Období prvních 6-8 týdnů po porodu
nebo u nekojících žen v podstatě období do objevení první
menstruace je časem poměrně dramatických změn probíhajících v
organismu novopečené matky. Šestinedělka i novorozenec jsou velmi
zranitelní, sžívají se spolu a učí se na sebe reagovat.
Šestinedělí je od nepaměti provázeno řadou pověr a magických
rituálů. Pokusím se vám je přiblížit z pohledu historie,
tradice, náboženství i numerologie. Nakonec poskytnu pár, snad
pro někoho užitečných, informací o šestinedělí v dnešní
době.
Co je to šestinedělí?
Šestinedělí (puerperium) je období
šesti týdnů po ukončení těhotenství, které začíná
porozením novorozence. Dělí se na šestinedělí časné, což je
prvních 7 dní po porodu, a šestinedělí pozdní, které končí
42. dnem po porodu. Pokud šestinedělí proběhne bez komplikací,
nazývá se šestinedělím pravidelným, pokud nastanou komplikace
(např.infekce, zvýšené krvácení, komplikované hojení
porodních poranění, aj.), mluvíme o šestinedělí nepravidelném.
Ženě nacházející se v šestinědělí
se říká šestinědělka, nedělka, omladnice nebo koutnice.
Šestinedělí je důležité období
nejen z hlediska změn v těle matky a dítěte, ale i z hlediska
rizika různých zdravotních komplikací.
Péče o šestidělky má v různých
kulturách napříč světem stejné základní prvky. Patří mezi
ně zejména izolace, odpočinek na lůžku, kvalitní strava, teplo
a klid.
Pár zajímavostí z historie
K lepšímu pochopení tradic a pověr
týkajících se šestinedělí je nutno ohlédnout se do minulosti
a zamyslet se nad tím, jak dříve pomoc těhotným a rodícím
ženám vypadala. Předmětem tohoto článku rozhodně není líčit
celou historii vývoje babictví a porodnictví, pouze vypíchnout
některé zajímavé momenty, které se šestinedělím přímo či
okrajově souvisí a přináší vysvětlení některých jevů,
které na nás v dnešní době mohou působit poněkud bizarním
dojmem. (O historii porodnictví zde již byl jeden text zveřejněn
pod názvem Z historie porodnictví.)
Od nepaměti byly děje spojené s
rozmnožováním a zejména jejich komplikace všímány nejen ženami
samotnými, ale i jejich okolím. Od nahodilých a povrchních
pozorování se postupně přecházelo k systematickému zkoumání a
snahám o vysvětlení jednotlivých dějů. Během reálné praxe
však často docházelo k mnoha dramatům a tragédiím, proto
vznikaly i magické úkony zaměřené na prevenci neblahých příhod.
Již v pravěku existoval kult
mateřství, který se týkal plodnosti samé, schopnosti otěhotnět
a donosit plod, přežití porodu, porodu zdravého, především
mužského potomka a schopnosti kojit. Nic z toho nebylo
samozřejmostí, proto byla vzývána božstva a prováděny rituály,
které měly toto zajistit.
Například v Egyptě kolem r. 1600
př.n.l. byla uctívána bohyně Hathor jako ochránkyně zdraví
rodiček, porodu, doby poporodní a kojení. Na ochraně poporodního
období a kojení se podílely také bohyně Taut (Thoeris, Taweret)
a Eset (Isis).
Pomoc při porodu poskytovaly od
nepaměti starší zkušené ženy. Později se z této činnosti
stalo povolání (babictví), které se mezi ženami předávalo z
generace na generaci. Zmínky o existenci babictví jsou doloženy už
v Písmu (Genesis 25:17, Genesis 38:28). Řadu poznatků o
těhotenství, porodních komplikacích, pohybech plodu, dvojčatech,
hygienických předpisech za menstruace a šestinedělí obsahuje
Starý zákon a Talmud. Židovským mužům se nedoporučovalo
pohlavně se stýkat se ženou v šestinedělí, protože toto období
bylo považováno za nečisté. Najdeme o tom zmínky i v Bibli,
např.v Třetí knize Mojžíšově. Život matky měl v této době
větší cenu než život dítěte, což se prakticky projevilo
zmenšujícími výkony na plodu.
Ve středověku u Židů vystupuje
démon Lilith. V knize Genesis v kapitole 1:27 se píše, že Bůh
stvořil člověka, muže a ženu, k obrazu svému. Ale až v
kapitole 2.21 Bůh stvořil ženu jménem Eva. Z toho kabalisté
usoudili, že prvá žena Adama byla Lilith, se kterou nemohl mít
děti. Údajně kradla a zabíjela novorozence. Židovské ženy byly
proti Lilith vybaveny amulety.
Porodník Jean Astruc (1684-1766) byl
toho názoru, že Adam a Eva jakožto první lidé neměli pupek.
Řešil také otázku, zda Adam u porodu prvního syna Kaina pupečník
překousl nebo přeřízl, podvázal ihned nebo až po odpadnutí.
Zřejmě mu Bůh poradil, co má dělat.
Ve starém Řecku se na rozvoji
porodnictví podílel Hippokrates, a dále Aristoteles, Epicharmos,
Kleophanes, Demokritos, a jiní. Řecké učení přetrvávalo ještě
v 18.století. Porodním bábám se říkalo omphalotomei a byly to
vlivné osoby, které sloužily i jako dohazovačky a uměly i
provádět potraty. I v Řecku bylo zapovězeno stýkat se v
šestinedělí se ženami.
Ve starém Římě byl nejznámnější
osobností porodnictví Soranos z Efesu. Porodní báby, obstetrix,
byly podceňovány. Soranos se zabýval i péčí o ženu po porodu a
technikou kojení, péčí o novorozence a případným výběrem
kojné. Při zánětu prsu se chirurgicky vypouštěl hnis a následně
se zastavovala laktace.
Galenos z Pergamu za počátek nástupu
porodu považuje hladovění dítěte nebo jeho zralost. Za choroby v
šestinědělí považuje poruchu vyprazdňování očistků
(lochií), které rozlišuje na žlučovité (z černé žluči),
rezavé a hlenové. Po retenci očistků popisuje zkažení šťáv
(kakochymia). Zmiňuje i horečku v šestinědělí. Nedělkám
doporučuje klid, stravitelnou výživu, zákaz koitu, vyvarovat se
projímadel a pouštění žilou. Za nejlepší výživu dítěte
považuje kojení, kdy mléko má substance tekuté, sýrovité a
tukové.
V Japonsku byla nedělka celých šest
týdnů stahována bandáží okolo boků, aby se jí zavinula
děloha.
V Salermu r. 1059 pracovala lékařka
Trota (Trotula), která sepsala dílo O ženském utrpení před, při
a po porodu.
