je nutné dokončit do svátku sv. Lucie. V tento čas je vhodné vytvořit ozdoby na vánoční stromeček a výzdobu na štědrovečerní stůl. Dříve v tomto období muži vyřezávali ozdoby ze dřeva nebo je pletli ze slámy a také si vyhlédli vánoční strom. Ženy vyšívaly ubrusy a prostírání, háčkovaly nebo paličkovaly dečky a ozdoby z příze.
Zapálení třetí adventní svíce symbolizuje úctu. Čeho si sami na sobě vážíme? A jak si věříme?

Svatá Lucie (13.12.)

Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.
Lucie noci upije a dne nepřidá.

lux - latinsky světlo

Lucie byla křesťanka z bohaté rodiny, která odmítla ruku šlechtice a svůj majetek rozdala chudým. Složila slib zachování čistoty. Podle legendy si vyloupla oči, když se dozvěděla, že ji její nápadník obdivuje. Zrak se jí však zázrakem vrátil a byla obdarována ještě krásnějšíma očima. Mladík ji za to udal jako křesťanku. Poté měla být za trest poslána do nevěstince. Stráže s ní však nemohly pohnout ani párem volů. Víry se nevzdala ani po krutém mučení. Nakonec jí prokláli hrdlo mečem. Je patronkou slepých, kočích, švadlen, sklenářů a brusičů. Tedy řemesel, kde je potřeba dobrého zraku. Byla i ochránkyní přadlen. Na její svátek nesměly příst, jinak by jim zacuchala přadlena a ušpinila prádlo. Nesmělo se ani drát peří, protože by je rozfoukala. Na Valašsku vynášely přadleny své kolovraty na půdu.
Je vzývána proti krčním chorobám. Bývá zobrazena s mečem, svítilnou a miskou, na které jsou dvě oči. Někdy také s palmovou ratolestí, svící nebo kotlem.
Dříve byl její svátek provázen oslavami zimního slunovratu. Je i ochránkyní proti čarodějnicím. V noci se prý na Radhošti slétají čarodějnice ke svým rejdům. Hospodyně od toho dne až do Vánoc dávaly dobytku sníst kousek těsta s různými bylinkami, aby jej před čarodějnicemi chránily.
Od svátku sv. Lucie až do Božího narození odhodily jedno poleno dříví a takto odhozenými dřevy na den Božího narození zatopili.


Lucie noci upije... platilo spíše v době juliánského kalendáře. Koncem 16. století provedl papež Řehoř XIII. opravu nepřesností nastřádaných po staletí a novému kalendáři se po něm začalo říkat řehořský neboli gregoriánský. Provedl to jednoduše – ukradl 10 dnů. V Čechách byl nový kalendář přijat 1584. Tím se svátek sv. Lucie přesunul z období zimního slunovratu do období, kdy jsou dny ještě krátké. Přesto je sv. Lucie v představách lidí nositelkou světla.
Ještě počátkem 20. století chodívaly v tento den Lucky. Ženy celé v bílém, na obličeji zobákovitou škrabošku, obličej natřený sádlem nebo vodou a napudrovaný moukou. V jedné ruce nesly husí křídlo zvané kosinka nebo husí brk, ve druhé dřevěný v krvi omočený nůž, nůžky nebo srp.
Lucky procházely mlčky stavením. Kosinkou symbolicky ometly všechny kouty od všeho zlého a nečistého a překontrolovaly, zda v domě nepřekračují pověrečný zákaz předení platný od 13. prosince. Pak zase mlčky odešly. Kdo tento den předl nebo dral peří, byl potrestán. Lucky rozfoukaly peří a kužel s přízí odnesly. Zlobivé děti strašily, že je vycpou koudelí.
Od 18. století doprovázel Lucku průvod masek. Byly v něm její družičky a postavy řemeslníků (kominík, řezník nebo ras a velká družina světem jdoucích, dráteníků, krajánků a cikánů), někdy se přidal i kněz a poustevník.
Lucie je chápána jako ztělesnění kruté zimy. Je to bytost démonická a má vzbuzovat strach. Je to spojnice se světem mrtvých. Má souvislost s Luciferem.

Svatý Tomáš (21.12.)

Byl jedním z prvních Ježíšových učedníků. Říká se mu také nevěřící Tomáš, protože nevěřil v Ježíšovo vzkříšení, dokud si nesáhl do rány v jeho boku. V Persii se setkal se Třemi králi a pokřtil je. Nestihl pohřeb Panny Marie a ta mu poté z nebe hodila Mariin pás jako důkaz svého Nanebevzetí. V r. 72 n.l. byl zabit. Čtyři vojíni jej probodli kopím. Jiná legenda praví, že byl při své modlitbě u skály probodnut kopím a dobit kyji. Jeho atributy jsou kopí, meč, stavitelský úhelník a pás Panny Marie. Je patronem zedníků, tesařů a formanů.
Svatotomášské noci se říká drsná nebo osudová. Jedná se o nejdelší noc v roce. Tato noc byla využívána k věštění. Dívky se chtěly dozvědět podrobnosti o své svatbě. Děti dostávaly sladkou tomášovskou bábovku. Tento svátek strhával pozornost od Vánoc, proto s roce 1969 církev přesunula svátek Tomáše na 7.3.
Večer chodili tomové. Byli oděni celí v bílém s pomoučenými obličeji. Nosili košík s čepeníčky (preclíky) a hnětenkami (tmavé pečivo ze zbytků těsta) a měli také vařečku, kterou hrozili dětem. Mlsným dětem dávali hnětenky a přes pusu. Děti, které mlsné nebyly, dostávaly čepeníčky.
“Praví ti Tomáš: doma jez, co máš. A u lidí, co ti dají!
Někde se chovali podobně jako Klempera (viz dále)

Další obchůzkové bytosti

Koledy a obchůzky byly tradičními akty doprovázejícími advent a doznívající i po konci vánočních svátků. Jde o tradiční, již předkřesťanský, rituál související s čekáním na zázrak, tedy s přípravou na vrcholné oslavy svátku. Souvisí také s představou Krista, putujícího po koledě a zvěstujícího nový život, to, že se Bůh stal člověkem. Tři hlavní obchůzky jsou na sv. Barboru, sv. Mikuláše a sv. Lucii. Kromě nich obcházely i další bytosti.

Perchta neboli Brůna

Lucky byly spíš tajuplné, zato Perchta naháněla hrůzu. Byla oblečena do kožichu obráceného srstí navrch. Na hlavě měla králičí kožku včetně ušaté hlavy. V jedné ruce nesla zkrvavený nůž, ve druhé putýnku s koudelí. Na jihu Čech měla velkou červenou zubatou hlavu s vyplazeným jazykem. Hrozila dětem nedodržujícím půst, že jim rozpárá bříško a vycpe ho koudelí nebo hrachovinou (symbol plodnosti a hojnosti).
Chodila v předvečer svátku sv. Barbory a sv. Mikuláše, před Štědrým dnem, o Štědrém večeru, v předvečer Tří králů.

Štědré báby (šťuchavé, vrtibáby)

Chodily v předvečer Štědrého dne nebo o Štědrém večeru a v předvečer Nového roku nebo Tří králů.  Byly zahaleny v bílém prostěradle a na obličeji měly škrabošku čapího vzhledu s dlouhým nosem. Říkalo se jim také klovcové báby a strašily děti. Nadělovaly drobné dárky a dobroty. Někde se nenechaly vidět nebo jen svůj stín, jinde navštěvovaly děti přímo v rodině a škádlily je metlou. Do chalup ale nikdy nechodily. Dary nadělovaly za dveře nebo za okno do punčoch. Někdy se také nechávaly obdarovat.
“Jsem klovcová bába a mučím zlobivé děti.”

Ometačky

Chodily vpředvečer Nového roku. Vstupovaly do stavení vtichosti a březovou metlou třikrát ometly plotnu a požehnaly ji. Přály šťastný nový rok.

Ometači

Chodili o Štědrém večeru, i jiné dny. Oprašovali nábytek peroutkou, zpívali nábožné písně a přáli šťatsné svátky.

Žber

Tajemná postava, která chodila 13. 12. podvečer. Byla celá pokrytá koudelí a na hlavě měla dřevěný kyblík. Povídalo se, že tam, kde jsou špatné a zlobivé děti, se Žber zastaví, dítěti rozpáře břicho, vybere vnitřnosti a místo nich do něj vloží koudel, kterou s sebou vozí v pytli na vozíku taženém dvěma koni nebo osli.

Klempera

Chodil v Domažlicích týden po sv. Lucii,  19. nebo 20. prosince. Měl přes obličej nataženou kuklu a přes ni závoj. Byl zahalen do prostěradla a říkalo se mu larva. Nosil necky pobité hřeby. Po příchodu do domu do nich tloukl kladivem s strašil děti, že jim okuje nohy a zatluče do nich cvočky, když nebudou jíst nebo budou zlobit.

Po vesnicích se potulovaly i jiné obludy: klibny, kozlíci, brůny. Dělaly různé nepřístojnosti a dožadovaly se podarování.
Matičky představovaly matku světce Mikuláše a vykonávaly podobnou obchůzku jako Mikuláš.

