Každý, kdo chce něco psát nebo dávat na internet, by se měl
hned na začátku zamyslet nad právními aspekty této činnosti a osvojit si pár
pravidel, kterými se řídit. Publikování různých textů a článků, ať už v uznávaných
časopisech a knihách nebo jen na blogu, který čte pár přátel, je upravováno
určitými zákony a paragrafy. Je to možná trochu otrava, ale určitě by vám
nebylo příjemné, kdyby někdo vydával vaše dílo za své nebo bez vašeho svolení
někde zveřejnil váš portrét. Takže jak se říká:“Nečiň druhým, co sám nerad.“
Autorské právo (anglicky copyright) je u nás upravováno autorským
zákonem (zákon č. 121/2000 Sb.). Hned ve druhém paragrafu tohoto
zákona je definováno, co to vlastně je autorské dílo. Jedná se o jedinečný
výsledek tvůrčí činnosti autora. Dílo může být literární, hudební, dramatické,
choreografické, fotografické, kinematografické, malířské, grafické, sochařské…dílem
je dokonce i počítačový program. Za autorské dílo se nepovažuje námět díla sám
o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip,
metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a
podobný předmět sám o sobě. Takže pokud vám někdo ukradne jen nápad a zpracuje ho jinak než vy, tak máte bohužel smůlu.
Psaní blogu se týká hlavně publikování textů, obrázků a
fotografií. U všeho je potřeba uvádět autora nebo alespoň použitý zdroj. Pokud čerpáme
informace z nějakého textu a přebereme z něj celou větu či odstavec, měli bychom použít citaci. Velmi přísnými kritérii se řídí citace v odborném
textu. Tam je potřeba uvést nejen autora, ale i bibliografické údaje jako je
název publikace, ze které jsme čerpali, rok vydání, informace o nakladateli. Pokud
čerpáme z odborného časopisu, je potřeba uvést i rok a měsíc, ve kterém
příslušný článek vyšel. V odborném textu nestačí uvést jen internetovou
stránku. Naprosto nepřípustná je například Wikipedie nebo Britannica. Většinou
se za částí textu, který jsme odněkud převzali, nebo v něm použili
myšlenku jiného autora uvede jen číslo v závorce, a pod textem je potom
číslovaný seznam s použitou literaturou. Někdy se dává jméno autora,
studie či použitého pramenu přímo do textu. (Př. Autor ten a ten, píše v svém
článku z roku toho a toho, že je to tak a tak.)
Psaní blogu má poněkud volnější pravidla, ale pořád platí,
že nesmí docházet k plagiátorství. Za to se považuje například převzetí myšlenky
či výsledku práce někoho jiného, aniž uvedeme skutečného autora, převzetí části
textu či odstavců aniž uvedeme bibliografickou citaci, převzetí původního
textu, který jen stylisticky upravíme nebo použití obrázků či fotografií bez
uvedení autora či zdroje.
Dalším často opomíjeným problémem je zveřejňování fotografií
nebo záznamů, na kterých jsou nějaké osoby. Tímto se zabývá Zákon č. 40/1964
Sb., občanský zákoník v §12. Říká se tam, že písemnosti osobní povahy,
podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické
osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s
jejím svolením. Samozřejmě existují i nějaké výjimky jako jsou například vědecké a
umělecké účely a tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani
takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby. Takže
pokud na svém blogu zveřejníte fotku, o které osoba, která na ní je důrazně řekla,
že si ji máte nechat pro sebe, koledujete si o průšvih.
Poslední věc, o které bych se v tomto článku chtěla
zmínit, je tzv. desatero počítačové etiky. Tady je jedna z jeho verzí. Na
internetu jich najdete více, ale všechny jsou dost podobné.
Desatero přikázání počítačové etiky
- Nepoužiješ počítače ke škodě jiného
- Nebudeš ničivě zasahovat do práce druhých lidí
- Nebudeš slídit v souborech jiných lidí
- Nepoužiješ počítače ke krádeži
- Nepoužiješ počítače pro křivé svědectví
- Nepoužiješ nebo nepořídíš kopii softwaru, který jsi nezaplatil(a)
- Nepoužiješ neoprávněně počítačového zdroje jiných lidí
- Nepřivlastníš si intelektuální dílo jiného
- Budeš přemýšlet o společenských následcích programu, který jsi stvořil(a)
- Budeš používat počítače ohleduplně a s úctou
Volně převzato z The Computer
Ethics Institute.
Teď se asi většina z nás chytila za nos:)
Rozhodla jsem se, že se budu na svém blogu snažit tato pravidla dodržovat a uvádět alespoň přibližně použité prameny. Bohužel se asi nevyhnu občasnému videu z youtube nebo uvedení Wikipedie jako zdroje, ale doufám, že mi to odpustíte. A kdybyste někdy chtěli použít fotografie z mé produkce nebo některé mé texty, tak mě určitě uveďte v použitých pramenech. Budu ráda.
Pořád řeším ty fotky. Někdy potřebuju dát na blog fotky, které ale nevlastním... Jenže mi bylo řečeno, že se tam dát vůbec nesmí (a odkaz to nezachrání), pokud nejsou ve volné licenci, což teda není skoro nic.
OdpovědětVymazatCo ale nesnáším, jsou zkopírované články mezi sebou a to teprv zkopírované články z wikipedie... To je opravdu trapně průhledné.
OdpovědětVymazat