V dalším období byl určitý úpadek
porodnictví. Vykonávaly jej nevzdělané porodní báby. Bylo to
spojeno i s tím, že v představách teologů byla žena nástrojem
ďábla a v šestinedělí tvorem nečistým. V kritických momentech
byl k porodu volán ranhojič, bradýř nebo chirurg, ale většinou
již bylo pozdě a zákrok nebyl úspěšný.
I přes uctvívání Bohorodičky a
různých světic byly reálné rodičky ve druhořadém postavení.
Ve Francii byl dlouhou dobu odpírán křesťanský pohřeb ženám,
které zemřely při porodu. Skoncovalo s tím až konzílium v
Rouenu r.1074.
Husovi současníci Křišťán z
Prachatic a Zikmund Albík z Uničova sepsali rady týkající se
životosprávy.
Oddělení pro rodičky a šestinedělky
byla při městských nemocnicích zřizována od 14. století. V
Norimberku r. 1339, v Paříži r. 1378.
Císařské řezy se dříve prováděly
jen na mrtvých ženách. První sekci na živé ženě provedl
zvěroklestič Jakub Nufer v r. 1500 v Thurgau a údajně byl
úspěšný. Další dokumentovaný císařský řez byl proveden
21.4.1610 Jeremiášem Trautmannem ve Wittenbergu. Tehdy se nesešila
děloha, ale pouze kůže. Za krátkou dobu se operační rána
rozevřela a děloha byla pokryta hnisavým povlakem, který se
postupně odloučil a rána se vyčistila. Když bylo nedělce po
několika týdnech povoleno vstát, náhle zemřela – zřejmě na
plicní embolii.
První nařízení o povinném školení
žen pomáhajících při porodech bylo vydáno v roce 1452 v Řezně.
V 16. století vzniklo i několik učebnic pro porodní báby. První
škola pro porodní báby vznikla v roce 1589 v Mnichově.
Při komplikacích byly k porodům
porodními bábami voláni chirurgové, jejichž činnost se
omezovala na záchranu života rodičky použítím tzv.zmenšujících
operací, tedy rozkrájení a vybavení plodu. Vzhledem k častému
výskytu křivice a kostních forem tuberkulózy nebyla o takové nesnáze
nouze.
V roce 1630 vznikl v Paříži tzv.
Hôtel-Dieu,
kde později pracoval François
Mauriceau, jeden z průkopníků porodnictví. Zde se rodila
porodnická věda. Upouštělo se od zmenšujících operací
(dekapitace, embryotomie) a začaly být prováděny obraty a
extrakce. Vznikaly také první modely porodnických kleští.
V roce 1655 vyobrazuje Johann Schultes
ve své knize nástroje na odsávání mléka a amputaci prsů,
poševní zrcadla a nástroje k císařskému řezu.
V r. 1700 byly v Amsterodamu zavedeny
povinné zkoušky pro porodní báby. U nás se na reformě
zdravotnictví a lékařského školství zasloužil r. 1753 Van
Swieten, osobní lékař Marie Terezie a žák holandského lékaře
Boerhaaveho. Od roku 1775 nesměly nevyučené a nezkoušené porodní
báby praktikovat. Roku 1786 byl zaveden úřad pro krajské porodní
báby. Kontroloval, aby se báby vzdělávaly na kurzech ukončených
zkouškou v Praze. Od roku 1794 se musely zůčastňovat i pitev
ženských těl. Prvním přednášejícím byl profesor Franciscus
Dutoy.
V r. 1804 začaly být porodní babičky
vzdělávány v kurzech na univerzitě nebo lyceu. Po teoretické
přípravě následovalo dvouměsíční praktické vyučování v
porodnici v Praze. Jako primář U Apolináře působil A. Jungmann,
který vydal několik učebnic pro porodní báby. Na vzdělávání
porodních bab se podíleli i prof. V. Rubeška a prof. K. Pawlík.
V polovině 19. století vznikaly i
knihy o těhotenství a šestinedělí určené matkám.
V r. 1897 byly publikovány Služební
předpisy pro porodní báby, vydané c. k. Ministeria věcí
vnitrných. Pojednávaly o nutném vybavení porodních babiček
nástroji, o osobní čistotě a dezinfekci, o vedení dokumentace, o
ošetření novorozence i rodičky, ale i o tom, jak se chovat.
Porodní báby například nesměly pít alkohol.
V r. 1928 byl název porodní bába
nahrazen názvem porodní asistentka.
Nejdůležitější osobností v
historii šestinedělí byl I.P.Semmelweis (1818-1865), který
zjistil, že infekce, která vyvolává horečku omladnic, se přenáší
na rukou zdravotnického personálu a ustanovil hygienické postupy,
které měly epidemii v nemocnicích zamezit. Po povinné dezinfekci
rukou chlorovým vápnem v r. 1848 významně klesla úmrtnost na
horečku omladnic. Přestože výsledky byly jednoznačné, měl
Semmelweis řadu odpůrců a profylaktická opatření, která
navrhl, se ujala až mnohem později.
Další zajímavostí je, že první
inkubátor byl sestaven v r. 1835 jako dvouplášťová železná
vana naplněná vodou a nazývána Ruehlova kolébka. Na vylepšení
inkubátoru má zásluhu doktor Tarnier.
V lidové tradici
Plánovaná bezdětnost byla v
minulosti naprosto nepřípustná. Těhotenství a mateřství bylo
chápáno jako nejvýznamnější naplnění ženina života. Úkolem
muže bylo oplodnit ženu. Vše ostatní okolo těhotěnství,
porodu, šestinedělí a péče o děti už bylo v rukou žen.
Situaci charakterizují i lidové názvy
pro těhotenství: „je v požehnaném stavu“, „je v naději“,
„bude chovat“, „chodí s outěžkem“, „je samodruhá“,
„chystá se do kouta“, „čeká se“ nebo u nesezdaných
„sukýnky se jí krátí“.
V lidové tradici se provádí řada
rituálů, které mají zajistit plodnost a reprodukci. Nejvíce je
to patrné v masopustních zvycích, ale různé plodnostní rituály
se objevují prakticky v průběhu celého roku. Neplodnost byla
považována trest boží. Pokud zůstalo manželství nenaplněno,
měl muž právo ženu opustit a najít si jinou. S mužskou
neplodností se nepočítalo. Vždy se za nemožnost počít děťátko
dávala vina ženě.
Dětská úmrtnost byla v minulosti
obrovská. Populační ztráty byly nahrazovány opakovanými porody
mnohorodiček. Bylo běžné porodit i více než deset dětí, z
nichž se ani polovina nedožila dospělosti. Tyto extenzivní formy
reprodukce přetrvávaly až do začátku 20. století.
Narození dítěte byla radostná
událost spojená se zvyky vyjadřujícími radost a vděčnost za
dar života.