4. adventní neděle (zlatá)

Budíme se do energie uctění Boha, andělů a všech neviditelných bytostí. Je to o naší víře a přijetí toho, v co věříme. Čas přijetí modlitby. Můžeme se v ní zaměřit na svá tajná přání a zamyslet se nad tím, co děláme pro to, abychom dosáhli svých cílů. A také poděkovat.
Tento čas je vhodný pro zpívání koled, stavění domácího betlému nebo návštěvu adventního koncertu. Dovršení posledních příprav na svátek Narození Páně (25. 12.). Také poslední možnost někomu na ochranu darovat jmelí.
Čtvrtá adventní svíce (andělská) je poděkováním Bohu a všem neviditelným pomocníkům. Její zapálení provází energie hledání hodnot a duchovních principů.
Dva dny před Štědrým dnem upečeme vánočku jako symbol pospolitosti a soudržnosti rodiny. V některých rodinách se peče vánočka pro každého člena domácnosti.

Zimní slunovrat

Den je nejkratší a noc naopak nejdelší v roce. Od tohoto dne přibývá slunečního svitu a dny se prodlužují.
Slunovrat je symbolem nového života. Příslib naděje a nové síly, kterou přináší probouzející se slunce.
Dříve se oslavoval bůh Slunce, který se o zimním slunovratu narodil, během jara dospěl, o letním slunovratu nabyl největší síly, kterou pak ztrácel, až zemřel, aby se mohl znovu narodit. Než se zemřelý bůh Slunce narodí, zůstává země bez jeho ochrany a k nám se z podsvětí mohou dostávat zlé bytosti nebo duše zemřelých.
Naši předkové za soumraku zapalovali oheň, který vstřebal poslední paprsky zapadajícího slunce. Přikládalo se do něj posvátné poleno ozdobené zelenými větvičkami. Oheň se hlídal celou noc. Uhlíky pak pohnojily záhonky a plnily i ochrannou funkci. Myslelo se především na budoucí úrodu. Pak následovalo 12 temných dnů, kdy se pozorovala příroda a z náhodných jevů se předvídala budoucnost.
Tento den platí:"Mlčeti zlato."

 

Legenda o narození Ježíška

Malý Ježíšek se narodil v městě Betlémě. Jeho matka Marie se v požehnaném stavu vydala se svým snoubencem Josefem z Nazaretu do Betléma, aby se zúčastnili povinného sčítání lidu. Sčítání lidí a jejich majetku nařídil římský císař kvůli lepšímu vybírání daní. Každý se měl hlásit ve městě, ze kterého pocházel.
Té noci, kdy Marie s Josefem dorazili do Betléma nebyl nikde volný nocleh, proto se uchýlili v salaši nedaleko od městských bran. Tam Marie porodila svého syna Ježíše a místo do kolébky jej umístila do jesliček, které sloužily na krmení dobytka.
Jako první se o narození Ježíška dozvěděli pastýři, kterým se zjevil anděl a zvěstoval, že se narodil spasitel. Pastýři se mu šli poklonit.
Z východu se s cennými dary vypravili tři mudrcové, kterým cestu ukazovala jasně zářící hvězda. Tito tři králové mimo jiné přinesli myrhu, kadidlo a zlato.
Myrha tehdy byla velmi cenná. Byla to vonná tekutá pryskyřice z keře myrhovníku rostoucího v tropických oblastech Afriky. Přikládaly se jí léčivé účinky. Kadidlo byly ztuhlé kousky pryskyřice, které vlivem tepla vydávají voňavý dým, stoupající k nebi a nesoucí vzhůru modlitby věřících.
O narození budoucího krále se dozvěděl i král Herodes Veliký. Ze strachu o svůj trůn nechal zavraždit všechny chlapce narozené v Betlémě. Josefovi a Marii se spolu s malým Ježíškem podařilo uprchnout do Egypta a vrátili se zpět až po Herodově smrti.

Symboly

Adventní věnec

Rozsvícení svíček na věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let, na slavení svátků světel zvaných chanuka. Nebo možná na starý germánský zvyk zapalovat uprostřed zimy v zeleném kruhu oheň, který byl symbolem slunce.
Adventní věnec je vykládán také jako symbolika Kristova kříže ve vztahu ke čtyřem světovým stranám - coby požehnáním na každou světovou stranu.
Nejstarší písemně doložená zpráva o adventním věnci pochází z roku 1838 z Hamburku. Teolog Heinrich Wichern pověsil nad dveře sirotčince, který spravoval, velký věnec vyřezávaný ze dřeva a pravidelně každého dne na něj dal jednu zapálenou svíčku. Pod věncem stála pokladnička na vánoční milodary pro opuštěné a osiřelé děti.
Odtud se adventní věnec rozšířil po německy mluvících zemích a později do celé Evropy. Po první světové válce se věnce začaly zhotovovat také ze zelených větviček jehličnanů. Živé věnce byly symboly věčného života přislíbeného věřícím Ježíšem. Kruhový tvar věnce vyjadřoval jednotu společenství lidí s Bohem. Postupně se počet svící na věnci ustálil na čtyři symbolizující adventní neděle. První neděli na na chvíli zapálí jedna svíce a pak se uhasí. Další neděli se zapálí znovu spolu s další svící, atd. Svíce se zapalují proti směru hodinových ručiček. O čtvrté adventní neděli se nechají všechny svíce společně dohořet.
Barva prvních tří svící je tradičně fialová (barva půstu), čtvrtá svíce je růžová. Někdy se ještě doprostřed věnce staví pátá svíce Kristova, která je bílá a zapaluje se na Štědrý den. Svíčka se má vždy zapálit večer s východem první hvězdy. První svíčka je Proroků, již připomíná proroky, kteří předpověděli příchod Ježíše. Druhá svíčka je Betlémská, připomíná ježíškovy jesličky a symbolizuje lásku. Třetí svíčka je Pastýřská, připomíná pastýře, kterým anděl zvěstoval narození Páně. Symbolizuje také radost z toho, že půst advent jsou již skoro u konce. Čtvrtá svíčka je Andělská a symbolizuje mír a klid.

Adventní kalendář

Má dětem připomenout smysl a význam adventního času a zkrátit čekání na štědrovečerní nadílku. Začíná vždy 1.prosince a obsahuje dvacet čtyři malých dárků, většinou pamlsků, na každý den jeden.
Prvním adventním obrázkovým kalendářem byl výtvor Němce Gerharta Langa v r. 1908. Byl to majitel tiskárny, který dal na vlastní náklady vytisknout vystřihovací kalendář s názvem V zemi Ježíškově. Zvyk se rychle rozšířil do většiny evropských zemí.
Dnes je trend dávat dětem místo adventních kalendářů s čokoládami a sladkostmi zdravější varianty. Populární jsou také adventní kalendáře s aktivitami na každý den nebo vyprávějící po částech příběh.

Skřítkova neplecha

Tento zvyk pochází z Norska. Skřítek se jmenuje Rampenisse a rodiče na něj svádí legrácky, které každý den tajně udělají. Například obarvují jídlo (mléko namodro), dělají nepořádek, stopy, apod. Dají se koupit malá vrátka, která se dají ke zdi, žebříky, lucerničky, figurky střítka a různé propriety k tomuto zvyku. V posledních letech se šíří i u nás jako alternativa k čokoládovému adventnímu kalendáři.

 

Adventní spirála

 

Patří do waldorfské pedagogiky. Děti buď prochází velkou spirálu nebo mají doma malou symbolickou s 24 důlky, kam každý den něco vloží (kuličku, kamínek, apod.)
 

Vánoční pohledy

Jejich předchůdci byli blahopřejné lístky. První byly vytištěny ve Skotsku r. 1841 a zdobil je nápis “Příjemné svátky”. Byly vkládány do ofrankované obálky.
Otcem vánočních pohlednic byl zřejmě jeden gentleman z Londýna, kterého nebavilo vypisovat blahopřejné dopisy a tak nechal r. 1843 zhotovit na tisíc kolorovaných pohlednic. Tehdy se posílaly ještě v obálce.
U nás se do počátku 20. století prodávaly pohlednice s německými nápisy. Oblíbenými motivy českých vánočních pohlednic se staly jesličky, vánoční stromeček, zasněžené krajinky, andělíčci a tři králové.

Jmelí

Parazitická rostlina, která roste především na listnatých stromech. V minulosti se cenilo jmelí z ovocných stromů.
Podle křesťanské legendy rostlo kdysi jako samostatný strom. Z jeho větví Josef o vánocích vyřezal kolébku pro Ježíška. Po třiatřiceti letech tento strom porazili Římané a z jeho kmene vyrobili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Jmelí pak seschlo do malých keříků a stejně jako jsou křesťané živi z těla Kristova, tak jmelí žije ze živin jiných stromů.  
V pohanských obřadech tato rostlina rostoucí mezi nebem a zemí figurovala jako symbol života, ochranný talisman.
Jmelí o vánocích nechybí ani v českých domácnostech, Čím má větvička více bílých bobulek, tím více štěstí domácnost, kde je v novém roce umístěna, čeká. Má moc zahrnout dobrem všechny, kdo pod ní projdou. Jmelí přinese štěstí tomu, kdo je jím obdarován, nikoliv tomu, kdo si jej koupí. Jmelí chrání domácnost před zlými silami a před požárem.
Zvyk, že muž může políbit ženu, kterou potká pod zavěšeným jmelím, pochází z Anglie. Za každý polibek se utrhla jedna bobulka z jmelí, až ta poslední se tam nechala do dalších Vánoc, aby z domu neodešla láska.
Jmelí věší nad vánoční stůl hlava rodiny 24. prosince za rozbřesku, aby do domu přišlo štěstí a požehnání. Jmelí splní jedno přání každému, kdo jej pošeptá do plamínku první svíčky zapálené na stromečku. (V Anglii se od této svíčky zapaluje loňské jmelí a uzavírá se magický kruh starého štěstí. S novým jmelím přichází nové štěstí.)
Jmelí se používá v lidovém léčitelství k léčbě bolestí, horečky, pro klidný spánek a posílení imunity. Účinky jmelí se údajně liší podle toho, na jakém stromě roste. Celá rostlina je tak trochu opředena tajemstvím. Roste blíže k nebi. Nikdy se nespojuje se zemí a bílé plody dozrávají v době, kdy ostatní příroda spí.

Zlaté prasátko

Zlaté prasátko se zjevovalo o Štědrém večeru všem, kteří odolali a dodrželi celý den půst. Jen málokdo měl šanci je vidět, jak přebíhá po stěnách světnice. V některých krajích ho zastupovalo zlaté telátko, které bylo vidět při prvním štědrovečerním zvonění, jak pluje mezi obláčky po obloze. Zlaté prasátko je symbolem slunce, které je v prosinci slabé a schované často za mraky.

Ryba

V biblických dobách to byl pokrm chudých, pro svou snadnou dostupnost.V Čechách byly rybníky a vodní toky plné ryb a nemalou zásluhu na tom měly i kláštery, zakládající rybníky, protože ryba byla postním jídlem. Třicetiletá válka ale přivedla české rybníkářství k úpadku. Veškerá práva rybolovu na sebe převedla vrchnost a pytláctví se tvrdě trestalo. Ryba přestala být jídlem chudých, ale stala se výsadou bohatých. O vánocích jedli rybu jen v bohatých rodinách a v rybníkářských krajích. Jinde se konzumoval jahelník, houbová polévka nebo černý kuba.

Betlémy, jesličky

Zatímco pro nás je symbolem Vánoc stromek, pro naše předky byly mnohem důležitější jesličky – velké vyřezávané a pohyblivé nebo naopak miniaturní v mechu za oknem. Prvním zpodobnitelem betlémského výjevu byl podle legendy František z Asisi r. 1223, kdy k první půlnoční mši na konci Štědrého večera přeměnil jeskyni na kapli a přivedl k jesličkám živého vola a oslíka. Chtěl tak přiblížit narození Páně místnímu šlechtici Janu Velitovi. Položil tedy základ tradice nejen betlémů, ale i půlnočních mší o Štědrém večeru.
Tradiční živé betlémy se konaly na mnoha místech. Někde se konala i divadelní představení. Vánoční a tříkrálové hry představovaly scény z Bible.
V Čechách se údajně první betlém objevil r. 1560 v dominikánském kostele sv. Klimenta. Vyřezávané jesličky se v Praze  u jezuitů objevily v r. 1562.
Ježíšek se do scenérií betlémů slavnostně umísťoval až o večerní nebo půlnoční mši o Štědrém večeru.
Císař Josef II. vydal koncem 18.století zákaz v kostelech vystavovat betlémy. Lidé si proto začali vytvářet soukromé domácí jesličky. Přidali spoustu „daráčků“, muzikantů, řemeslníků, zvířat, fantaskní krajinu. Typický je sociální podtext. Nejchudší postavičky se dělí s Ježíškem o to poslední, co mají a přináší mu dary, se kterými by si nevmuvňátko sotva vědělo rady. Typickým rysem lidových betlémů je humor.
Lidové betlémy z podhůří Krkonoš a Orlických hor bývaly často tak rozměrné, že se sotva vešly do světnice. Lidé spávali pod betlémem podepřeným dřevěnými kozami. Betlém se každý rok doplňoval o nové postavičky. České betlémářství je významným fenoménem lidové kultury.
Později byly v oblibě i natištěné papírové jesličky k vystřihování. Objevovaly se domácí betlémy i z méně tradičních materiálů, např. z perníku nebo vizovického pečiva. Nejtradičnější materiál je lipové dřevo, ale byly i betlémy z papírové hmoty nebo hliněné. Nejvzácnější jsou betlémy pohyblivé.
Betlém byl hlavním symbolem Vánoc až do 19. století, kdy začal být vytlačován vánočním stromečkem.
Betlém se uklízel na Hromnice (2.2.)

Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu) - Nápis, který se často píše nad betlémy a nesprávně překládá “Pokoj lidem dobré vůle.” Pochází z “Gloria  in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntaris” (Sláva na výsostech Bohu a na zemi lidem dobrá vůle.)

Stromek

Zelená ratolest byla vždy v představách lidí spojována se světlem a příchodem nového života. V antice se zelené palmové listy dávaly na dveře domu, kde se právě narodilo dítě. Křesťanství tuto symboliku převzalo v podobě holubice, která nese zelenou snítku jako oznámení návratu života na zemi a usmíření. Také zelený vánoční strom lze chápat jako součást těchto podobenství. Byl také ochranou před nemocemi a neštěstím.
Podle jedné z legend vznikl zvyk vánočního stromečku díky opatu Kolumbánovi z Luxeuilu a Bobba. Narodil se v Irsku a žil v 6. století. Působil jako misionář v Bretani a Burgundsku. Chtěl domorodcům přiblížit svátek narození Krista a tak ozdobil starobylý jehličnan zapálenými pochodněmi do tvaru kříže. Světlo přilákalo zástupy lidí a Kolumbán k nim pronesl kázání o narození Ježíška.
V Německých zemích jsou o ozdobených stromech v domácnostech zmínky v 18. století.
V Čechách bylo zdobení vánočního stromu všeobecně přijato až v poslední čtvrtině 19.století. Tento zvyk přinesl zřejmě ředitel pražského Stavovského divadla Karl Liebich, u přátel přezdívaný „papá“. Kolem roku 1812 mu lidé pomohli z finančních nesnází. Aby vyjádřil svou vděčnost, nechal v hale své libeňské vily ozdobit velikou jedli množstvím svíček, ozdob a drobných dárečků. Tento zvyk viděl v Bavorsku. Pražané, kteří viděli stromek u Liebichů, o něm vyprávěli a snažili se ho pak napodobovat. Na venkov se tento zvyk rozšířil až později.
Na venkově byly předchůdci vánočních stromků nazdobené jedlové či smrkové větve, které po vsi rozdávali koledníci. Nazdobené větve pak zdobily domovy, což mělo zejména ochranitelský význam.
Stromek venkované nestavěli k oknu, jako bylo běžné ve městech, ale věšeli ho nad stůl buď za špičku nebo opačně za kmen. Byl ozdoben perníčky, domácím cukrovím, jablky, zlacenými ořechy, ozdobami z papíru a bílé řepy, svatými obrázky, svazečky klasů. V severních oblastech se sklářskou produkcí se začaly vyrábět ozdoby z foukaných perel, skleněných vláken, a později skleněné barevné baňky.
Dělaly se i ozdoby ze slámy nebo nejedlého vizovického těsta z mouky, octa a vody. Háčkované a paličkované ozdoby mají mladší tradici.

Strom ozdobený červenými jablky fungoval jako podobenství stromu z rajské zahrady ve středověkých hrách v kostelích. V r. 1844 psaly pražské noviny o tom, jak si lidé na mnoha místech kupují stromek zvaný „Kristův strůmek“, na který zavěšují dárky a na němž hoří svíčky.

Barborky a zelený vánoční strom symbolizují zdar a hojnost. Jablka a ořechy, prvotní ozdoby na stromku, symbolizovaly hojnost a plodnost. Později se barvily nazlato jako symbol Boží slávy.
Cukroví na vánočním stromku se více rozšířilo až po 1.světové válce a tento zvyk vzešel od bohatších měšťanů. Čokoládové figurky získaly na oblibě po 2.světové válce.
Místo svíček se z bezpečnostních důvodů rozšířilo elektrické vánoční osvětlení.
Na vrcholu stromku byl k vidění anděl nebo hvězda jako symbol propojení stromku s oslavou Božího narození.
V poslední době roste obliba živých vánočních stromků, které se kupují v květináči a na jaro vysazují do volné přírody.
Do poloviny 20. století byla hlavním vánočním stromem jedle, později ji nahradily smrčky a borovice pro snadnější dostupnost.
Odstrojovat vánoční stromeček je zvykem na tři krále (6.1.)

Zvykové předměty (zvykoslovné, obyčejové)

Takové předměty provází většinu výročních obyčejů a nemají jen funkci dekorační. Lidé jim přikládali magickou moc a věřili, že jim přinesou prosperitu, zdraví, lásku nebo ochranu.
Vánoční objekty byly z kynutého těsta, jablek, sušeného ovoce a zelených větviček zimostrázu nebo brusinčí. Každá drobnost měla nějaký význam.
Makovice a šípek s množstvím semínek měly zajistit bohatou úrodu. Sušené ovoce a houby zabezpečily plodnost. Ořechům byla přisuzována schopnost povzbudit mužskou plodící sílu. Kynuté pečivo a namočený hrách nabývají objem, značí tedy nabývání majetku. Červená barva jablek a stuh přináší zdraví i ochranu. Zelená snítka symbolizuje světlo a příchod nového života. Trnité větve chrání před zlými silami.


Polaz

Polaziti znamená ve staročeštině koledovati. Polaz byl dar koledníkům a zároveň slunovratový novoroční symbol. Byl to podstropní závěs evokující sluneční kouli. Na konci hojných špejlí byly pamlsky, které měli koledníci obírat. Vpichovaly se do jablka nebo brambory.
Množství paprskovitě napíchaných dřívek s ozdobami na jablku nebo těstové kouli připomíná sluneční kotouč a prastaré slunovratové obřady.