Bylo zvykem, že manžel vyrobil ženě
před narozením prvního dítěte kolébku. Pokud si na to netroufl,
zadal práci truhláři. Kolébky bývaly i nádherně malované
ptáčky, srdíčky, květy, apod. Využily ji potom i všechny
následující děti v rodině. Pokud se zachovala funkční,
zůstávala ve stavení pro potřeby dalšího hospodáře, což
býval nejstarší syn, který převzal grunt po otci. Pokud na
kolébku nebylo, byla v domácnosti aspoň konouška či hejčadlo,
tedy hrubá plachta uvázaná za čtyři cípy provazy ke stropu. Kdo
šel kolem, ten dítě pohoupal. Kolébka se přepásala povijanem
nebo tkaným popruhem, aby z ní dítě nevypadlo.
Starší zkušené ženy „báby
babicí“ pomáhaly rodičce při porodu. Dělo se tak běžně v
domácnosti rodičky. Lékař se k porodu volal výjimečně,
většinou když rodící ženě šlo o život. Stejné ženy často
vykonávaly i profesi andělíčkářek a pomáhaly ženám zbavovat
se nechtěného těhotenství, což často končilo zároveň i
úmrtím těhotné ženy. Za vlády Marie Terezie r. 1760 byly
uzákoněny povinné odborné zkoušky žen, které pomáhaly při
porodu.
Dlouho se tradovalo, že plody narozené
předčasně v sedmém měsíci mají lepší prognózu než plody
narozené v osmém měsíci. Byla také představa o jiném časovém
vývoji hochů než děvčat.
Různé lidové pověry platily i o
době porodu, například proti pomalu postupujícímu porodu
pomáhalo otevírání šuplíků a rozvazování uzlů, vkládání
motliteb pod polštář (zejména modlitba Sedm svatých a nebeských
zámků), opásání rodičky a podobně. Patronkou těhotných žen
a šťastného porodu byla Panna Maria Karlovská. Všeobecně byla
patronkou těhotných svatá Markéta.
Hned po narození bába dítě
vykoupala ve škopíčku, ve kterém byl vložený peníz, aby dítě
bylo šťastné a bohaté, nebo jiné předměty, které měly dítěti
přinést do budoucna něco dobrého. Chlapečka zabalila do zástěry,
aby se líbil dívkám. Holčičku do mužské košile, aby se za ní
chlapci otáčeli.
Novorozence bylo zvykem balit do
peřinky s nataženýma nožičkama a připaženýma ručičkama, a
peřinka se ještě pevně přepásala povijanem. Věřilo se, že
takto z dítěte vyroste rovný člověk. Na hlavičku se dával
plátěný čepeček, aby dítěti neodstávala ouška.
Když bába dítě zavinula, položila
jej na zem. Pokud muž dítě zvedl, přiznával se tím k otcovství.
Bylo to také vyjádřením symboliky: „Ze země jsi na zem
přišel.“ Později tento zvyk vymizel a bába podávala dítě
otci přímo do náruče s napomenutím, aby je řádně vychoval ke
cti a slávě boží.
Pokud se muž k otcovství neměl,
donesly mu sousedky a kmotra rodičky kynuté pečivo ve tvaru
zavinutého novorozenětě zvané rodeník nošenej. Pokud muž toto
pečivo přijal, přiznal se tak k otcovství a přijal tím své
povinnosti.
Podle dne narození se usuzovalo na
budoucí vlastnosti dítěte. Šťastné děti se rodí v neděli, v
máji, v březnu, v lichém měsíci, první den v měsíci.
Nešťastné děti přichází na svět v pátek, kromě Velkého
pátku o Velikonocích.
Za příznak štěstí či slávy byl
považován tzv.čepec štěstěny (caput galeatum) neboli košilka,
což je situace, kdy na hlavičce či tělíčku novorozence zůstane
část plodových obalů, což je vzácné. Rómové věří, že
tyto děti jsou obdařeny zvláštními schopnostmi jako je předvídání
budoucnosti z ruky, apod. Porodní báby kousky plodových obalů z
tělíčka novorozence zachycovaly na kousky papíru či látky.
Věřilo se, že pak majitele ochrání před smrtí utonutím,
zajistí vítězství v soudních sporech nebo umírajícím zmírní
utrpení. Ještě vzácnější je narození v neporušeném plodovém
obalu jako ve vajíčku.
Pokud se dítě narodilo nějak
poznamenamé – oheň, rozštěp, deformace, aj., považovalo to
okolí za znamení toho, že matka v těhotenství porušovala
tradicí přikázané chování. Například plod ohrozila leknutím,
pohledem na požár, krev, ošklivé věci, na mrtvého, na masky a
maškary nebo na postiženého člověka.
Když se rodilo více chlapců, byla to
předzvěst války.
Věřilo se, že o některé z prvních
tří nocí po narození přichází k dítěti tři sudičky
předpovědět jeho vlastnosti a osud. Rodiče proto po tři noci
pokládali na stůl chléb a sůl jako pohoštění pro tyto staré
ženy.
Kolébka s dítětem stála podél
velké postele v rohu místnosti, kde spávali rodiče. Protože ve
světnici často spávali i staří rodiče, čeleď, další děti,
za silných mrazů třeba i koza nebo jiná zvířata, oddělovala se
postel šestinedělky plachtou, aby měla soukromí.
Říkalo se, že nedělka slehla do
kouta. Plachta zvaná koutnice zakrývala postel někdy i s kolébkou.
Bývala bohatě vyšívaná, a to především červenou přízí,
protože červená byla barvou ochrany proti zlé moci. Často se dvě
části plachty spojovaly krajkovou nebo řídce tkanou vložkou,
přes kterou mohla žena pozovovat dění ve světnici. Spoje bývaly
řešeny příčně nebo svisle.
Pokud žena porodila v pozdním
podzimu, kdy už skončily zemělské práce na poli a v sadech,
mohla si v koutě odpočinout. Pokud ale rodila v létě, bylo často
potřeba, aby už pár dnů po porodu pracovala venku.
Dobrým zvykem bylo, že sousedky,
kmotry a příbuzné nosily ženě do kouta dary, zejména pokrmy a
nápoje. Silná polévka z kohouta či slepice se širokými nudlemi,
vařeným masem a droby se nosila ve speciálním hliněném džbánu
zvaném koutník. Tradiční byla také pivní polévka se žloutky a
medem nebo smetanová mandlová polévka.
Nosilo se také pečivo – kynuté
bolestníky, bábovky, koutní koláče, trdelníky, smažené
koblihy a boží milosti. Dalšími jídly byly kaše, maso, omáčky,
apod. Na posilněnou se nosil sladký likér rosolka nebo červené
víno, aby se nahradila ztracená krev. Bílé víno se
nedoporučovalo, protože údajně rozčilovalo matku.