Svět

„Svět“ nebo „král“ je velké jablko s paprskovitě napíchanými symboly plodnosti v horní polovině, zdviženo na třech dřevěných nožkách. Pod sebou nese na stopce uvázané menší jablíčko. Je to rajská nebeská zahrada a pod ní se kývá malý chudý svět.

Třesolka

Podélně nastříhaný husí brk se zabodl do okvětí jablka. Na konce proužků brku se nabodal nabobtnaný hrách. Výtvor vypadá jako palmička a konce brčka se v průvanu chvějí.

Ježek

Ozdoba “krále” z jižních Čech. „Ježek“ je bohatá zahrádka na horní polovině jablka nebo bochánku upečeném z kynutého těsta, třeba vánočkového. Někdy se stavěl na tři nožky ze sušených švestek nebo ořechů.

Zahrádka

„Zahrádka“ - je pyramida z pěti jablíček spojených špejlemi, na kterých jsou napíchány rozinky a jiné dobroty. Na vrcholcích jablek jsou snítky krušpánku, popř. ještě svíčky.

Trnková větev

Trnité letorosty trnky trochu připomínají vánoční stromek. Trnité větve měly funkci ochrannou. Rovná větev trnky se vbodla do okvětí jablka a na trny se nabodal napučený hrách, šípky, sušené ovoce, kolečka pestrého lidového textilu nebo čtverečky červeného a zlatého papíru. Na vrcholek prutu se umístil pozlacený ořech nebo svíčka. Dá se podobně nazdobit i rozvětvená větev trnky nebo hlohu ve váze.

Obřadní pečivo

 
Po celou dobu adventu, Vánoc, svátku Štěpána a Nového roku se peklo různě tvarované kynuté pečivo. Krom pečiva určeného pouze ke konzumaci, jako byly vánočky, koláče, věnce a chléb,  vznikalo také obřadní pečivo figurálních nebo geometrických tvarů, kterému byly přikládány pověrečné významy podobné jako u zvykových předmětů.
Drobné výtvory, předem posvěcené, sloužily jako dar a měly obdarovanému přinést vlastnosti tvarovaného pečiva.
Ještěrka mrštnost a přinášela do domu bohatství, had moudrost, jelen mužnou ušlechtilost, kohout mužnost, ryba mlčenlivost, liška chytrost, veverka pilnou hospodyňku, kachna pečlivou matku, ovečka dobrou úrodu, žába hlídala čistou vodu, holubička klid a mír v rodině, pavouk nosil štěstí, apod. Dříve se peklo po celém našem území, těsto se kypřilo kvasnicemi a přidával se tuk a vejce. Dnes známe vizovické pečivo. Na území moravských Vizovic ho pekla rodina Lutonských před více než 200 lety. Těsto zadělávali jen vodou a přesný recept tajili. Zvířátka byla tvrdá a trvanlivá. Stala se nakonec spíše suvenýrem než jídlem.


Vánočka


Štědrovka, štědrovnice, vandrovnice, pletenice, žemla, calta, ceplík, štrucla, hóska…

Zdobila sváteční stůl již ve středověku. Kynuté pečivo je symbolem růstu a hojnosti. Součástí požehnaných vánočních pokrmů a tedy i vánočky byla mouka z těch nejlepších klasů z dožínkového věnce. Samotné pečení vánočky bylo rituál. Hospodyně při hnětení těsta pronášely modlitby a prosby, někde dokonce chodily těstem omazat stromy s prosbou o úrodu. Vánočka, stejně jako chléb, byla symbolem boha (Ježíška). Pokládala se na bílý ubrus a zacházelo se s ní s úctou.
Vánoček hospodyně většinou pekla několik. První vánočku vytaženou z trouby dostával vždy hospodář, aby se na statku urodilo mnoho obilí (v pleteném tvaru vánočky lze spatřovat také klas - symbol další úrody). Lidé vánočky nosili i do chléva, aby byla zvířata zdravá následující rok.
Vánočka byla také symbolickým darem. O štědrovečerní večeři panímáma každému ukrojila kousek z té největší vánočky pro štěstí.
Každý cop vánočky má svůj význam:
Spodní část vánočky je ze čtyř pramenů - země, slunce, voda a vzduch.
Střed je ze tří pramenů - rozum, vůle a cit.
Horní díl ze dvou pramenů - vědění a láska.

Staročeský vrkoč

Dostávaly jej děti na Mikuláše, ale býval i doprovodem mnohých českých slavností - odměna pro nejlepší přadlenu na slavnosti k zakončení přástek, o masopustu děvčata zdobila vrkoč pro svého tanečníka, apod.
Základem je  je věneček ze tří copů pečený z kynutého těsta (stejného jako vánočkového). Do něj se napíchají špejle s ozdobami a pamlsky.

Cukroví

Vánočka už většinou štědrovečerní stůl nezdobí a ani se ve většině domácností nepeče domácí. V podstatě ji nahradilo cukroví.
Cukroví je symbolem Vánoc pro většinu z nás, ale také postrachem z nadměrného příjmu kalorií. Při celodenním ujídání  totiž snadno ztratíme přehled, kolik jsme vlastně snědli.
Pečení cukroví bývá významným rodinným rituálem. Suroviny si často připravujeme už měsíce dopředu - domácí vanilkový cukr, vlastní směsi koření, sušené ovoce z vlastní zahrádky, med od známého včelaře, ořechy z chalupy…
Existuje mnoho druhů pečeného i nepečeného cukroví. Některé jsou typické pro většinu oblastí, např. linecké, vanilkové rohlíčky, zázvorky, medvědí pracky…možná je znáte pod jinými názvy. Recepty se často v rodině dědí. K některým druhům se váží speciální rodinné tradice a rituály.
Do pečení cukroví se často zapojují i děti. Zejména do vykrajování, zdobení, slepování, obalování v cukru, apod.
Typickým vánočním cukrovím jsou perníčky, které mají i charakter dekorace. Někdy se dokonce vytváří perníková chaloupka nebo betlém.
O historii perníku už tu informace padla. Je dlouhá. Pozůstatky pečiva podobného perníku byly nalezeny i ve starých egyptských hrobkách. Zatímco dříve to byl sladký chléb kořeněný pepřem, dnes je jeho vůně dána tzv. perníkovým kořením.
Je to směs koření, kde bývá v různých poměrech nejčastěji obsaženo toto: mleté plody badyánu, nového koření, anýzu, kardamonu, koriandru a fenyklu, mleté skořice a hřebíčku.

Perníkové koření se dá přidat i jinam, třeba do buchty, do caffe Latte, do muffinů, do mugcake…

Pro někoho jsou symbolem Vánoc také citrusy zdobené hřebíčkem nebo pochutiny s příchutí jablka se skořicí.

Koledy (“hudba Vánoc”)

Slovo koleda pochází z latinského Calendae (kalendy), označující první lednové dny, kdy se slavil slunovrat.
Koledy ve středověku šířili po Evropě potulní žáci. První koledníci chodívali místy již o svátku sv. Mikuláše. Oblečeni bývali v bohatě zdobených šatech a s sebou nosili velkou figuru biskupa. Koledování jako zdroj přivydělání si časem oblíbili i městští pacholci, biřici, pivovarští dělníci nebo prostitutky. V roce 1390 bylo vydáno nařízení, které účast na koledách zpřísnilo. Koledníci zpívali o narození Ježíška, cestě do Betléma, přitom přáli a děkovali za koledu.
Vznik našich nejstarších koled se datuje do doby předhusitské. Počátky koledy “Narodil se Kristus pán” pocházejí ze 13. století. “Nesem vám noviny” nebo “Půjdem spolu do Betléma” jsou z doby pobělohorské. V roce 1647 napsal Adam Václav Michna z Otradovic koledu “Chtíc, aby spal”.

Vánoční vůně

Pouttporri

Aromatické směsi různých bylin a přírodních produktů. (Květy - růže, koření - hřebíček, skořice, badyán, plody přírody- borovicové a modřínové šišky, bobule jalovce, ovoce - pomeranč, citrón, jablko)

Purpura

Aromatická směs koření, dřevěných smolných pilin nebo třísek a vonných bylin, která se klade na rozpálenou plotnu a přitom se odpařuje aromatická vůně či kouř.
Pálení purpury zřejmě pochází ze starého keltského zvyku, kdy se o slavnostech zimního slunovratu  pálilo na otevřeném ohni voňavé jehličí.

Vánoční František

Vonný kužel z páleného dřevěného uhlí, většinou lípového, a kadidla. Při zapálení vydává charakteristickou vůni. Tradice je 300 let stará. Pochází z česko-německého pohraničí, zejm. Krušnohoří. Tvar připomíná mnišskou kapuci františkánů.
Anglické frankincense je starší výraz pro kadidlo.

Ježíšek

Štědrý večer je v našich zemích spojen s příchodem Ježíška, který nosí dárky všem hodným lidem a zejména dětem. Přichází na svět v noci ze 24. na 25. prosince a jeho příchod je spojován s nadějí v lepší časy.
Ježíšek se nejdříve objevil v Německu, kde mu říkali Christkind, podle evangelíků Weinachtsmann. Zastáncem tohoto zvyku byl reformátor Martin Luther žijící na přelomu 15. a 16. století. Byl odpůrcem papežské církve, a proto odmítal dávat svým dětem dárky o svátku sv. Mikuláše, a pokoušel se je obdarovávat až na Štědrý den večer. Děti to nesly nelibě, tak to nakonec vyřešila paní Lutherová tak, že dostávaly dárky na Mikuláše i na Štědrý den.
K nám se Ježíšek dostal v 19. století. Dříve zde nosíval dálky svatý mikuláš nebo třeba na Moravě Štědroň.
Podoba Ježíška je vysvětlována různě. Nám je asi nejbližší zpodobnění jako z knih Boženy Němcové - Jezulátko sedí v nebi na světlém trůně a posílá dětem dárky po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Děti je ale nespatří. Nadělení dárků oznámí hlas zvonku.

V posledních letech se k nám vlivem komerce dostává také zpodobnění Santy Clause, které může děti mást.

Dárky

Ve starém Římě si lidé při příležitosti oslav Nového roku mezi sebou dávali dárky jako výraz přátelství a lásky k bližnímu.
Dárky, které dětem nosil Mikuláš nebo je nacházeli pod vánočním stromečkem, měly původně symbolický význam. Dětem a mladým lidem se dávala červená jablíčka jako symbol zdraví, síly a dlouhověkosti, ořechy jako symbol moudrosti a sladké perníky, které poukazovaly na slasti mládí. Mládenec nebo panna dostávali nějakou ozdobu jako symbol štěstí a bohatství. V bohatších rodinách to byl zlatý nebo pozlacený šperk nebo mince z ušlechtilého kovu. Pokud ji obdarovaný držel celý večer v ruce, měl podle pověry zajištěn bohatý život. Láhev vína nebo sladkost věnovaná dospělému byla příslibem sladkého života. Parfém nebo vonná mast nosila slávu a štěstí. Oblíbené byly malé sáčky se sušenými vonnými bylinami.

Vysévání obilí do misek

Stejně jako před Velikonocemi vyséváme obilí do misek s hlínou, tak v minulosti naši předci vysévali v adventním období semínka. Do Vánoc jim vyrostla travička a podle jejího vzhledu usuzovali, jaká bude příští rok úroda. Někdy se takto obilí vysévalo na svatou Barboru. Na Vánoce se přidávalo k betlému a říkalo se mu Kristova zahrádka.

Mechové zahrádky

V podkrkonošských chalupách se v adventním období dávala mezi okna výstelka z mechu. Fungovala jako izolace. Regulovala vlhkost a snižovala únik tepla. Později získala také charakter dekorace. Do mechu se zapíchaly větvičky borůvčí, zimostrázu (krušpánek), šípků i s plody, modřínu se šiškami a hlohu. Do těchto kulis se umisťovaly ovečky vymodelované z chlebového těsta nebo včelího vosku, zdobené ovčí vlnou, klacíky a lupínky smrkových šišek. Mezi ně se umisťovaly kaštany, které měly představovat balvany. Podobné zahrádky se staly základem pro domácí betlém.

Andělské zvonění

Plechové zvonící stromečky roztáčené teplem z hořících svící. Koncem 19. století se začaly vyrábět v německém Porýní. V Československu byly oblíbené ve druhé polovině 20. století. Po revoluci o ně zájem opadl. O 20 let později se vrátily na trh díky snaze a pátrání Zdeňka Ševčíka. Dnes se vyrábí ručně v chráněné dílně v Rožmitále pod Tremšínem.

Vánoční hvězda

Pryšec nádherný nebo Poinsettia. Rostlina z čeledi pryšcovitých, která pochází z Mexika. Do spojených států ji r. 1825 přivedl velvyslanec Joel Roberts Poinsett. Díky červené barvě je spojována s vánoční výzdobou.

Vánoční poleno

Velmi starým zvykem je přikládání posvátného polena do ohně. Vánoční poleno bylo většinou ozdobeno zelenými větvičkami a symbolizovalo počátek nového roku a obrození přírody. Poleno je spáleno, aby zima skončila a přišlo jaro. Hořící poleno dodává slunci sílu, aby své “omlazení” - magický přerod - zvládlo.
V některých regionech se připravovala polena dvě - velké a malé, symbolizující nový a starý rok. Vánoční poleno hořelo v krbu po dobu dvanácti svátečních dnů a jeho části byly pečlivě uschovány do jarní setby a někdy i do dalších Vánoc.
Oheň očišťoval a chránil před vším zlým, stejně jako vykuřování nebo vykrápění obydlí.
Dnes je symbolika vánočního polene přenesena do některých svátečních dezertů, jako je štola, roláda nebo třeba jablečný závin, který se v některých českých rodinách konzumuje na štědrovečerní oběd.

Betlémské světlo

Tento plamínek se každý rok v adventní době rozsvěcí v betlémské jeskyni, v níž se podle tradice narodil Ježíš Kristus. Nápad vznikl v Rakousku roku 1986, když bylo světélko přivezeno do Lince jako poděkování těm, kteří pomáhají lidem s poruchami zraku v nadaci Světlo ve tmě. O rok později světlo přivezli rakouští skauti do Vídně a odtud se začalo šířit do celého světa. K nám přijíždí třetí adventní sobotu a skauti je roznáší do kostelů, domovů pro seniory, do hospiců a nemocnic.
Možná je i souvislost s příběhem z italské Florencie. Římský papež Urban II. (1088-1099) vyzval rytíře, aby se vydali na křížovou výpravu do Palestiny a osvobodili Betlém a Jeruzalém od muslimů. Jeden z nich prohlásil, že přiveze plamének ohně věčného světla z betlémské baziliky. Za několik let těsně před vánoci se skutečně vrátil s hořící svíčkou v ruce.

Propojení slunovratů

Svatojánské koření nasbírané v předvečer svátku svatého Jana (23. června) - tzv. devatero bylin, můžete na Štědrý večer využít k přípravě čaje nebo jako koření.
Může to být třezalka, kopřiva, květ lípy, jitrocel, máta, šalvěj, rozmarýn, tymián a meduňka.

Louskáček

Baletní pohádková inscenace na náměty příběhu Ernesta Theodora Amadea Hoffmanna. Hudbu složil Petr Iljič Čajkovskij, choreografii Lev Ivanov. Premiéra proběhla 18. prosince 1892 v Petrohradě.
Tento vánoční příběh bývá často uváděn okolo Vánoc a je vhodný i pro děti.

Vánoce

Na Adama a Evu čekejte oblevu.
Jitřní jasné a obloha čistá, úroda hojná příští rok jistá.
Zelené Vánoce, bílé Velikonoce.
Když Vánoce obílí stromy sněhem, tak je posype jaro květem.
Na Štědrý večer hvězdičky, ponesou vajíčka slepičky.
Dvanáct dní od Štědrého dne do Tří králů zvěstuje prý povětrnost příštích dvanácti měsíců.
Lepší Vánoce třeskuté nežli tekuté.
Mráz na boží narození, zima se udrží bez proměny.
Jsou-li vrby o Vánocích plné rampouchů, bývají o Velikonocích plny kočiček.
Jasné Vánoce, hojnost vína i ovoce.

V církevním kalendáři trvá vánoční období od 24.12. do 6.1., dříve se ale drželo do 2.2. V blízkosti k vánocům má svátek řada svatých, jakožto družina Ježíše. Slovo vánoce pochází ze staroněmeckého Winahten (Weihnachten, svaté noci). Pochází z oslav zimního slunovratu trvajícího dvanáct nocí. Oněch dvanáct nocí představovalo dvanáct měsíců v roce a mělo dát název Vánocům, což by měla být zkomolenina dřívějšího “o dvanácti nocích”. Historie slavení vánoc spadá do období, kdy se v římském kalendáři v roce 336 objevil svátek Adventus Divi (Příchod Božského), který měl připomenout jubileum nástupu panovníka na trůn. Věčně pronásledovaní křesťané odmítli uctívat člověka jako boha a svátek zaměnili za Adventus Domini (příchod Páně). Poprvé jej oslavili v roce 354.
Na Štědrý den se slaví památka Adama a Evy, podle Bible prvních lidí. Je to období zimního slunovratu. V době, kdy ještě neexistoval kalendář, to byl přirozený začátek nového roku.
Konaly se pastýřské hry na náměty biblických pastýřů probuzených hlasem anděla zvěstujícího narození Krista.
Smysl vánoc spočíval ve vzájemné úctě, lásce a přátelství. Celá rodina se sešla u svátečně vyzdobeného stolu.

Příprava Štědrého večera (24.12.)

Než mohla rodina zasednout u jednoho stolu, všude se drhlo, všechno se čistilo, uklízelo a urovnávalo.
Uklízelo se, smíčily se kouty, zametala se podlaha. Ta hliněná se vysypala čistým pískem, dřevěná se vydrhla vodou a slaměným věchtem. Okna zateplená suchým mechem se zdobila větvičkami zimostrázu, kuličkami jeřabin a drobnými betlémskými postavičkami.


Na Štědrý den hospodyně od rána připravovala štědrovečerní pokrmy. Vařila hrách, čočku, bramborovou a rybí polévku, pekla kubu z krup a česneku. Chléb a v bohatších domech i vánočku mívali upečenou několik dní předem.

Bylo potřeba napéct dostatek koláčů a štědrovek pro svou rodinu i koledníky. Mnohdy se stalo, že droždí roznášené po horách kvasňovými bábami cestou přemrzlo a pak nevzešlo, což mělo za následek brousek na pečivu.
V podkrkonoší bylo zvykem sledovat, kde se více kouří z komína, což znamenalo, že zatápějí v peci a chystají se péct. V tu chvíli popadnout slaměného panáka oblečeného do starých hadrů zvaného „brusař“ a opřít ho o dveře oné chalupy. Měl v kapse dlouhý dopis plný nesmyslů a legrací, který končil požehnáním. Hospodář ho  musel celý nahlas přečíst, nemělo-li se požehnání změnit v kletbu. Mezitím chladla pec, překynulo těsto, hrozilo nebezpečí sražených koláčků s brouskem, proto bylo nutno hlídat a brusaře rychle zanést k sousedovi.