Jídla konzumovala celá rodina,
protože žena byla před porodem a několik týdnů po něm
považována za nečistou a nesměla tedy ani vařit. Také se
věřilo, že bude-li žena po porodu péci cokoli z mouky, onemocní
dítě moučnicí (kvasinková infekce v ústech).
V 19. století se ještě dlouho držely
různé pověry spojené s rituály. Novorozenec i nedělka byli
ohroženi zlými silami, především klekánicí. Nedělka nesměla
opouštět kout v poledne, před východem slunce a po jeho západu.
Dlouho se věřilo, že žena nesmí po porodu usnout, protože by ve
spánku vykrvácela. Později se s touho pověrou skoncovalo a
školená porodní bába naopak nesměla nedělku po dobu tří až
čtyř hodin po porodu budit, pouze sledovala, zda nekrvácí.
V následujících dnech chodila
porodní bába nedělku kontrolovat. Byla už určitá hygienická
doporučení. Nedělka se musela vhodně oblékat. Byly jí
doporučovány sedací koupele s heřmánkem nebo koupel z
mateřídoušky, šalvěje a melasy. K zachycování očistků
sloužily kusy sepraného plátna. Povolená břišní stěna se
ovinovala pásem.
Místnost, kde byla nedělka, musela
být vytopená a pravidelně větraná. Pokud byl cítit nepříjemný
pach, pokropila se podlaha octem. V zimě se dávala nádobka s octem
na kamna.
Porodní bába pečovala i o prsy.
Omývala je ženě teplou vodou s mýdlem a bradavky otírala
zředěným lihem, někdy červeným vínem, francovkou nebo
karbolovou vodou. Přebytky mléka odsávala do speciálních sacích
sklenic zakoupených v lékárně. Potřebovala-li matka laktaci
zastavit, podvázala porodní bába prsy širokým pruhem látky.
Složitější situaci měly matky,
které nebyly sezdány. To bylo dříve něco nepřípustného. Proto
byla taková těhotenství často tajena a děti potom pohazovány.
Aby se zabránilo infanticidě, vznikaly poblíž porodnic nálezince
shromažďující nemanželské děti a matkám byla dána možnost
pobývat do porodu v ústavu. Někde potom ještě zůstavaly nějakou
dobu jako kojné. Ženy z vyšších společenských kruhů byly
chovány v tajnosti a mohly rodit inkognito.
Křest
Katolická církev podporovala možnost
provádění císařských řezů na umírajících rodičkách, aby
mohlo být dítě pokřtěno.
Porodní báby byly uschopněny při
nebezpečí smrti plodu poskytnout i křest. Nekřtění lidé měli
pramalou naději na posmrtnou spásu, protože Adamův hřích je
dědičný pro celé lidstvo. Křest v nouzi bylo možno provést i u
ne zcela porozeného dítěte. Stačilo polít svěcenou vodou za
vyřčení správné formule například vyhřezlý pupečník.
Za standardní situace se dítě dávalo
pokřtít v kostele za přítomnosti kmotra. Role kmotra byla v
minulosti velmi důležitá a závazná. Kmotr se o dítě zajímal,
radil mu, nosil o svátcích dary. Pokud dítě osiřelo, očekávalo
se, že mu kmotři nahradí rodiče a vychovají ho.
O kmotrovství chodila žádat porodní
bába. Za přijetí kmotrovství pak dostali kmotři od rodičů
dítěte kynuté pečivo, tzv.radostník a láhev vína nebo kořalky.
Také porodní bába byla obdarována za sjednání kmotrovství
pečivem, kořalkou a penězi.
Jít někomu za kmotra bylo považováno
za záruku budoucího štěstí, zejména byla-li to služba
nemajetným rodičům. Odmítnutí kmotrovství se odsuzovalo jako
neomluvitelný prohřešek proti vžitým mravům.
Prvním úkolem kmotra bylo záhy po
porodu donést dítě do kostela ke křtu. Nesli ho pouze v doprovodu
otce. Při obcházení oltáře dávali kmotři dítěti křestní
dary (za povijan, do vínku, do peřinky) – zlatý peníz,
medailonek, škapulíř, přívěsek, pro dívku náušničky, pro
chlapce hodinky, později vkladní knížku nebo kočárek. Kmotr
držel dítě při obřadu pokřtění a podepisoval za dítě
záruky, něco jako smlouvu.
Dříve se křtilo ponořením do vody,
později se to změnilo na pouhé pokropení hlavičky dítěte
svěcenou vodou. Křest byl vlastně přijetím mezi obec věřících.
Protože dříve byla významná novorezenecká úmrtnost, křtily se
děti co nejdříve po narození, aby nezemřely nekřtěné.
I dítě mělo ke křtu slavnostní
oděv, především honosný čepeček vyšívaný barevnou a často
i zlatou přízí, zdobený krajkami, pentličkami a polodrahokamy.
Na vrcholu byla přišita tzv.makovička, hustá kokardička z
červených stužek, která měla dítě chránit. Dále dítě mělo
batistovou košilku, vyšívaný kabátek a peřinku. Povijan býval
vyšitý červenou přízí nebo vzorovaně tkaný na karetkách.
Pořizovala se i křestní rouška, zdobená většinou s vyšitými
písmeny IHS. Později se roušky půjčovaly v kostele. Křestní
výbava se většinou v rodině dědila. Nemajetní si ji půjčovali.
Do peřinky se před křtem vkládal
skrojek chleba jako ochrana proti psotníku (křeče vedoucí k úmrtí
malých dětí). Chléb zde také symbolizoval, že dítě nebude
trpět hlady, ani nebude lakotné k druhým.
Chléb chránil i nedělku. Dávala si
krajíček chleba pod polštář. Když ho měnila za čerstvý, vždy
ze starého kousek ulomila a snědla, aby jí neuškodila těžká
strava.
Křtem dítě přijímalo jedno nebo
více křestních jmen, z nichž jedno tradičně bývalo po
kmotrovi. Po křtu kmotr dítě přinesl domů a předal je matce se
slovy:“Odnesli jsme pohana, přinesli jsme křesťana.“ Pak
bývala slavnostní hostina – kmotrovské hody, křtiny, trachta,
trachtací. Někdy byla bezprostředně po křtu a příchozí
přinesli do domácnosti nedělky fyzickou i naturální výpomoc.
Pomohli s přípravou trachty, přinesli smetanu, máslo či putru
(přepuštěné máslo), vejce, řecké víno, mandle, tvaroh,
drůbež, apod. Nedělka v tomto případě zůstávala s
novorozencem v koutě.
Někde se oslava přesouvala a
překrývala s oslavou úvodu.
Od dob socialismu bývá křest
nahrazován vítáním občánků, popř má dítě obojí – vítání
i křest.
Úvod
Jedná se o církevní obřad, kdy
matka po šestinědělí poprvé vchází do kostela a kněz žehná
matce i dítěti a děkuje Bohu za nový život.