Štědrý den spadá ještě do období půstu. Kdo se celý den postil, uviděl večer „zlatouška“, tedy zlaté prasátko. Kapr byl považován za postní pokrm, proto na štědrovečerní stůl patří. Dříve měli rybu jen ti majetnější, spíše v oblastech tradičního rybníkářství. Vlastníci rybníků, tedy v klášterech, mlynáři, šlechta.

Na vesnicích si vypomohli náhradou z kynutého těsta upečenou ve formě tvaru ryby.
Štědrá večeře má obsahovat magický počet devatera jídel. Devítka je považována za číslo prosperity.

Když měla hospodyně uvařeno, snažila se zabavit děti a hospodář mezitím přinesl a tajně ozdobil stromeček. K večeru děti vybíhaly ven ze stavení a pozorovaly oblohu, zda již vyšla první hvězdička, která měla ukončit půst. S první hvězdičkou se zapalovala svíčka a celá rodina usedala ke stolu ke slavnostní večeři.

Na stůl se pokládal bílý ubrus a na Valašsku se pod něj kladl dožínkový věnec. Doprostřed se pokládal chléb. Jinde třeba hrst zrní ode všech druhů obilí. Nesměl chybět med, ořechy, jablka a sušené ovoce. Česnek měl ochranný význam.
Jinde byl zvyk dávat na jeden roh stolu chléb, aby měla rodina stále co do úst.Vyjadřuje také spolu se solí denodenní život. Nůž, který je ostřím k bochníku, chrání rodinu. Na druhý roh trochu od všeho, co dalo pole, aby v následujícím roce byla dobrá úroda. Na třetí roh se pokládaly peníze, které měly slibovat blahobyt. A na čtvrtý roh se pokládala miska s kousky jídla pro slepice a dobytek. Jinde tuto misku dávali pod stůl.
Samotný stůl se obepínal řetězem nebo provazem, což mělo zajistit ochranu ovcí před vlky, ochranu stavení před zloději, soudržnost celé rodiny po další rok, apod. Stolovníci si na něj pokládali nohy. Řetěz je měl spojit s rodinou a uchránit před blouděním, rozchody a odchodem posledním.
Tento řetěz/provaz pak hospodyně stočila do kruhu a do něj se sypalo slepicím. Slepice, které zobaly mimo kruh, byly tzv. tulačky, které zanášely mimo hnízdo.
Chystaly se pokrmy z jáhel, hrachu, bílé mouky, sušených hub. Kromě chleba na stole ležela vánočka – štědrovka, houska, húsce. Pod talíř dávali rybí šupinu nebo pár penízků pro štěstí a hojnost peněz v následujícím roce.
Pod stůl se nastlalo voňavé seno, aby se zajistila hojnost píce v novém zemědělském roce.
Před usednutím ke stolu se hospodář s rodinou pomodlil.
Také zvolal z okna:”Svatí dědové, zveme vás, svatí dědové přijďte mezi nás!” Věřilo se, že zář svíček láká duše zemřelých blíže k lidskému obydlí. Duše zemřelých pozvané ke štědrovečernímu stolu měly zajistit hospodářství bohatou úrodu a dostatek potravy.

Dbalo se na to, aby u stolu byl sudý počet lidí. Lichý by přinesl smůlu. Podle pověry prý chodila smrt těsně před večeří obhlížet prostřené stoly, a kde by napočítala lichý počet, tam by se v následujícím roce pro někoho vrátila. Postíral se jeden talíř navíc, kdyby přišel pocestný. Podle jiného zvyku se prostíral talíř navíc, právě, když se měl u stolu sejít lichý počet lidí. Pod každý talíř hospodyně dávala minci nebo kapří šupinu, které zajišťují hojnost pro každého obdarovaného. Než se zasedlo ke stolu, stoupl si každý bosou nohou na na zemi ležící sekeru, aby ho v příštím roce nebolely nohy.
Před večeří se všichni společně pomodlili a vzpomněli na vše dobré a špatné, co je v uplynulém roce potkalo.
Hospodyně nesměla vstát od štědrovečerního stolu dříve, než všichni dojedí, aby jí drůbež dobře seděla na vejcích. Proto nanosila všechny chody večeře na stůl najednou. Na štědrovečerním stole muselo být tolik jídla, aby se všichni nasytili a ještě zbylo. Věřilo se, že tak bude hojnost i v příštím roce. Jedla se polévka z hrachu nebo čočky, nákyp s houbami, kořeněná sladká omáčka ze sušeného ovoce, vánočka a různé další sladkosti.
Hrách měl symbolicky spojovat stolovníky v dobrém i zlém. Polévka se podávala, aby všichni měli sílu. Čočka měla přinést rodině peníze. Kuba, ryba nebo jiný masitý pokrm se podával pro radost a pohodu. Kosti z ryby se dávaly na jeden talíř a po večeři je hospodář odnesl pod jabloň. Někde se po polévce podávaly křížaly. Rozmanitost pokrmů byla v každém kraji jiná. Společná všem ale byla vánočka, která se konzumovala spolu s cukrovím, když všichni povečeřeli. Vánočka, spolu s řetězem kolem nohou stolu, symbolizovala pospolitost rodiny. Pila se káva, čaj, ale i víno, pivo nebo dokonce pálenka. Někde se večeře zahajovala pojídáním kulaté vánoční oplatky nebo chleba namazanými medem. Med symbolizuje soudržnost.
Od stolu nesměl nikdo odejít, dokud všichni nedojedli. Věřilo se, že jinak by se rodina příští vánoce nesešla celá.

Schovávaly se šupiny z kapra, aby se v domácnosti držely peníze. Zbytky večeře se rozdělily mezi dobytek, o kterém se věřilo, že tuto noc mluví lidskou řečí, stromy v sadě kvůli dobré úrodě a studnu, aby měla čistou vodu.
Poté hospodář přinesl do světnice stromeček ozdobený sušeným ovocem, ořechy a řetězy. Zapálili na něm svíčky a zpívali koledy. Koledy se pak zpívaly každý večer až do odstrojení stromečku.
Tam, kde neměli stromeček, strojili jesličky. Figurky se do betléma přidávaly podle biblických událostí. Ježíška vkládali do jesliček na Štědrý večer. Spolu s ním přidali anděla a pastýře. Figurky tří králů přidali 6. ledna.

Noc před narozením Páně je považována za zázračnou, svatou a mocnou. Vztahují se k ní vyprávění oplývající zázraky, o vodě měnící se ve víno a o zvířatech, která mezi sebou mluví o budoucnosti svého pána.


Dárky

 
Obdarovávání dříve probíhalo u štědrovečerního stolu nebo se dárky dávaly k jesličkám. Dárky rozdával otec rodiny. Na Horácku dostávaly děti pamlsky od zlatého prasátka, v západních Čechách přinášel dárky zlatý koník. Představa Ježíška jako dárce se u nás rozšířila od 17.století.

Štědrý večer byl dříve štědrý příchodem Spasitele, vzájemnou úctou a láskou, bohatě prostřeným stolem v kontrastu s předchozím půstem. Dárky pro potěšení dětí bývaly velice skromné. Perník, kominíček ze švestek, panenka z fíků, soustružený husárek, kousek cukrové homole zabalený v pestrém klůcku. Ještě v polovině 20.stol. bývaly dárky spíše praktického charakteru – knížka, apod.
Dospělí se většinou neobdarovávali. Domácí zvířectvo se odměnilo kouskem vánočky pomazané medem, zbytky od večeře odnesli studně a ovocným stromům. Dárek dostali všichni užiteční, ale i škůdci jako úplatek, aby neškodili hospodářství. Drobty z pečiva dostal oheň, hrst krupice se házela po větru meluzíně, aby uvařila svému dítěti kaši a nekvílela, myši dostaly obilí a něco dali i lišce, aby nechala kurník na pokoji.

V městské tradici si mezi sebou lidé dávali vánočky. Darování mělo přinést požehnání dárky na základě magické představy dar za dar.

Po rozdání dárků se všichni sesedli kolem stolu a vyprávěli o tom, co se v končícím roce podařilo a co ne. Pak se věštilo.

Karel Jaromír Erben: Hoj ty Štědrý večere

Věštby

K štědrovečerní noci patří věštby budoucnosti, života a smrti, lásky i prosperity. Hádání z rozkrojeného jablka má údajně původ až u Keltů. Hvězdička znamená v následujícím roce zdraví a štěstí, křížek nemoc a smrt, červivé či nahnilé jablko znamená nemoc.  I z jádra ořechu lze usuzovat zdraví v následujícím roce. Černý vnitřek znamená neštěstí a smutek, zdravý ořech radost a štěstí. Loďky z ořechových skořápek putující s malou svíčkou po vodě napoví, jak se bude rodinný a milostný život vyvíjet. Komu skořápka dopluje víc od kraje, ten se dostane dál do světa. (Někde se praví naopak, komu dopluje od středu umyvadla k jeho okraji.) Známé je také lití roztaveného olova do vody a odhadovaní budoucnosti z tvaru odlitků. Věštba hrníčková se dělala tak, že pod pět obrácených hrnků se ukryly symboly, mnohdy i děsivé.
Dívky házely střevíc za hlavu. Pokud špička směřovala ke dveřím, čekala je svatba v příštím roce. Říkalo se, že na Štědrý večer se neprovdané dívce zjeví její nastávající ve vodní hladině. Pokud se chtěla dívka dozvědět jméno svého nastávajícího, vzala jablko a oloupala z něj slupku v celku, aby vznikla dlouhá spirála. Tou třikrát zatočila nad hlavou a odhodila ji. Z tvaru takto odhozené spirály mohla podle fantazie vyčíst písmeno, jímž začínalo jméno toho pravého.
Vdavekchtivé dívky se měly zmocnit devíti patek od vánoček a schovat si je. Někde dívky házely hůl na hrušeň. Na kolikátý pokus se podařilo, že se hůl na stromě zachytila, po tolika letech je čekaly vdavky.
Klepalo se také na kurník. Když se dívce ozval kohout, znamenalo to, že se vdá do roka, když slepice, měla další rok zůstat svobodnou.
O půlnoci děvčata běhala přes naoranou brázdu a poslouchala, odkud se ozve pes. Z té strany měl přijít jejich budoucí ženich. Jinde děvčata třásla bezem a poslouchala, odkud se ozve pes. Na tu stranu se pak měla provdat.
Oloupané jablko se rozkrojilo na tolik dílků, kolik bylo v rodině členů a každý svůj dílek snědl. Kdyby někdo v příštím roce zbloudil, stačilo mu vzpomenout si, s kým o Štědrém dnu jedl jablko a našel by cestu zpět.
Hospodář vzal dvanáct jadérek z jablka a vložil je do misky s vodou. Kolik jich vyplavalo nad hladinu, tolik se dalo v příštím roce čekat suchých měsíců.
Podobně se věštilo z cibulových slupek. Naloupalo se dvanáct cibulových sukének, které každá představovala jeden konrétní měsíc. Do každé se dala sůl. Když se sůl do rána rozpustila, očekával se v tom měsíci déšť, kde zvlhla, normální počasí a kde zůstala suchá, tam sucho.
Pokud připadne Štědrý den na pondělí, bude v příštím roce dostatek medu a dobrá úroda. Pokud by se jednalo o úterý, věští to dobou úrodu obilí a vína. Ráno dostávaly děti chléb s medem, aby byly sladké (hodné) po celý rok. Tento den se nemělo chodit do hospody, hrát karty. Nedoporučovalo se prát prádlo, protože by to přineslo do domu neštěstí.
Na Štědrý den neměl mít u sebe nikdo žádnou cizí věc, jinak by ho v dalším roce čekala smůla a neštěstí.
Slovanským zvykem bylo namazat si na Štědrý den tváře medem, aby si člověk zajistil, že ho po celý rok budou mít všichni rádi.

Zpívaly se koledy. Pak se hospodář vyšel podívat ven, jak se bude příští rok dařit. Potom se šlo do kostela na půlnoční mši.

Půlnoční mše byla jakýmsi vyvrcholením štědrovečerních oslav. Kostely bývaly plné promrzlých věřících. Věřili, že Bůh je s nimi přítomen v jejich kostele.

Na Štědrý den před večeří se dávala za okno miska s vodou. Pokud voda do rána zmrzla a mráz misku roztrhal, znamenalo to, že se příštího roku ztratí voda ve studni.

Vánoce dnes

Zvyky a tradice se v jednotlivých rodinách výrazně liší. Někde rodina zdobí stromek společně den předem nebo na Štědrý den ráno, jinde ho děti mají jako překvapení, někde ho mají po celou dobu adventu. Každá rodina připravuje trochu odlišné pokrmy a cukroví. V českých rodinách dnes většinou převládá kapr a bramborový salát, nebo řízky. Polévka bývá rybí, bramborová nebo z luštěnin. Na Slovensku je typickou polévkou kapustnica. Rodinné tradice jsou různé. Většinou nechybí sledování televizních pohádek, zpívání koled u stromku, procházka - někdy se zastávkou na hřbitově, kde vzpomeneme na ty, kteří již tu s námi nejsou. Některé rodiny chodí spíše do lesa nechat tam zvířátkům něco na přilepšenou. Také pojetí Ježíška je v každé domácnosti jiné. Někde se před příchodem ke stromečku zvoní symbolicky na zvonek, jinde ne. Někde nosí dárky Ježíšek, jinde jsou Ježíškovi pomocníci rodiče. Někde už je neexistence Ježíška odtajněna.

Co si z toho vzít pro sebe

V rodinách s malými dětmi rozhodně není od věci osvěžit některé starší tradice. Například symboliku adventního stolu. Řetěz, který se omotává kolem nohou stolu, mohou děti vyrobit z papíru. Minci nebo kapří šupinu, kterou jsme u stolu obdarováni, si můžeme někam uschovat a za rok si ji vyměnit za novou. Modlitba může být nahrazena pronesením přípitku před zahájením večeře.
Dále třeba můžeme zachovat rozdělení mužského a ženského principu tento den vycházející z archetypální přirozenosti mužství a ženství. Žena připravuje pokrmy, muž připravuje vánoční stromek, omotává nohy stromu řetězem, vedle něj hospodyně postaví při večeři servírovací stolek s pokrmy, aby mohl rozdávat ostatním na talíře jídlo, které rodinu sytí…Muž má rodinu chránit a zabezpečit. Nebo naopak můžete vše dělat společně, rozdělit si doma činnosti jinak podle symboliky vašich rolí nebo třeba více zapojit děti.
Ráno se probouzíme do energie vděku a pokory. Dopoledne je ještě postní. Kdo vydrží nejíst do večeře, uvidí zlaté prasátko. To se zjevuje na obloze okolo 16. hodiny. Někde se naopak drží lehký oběd, který se jí s myšlenkou poděkování zemi za to, že nás živí. Tento den by rozhodně neměly chybět pokrmy z jablek a ořechů. Poledne se nese v energii trpělivosti. Hospodyně začíná připravovat slavnostní večeři. Někde o čtyřech chodech. Předkrm - čočka na kyselo - symbolizuje hojnost, černý kuba s houbami symbolizuje skromnost. Pak následuje rybí polévka a kapr s bramborovým salátem. Ryba je symbolem pokory. V mnoha rodinách se dnech první dva chody vynechávají nebo se volí jiné alternativy.
Kolem 15. hodiny přichází energie lítosti a pokání. V mnoha rodinách v tuto hodinu dochází k výměně názorů, proto je lepší tomu předejít a vyrazit ven na procházku. Po návratu přichází energie přátelství, kdy je vhodné popít vánoční punč. Zbytek si pak ohřejete po návratu z půlnoční. Východ první hvězdy je světlo, které zvěstuje přeměnu v nás. Můžeme zapálit svíce a přichází hlavní událost dne - slavnostní večeře v energii míru. Na stole by neměla chybět zapálená svíčka, kousek zeleného jehličnanu nebo vykvetlé “barborky”
Domácí vánočka dnes často u vánoční tabule chybí, což je škoda. Dnes je spíše nahrazována cukrovím. Našla jsem zvyk půlku vánočky od vánočního stolu schovat na Nový rok k snídani. U stolu se má vánočka pouze nakrojit. Konzumuje se až později večer nebo po návratu z půlnoční.
Od vánočního stolu se nevstává, dokud všichni nedojí, abychom se za rok zase všichni sešli.
Zacinkání zvonečku volá k vánočnímu stromu a přichází energie štědrosti. Dárky by měl podle zvyku předávat nejmladší člen rodiny. Koledy se někde zpívají hned po příchodu ke stromku, jinde až po rozbalení dárků. Pak může následovat věštění. Lití olova lze nahradit litím roztopeného vosku do vody. Můžeme si rozkrojit jablíčko nebo pustit loďky ze skořápek po vodě.
Hodina před půlnocí se nese v energii splněných přání. Přání můžete vyslovit nebo napsat na papír a spálit. Pak se sejdete se sousedy na půlnoční, což mnohdy bývá i zážitek kulturní. V některých městech bývá pro tuto příležitost nastudována Rybova mše vánoční nebo jiné chrámové pěvecké vystoupení. S sebou můžete přinést lucerničky na betlémské světlo.

Koledování

Chodilo se od  Štědrého dne až do Tří králů. Upevňovaly se sousedské a kmotrovské vztahy.
Vzniklo zřejmě už ve starověkém Římě, kdy se lidé v prvních lednových dnech zvaných Calendae Januariae navštěvovali, přáli si štěstí a podarovali se malým dárkem. Později byly kolední obchůzky nejen zábavou, ale pro chudé lidi taky možnost obohatit svůj skromný jídelníček o kolední dar.
Recitaci nebo zpěv doplnili koledníci o hru na primitivní zvukové nástroje.Typický byl fanfrnoch, bukál, bukač, bandaska – džbán potažený oslí kůží nebo měchuřinou se svazkem koňských žíní, které potahovány mzi mokrými prsty vydávaly bučivý zvuk. Vozembouch, trumšajt – trouba marína, zvonky, rolničky, tamburína, bubínky, píšťalka. Odměna koledníkům má být symbolická – jablko, pár ořechů, cukroví. O Štědrém dni se chodilo na pastýřskou koledu - práskalo se bičem, rozhazoval se hrách nebo se rozdávaly zelené větvičky -  nebo na koledu vánoční, kdy se obcházelo s jesličkami, zpívaly se koledy a stavěly se betlémy.