Rodička byla v době šestinedělí
považována za nečistou. Po cca 40 dnech byla symbolicky očištěna
a poprvé mohla s dítětem přijít na mši. Matka byla slavnostně
oblečena a dítě bylo ustrojeno podobně jako ke křtu. Oba
zahalovala speciální plachta - úvodnice. Byla sešita ze dvou
pruhů jemného plátna, středový spoj lemován bohatou výšivkou
a oba konce zdobeny bordurou a paličkovanou krajkou. Úvodnici
většinou vyšívala kmotra pro svou kmotřenku jako svatební dar.
Nevěsta ji měla při svatebním obřadu složenou do úzkého pásu
a přehozenou přes záda a lokty. Staré ženy si často přály být
pohřbené se svou úvodnicí.
Hostina úvodu byla určena pouze pro
ženy. Kmotra sejmula koutní plachtu a všechny přítomné ženy jí
otřela, aby zajistila jejich plodnost. Matka položila na stůl
nádobu se svěcenou vodou, motlitební knížku a šaty. Položila
na práh kancionál, překročila ho, zvedla a pak šla do kostela.
Cestou sledovala, koho potká, jak hoří svíce na oltáři, jestli
dítě pláče...a podle toho usuzovala na jeho zdraví, budoucí
povolání a osud. Aby dítě brzo mluvilo, měla mu matka po svatém
přijímání dýchnout do úst. Takových pověr, které měly
zajistit ochranu matce i dítěti, bylo mnoho.
Obřad zrušil Druhý vatikánský
koncil.
Matka pečovala o nemluvně, dokud
kojila, což bylo většinou poměrně dlouho. Nedoporučovalo se
kojit déle než rok, protože se věřilo, že déle kojené dítě
zhloupne.Chudé ženy však neměly moc jiných možností, jak dítě
nasytit, proto kojily i déle.
Mezi kojením se dítě uklidňovalo
cumlem, což byl rozžvýkaný kousek chleba či koláče nebo lžička
kaše zavázané do kousku čistého plátna. Cumel se dítěti
přivazoval tkanicí k cípu košilky. V některých oblastech,
zejména na Horňácku, bylo zvykem děti uklidňovat odvarem z
makovic aplikovaným na cumel. Na jižní Moravě bylo také hojně
rozšířeno nošení dětí v loktuši/travnici, protože bylo
potřeba brát je s sebou při práci na poli.
Když se dítě odstavilo, přebírali
starost o něj starší sourozenci. Děti rodičům dříve vykaly, a
to i v dospělosti. Poslušnost a úcta dětí k rodičům byly
povinností. Nebylo běžné oponovat nařízením či názoru otce.
Když se dítěti prořízl první zub,
měl otec matce darovat nové šaty nebo aspoň látku na ně.
Do čtyř let se všechny děti
oblékaly do kandúšku, což byly volné šaty košilového střihu.
Později chlapci dostávali první kalhoty, které měly nesešitý
rozkrok, aby mohli pohodlně konat potřebu. Říkalo se, že jim
ještě kouká „mlíčena z kalhot“, čímž se myslel bílý cíp
košilky vyčuhující z rozparku. Normální kalhoty chlapec dostal,
když nastupoval do školy. Děti běžně pomáhaly dospělým.
Chlapci pracovali na poli a v hospodářství, pásli dobytek a
drůbež. Dívky se staraly o domácnost a mladší sourozence.
První svaté přijímání
První přijímání bylo významnou
událostí v životě dětí. Šly k němu slavnostně oblečeny.
Nejdříve vykonaly svatou zpověď, pak přijímaly tělo Páně v
podobě oplatky (hostie). Dívky měly bílé šaty, věnečky na
hlavě a v ruce ozdobenou svíci. Hoši vestičky, kabátky, někde i
první dlouhé kalhoty. V některých oblastech se k výročním
obřadům a rodinným oslavám chodilo do kostela ve svátečních
krojích.
Biřmování (u protestantů konfirmace)
Jedná se o církevní obřad, svátost
křesťanské dospělosti, který stvrzuje příslušnost mladého
člověka k církvi. Konal se mezi sedmým a čtrnáctým rokem
života. Mladí lidé šli do kostela v průvodu s hořícími
svícemi. U obřadu asistovali jejich biřmovací kmotři. Při
biřmování přijímali další křestní jméno a kněz jim pomazal
čelo křižmem – směsí olivového oleje a balzámu.
Narozeniny ani jmeniny se dříve
neslavily, jen se připomínal svátek světce, jehož jméno člen
rodiny nesl, a to formou posvícení, hodů, poutí nebo mší.
Nejednalo se o soukromou rodinnou oslavu.
Magické číslo 40
Šestinedělí je období 6-8 týdnů
po porodu, kdy se odehrávají nejdramatičtější změny, co se
týče návratu těla po porodu k normálním anatomickým poměrům,
a taky spousta dalších bouřlivých dějů souvisejících s
přeměnou ženy v matku, s kojením, produkcí hormonů, psychikou...
Když to převedeme do matematiky dnů,
je průměrná délka šestinedělí cca 40 dnů.
Zajímavé také je, že těhotenství
trvá cca 40 týdnů.
Věk okolo 40 let je považován za
období, kdy je člověk na vrcholu svého života - fyzicky,
psychicky, kariérně…Pak už jen ubývá svalové hmoty,
kognitivních schopností, apod.
Podle židovského Talmudu je stáří
40 let věkem porozumění. Ve 40 letech člověk teprve dostává
rozum.
Co mi přijde v souvislosti se
šestinedělím trochu humorné, je, že římskými číslicemi se číslo
40 zapisuje jako XL.
Číslo 40 v Bibli symbolizuje čekání
na nějakou změnu.
40 je číslo generací a označuje i
časový úsek, který je důležitý pro přípravu na novou dobu.
V numerologii číslo 40 vyjadřuje
úplnost.
Déšť potopy trval 40 dnů a nocí.
Když začala voda opadávat a objevily
se první vrcholky hor, počkal Noe ještě čtyřicet dnů.
40 dnů pobýval Mojžíš na hoře
Sinaj, než obdržel desky Desatera.
40 dnů pobýval Mojžíš na hoře,
když připravoval druhé desky Desatera namísto rozbitých.
40 dnů strávili Mojžíšovi poslové
(„zvědové“) v zaslíbené zemi, než se vrátili s demotivující
zprávou o síle obyvatelů.
Mojžíšův život je možné rozdělit
na tři etapy, z nichž každá trvala 40 let.
40 let putoval lid izraelský pouští,
než vstoupil do země zaslíbené,
David a Šalamoun vládli 40 let.
Davidovi bylo 40 let, když se stal
králem.
Eliáš putuje 40 dní k hoře Choreb.