Boží hod vánoční, 1. svátek vánoční  (25.12.)

Pro křesťany je tento den nejvýznamnější z vánočních svátků, protože se narodil Ježíš Kristus.
O  božíhodové mši zvané „hrubá“ bývalo v kostele plno. Jitřní se sloužila ve tři hodiny ráno. Ve vinařských oblastech se věřilo, že ozáří-li sluníčko během mše tvář pana faráře, předznamenává to hojnou úrodu dobrého vína.
Svátek Božího narození má ráz tichého a rodinného klimatu. Platil zákaz veškerých prací a hlučných projevů. Nesmělo se uklízet po štědrovečerní večeři, stlát postele, česat se, zametat… aby se nevymetlo a nevyčesalo štěstí. Obydlí se vykrápělo jordánkou (svěcenou vodou). Hospodář měl ráno vstát jako první. Všichni měli zbožně rozjímat. Nechodilo se ani po návštěvách a přisel-li přece někdo, měl přinést koledu a popřát šťastných a veselých svátků narození Pána Krista. Návštěvy měly obřadní smysl. Věřilo se, že první návštěva ovlivní věkem i pohlavím chod hospodářství. Chlapec či mladý muž přináší do domu zdar a štěstí, žena neštěstí. Vajíčka tento den snesená měla kouzelnou moc.
Ke slavnostnímu obědu na Boží hod a na Štěpána se podávala drůbež. Doporučovalo se také jíst vepřové, umývat se v potoce a splatit tento den všechny dluhy.

Svatý Štěpán, 2. svátek vánoční (26.12.)

Svítí-li na Štěpána slunce, bude drahé ovoce.
Pak-li na Štěpána větrové uhodí, příští rok špatné se víno urodí.
Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří.
Na svatého Štěpána, každý se má za pána.

Štěpán byl řecky mluvící Žid, který se obrátil na křesťanskou víru. Kvůli svým kázáním, ve kterých zvěstoval příchod Spasitele, se dostal před židovskou veleradu. Byl obviněn z rouhačství a ukamenován za hradbami Jeruzaléma r. 35 n.l.
Na jeho památku se v den jeho svátku házely hrsti ovsa na kněze světícího obilí na jarní setí. Bývá zobrazován se třemi kameny, mučednickou palmovou ratolestí a knihou. Je patronem zedníků, kameníků, tesařů, koní a kočích. O jeho svátku se chodí na koledu a připomíná se jeho dobrodějnost - rozděloval almužny chudým.

Na Štěpána není pána. Tomuto dni se říká koleda. Koledníci chodili s velkou zlatou hvězdou a také s bedýnkou, ve které měli postavené malé jesličky. Dříve se koledy zúčastňovali pouze kněží, místy učitelé se svými žáky, později koledovaly pouze děti. Odměnou jim byly vánočky, ovoce, místy i malý peníz.
Štěpán je patron koní. Byl vzýván na pomoc proti bolestem hlavy.  Bývá zobrazován s kameny a palmovou ratolestí. Jeho svátek je dnem výroční výplaty čeládce a dočasného nebo úplného ukončení služby. V kontrastu s důstojným laděním hodu božího vánočního, je tento den veselý až bujarý. Chasa dostávala kromě peněžité výplaty výslužné pečivo. Muži velké koláče s otvorem uprostřed, které nosili navlečené na holi na rameni. Děvečky dostaly „mláďátko“ - velkou pletenou housku zabalenou v plátně a převázanou povijanem jako miminko. Někde se pořádaly koláčové slavnosti a průvody. Dívkám, když druhý den vstaly a umyly chlapce.
Byl to den kolední obchůzky, ale také žertíků. Propuštěná chasa si dovolila pozlobit sedláka. Ráno našel hospodář žebřiňák za komínem. Mládenci jej v noci rozebrali, po částech vynesli na střechu a tam pečlivě opět složili. Nebo zaházeli vstupní dveře hnojem.
Miloš Zeman přesunul na tento svátek tradiční novoroční projev prezidenta a změnil jej tak na vánoční.

Svátek mláďátek, 4. svátek vánoční (28.12.)

Slaví se na památku 4444 malých chlapců, které nechal král Herodes zavraždit ze strachu před nově narozeným židovským králem. Matky tento den nesměly bít své děti, jinak by byly ve stáří nešťastné. Dětí se ptali na počet neviňátek, při správné odpovědi jim dali dárek.

Silvestr (31.12.)

O Silvestru papeži, snížek už si poleží.
Jak byl rok samá voda a samé bláto, na Silvestra nenapadne žádné zlato.

Papež Silvestr I. se narodil koncem 3. století v Římě. Jako křesťan byl pronásledován, ale v roce 311, kdy císař Konstantin povolil křesťanství, byl zvolen papežem. Podle legendy pokřtil samotného císaře a jeho ženy. Císaře údajně vyléčil z malomocenství. Svatý Silvestr zemřel roku 335. Za jeho vlády doslo k proměně pohanského Říma na křesťanský, vyrostly významné chrámy a konaly se důležité koncily Silvestr I. vyhlásil neděli za povinný sváteční den.
Je patronem domácího zvířectva a dobré úrody. Bývá zobrazován v papežském ornátu, s knihou a mušlí nebo býkem. Řád svatého Silvestra je papežské vyznamenání.

Dříve tento den nebyl spojován se žádnými zvyky, až v devatenáctém století se silvestrovská noc stala bujarou oslavou příchodu Nového roku. Sjednocení občanského a církevního kalendáře na 1.leden se datuje do 17.století.
Začátek tohoto dne býval spojen s velkým úklidem. I lidé se poctivě umývali, aby do Nového roku vkročili čistí a zdraví. Přes silvestrovskou noc nikde nesmělo viset prádlo, jinak by podle pověry někdo ve stavení zemřel. V kostelech se konaly děkovné mše za uplynulý rok. Čekalo se při svíčkách na příchod Nového roku v náboženském rozjímání.
Po vsi chodily toho dne černě oděné staré ženy, tzv. ometačky, s bílým šátkem zavázaným na hlavě tak, že zakrýval téměř celý obličej a vepředu vybíhal ve velkou špičku. Ometačka se ohlašovala třikráte zaklepáním na dveře. Když byla vpuštěna dovnitř, usedla mlčky ke kamnům a březovou metličkou přejela třikrát plotnu. Poté se hlasitě pokřižovala. Popřála hospodáři šťastný nový rok a požádala o malou almužnu. Obřadné ometání chránilo plotny nadcházející rok od všeho nezdravého a nečistého.
V Čechách dostávali toho dne odměnu zpěváci na kůru a farníci dávali  svému faráři výslužku a přáli mu zdraví a boží požehnání. Hospodář obdarovával čeledíny a děvečky.
Bakaláři čili učitelé vytvářeli se svými žáky přáníčka zvaná minuce a posílali je purkmistrovi a radním. Půlnoc ohlašoval zpěvným hlasem ponocný.
Silvestrovská noc je vigilií (svatovečerem) Nového roku a stala se magickou osudovou nocí se zvláštní atmosférou. Náboženské rozjímání bylo časem nahrazeno bujarým veselím. Věřilo se, že když si všichni tento den zatancují, urodí se mnoho brambor. Symbolem štěstí pro Nový rok byly podkůvky, kominíčci, prasátka a čtyřlístky.
Dříve začínal nový rok 25. prosince, až na začátku 15.století se většina Evropy sjednotila na 1.lednu. Veselé oslavy od 20. století patří k městské tradici. Jedná se vlastně o zápas starého roku s novým.
Až do 19. století byla silvestrovská tabule téměř totožná se štědrovečerní. Později bylo zvykem o půlnoci jíst teplý ovar, kroupy a čočkovou polévku znamenající peníze, stejně tak křen s jablky pro štěstí. V bohatých rodinách nechybělo pečené selátko, symbolizující bohatství. Nesmělo se konzumovat nic, co mělo peří a rychlé nohy, aby štěstí a majetek neuletěly nebo neutekly pryč.
Silvestr se nese v energii úcty a porozumění. Je obdobím ukončení všeho starého. Měli bychom projít v myšlenkách uplynulý rok a bilancovat ho, zamyslet se nad ním. Pohladí nás dnes energie radosti a bláznovství. Tento den není vhodné nic rozhodovat. Spíše poděkovat za vše dobré, co nás v uplynulém roce potkalo.
Nemělo by chybět půlnoční odpočítávání a novoroční přípitek. Přejeme si navzájem a připijíme si vzájemně.
S dětmi si o silvestrovské noci můžete doma zahrát různé společenské hry.



Použité prameny:
Boledovičová, M., Kindlová, M.: Tradinář, Smart Press, s.r.o., 2019
Trnková, K.: České zvyky a tradice, Studio trnka, 2021
Příkazská, T.: Lidové tradice pro šikovné ruce, XYZ, 2020
Bezděk, E.: Rituály šťastné rodiny, Došel karamel, 2021
Skopová, K.: Hody, půsty, masopusty, Akropolis, 2014
Bestajovský, M.: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce, Zima, Computer Press, 2004
Zemanová, H.: Rytmus roku s Hankou Zemanovou, Smart Press, 2021
Paterko, L.: Naše tradice, 2017
Janovec, L.: Český rok včera a dnes, SUN s.r.o., 2023
Skopová, K.: Vánoční svátky o století zpátky, Akropolis 2010
Boledovičová, M., Kindlová, M.: Vánoční tradinář, Smart Press, s.r.o., 2021