Město Ninive má 40 dnů, aby činilo
pokání.
Nový Zákon také obsahuje číslo 40
40. den po narození Ježíše
navštívila Marie jeruzalémský chrám, aby se podle tradice
podrobila očistným obřadům v mikve a přinesla Bohu oběť za
prvorozeného syna.
40 dní prodléval Ježíš před svým
veřejným vystoupením v poušti. Po svém vzkříšení strávil
ještě 40 dní se svými učedníky.
Památku 40 hodin, které strávil
Ježíš v hrobce, světí katolická církev 40-hodinovou modlitbou.
Z toho pak vychází lidové zvyky:
40 dní trvá půst od Popeleční
středy do Velikonoc.
Různá čísla v Bibli mají nejen
číselný význam, ale i význam symbolický. Navíc se v Písmu
nachází číselné hry – šifry, které mají další skrytý
význam. Pro odhalování a zkoumání smyslu čísel v Písmu
existuje metoda, která se nazývá gematrie.
Číslo 40 najdeme ale i v jiných
kulturách.
V keltské svatyni Stonehenge je 40
pilířů rozestavených v kruhu, který má průměr 40 kroků.
Židé mají 40 dnů pokání od
začátku měsíce elul do Jom kipur.
40 ran stanovuje Tóra jako limit pro
trest bičování.
Islám:
Ve 40 letech měl Mohamed své první
zjevení.
Jestliže muslimové chtějí docílit
zvláštního účinku, musí 40-krát opakovat modlitbu.
Chce-li někdo vstoupit do některého
islámského mystického řádu, musí se na vstup 40 dní
připravovat modlitbami a půstem.
A další souvislosti:
V turečtině 40 znamená "po celý
život"
Ve středověku, byly lodi, na jejichž
palubách byli cestující podezřelí z nákazy, dávány na 40 dní
do karantény.
Číslo 40 se objevuje i v pohádkách.
Např. Alibaba a čtyřicet loupežníků.
–40°
je teplota, která je stejná na stupnici Celsia i Fahrenheita.
40 let manželství je rubínová
svatba.
A i bez nápovědy Wikipedie mě
napadlo, že spousta tvrdých alkoholických nápojů obsahuje zhruba
40% alkoholu a při časté konzumaci, člověka hodně změní.
V medicíně se při nasazení léků
působících na receptory v mozku (typicky antidepresiva) doporučuje
vyčkat na efekt cca 40 dnů. Po jejich vysazení opět zhruba 40 dnů
trvá, než jejich efekt pomine. Tzv. mozkové šestinedělí
(viz.knihy Radkina Honzáka)
Číslo 40 v souvislosti se změnami
můžeme pozorovat i ve svých životech a v historii. Co třeba
bezmála 40 let totalitního režimu u nás?
Co se v těle odehrává během šestinědělí
Šestinedělí provází řada změn,
které jsou patrné na jednotlivých orgánech. K celkovým změnám
v organismu nedělky patří rychlý pokles hladin placentárních
hormonů. Placentární laktogen zmizí z krevního oběhu během
několika hodin, choriový gonadotropin během dvou až tří týdnů.
Okolo sedmého dne po porodu významně klesne hladina estrogenů a
progesteronu. Po odeznění vlivu placentárních hormonů se začne
uvolňovat prolaktin a mléčná žláza začne produkovat mléko.
Po porodu mizí hypotonie a rozepětí
ledvinných pánviček a močových cest. Močí se vylučuje
přebytečné množství mezibuněčné tekutiny. Trávicí trakt se
normalizuje. Střevní kličky se vrací na své místo. Určitou
dobu mohou přetrvávat zpomalené pohyby střev a sklony k zácpě.
Průměrný pokles hmotnosti po porodu
je cca 5 kg, další zhruba 4 kg žena ztratí během šestinedělí.
Klesají hladiny sérových bílkovin, volných mastných kyselin,
cholesterolu a triglyceridů, krevního cukru. Veškeré laboratorní
hodnoty se normalizují až na konci šestinedělí.
Normalizuje se také krevní oběh.
Klesá srdeční výdej, snižuje se počet tepů i dechů za
minutu. S poklesem bránice klesají plíce a prohlubuje se dýchání.
Celkový objem krve klesá z cca 6 litrů na zhruba čtyři. Změny v
krevním obraze závisí na krevních ztrátách. Po porodu mírně
stoupá počet bílých krvinek a v šestinedělí přetrvávají
změny krevní srážlivosti. Zmenšují se žilní městky na děloze
a dolních končetinách. Břišní stěna získává zpět svou
pružnost. Drobné trhlinky kůže, které vznikly v těhotenství
(pajizévky, strie) bohužel nezmizí, ale mění svůj vzhled.
Vyblednou některé hyperpigmentace.
V šestinedělí dochází k involučním
změnám pohlavních orgánů. Děloha se v těhotenství zvětší
cca 11x a váží okolo kila. Po porodu se začne zavinovat a na
konci šestinedělí váží asi 80g. Zavinování dělohy napomáhá
včasné přiložení novorozence matce k prsu a následné kojení.
Při obnově děložní činnosti dochází ke kontrakcím, které se
objevují zejména při kojení, protože drážděním bradavek se
vylučuje hormon oxytocin. Vícerodičky mohou děložní stahy
vnímat zvlášť intenzivně.
Z dělohy se vyplavují zbytky tkání
a očistky (lochia), což jsou sekrety těla i hrdla děložního,
pochvy a vulvy. Mají alkalické pH a jsou živnou půdou pro množení
bakterií.
Očistky v průběhu šestinedělí
mění svůj vzhled. Nejdříve jsou krvavé (lochia rubra), 3. až
4.den se mění dohněda (lochia fusca). Od 1. týdne jsou žlutavé
(lochia flava). Od 3. týdne se mění na bělavé (lochia alba).
Potom jsou jen hlenovité (lochia mucosa) a postupně zcela vymizí.
Uzavírá se děložní hrdlo, vnitřní
branka do 3 týdnů, zevní branka do konce šestinedělí. Hrdlo
získává cylindrický tvar a zevní branka má tvar příčné
štěrbiny. Pochva se vrací do původního stavu do tří týdnů.
Zůstává však méně pružná a má vyhlazené slizniční řasy.
Vejcovody a vaječníky se zmenšují a klesají zpět do malé
pánve. Na vulvě mizí prosáknutí a ubývá pigmentace.
Hojí se porodní poranění a nástřih.
Co dodržovat v šestinedělí
Přestože spousta lidí dnes považuje
šestinedělí za jakýsi přežitek a začíná se už v jeho
průběhu chovat stejně jako před těhotenstvím, není radno toto
doporučovat. Převážná většina komplikací v šestinedělí
vzniká v důsledku nedodržení režimových a hygienických
opatření.
Úplným minimem, které bych
doporučila každému, je fyzické šetření, vyhýbání se
místům, kde je větší koncentrace lidí (veřejná doprava,
obchodní centra, apod.) a důsledné mytí rukou.
Prvních 10-14 dnů po porodu by žena
měla dodržovat klidový režim na lůžku nebo v jeho blízkosti.
Využívat chvil, kdy dítě spí, k tomu, aby si také odpočinula.
Fyzickou aktivitu potom přidávat postupně a spíše se šetřit.
Šestinedělí není vhodným obdobím pro sportovní výkony,
zvedání břemen, ani pro pohlavní styk s partnerem. Myslete také
na to, že po celou dobu kojení se zvýšeně vylučuje hormon
relaxin, který uvolňuje vazy, proto se kojícím ženám
nedoporučuje vykonávat aktivity, při kterých se hodně natahují
vazy.
Jaká doporučení zřejmě dostanete
při propuštění z porodnice:
Sprchovat se i několikrát denně od
hlavy dolů, nejdříve umývat horní polovinu těla, pak dolní, a
pak rodidla a nakonec konečník, používat vlažnou vodu a
nedráždivá mýdla. Mít dva ručníky – jeden na horní polovinu
těla, druhý na dolní polovinu těla.
Dobře si umývat ruce dezinfekčním
mýdlem – po užití toalety, po manipulaci s vložkami, před i po
kojení.
Chránit prsy před infekcí- před
kojením umývat vodou, po kojení natírat mateřským mlékem,
ošetřovat vzniklé trhlinky (ragády) vhodnými přípravky. Často
měnit vložky do podprsenky.
Často sprchovat šití.
Používat přípravky na intimní
hygienu. Dobře se osušit po sprchování.
Po vykonání potřeby se utřít
zepředu dozadu.
Nesedat si na šití. (Dá se pořídit
poporodní kruh na sezení. Stejně tak se dá využít plavecký
nafukovací kruh vhodné velikosti.)
Sedat si přes bok. Chladit šití.
Používat prodyšné vložky
(porodnické) a často je měnit.
Často si měnit prádlo. Ze začátku
používat prodyšné síťované kalhotky na jedno použití.
Nepoužívat menstruační tampony.
Zahájit vhodné poporodní cvičení.
Trochu rozporuplné informace můžete
najít stran stravy nedělky. Ta by měla být pestrá, vydatná a
obsahovat dostatek vlákniny, aby se předcházelo zácpě. Kojící
žena navýší příjem energie o 300-500 kcal/den oproti svým
běžným zvyklostem, což je v podstatě jedna svačina navíc
(třeba chléb a 50 g šunky nebo sýru). Není potřeba držet
žádnou speciální dietu nebo vysazovat nějaké potraviny, pokud
vám to nedoporučí lékař a pokud vaše strava nepůsobí obtíže
miminku. Ačkoliv se léta traduje, co vše musí z jídelníčku
matky zmizet, aby dítě netrpělo na koliky, ve skutečnosti její
strava většinou na tento problém zásadní vliv nemá. Dieta
kojící ženy odpovídá doporučením pro běžnou racionální
stravu.
Velikost porce standardně odpovídá
velikosti pěsti nebo dlaně osoby, která ji bude konzumovat.
Za den je potřeba sníst:
3-6 porcí polysacharidových
potravin (rýže, brambory, těstoviny, obiloviny a pseudoobiloviny,
pečivo, ovesné vločky, ad.),
3-4 porce bílkovinných potravin
(maso, vejce, mléko a mléčné výrobky, luštěniny, tofu, ad.),
4-5 porcí ovoce a zeleniny (400-500g)
Tuky používat spíše k přípravě
pokrmů a preferovat zdroje omega 3 mastných kyselin (ořechy,
semínka, avokádo, rostlinné oleje, 2x týdně ryba).
Na talíři je vhodné kombinovat
potraviny ze všech skupin. Sacharidové potraviny by se neměly
konzumovat samostatně, nýbrž vždy kombinovat s bílkovinnými
potravinami a zdroji vlákniny.
Při kojení je potřeba denní příjem
bílkovin navýšit o cca 15 g a příjem sacharidů o 50 g.
Nedoporučuje se kouření, alkohol,
nadměrné pití kávy a konzumace syrového masa a vajec a nemytého
ovoce.
U kojících žen se nedoporučuje
navyšovat konzumaci ryb nad 2x týdně, kvůli možné kontaminaci
těžkými kovy. Platí stejné doporučení jako v těhotenství,
tedy vyhýbat se velkým, tučným, dlouhožijícím druhům ryb.
Vhodné je navýšit zdroje kalcia
(netučné mléko, tvaroh, méně slané sýry, zakysané mléčné
výrobky), železa (červené maso, vaječný žloutek, listová
zelenina, ořechy, celozrnné obiloviny), dále jsou ohrožené
hladiny kyseliny listové, jódu, zinku nebo vitamínu B12.
Pokud si matka nedokáže stravu vhodně
poskládat, doporučuje se jí užívat doplňky stravy pro kojící
ženy.
V poslední době se doporučuje užívat
doplňky stravy s omega 3 mastnými kyselinami, které se uplatňují
i v prevenci poporodní deprese.
Při dietních omezeních je vhodné jídelníček konzultovat s nutričním terapeutem.
Příjem tekutin není nutné nějak
extenzivně navyšovat. Stačí pít 2-3l tekutin denně (nebo 43 ml
na kg tělesné hmotnosti). Vhodné jsou neperlivé nápoje, ovocné šťávy,
ovocné a některé bylinné čaje.
Typická jídla v šestinedělí jsou
polévky, zejména vývary, omáčky, míchaná vejce s droždím,
pomazánky z droždí, hutné kaše z jáhel, rýže nebo ovesných
vloček, banana bread, pokrmy z dušené mrkve a červené řepy,
mořské řasy, lahůdkové droždí na dochucení pokrmů, apod.
Na co si dát pozor?
Cizokrajné ovoce jako jsou citrusy,
fíky, dovozové hrozny a jahody, apod.je lepší do jídelníčku
zařazovat postupně a testovat, jak na ně miminko reaguje. V
některých předporodních kurzech se dokonce doporučuje přežít
šestinedělí jen na jablcích a banánech, což mi přijde trochu
přehnané. Každopádně není rozumné hned zkonzumovat mísu
jahod nebo celý hrozen na posezení.
Problematické mohou být také čaje
na podporu kojení obsahující fenykl. Jednak mohou dětem zhoršovat
koliky, jednak není vhodná denodenní konzumace fenyklu pro obsah
potenciálně kancerogenního estragolu.
U všech volně prodejných léků a
doplňků stravy si ověřujte, zda jsou vhodné pro kojící ženy a
nepřekračujte doporučené dávkování.
Laktace se ustaluje až po šestinedělí,
proto je v prvních týdnech po porodu potřeba udělat co nejvíce
pro nastartování dostatečné tvorby mateřského mléka. Zejména
kojit podle potřeby dítěte, ne podle časových harmonogramů.
Spavé děti, které se o kojení nehlásí, šetrně budit a
přikládat nejpozději po 4 hodinách přes den nebo po 6 hodinách
v noci. Zajistit častou stimulaci bradavek a dostatečné
vyprázdnění prsů. Nepoužívat pomůcky, které mohou negativně
ovlivnit techniku kojení (dudlíky, savičky, a jiná šidítka). Mít dítě často v kontaktu skin-to-skin.
Je potřeba se na šestinedělí nějak připravovat?
Ano, a řekla bych, že možná i více
než na samotný porod. Šestinedělí může být velmi náročné
období – fyzicky, psychicky i emociálně – a nemusí být
prožíváno úplně snadno a radostně.
Shrnula bych to do pár zásad:
Zjišťujte si předem informace o
šestinedělí.
Připravujte se i na možné komplikace
a nepříznivý průběh šestinedělí.
Nepodceňujte to.
Připravte si dostatek zásob jídla
(vývary do mrazáku), hygienických potřeb a jiných nezbytných
věcí.
Zorganizujte si pro sebe záchranný
kruh z rodiny a přátel. Domluvte se s nimi dopředu na případné
pomoci a její podobě (nákup, donáška hotového jídla, pomoc v
domácnosti, procházka s kočárkem, apod.)
Mějte promyšleno, na koho se obrátíte
v případě potíží (lékař nebo jiný zdravotník, laktační
poradkyně, poporodní dula, podpůrná skupina, nezisková
organizace, aj.)
Kdo je to poporodní dula
Žena vyškolená pomáhat rodinám v
šestinedělí i v dalším období po něm. Poskytuje psychickou
podporu, pomoc s orientací v různých informacích týkajících se
šestinedělí a péče o dítě, péči o matku a dítě, pomoc v
domácnosti a podporu mateřských kompetencí.
Duly poskytují služby jako jsou
masáže, aromaterapie, vyvazování břicha pomocí šátku rebozo,
rady s kojením, ukázky nošení dětí a vázání dětí do šátku,
bezplenkovou komunikační metodu nebo rady s výběrem plen, později
rady ohledně příkrmů včetně metody Baby Led Weaning. Některé
také nabízí možnost zpracování placenty po porodu.
Kde hledat psychickou podporu a psychologickou pomoc
Úsměv mámy, z.s. (www.usmevmamy.cz)
Poskytují pomoc ženám, kterých do života
vstoupily psychické obtíže v těhotenství nebo po porodu.
Nedoklubko (www.nedoklubko.cz)
Spolek podporující rodiče předčasně
narozených dětí
Podpůrné skupiny na Facebooku:
Císařovny
Císařský řez
Vaginální porod po císařském řezu
Stránky poporodních dul a poradkyň:
600nedelie.sk
Andrea Borková z Bratislavy. Pořádá
online kurzy, webináře, podpůrné skupiny. Má na Instagramu účet
nabitý informacemi. Podporuje všechny typy matek.
Tichá přání s Katkou
(tichaprani.cz)
Kateřina Sedláčková z Vyškova.
Taktéž je na Instagramu a spravuje i facebookovou skupinku.
Podpůrné profily maminek:
@materstvibezpretvarky
Instagramový profil zabývající se
především psychickou podporou žen, kterým se nepodařilo kojit,
žen po císařském řezu, žen, které prošly poporodní depresí.
Obsahuje sdílené příběhy, praktické informace a skvělé úvahy.
O šestinedělí by se dalo napsat
daleko více. Je to zajímavé až magické, mnohdy podceňované
období, které je v životě ženy docela zásadní. Dala jsem si
předsevzetí, že se v tomto článku nebudu zabývat patologiemi a
komplikacemi v šestinedělí, přesto přidám jednu radu na závěr:
Nepřisuzujte vše jen psychice. Zvýšená únavnost, smutná nálada
či návaly jsou během šestinedělí celkem normální,
přetrvávají-li však déle, je vhodné poradit se s praktickým
lékařem, který pak vyloučí organickou příčinu, například
zkontroluje hormony štítné žlázy.
Po šestinedělí by vždy měla
následovat prohlídka u gynekologa, který zkontroluje zhojení
porodních poranění, stav hráze, poševních stěn, děložní
hrdlo a uložení vnitřních rodidel.
Někdy je nutné vyhledat také fyzioterapeuta, který se zabývá pánevním dnem a diastázou břišních svalů.
V článku jsem se podrobněji
nezabývala rekonvalescencí po porodu císařským řezem, která
může být náročnější než po porodu vaginálním, a to zejména
z toho důvodu, že mi chybí vlastní zkušenost a necítím se k
tomu být kompetentní. Každopádně bych chtěla zdůraznit, že
porod císařským řezem je porod, těžký operační porod
provázený řadou rizik. A kdo si myslí cokoliv jiného, je na
omylu.
Abych nekončila pesimisticky, zmíním ještě jednu milou novodobou tradici, a tou je dárek za porod. Je to dar, který dává muž ženě na památku jako výraz vděčnosti za to, že mu donosila a porodila dítě. Většinou to bývá šperk. Tento zvyk je u nás jen několik desetiletí a zřejmě souvisí s větší emancipací žen a větším zapojením mužů do rodinného života. K této příležitosti lze sehnat i desingové šperky s jasnou symbolikou (personalizované šperky, symboly mateřství, šperky "od srdce", symbolika tří, drahokam podle měsíce narození či znamení zvěrokruhu).
Použité prameny:
Skopová, K.: Rodinnésvátky o století
zpátky aneb Oslavy a rituály v české domácnosti, Filip Tomáš –
Akropolis, 2010
Doležal, A.: Od babictví k
porodnictví, Karolinum, 2001
Státníková, P., Remeš, P.: Ludmila
Kapalínová porodní bába sobínská, Od sousedské asistence k
institucionalizovanému porodnictví v Praze a okolí, Muzeum
hlavního města Prahy, 2017
Koudelková, V.: Ošetřovatelská péče
o ženy v šestinedělí, Triton, 2013
Marek, V.: Nová doba porodní,
Eminent, 2002
Springerová, J.: Domácí lékařka,
Drážďanské nakladatelství M. O. Groha, 1923
Johnsonová, K. A.:Čtvrtý trimestr,
Průvodce poporodním obdobím, Esence, 2018
Honzák, R.: Svépomocná příručka
pro sestry, Galén, 2015
Stadelmannová, I.: Zdravé
těhotenství, přirozený porod, One Woman Press 2009
Odent, M.: Znovuzrozený porod, Argo,
1995
Bible
Žádné komentáře:
Okomentovat